Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak jelikož v příspěvku píšeš, že nemáte problém ji serezat a poslat do pokoje, tak zkus hádat kde k tomu přišla 🙃 zkusila bych vymezit jasný hranice a ignoroval tyhle projevy násilí. Když nebude reakce, nebude časem ani akce. Samozřejmě s mírou, opravdu bych si nenechala od tříletý ho děcka řezat pomalu novorozence do hlavy 💁🏽♀️ pomůže jen vysvětlovat a vysvětlovat.
A kdyz se ji zeptate proč to dělá? 3 leta by to už mohla říct. Jinak důrazně vysvětlovat, že to toho druhyho bolí a že se to nedělá.
To je nejspis otazka na detskeho psychologa.
Obcas se stava, ze male dite uhodi dospeleho (treba pri nejakem hysteraku..),ale to co popisujes, mi prijde strasne zvlastni.
Jako ted to bude znit ode me asi blbe, sle nezkousela jsi styl : oko za oko, zub za zub? Delat ji presne to, co dela ona vam? Kdyz vam lupne pres hlavu /oblicej, udelat ji presne to samy, at vi, jak je to bolestivy a ponizujici, a hned, v tu chvili..
@Anonymní píše:
Tak jelikož v příspěvku píšeš, že nemáte problém ji serezat a poslat do pokoje, tak zkus hádat kde k tomu přišla 🙃 zkusila bych vymezit jasný hranice a ignoroval tyhle projevy násilí. Když nebude reakce, nebude časem ani akce. Samozřejmě s mírou, opravdu bych si nenechala od tříletý ho děcka řezat pomalu novorozence do hlavy 💁🏽♀️ pomůže jen vysvětlovat a vysvětlovat.
NA tohle moc nevim co napsat. Vysvětlovali jsme stále dokola první 4 měsíce, pak už jí, pokud ani po pátý neposlechne, prostě dám na zadek. V ten okamžik přestane, odejdee a když za minutku přijde, tak je klidná a nikoho nemlátí. To zase až v nějaké situaci, kdy se naštve. Např. vezmu brášku do náruče a jdu ho přebalit… Nemyslím si, že to, že dáme občas na zadek, způsobuje to, že nás mlátí do obličeje. Na zadek jí občas dám když už je situace neúnosná, ale dělám to poslední cca dva měsíce. Před tím vůbec a taky nás mlátila, takže zde souvislost nevidim. ![]()
@Anonymní píše:
Tak jelikož v příspěvku píšeš, že nemáte problém ji serezat a poslat do pokoje, tak zkus hádat kde k tomu přišla 🙃 zkusila bych vymezit jasný hranice a ignoroval tyhle projevy násilí. Když nebude reakce, nebude časem ani akce. Samozřejmě s mírou, opravdu bych si nenechala od tříletý ho děcka řezat pomalu novorozence do hlavy 💁🏽♀️ pomůže jen vysvětlovat a vysvětlovat.
No a to je presne to, co si myslim, ze prave nepomuze. Ona bude zrejme na nejaky vysvetlovani zvysoka prdet.
@marcellia Vím, jak to myslíš, ale nezkoušela jsem to a ani nechci. Pro mě jediný „trest“ je dát na zadek, ale nijak brutálně, prostě plácnout. Ona se zarazí, uvědomí si, že je něco špatně a pak je klid. Muj postup je, že vždycky řeknu, at brášku nemátí, že ho to bolí. Chvíli na mě kouká, pak mu jednu lupne znova, takže znovu vysvětluju, pak mi přijde, že jí to ještě víc naštve, tak mu lupne znova a když už opravdu nechce přestat, tak jí dam jednu na zadek, To pomůže vždy, ale neni to pro mě řešení. Potřebuju aby s tím přestala. Mám strach, že takhle třeba bude ubližovat dětem ve školce. Sice to prý nedělá, ale prostě cítím, že to neni v pořádku a nevim, co s tím.
Takže se tu chci poradit, třeba má někdo podobnou zkušenost.
@Anonymní píše:
jsem z toho neštastná. nevim kde je chyba. Doma nikdy zádný násilí nepanovalo, tak nevím, kde k tomu přišla… Co s tím mám dělat?
nasili doma panovat nemusi, je to vrozene chovani, nektere deti k tomu tihnou.
Moje dcera to na nas zacala zkouset nekdy na 18m, taky to nemela odkud odkoukat, nebili jsme ji nikdy. Ja to tehda vyresila razne a rychle. Jakmile me placla, otocila jsem ji na miste a dostala pres prdel. Samozrejme se me pokusila placnout znova, tak ja taky znova pres prdelku, ale silneji. Takto jsme pokracovaly, nez si dcera rozmyslela, zda me chce jeste jednou placnout.
Tento postup jsem samozrejme prokladala vysvetlovanim, proc nebude placat ani mne, ani nikoho jineho a upozornovanim, ze by taky nemusela byt pohadka nebo cokoladka, jestli se takto bude chovat.
Trvalo to asi 2-3 tydny a dcera rychle pochopila, ze takto ne.
Na bratricka nastesti nikdy nebyla agresivni, stara se o nej, mazli ho, etc.
Jo a jak pises, ze ji davat na zadek nechces a povazujes to za selhani, tam bych videla ten problem. Tvoje dcera nejspis instinktivne citi, ze si nejses jista v kramflecich a to je pak tezky. Ja si byla velmi jista svym postupem a po 3 tydnech bylo po problemu.
@marcellia Ano, jak píšeš, vysvětlování zatím nikdy nepomohlo. Opravdu ne.
Jen dát na zadek. Ale jak jsem psala výše. To prostě neřeší podstatu problému. Potřebuju zjistit, proč to dělá a tak píšu sem, třeba má někdo podobnou zkušenost.
@Anonymní píše:
NA tohle moc nevim co napsat. Vysvětlovali jsme stále dokola první 4 měsíce, pak už jí, pokud ani po pátý neposlechne, prostě dám na zadek. V ten okamžik přestane, odejdee a když za minutku přijde, tak je klidná a nikoho nemlátí. To zase až v nějaké situaci, kdy se naštve. Např. vezmu brášku do náruče a jdu ho přebalit… Nemyslím si, že to, že dáme občas na zadek, způsobuje to, že nás mlátí do obličeje. Na zadek jí občas dám když už je situace neúnosná, ale dělám to poslední cca dva měsíce. Před tím vůbec a taky nás mlátila, takže zde souvislost nevidim.
A zapojuješ ji do péče o miminko od zacatku? Pomáhá?
Jako syn má taky teď takový období kdy ze vzteku nás chce skrabnout, stipnout ale to už víme kdy přijde tak mu stacim chytit ruku. Ale miminko je pro něj miláček, chodí ji pořád pusinkovat a mazlit a chápe když ji musím nakojit, prebalit atd. jsou mu 2 roky.
@Anonymní píše:
Tak jelikož v příspěvku píšeš, že nemáte problém ji serezat a poslat do pokoje, tak zkus hádat kde k tomu přišla 🙃 zkusila bych vymezit jasný hranice a ignoroval tyhle projevy násilí. Když nebude reakce, nebude časem ani akce. Samozřejmě s mírou, opravdu bych si nenechala od tříletý ho děcka řezat pomalu novorozence do hlavy 💁🏽♀️ pomůže jen vysvětlovat a vysvětlovat.
Omyl, dítě spíš zkouší, co si může dovolit. Manipulace není o inteligenci, ovládají ji děti i co neumí mluvit. Dítě občas seřezat potřebuje, ne ve vzteku, ale s výchovným cílem. Aby dítě si dovolilo uhodit rodiče, tak to fakt ne. Vůbec nejsem pro nějaké tlučení dětí, ale zcela bez fyzického trestu to někdy nejde. Dítě rychle pochopí, když narazí a příště si to nedovolí.
No potřebujete ji naučit pracovat s frustrací jinak, než co jste doposud dělali. A ne - násilím ji fakt nenaučíš, že nemá používat násilí.
Batoleti fakt nic nevysvětlíš, natož furt dokolečka. Prostě nerozumí tomu co ti jde z pusy, nemá na to dostatečně rozvinutou řeč a abstrankí myšlení.
Pokud ji učíš, že sdělit že něco je špatně se dělá bitím, tak to po tobě pochopitelně opakuje. Co je na tom nepochopitelného? Jo ty bys chtěla aby batole pochopilo rozdíl v tom, že ty můžeš a vona ne, prorože je malá? To moc smysl vlastně nedává, že…
nejrozudměnjší co můžeš udělat je domluvit se s někým kdo umí videotrénink interackí a proměnit váš (tvůj a jejího otce) výchovný přístup tak, aby to fugovalo.
buď zadej do google videtrening interakcí a kraj kde žiješ, nebo počkej až asociaci videotrenérů bude zase fugovat web
@Anonymní píše:
Možná to zní vtipně, ale je to tak. Okolo toho roku a půl jí to přešlo, ale za to nás začala plácat/fackovat rukama. Nebylo to tak častý, tak jsem to nijak moc neřešila.
No to fakt vtipně nezní. Zarazit jsi to měla hned na začátku, ale to teď už asi víš nejlíp sama. Jestli to je opravdu tak hrozné, jak popisuješ, obrátila bych se na nějakého odborníka - dětského psychologa nejspíš. Evidentně to zašlo moc daleko a ty to doma pár ranami na zadek nevyřešíš.
@JancaS84 Zapojovala jsem ze začátku dost, ale nemělo to úspěch. Malá nikdy moc pomáhat nechtěla. Když jsem třeba řekla, pojd, jdeme přebalit brášku, tak šla, ale jak viděla, že ho přebaluju a mluvim na něho (aby nezačal brečet), tak odešla a pomáhat už nechtěla. Nebo když řeknu, že si jdeme hrát, tak ona že jo, ale jakmile vidí, že beru i brášku, tak začne knourat a hrát si nakonec vubec nejde a radši si hraje sama ![]()
@annali Nevim, jak bych měla zarazit u 10ti měsíčního dítěto to, že me chytlo pod krkem. Fakt nevim co jsme měla dělat. Zkoušela jsem domluvu… Nic jinýho mě u tak malýho dítěte nenapadlo…
Mám tříletou holčičku a půl ročního klučíka. Už od malička, od cca 10 měs. bylo vidět, že je malá vzteklá. Kdykoli se jí neco nelíbilo, tak nás brala pod krkem a jakoby nás škrtila. Možná to zní vtipně, ale je to tak. Okolo toho roku a půl jí to přešlo, ale za to nás začala plácat/fackovat rukama. Nebylo to tak častý, tak jsem to nijak moc neřešila. Jenže ted už půl roku, co máme doma miminko, nás mlátí o dost časteji a je jí jedno jestli nám dá facku do obličeje, do hlavy nebo do ramene. Chápu, je v tom žárlivost, i když se snažím jí všemi způsoby ujištovat, že žárlit nemusí, venujeme se jí jak to jen jde. Ale výsledek to jaksi nemá. Nejvíc me trápí, že pořád mlátí bráchu do hlavy. Můžu jí stokrát říkat at to nedělá, ale ona vždycky přijde, a zase mu jednu pleskne. Jediný, co pomáhá, je jí dát na zadek a poslat do pryč do pokoje, ale asi me chápete, když napíšu, že se mi toto nelíbí, nerada jí dávám na zadek. A poslední dobou, co už vůbec nechápu je, když třeba vedle v pokoji sedí teta, v klidu jí oběd a malá tam k ní přiběhne a zničeho nic dá tetě ránu a uteče…
Já už vážně nevim co s tím. Proč to dělá? Jako že bouchne malýho, to je jasně z žárlivosti, ale proč mě třeba před spaním, kdy se jí plně věnuju, začně bít do obličeje? nebo když přijede muž, jde za ní se přivítat a vezme jí do náručea ona, mu místo pusy mu dá facku? jsem z toho neštastná. nevim kde je chyba. Doma nikdy zádný násilí nepanovalo, tak nevím, kde k tomu přišla… Co s tím mám dělat?