Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@AjaF píše:
Teda nevím, ale moje děti ve školce paní učitelce netykaly. Jednomu byly tři a druhému pět let. Nepamatuju si to ani u dětí ségry, které jsou mladší. Ve škole se netykalo fakt nikdy. Pochopily to i u jiných dospělých, se kterými si nebyly tak blízké.
Mě zase překvapuje, že ještě existují školky, kde se vyká, a to mám puberťáka.
@Anonymní píše:
Ano, to vážně.
Když jsem mu řekla, že takto ne, že to je pro něj cizí paní, tak má říct trochu něco jiného. Prý musíme počkat, až se to naučí.
Nějak mi uniká, kdo ho to má podle nich naučit jiný než jeho rodiče…
@Kasandra159 píše:
Mě zase překvapuje, že ještě existují školky, kde se vyká, a to mám puberťáka.
No tady v okolí je to zcela běžné, že se ve školce vyká. Když to šlo před 50 nebo 30 lety, proč ne teď?
Děti nejsou hloupé, podle mě pochopí rozdíl mezi školkou, cizím člověkem, rodinou, tetou, kamarádkou.
Když je někdo důsledně nedůsledný, tak to vypadá, jak to vypadá.
A myslete si, co chcete.
@Monchichik píše:
Nějak mi uniká, kdo ho to má podle nich naučit jiný než jeho rodiče…
Ma to sám odpozorovat. Prostě žádné nucení.
@Anonymní píše:
Ma to sám odpozorovat. Prostě žádné nucení.
No ty se budou jednou divit…
No jeslti nevidí dospělé někomu vykat, tak prostě nechápe ten gramatický jev. To se stává. A ne není to porucha.
Jinak teď jsem se setkala s klukem v prváku na gymplu, který absolvoval alternativní základku, kde se tykalo a taky se musel učit, že se vyká. Ten kluk je vysoce nadaný, jen prostě okolo něj nikdo nikomu nevykal.
Takže je potřeba mu vysvětlit jak vykání funguje (a tím člověk zjistá, že to vlastně je dost složité) a prostě ho brát tam, kde vás uslyší někomu vykat, aby se to naučil používat.
Je to stejné jako kdyby po tobě teď někdo chtěl, aby ses naučila onikat a onkat (co jsou dva odlišné jevy, pro odlišné skupiny lidí)
@Ou Tak asi sousedům, v obchodě, u doktora…všem vykal, ne? To, že někomu tyká ve škole neznamená, že to nezažil nikde jinde…
@Ou děti nežijí ve vzduchoprázdnu. Synovec chodí do běžné školy, kde se vyká a náš syn taky.
My běžně jezdíme na výlety a děti mě vidí, jak vykam.
S tykáním/vykáním jsou často problémy…Když jsem nastupovala do nové brigády (bylo mi 20), tak zhruba stejně starým kolegům jsem tykala a oni mě, ale hlavní vedoucí (kolem 40) jsem vykala a zdravila ji slovy: „Dobrý den“. Pokaždé mi však odpověděla nasupeným výrazem, až mi po pár dnech jedna kolegyně prozradila, že ji mám tykat a zdravit slovem ahoj, že vykání od podřízených ji vytáčí.
Já se zase musím podivit, proč zakládat diskuzi na Emimi, a ještě anonymně. Buď má tazatel problém naučit své dítě vykání, což je ale především jeho záležitost, anebo ho naopak pohoršuje, že mu smradi tykají. Upřímně, mně je 40 a neskutečně mě uvádí do rozpaků, když mi někdo vyká, třeba zubařka. Protože celý život mi skoro všichni tykají a vykání mé osoby mi rve uši.
Ano, u učitelů a autorit je to problém. Ale u někoho v předškolním věku bych tykání toleroval, je to malý dítě. Celou diskuzi jsem nečetl, tak nechci křivdit, nicméně mě vždy překvapí, že se někoho může dotknout nevykající dítě. Zejména starší generace je na to mnohdy citlivá.
@Anonymní píše:
@AjaF moje děti to taky mají jinak. My je k tomu vedeme, vysvětlujeme.
Synovec je osobnost už od útlého věku.
Neděkuje, neprosí, nezdraví. Přijede, někam si vleze s mobilem a to je vše. Když jsem se ptala, jak se má naučit chovat k ostatním, když mu to nikdo neřekne, tak to má odkoukat, ale on ostatní lidi ignoruje a všímá si jich jen, pokud hrozí, že se ho to nějak dotkne, nebo by mu mohli přinést nějakou výhodu.
Osobnost? Takže nevychovany smrad je osobnost? ![]()
Nevidím na vykání nic složitého k pochopení. Středně inteligentní dítě by to mělo pochopit a používat tak od šesti let.
@AjaF moje děti to taky mají jinak. My je k tomu vedeme, vysvětlujeme.
Synovec je osobnost už od útlého věku.
Neděkuje, neprosí, nezdraví. Přijede, někam si vleze s mobilem a to je vše. Když jsem se ptala, jak se má naučit chovat k ostatním, když mu to nikdo neřekne, tak to má odkoukat, ale on ostatní lidi ignoruje a všímá si jich jen, pokud hrozí, že se ho to nějak dotkne, nebo by mu mohli přinést nějakou výhodu.