Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě s postižením = spokojená rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.2.23 13:52
Mě by ubíjela nejistota, co s postiženým dítětem bude, až se o něj nebudu moci starat. Takže jsem vděčná za zdravé děti a ten kolotoč mi zase až tak nevadí. Ale je pravda, že práce, kterou mám mě baví a není to jen nástroj k vydělávání peněz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
26.2.23 13:54
Je mozne, ze prijala svou situaci a srovnala se s ni. Urcite take ma lepsi a horsi dny. Ja osobne jsem (ale az s urcitym vekem a zivotnimi zkusenostmi) dospela do bodu, kdy jsem se smirila se spoustou veci a jsem vdecna za to, co mam a snazim se uzit kazdy den s vedomim, ze zivot je kratky a hledat pozitiva i tam, kde jsem je drive nemohla/ nechtela videt. Kdyz to po sobe ctu, zni to jako strasne klise 
ale citim to tak a diky za to.
- Citovat
- Upravit
andrasteia
26.2.23 13:55
Myslim, ze je skvely, ze ty mas moznost volby. Narozdil od ni..ona je mnohem zranitelnejsi nez ty. A ze se s tim naucila zit je obdivuhodny
- Citovat
- Upravit
26.2.23 13:55
Můžu ti říct, že mě vážně něčí nějak extra šťastnou představa života týkající se péče o postižené dítě. Nesu to, co se mi stalo ne zrovna lehce. Obzvláště, když musím čelit napadání lidí na netu, že beru sociální dávky a jsem vyžírka. Dokonce mi i někteří jedinci závidí PNP, který bere moje dítě. Nemám žádný vlastní život. Vše se musí podřídit postiženému dítěti.
Ne vážně to nemůžu označit za nějaký šťastný život. 
V jednom rozhovoru jedna paní říkala, že velkou roli hraje to, jestli máš postižené dítě jako prvorodička, nebo jako zasloužilá máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 13:56
Pro mě zní její život jako noční můra. Ona to může vidět jinak stejně jako ty 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 13:59
Souhlasím s tím, ze je skvěle mít možnost byt doma s dětmi pokud to matce vyhovuje, ale aby to bylo zavidenihodne (i v dobrém), měl by to byt výsledek volby, ne nutnosti kvůli postiženemu dítěti. Pořad myslím, ze má více důvodu ke štěstí matka zdravých děti, byť denně v práci.
Ale rozumím te myšlence ohledně trávení času s rodinou, nyní po RD zvažuji čtvrtý rok doma a pokud to půjde, budu za to vděčná přesně z důvodu, které uvádíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 14:00
Že bych byla nadšená z toho, že po rodičovské mě až do důchodu čeká jen práce, to nejsem. Ale uvažovat nad tím, že bych měnila s rodinou s vážně postiženým dítětem? Vážně?
Ok, ty řešíš kam dát dítě na prázdniny a že denně musíš vstávat do práce. Ona pravděpodobně řeší, kde sehnat peníze na terapie, rehabilitační pobyty, pomůcky…přemýšlí, kdo se o dítě postará až ona sama zestárne. Dost možná by si občas ráda zašla někam jen s manželem, ale na hlídání postiženého dítěte asi nestojí davy zájemců. A ta samotná 24hodinová péče o dítě je nejen fyzicky, ale i psychicky vyčerpávající.
Asi celkem obecně platí, že rodiny s postiženými dětmi mají jinak nastavené priority, neřeší nesmysly a víc vnímají, jak důležité je trávit čas s rodinou a užívat si ho. Ale jinak je takový život nesmírně náročný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 14:01
@Mariane.B píše:
Pro mě zní její život jako noční můra. Ona to může vidět jinak stejně jako ty
Pro mě taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 14:02
Taky to ale znamená, že nikdy nebude svobodná, vždy bude muset myslet prvně na to dítě a pak až na sebe. Nesebere se jen tak na víkend nebo na masaz, bude muset prvně zajistit dohled nebo hlídání.
To, že to přijala, je skvělé. Jsou pečující lidi. Já bych to nesla těžce. A nakonec bych to taky musela přijmout a nebo se trápit celý život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 14:02
Ano, mě můj život naplňuje, jsem šťastná. Plácat se doma jen kolem dětí, skončila bych v blázinci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 14:02
@Anonymní píše:
Ahoj, raději anonymně.
Nedávno jsme měly sraz s holkama s vejšky. A řeč přišla na téma rodiny s postiženým dítětem. Jedna naše spolužačka takové dítě má. A přivedla mě k zamyšlení. Že, aniž bych si její život přála, to ne, jsem ráda za zdravé děti, že možná je mnohem spokojenější než my ostatní. Ona tráví čas doma se svými 3 dětmi (dvě jsou zdravé, prostřední má středně těžkou mentální retardaci), zatímco my trávíme život v práci, kterou nebýt nutnosti ji dělat, tak ji neděláme, nebo na cestě do práce… Prostě ví, co ji čeká (po zbytek života), ví, kde je její místo, vlastně tak má mnohem více času na svoje děti, kterým se 100% věnuje. Ví, že další letní prázdniny bude celou dobu s nimi, zatímco my složitě řešíme, kam s nimi. Že o Vánocích jakbysmet. Zkrátka je stále s těmi nejbližšími, což je to, co od života chce. Co si o tom myslíte? Naplňuje vás život, jaký vedete? Nechci se ptát nějak neeticky, ale přišla na mě krize středního věku, a občas mě otázky kolem smyslu života napadají. A říkám si, že já možná ani tak naplněný život nevedu. Zní to nevděčně, ale snad mi rozumíte.
K naplněnému životu nepotřebuješ mít postižené dítě, ale úplně ti stačí práce, ve které chceš být a chceš ji dělat. Pak nemusíš závidět kamarádce s postiženým synem. Což je teda naprosto absurdní a bohužel já ti v tom teda vůbec nerozumím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 14:04
Ono také záleží, jak „naročné“ to postižení je.
Na první pohled to může vypadat jako procházka růžovou zahradou a druhou stranu to může a většinou je pěkná zabíračka jak fyzicky tak psychicky.
Také jsem si kdysi říkala, že bych to v pohodě dala, ale většina „dětí“ - beru i dospělé je hodně náročná na jakoukoliv asistenci a celkové potřeby. Navíc člověk stárne, síly ubývají a nemoci přibývají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.2.23 14:07
Nadpis je podle mě nesmysl a je to o nastavení každého z nás. Někdo může být nešťastný i přesto, že má vše co by si druhý přál a obráceně. Tímto bych se zamyslela nad svým životem, pokud v něm nejsi šťastná zkus si priority přeskládat a změnit to. Ta spolužačka to tak pravděpodobně udělala. Ale pocit mizerného života můžeš mít jak s postiženým tak zdravým dítětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj, raději anonymně.
Nedávno jsme měly sraz s holkama s vejšky. A řeč přišla na téma rodiny s postiženým dítětem. Jedna naše spolužačka takové dítě má. A přivedla mě k zamyšlení. Že, aniž bych si její život přála, to ne, jsem ráda za zdravé děti, že možná je mnohem spokojenější než my ostatní. Ona tráví čas doma se svými 3 dětmi (dvě jsou zdravé, prostřední má středně těžkou mentální retardaci), zatímco my trávíme život v práci, kterou nebýt nutnosti ji dělat, tak ji neděláme, nebo na cestě do práce… Prostě ví, co ji čeká (po zbytek života), ví, kde je její místo, vlastně tak má mnohem více času na svoje děti, kterým se 100% věnuje. Ví, že další letní prázdniny bude celou dobu s nimi, zatímco my složitě řešíme, kam s nimi. Že o Vánocích jakbysmet. Zkrátka je stále s těmi nejbližšími, což je to, co od života chce. Co si o tom myslíte? Naplňuje vás život, jaký vedete? Nechci se ptát nějak neeticky, ale přišla na mě krize středního věku, a občas mě otázky kolem smyslu života napadají. A říkám si, že já možná ani tak naplněný život nevedu. Zní to nevděčně, ale snad mi rozumíte.