Dítě potlačuje emoce

Anonymní
26.6.24 08:49

Dítě potlačuje emoce

Dobrý den, chtěla bych poradit od někoho kdo má zkušenosti nebo by věděl proč se to děje. Mám 3 letou holčičku, od narození byla strašně hodná, vůbec jsem o ní nevěděla že ji mám doma, plakala pouze když měla hlad nebo potřebovala přebalit. Opravdu hodné miminko ❤️ dnes ji jsou tři roky a já si poslední dobou všímám že potlačuje negativní emoce. Má 7 letou sestru, občas se pošťuchujou a vždy když se stane že se malá urazí kvůli hračce nebo se praští nebo spadne tak nebrečí. Má v sobě neskutečnej žal, slzy v očích a u toho vzlyká ale nevydá se zebe ten pláč + zamlouvá emoce. Dělá že ji to nebolí, usmívá se, dává ruce do pusy aby se nerozplakala. Vždy když se jí ptám co se jí stalo, nebo co jí bolí, snaží se mě rozptýlit tím že mi ukazuje hračky nebo začne kreslit. Vždycky jsem z toho úplně na dně, nevím jestli se stydí nebo má strach brečet? Jen o tom píšu a mám slzy v očích. 🥺 Vždycky si ji vemu do náruče líbám ji a hladím a říkám jí že se klidně může vyplakat že maminka je s ní. 🥺 Ale ten pláč z ní prostě nedostanu, drží to v sobě a za chvíli si zase normálně hraje. Nevím proč to dělá, hrozně mě to trápí a bolí mě srdce když tohle vidím :(. Jak říkám, jsem si jistá že nezažila žádné trauma, nikdy na ni nekřičíme nebo nezvyšujeme hlas, je to od peřinky andílek a není důvod na ni ani zvyšovat hlas poslouchá na jedno slovo, je rozumná a chytrá, strašně citlivá, vždycky se s každým rozdělí a hlavně sama od sebe, nikdy jsem ji to nemusela učit prostě to dobro v sobě má 🥺 ❤️ k doktorovi samozřejmě jdeme za týden, takže se zeptám ale chtěla jsem se nejdřív zeptat vás jestli nemáte někdo zkušenosti popřípadě jak ste to řešily vy. Děkuji 🙏

Anketa

Hlasovalo:
  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
53190
26.6.24 09:01

Mám taky syna, co je hodně introvertní a emoce moc vypustit neumí. Přesně jako ty, odmalička byl úžasnej, sice špatně spal a tříletá puberta peklo, ale jinak skvělé dítě, se kterým se na všem domluvíš. Je mu už skoro 12, bohužel od nástupu puberty hodně somatizuje (problémy se spaním, úzkosti). Když už se někdy opravdu rozbrečí, většinou to přejde až k hysterii, takže do druhého extrému.. Je to pro mě hodně těžké, protože sama jsem extrovert a s projevováním pocitů nemám problém. Na něj je potřeba jiný přístup a učím se to pořád. Podle mě je ta povaha v genech, radu nemám, jen podporu, že v tom nejsi sama :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13
26.6.24 09:14

@unuděná děkuji za podporu :kytka: hrozně se bojím aby neměla psychické nebo zdravotní problémy :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53190
26.6.24 09:16
@Maminka754 píše: Více

Může mít oboje, bohužel to chodí ruku v ruce :nevim: Já zkoušela různé rady jako zaboxovat si do plyšáka atd., ale syn nikdy neměl sklony k vzteku či agresi, naopak spíš k tomu pláči a lítosti, a tam úplně nevím, jak pomoci ventilovat, než nabídnout rameno :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13
26.6.24 09:28

@unuděná přesně tak, i moje je citlivka

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22293
26.6.24 11:06

Takhle malé dítě nepotlačuje emoce vědomě - neumí s nimi pracovat na té úrovni, kdy se přetvařuje s nějakým úmyslem… (samozřejmě, pokud není nějak týráno nebo ztraumatizováno natolik, aby je potlačovalo z pudu sebezáchovy, což nepředpokládám, že by byl tento případ :) )

Ventilace v této podobě jí s největší pravděpodobností stačí - každý zkrátka nemá potřebu hlasitě plakat, křičet, vyvádět, není potřeba ji nutit a přesvědčovat k prožívání situací a reakcím podle tvých osobních představ, jak „by to mělo být správně“. Neznamená to ani náhodou, že by musela mít zdravotní problémy - není k nim žádný důvod, je-li jí takové chování přirozené.

A ještě jedna důležitá věc - dítě zrcadlí rodiče - jsi si jista, že si do ní neprojektuješ něco, co sama neděláš (nebo naopak děláš v nepřiměřené míře)?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6396
26.6.24 11:18

Můj mladší syn -4,5 je to stejné. Třeba spadne, moje reakce je hodně pečující, ale on hned zamlouvá, že to je dobrý, to nic není. Ale vidím na něm, že ho to bolí.
A nechápu to, nejsem ten typ, co by klukům říkal, že to nic není nebo ať nebrečí a jestli chytili zajíce. Naopak se snažím hodně empaticky, vyjadřuju pochopení. A ten můj mladší je proti tomu imuní a připadá mi, že mu je i nepříjemné, když mu chci nabídnout náruč.
I když třeba registruju nějakej problém s dětmi. Někdo mu něco provedl v herničce a on mi to nechtěl vůbec říct, zamluvil to.
Starší syn (8) je úplnej opak, často si jde ke mě pobrečet, když spadne nebo se něco stane, umí velmi šikovně popsat, co cítí. Říká mi obrovský množství informací a často se k tomu i vrací. Je na něm vidět, že to chce analyzovat.
Ještě mě napadlo, co je dcera za znamení?
Můj mladší zamlouvač je vodnář a ten starší popisovač je rak. Docela mi to na ně sedí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53190
26.6.24 11:20

@Dollorres U tebe je zcela očividné, proč to syn dělá. Je to obranná reakce na tvojí hyperprotektivitu. Speciálně kluci to často nemají rádi, aby je maminka utěšovala, utírala kapesníčkem a ňuňala jako malý miminka. Zkus ubrat na svých emocích a možná se pak začne chovat úplně jinak.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6396
26.6.24 11:27
@unuděná píše: Více

Fakt? Myslíš, že to pomůže?
Jenže jak to prakticky udělat? Tak, aby to bylo v mezích. :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53190
26.6.24 11:28
@Dollorres píše: Více

Fakt myslím. Pokud spadne a ty už nabíráš do klasického „jééé, ty můj chudinko, nestalo se ti nic, pojď, maminka ti to pofouká“, tak chápu, že se ti brání a raději dělá, že to nic není :mrgreen: Zkus příště počkat na jeho reakci. Tebe to nebolí, vyjádři empatii až ve chvíli, kdy on to potřebuje, ne když ty očekáváš, že ho to má bolet ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6396
26.6.24 11:31
@unuděná píše: Více

Ano, to přesně dělám. :oops:
Já se vždy hrozně leknu totiž. Budu se muset začít ovládat. Děkuju. :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53190
26.6.24 11:33
@Dollorres píše: Více

Jsem někde viděla super video, jak se děti chovají při těch pádech a úrazech právě podle toho, jak k tomu přistupuje rodič. Když začne okamžitě ťuťu ňuňu, tak se dítě buď šíleně rozbrečí, nebo jde do téhle opozice. Když se rodič usměje, třeba i zavtipkuje ve smyslu „hopla, máš toho zajíce?“, tak se dítě z 99 % začne smát a je v pohodě. Pokud to teda není noha sedřená na kost samozřejmě ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13
26.6.24 13:48

@BohunkaP jsem si jistá že ne, s ní je život krásnej a já a moje dcery jsme nejlepší kámošky, víc se smějeme než smutníme, proto mi to příjde zvláštní

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13
26.6.24 13:52

@Dollorres tak to máme dost podobné děti :D starší je štír, má celkem složitou povahu a druhá je kozoroh stejně jako já. Taky jsem nad tím už přemýšlela. Taky jsem v sobě jako malá dusila pláč ale už jako větší takhle malá ne

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin