Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Melodie91 píše:
Predstav si, ze si manzel privede domu milenku, ty se nastves a zacnes do nej busit, on ti da pres drzku, milence da tvoje sperky, tebe zavre do kuchyne a s milenkou si zajde do loznice zasoulozit…protoze presne tohle reseni ty navrhujes…mozna, ze to starsi dite pak nebude nikoho bit, bude drzet hubu a krok, ale nauci se tak leda pretvarovat, lezt ti do zadele pro trochu lasky a mladsiho sourozence bude nesnaset
Spatne prirovnani. Takze neplati. Pro deti je prirozene mit sourozence a pokud reaguji takto agresivne na prichod sourozence, stala se chyba uz predtim.
@marcellia píše:
To je nejspis otazka na detskeho psychologa.
Obcas se stava, ze male dite uhodi dospeleho (treba pri nejakem hysteraku..),ale to co popisujes, mi prijde strasne zvlastni.
Jako ted to bude znit ode me asi blbe, sle nezkousela jsi styl : oko za oko, zub za zub? Delat ji presne to, co dela ona vam? Kdyz vam lupne pres hlavu /oblicej, udelat ji presne to samy, at vi, jak je to bolestivy a ponizujici, a hned, v tu chvili..
Ano, malé dítě se učí fyzickou zkušeností. Právě u malých to lze aplikovat, ale zásadně s absolutním rozmyslem a po oznámení toho dítěti. Prostě bouchne, rodič dítě zastaví a řekne - teď udělám to samé tobě. Pokud se ti to nelíbí, už to nikdy nedělej. A pak teprve lze použít tu fyzickou odezvu. Nikdy to nesmí být reaktivní, tedy jen se ohnat, nebo ve zlosti plácnout. Mělo by to být maximálně shodné. Nikdy nesmí být odezva větší (ani relativně, tedy pocit dítěte by se měl rovnat pocitu a bolestivosti pro dospělého po útoku dítěte. Nesmí to být trest, musí to být „výuka“ analogií.
Toto bych doporučila aplikovat maximálně do 3-5 let podle mentální zralosti dítěte, poté už musí nastoupit vysvětlování.
A ještě bych se zamyslela nad tím, zda někde nemá vzor s násilím, nejen v rodině, ale i puštěná televize, hry na mobilu a pod. Další věc je odstranit příčinu reakcí, tedy uvědomit si, že dítě potřebuje více projevů přízně a lásky, a to mu poskytovat, ale ne bezprostředně po útoku, ale může to být bezprostředně po té fyzické odezvě od dospělého.
Nicméně metoda vysvětlování má zásadně přednost, teprve po marném vyčerpání všech jiných výchovných prostředků včetně pokusu odstranit příčinu lze fyzickou odezvu použít.
@warita píše:
Spatne prirovnani. Takze neplati. Pro deti je prirozene mit sourozence a pokud reaguji takto agresivne na prichod sourozence, stala se chyba uz predtim.
Lehce s nadsázkou - je přirozené pro ženu, že její muž má harém… ![]()
A souboj sourozenců o přízeň rodiče je taky geneticky podmíněn. Teprve výchovou a socializací se děti učí kooperaci.
@warita píše:
Spatne prirovnani. Takze neplati. Pro deti je prirozene mit sourozence a pokud reaguji takto agresivne na prichod sourozence, stala se chyba uz predtim.
Mozna pro ty mladsi je to prirozene
Nemozem seba prirovnavat k Vasej dcere. Ale ja som bratovi doslova ublizovala, sposobila mu zranenia, vdaka ktorym skoncil na pohotovosti.
Upravilo sa to ked ma prerastol a postavil sa doslova do obrany voci mne. Teraz mame velmi fajn vztah
@píďalka0484 píše:
Dítě potřebuje znát své hranice. Mě fascinuje jak jsou dneska všechny děti tyrane když dostanou občas na zadek, popř. Traumatizovane, když už nic tak mají autismus, adhd, add, popř jinou diagnózutaky nejsem zastánce nějakých tvrdých trestu…ale co budete dělat když male dítě poběží do silnice? Porad dokola jen vysvetlovat a čekat až ho jednou neuhlidate? Prostě občas na zadek dostat musí…jak bylo psáno tak malé dítě ani kolikrát nerozumí sahodlouhym proslovum a má to zabrat? Klidne mě ukamenujte, ale občas prostě na zadek dostat musí. Musí si uvědomit kdo to doma řídí a kdo se musí poslouchat.
Jenže tohle řada matek slyšet nechce…
Pak končí na návštěvě ve vedlejší ambulanci…jé, já nevěděla, jak dítě přesvědčit(?!!!
), aby něco nedělalo..
Přesvědčit? Kdo se pak bude těmhle kdysi dětem v dospělosti přizpůsobovat, aby ne/dělaly něco, do čeho se jim ne/chce?
Výsledky jsou alarmující už teď.
@Plamí také si myslím…já se vlastně ani nedivím že v západních zemích mají tolik násilí ve školách…celý život děti slyší jaké jsou individuality a jak vše dělají dobře…pak vejdou do skutečného života a zjisti, ze realita je úplně jinde…tak se vrátí tam kde jim celý život lhali a střílejí…pro mě odstrašující příklad a doufam, že až tam nez
ajdeme…přeci když se rodič boji svého dítěte…ať fyzicky (!!!) Nebo i psychicky…tak to přeci není dobré.. ![]()
@píďalka0484
Tak, i když už jsou alarmující výsledky této výchovy známé, furt se v tom pokračuje, v podstatě od 70. let se nejen snižuje IQ nové populace, ale taky nastává obrovský nárůst psychických onemocnění dětí, ty rozmazlené sněhové vločky, to je to nejmenší. Nemají vedení, hodnoty a hlavně pevné hranice, můžou všechno s představou, že se pak v dospívání srovnají. Ale nesrovnají.
@KovaJana píše:
Lehce s nadsázkou - je přirozené pro ženu, že její muž má harém…
A souboj sourozenců o přízeň rodiče je taky geneticky podmíněn. Teprve výchovou a socializací se děti učí kooperaci.
divne, ze to takto z praxe neznam. Mam mladsi sourozence, vsechny jsem prijala s radosti. Moje dcera sveho mladsiho brasku MILUJE od momentu, kdy se narodil. Chodila ho hladit, uci ho hrat, cte mu knizecky. Manzel je z 5 deti a rikal, ze zadne z nich nereagovalo agresivne ci zarlive na prichod dalsiho sourozence. Alespon co vi.
Hmmm, takze stojim si za tim, co jsem psala. A mit harem neni tak uplne prirozene, jak si myslis. Jo mozna, pokud ten samec dokaze ty zeny OPRAVDU zaopatrit. Ale kolik takovych je. Bezny muz kouka, jak zaopatrit jednu zenu a sve potomky, co s ni ma. O haremu si bezny vzorek populace muze tak nechat zdat ve vlhkych snech.
@warita píše:
divne, ze to takto z praxe neznam. Mam mladsi sourozence, vsechny jsem prijala s radosti. Moje dcera sveho mladsiho brasku MILUJE od momentu, kdy se narodil. Chodila ho hladit, uci ho hrat, cte mu knizecky. Manzel je z 5 deti a rikal, ze zadne z nich nereagovalo agresivne ci zarlive na prichod dalsiho sourozence. Alespon co vi.Hmmm, takze stojim si za tim, co jsem psala. A mit harem neni tak uplne prirozene, jak si myslis. Jo mozna, pokud ten samec dokaze ty zeny OPRAVDU zaopatrit. Ale kolik takovych je. Bezny muz kouka, jak zaopatrit jednu zenu a sve potomky, co s ni ma. O haremu si bezny vzorek populace muze tak nechat zdat ve vlhkych snech.
Pak to dokládá perfektní socializaci a saturaci potřeb dětí. To je fajn.
A víš, proč je tolik chlapů, otců, manželů na prd? Právě proto, že novodobé křesťanství tlačí monogamii. Kdyby to bylo přirozené, tak jeden schopný chlap zaopatří 4 ženy a 10 dětí a ti neschopní chlapi by měli smolíka, čímž by se neukázali jako neschopní se o rodinu postarat. A šupajdili by do války… Tohle přirozené rozdělení je narušené a děti nám tu plodí neschopní trubci. ![]()
No, tak dítě zřejmě žárlí. Může to mít z nějakého environmentu, že se mu dost nevěnujete, mimino moc pláče, vzalo mu hračku etc. Jestli chce někoho bít, tak mu dejte polštář a ukažte mu, jak se do něj vyvztekat. Vztek je ok, mlácení do rodičů ok není. (A ne, nepotřebujete na to odborníka, bože). Jako vysvětlování je hrozně moc hezký styl výchovy, fakt se taky snažím synovi lecos vysvětlovat, ale opravdu, průměrný obyvatel světa nevysvětlí dvouletákovi v období vzdoru, co je ještě tvrdá palice, že ta tatra s námi do krámu skutečně jet nemůže. Takže auto prostě dám do pokoje, dítě mezitím leží na zemi a vzteká se, mlátí rukama do dlažby (což musí fakt bolet), tak si vedle něj sednu, dám mu pod ruce polštář a nechám ho, ať si zamlátí. Za chvíli je klid a jdeme nakoupit. Když to zkoušel na mě, že by si praštil, tak jsem chytla ruce a odvedla k polštáři, za pár dní pochopil. Na zádel dostal jednou, a to, když doslova serval kočku z okna. A že jsem to předtím vysvětlovala, až mě v krku bolelo
Takže jak říkám, vztek je Ok, jen musíte najít jinou cestu, schůdnou pro obě strany, kterou si to dítě může vyventylovat. ![]()
Zarleni je o povaze. Kdyz ze narodila segra, desne se mi libila. Byly mi 4. Kdyz se pak narodil bracha, pro me opet super a segra silene zarlila a vyvadela… pamatuju si, jak jsem si rikala, proc to dela, vubec jsem to nechapala. To ji byly 3, mne 7.
Můj syn to taky zkusil v 10ti měsících. Byl naštvaný, ze jsem mu přerušila činnost kvůli jídlu, či koupání. Po prvé a podruhé jsem to neřešila, ale když mě po třetí plácl do obličeje, tak jsem ho za tu ruku chytla a velmi důrazně řekla : Tohle nebudeš dělat! No plácl mě znova
tak jsem ho přes tu ruku plácla, dala ho na zem a pár minut ho ignorovala. Druhy den to udělal znova, tak jsem ho rovnou plácla ( samozřejmě s citem, ale tak, aby to pocítil a nebral to jako nějakou hru na plácanou). Párkrát to ještě zkusil, ale pak ( to už bylo hodně zřídka) když měl jen tendenci, řekla jsem opět důrazně : Opovaž se! A ručku dal dolu. Hned mi začal podávat nějaké autíčko, nebo něco a snažil se od situace odvést pozornost, tak jsme pokračovali ve hře.
Ještě když jsem prcka neměla, viděla jsem cca 3leteho kluka, který v restauraci opravdu surově mlátil maminu do obličeje a byl vzteklý. Zoufalá mamina situaci nijak neřešila a mě to přišlo zvláštní 🤷🏻♀️ Nevím, jak bych to řešila u tak velkého dítěte, pokud to není nějaký jiný zdravotní či psychický problém, tak snad jen dat proste na zadek, ale to samozřejmě nikoho netěší. Proto jsem se asi snažila to hned od začátku odbourat. Ovšem dítě mám zatím jen jedno, tak možná mě to ještě čeká
Každopádně držím palce!!
A pokud jste bezradná, psycholog mi přejde jako správný krok.