Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nejistota v mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Prostě Vodnář
25.2.23 10:26
Problém je právě v těch pochybách. Dítě vycítí tu negativní energii a pochopitelně mu v ní není dobře. Takže se koukejte dát velmi rychle dohromady, protože děti strašně rychle rostou, jinak to dopadne přesně tak, jak nad tím přemýšlíte.
@Anonymní píše:
Zdravím, mám devítimesíčního chlapečka a občas mě trápí různé nejistoty. Někdy mám pocit, že mě nemá rád. Někdy je třeba se mnou celý den sám a je protivný (různě pláče, vzteka se, nejde ho ničím zabavit) a pak dojde babička a je samý úsměv. Nebo s ním jdu na prochazku a on se po 20minutach v kočárku začne vztekat, tak jedu domů a pak ho vezme manzel a jsou spolu venku hodinu a pul a prijede vysmaty. Nechapu jak to dělá a on jen ze si s nim povídá. Říkám já mu taky povídám ale ho to odemě jakoby nezajímá. Nebo mam takovy pocit prostě. Kolikrat s nim delam blbiny a on nic. Tak si říkám co dělám špatně? Proc od ostatnich to zabira a odemě ne? Včera třeba jsme byli poprvé po porodu večer v kině a hlídali tchyně s tchanem a i když jsem ráda, že to zvládli (I uspali a vse na 1) tak první věc co mě napadlo, že to dítě mě vlastně ani nepotřebuje. Já vím že je to blbost, ale nevím co s těmi pocity dělat. Svěřila jsem se tím svým rodičům a jejich odpověď byla jen „a co čekáš, však pak už si k tobě bude chodit jen pro jídlo a peníze, tak jako vy“… což mě samozřejmě moc nepovzbudilo. Často i mám strach abych mu nezpůsobilý nějaké „trauma“. Prostě pořád přemýšlím o tom jak se chovat správně, místo toho abych proste byla sama sebou. A chybí mi sebevědomí v tom, že jsem proste pro něho jediná maminka. Ani nevím, píšu to asi dost chaoticky, snad někdo pochopí a poradí něco.Abych to shrnula - největší problém mám s těmi pocity, že mě syn nemá rád a že mě uz vlastne ani nepotřebuje a s tím, že pořád mám strach abych na něm nezanechala nějaké stopy.
- Citovat
- Upravit
25.2.23 10:28
@Anonymní píše:
Zdravím, mám devítimesíčního chlapečka a občas mě trápí různé nejistoty. Někdy mám pocit, že mě nemá rád. Někdy je třeba se mnou celý den sám a je protivný (různě pláče, vzteka se, nejde ho ničím zabavit) a pak dojde babička a je samý úsměv. Nebo s ním jdu na prochazku a on se po 20minutach v kočárku začne vztekat, tak jedu domů a pak ho vezme manzel a jsou spolu venku hodinu a pul a prijede vysmaty. Nechapu jak to dělá a on jen ze si s nim povídá. Říkám já mu taky povídám ale ho to odemě jakoby nezajímá. Nebo mam takovy pocit prostě. Kolikrat s nim delam blbiny a on nic. Tak si říkám co dělám špatně? Proc od ostatnich to zabira a odemě ne? Včera třeba jsme byli poprvé po porodu večer v kině a hlídali tchyně s tchanem a i když jsem ráda, že to zvládli (I uspali a vse na 1) tak první věc co mě napadlo, že to dítě mě vlastně ani nepotřebuje. Já vím že je to blbost, ale nevím co s těmi pocity dělat. Svěřila jsem se tím svým rodičům a jejich odpověď byla jen „a co čekáš, však pak už si k tobě bude chodit jen pro jídlo a peníze, tak jako vy“… což mě samozřejmě moc nepovzbudilo. Často i mám strach abych mu nezpůsobilý nějaké „trauma“. Prostě pořád přemýšlím o tom jak se chovat správně, místo toho abych proste byla sama sebou. A chybí mi sebevědomí v tom, že jsem proste pro něho jediná maminka. Ani nevím, píšu to asi dost chaoticky, snad někdo pochopí a poradí něco.Abych to shrnula - největší problém mám s těmi pocity, že mě syn nemá rád a že mě uz vlastne ani nepotřebuje a s tím, že pořád mám strach abych na něm nezanechala nějaké stopy.
děti to tak prostě mají. Ty kolem prcka celý den běháš, věnuješ se mu a pak přijde otec z práce a dítě letí za ním. Je to prostě něco jiného, je mu vzácnější. Děcka se i jinak chovají třeba u babičky, jsou hodné, ale v okamžiku, kdy se objevíš, začnou vymrčovat. Není to osobní, prostě to tak je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 10:32
Absolutně normální. Ten rodič, kter je vzácnější, je doma méně, nepečuje celodenně (i když po příchodu z práce a o víkendech pečuje naplno) bývá většinou na první pohled „milovanější a respektovanější“. Samozřejmě to není tím, že by ho o to více miloval, ale tebe má jako naprostou jistotu, ty tam budeš pořád, ty sneseš jeho libovolné smutky a náladičky. Tak to holt je. I u starších dětí. Obě mé děti se mnou trávily celý den, ale jak přišel táta domů, hurá, byla jsem napůl zapomenuta a cokoliv udělal táta, bylo stokrát lepší a zábavnější. Teď je mladší dítě školkové a když chci, aby to ráno fakt odsejpalo, poprosím muže, ať si dá pozdní příchod a ráno mi s ním pomůže. A pak skřípu zubama, protože k čemu já ráno dítě za hlasitých protestů přesvědčuju hodinu, pro něj dělá samo a s úsměvem za poloviční čas. Ale kdyby byla rána každodenně v režii tatínka, role by se obrátily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 10:33
@Anonymní píše:
Zdravím, mám devítimesíčního chlapečka a občas mě trápí různé nejistoty. Někdy mám pocit, že mě nemá rád. Někdy je třeba se mnou celý den sám a je protivný (různě pláče, vzteka se, nejde ho ničím zabavit) a pak dojde babička a je samý úsměv. Nebo s ním jdu na prochazku a on se po 20minutach v kočárku začne vztekat, tak jedu domů a pak ho vezme manzel a jsou spolu venku hodinu a pul a prijede vysmaty. Nechapu jak to dělá a on jen ze si s nim povídá. Říkám já mu taky povídám ale ho to odemě jakoby nezajímá. Nebo mam takovy pocit prostě. Kolikrat s nim delam blbiny a on nic. Tak si říkám co dělám špatně? Proc od ostatnich to zabira a odemě ne? Včera třeba jsme byli poprvé po porodu večer v kině a hlídali tchyně s tchanem a i když jsem ráda, že to zvládli (I uspali a vse na 1) tak první věc co mě napadlo, že to dítě mě vlastně ani nepotřebuje. Já vím že je to blbost, ale nevím co s těmi pocity dělat. Svěřila jsem se tím svým rodičům a jejich odpověď byla jen „a co čekáš, však pak už si k tobě bude chodit jen pro jídlo a peníze, tak jako vy“… což mě samozřejmě moc nepovzbudilo. Často i mám strach abych mu nezpůsobilý nějaké „trauma“. Prostě pořád přemýšlím o tom jak se chovat správně, místo toho abych proste byla sama sebou. A chybí mi sebevědomí v tom, že jsem proste pro něho jediná maminka. Ani nevím, píšu to asi dost chaoticky, snad někdo pochopí a poradí něco.Abych to shrnula - největší problém mám s těmi pocity, že mě syn nemá rád a že mě uz vlastne ani nepotřebuje a s tím, že pořád mám strach abych na něm nezanechala nějaké stopy.
Klid 
Tohle je úplně normální, tebe vidí od rána do večera. Děti vnímají matku jako součást sebe. Hodně dětí začne říkat máma jako poslední z členů rodiny. Nevnímej to tak, že tě nemá rád, tak to vůbec není. Jen se zbytečně trápíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 10:54
No to je blbost, dítě ještě neví, co je to mít rádo. Podle mne z tebe cítí tu nejistotu, prostě to na něj přenášíš. Možná je to dítě, co prostě potřebuje společnost, bere mámu jako samozřejmost k uspokojení svých základních potřeb a u ostatních pak hledá zábavu.
Ber ho víc mezi lidi, asi ho to baví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tala20
25.2.23 10:55
@Anonymní píše:
největší problém mám s těmi pocity, že mě syn nemá rád a že mě uz vlastne ani nepotřebuje
Je to naopak. Dítě Tě potřebuje.
- Ovšem potřebuje Tě asi tak, jako lord potřebuje služku: aby mu posluhovala, servírovala jídlo a plnila jeho rozkazy.
- Stejně jako šéf potřebuje sekretářku či písařku, ale když se chce volně pobavit, komunikuje s úplně jiným okruhem osob.
Ty jsi pro dítě tou oddanou otrokyní která mu je podřízená. Má Tě v moci a ví to. S otroky a s podřízenými není žádná opravdová zábava. Otrokyni není třeba chválit ani odměňovat. Otrokyni je třeba trestat (řevem). Na zábavu má dítě ty ostatní lidi.
Příspěvek upraven 25.02.23 v 11:05
- Citovat
- Upravit
25.2.23 11:01
Neboj, ono to může být jak tu někdo psal jednak tvou nejistotou a jednak i tím že s tebou je pořád…s ostatními tak často není tak ho snaze zaujmou…taky u naší starší bylo období kdy mě vpodstate nepotřebovala i vzhledem k tomu že sem nekojila…a největší favorit tatínek, dědeček a babička…s nimi se smála, povídala, říkala první slovíčka a se mnou skoro nic…pak se to otocilo a všechno mamiiiii mamiiii mamiiiii až se ti to bude zalykat a budeš si říkat že by bylo fajn kdyby se chtěl jít spát s tatínkem a ty by sis mezitím dala relax ve vaně 
🤣
Příspěvek upraven 25.02.23 v 11:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 11:05
Já žasnu, kde se to v dnešních maminách bere…ta nejistota! Nic ve zlém zakladatelko Ale takhle malé dítě ještě neví, co je to „mít rád“. Prostě jsi rodič - autorita, takže takové to, já mu vyndám, něco mu zakážu a on mě za to nebude mít rád je mimo mísu…Moje děti byly a jsou v mé přítomnosti občas na zabití 
a u jiných jsou jak míliusové
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 11:08
Taky to tak u nás bylo, pak asi od roku se to změnilo a je pro něj jen maminka 
taky jsem z toho byla špatná, nevěděla jsem už jestli se stavět na hlavu nebo čím ho zabavit. Tatínek, babička, dědeček… se všemi byl vysmátý jak lečo a matku měl v paži… ale teď je to mamánek 
jinak pochybnosti mám stále, když ho učím něco nového, tak o to nejeví zájem, tak si říkám co dělám špatně. Ale to má prostě takovou povahu, je hrozně tvrdohlavý a vzpurný, ale jinak je to naše sluníčko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 11:08
Tvůj syn tě miluje a je na tobě plně závislý.
To že ti to neříká je dané tím, že jaksi neumí mluvit a to že se nechová tak jak ty si představuješ že by se měl chovat je dané tím, že je to živá, samostatná bytost, ne zhmotněná tvoje představa.
Nejistota v mateřství je bohužel stabilní součást celého procesu, stejně jako strach o děti. Prostě vedlejší příznak. Je dobré s tím počítat, ale nenechat se s tím zahltit.
Kdybys byla špatná matka, tak by ses něčím takovým vůbec netrápila.
Klíčová cesta jak z toho pekla, co si děláš ve vlastní hlavě je laskavost. Především k sobě. Jo - fakt k sobě. Protože pokud budeš v pohodě sama se sebou, budou snazší být v pohodě i pro všechny ostatní. To není sobectví, to je cesta k tomu, jak činit celý svět o něco laskavějším. „milujte bližního svého,jako sebe samého“
Více než vřele doporučuju tuhle knihu
https://www.grada.cz/…-sobe-10465/
Perfekcionismus není ctnost, to je sypmtom…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 11:09
@ibis přesně..hodně výrazny to teď máme u malýho…jsou mu 2,5 měsíce a většinu toho času pokud je vzhůru se buď krmima nebo řve, pokud ho teda nemám v náručí (nosítko, šátku…ale jakmile jsme byli někde na návštěvě tak úplně zlatej…buď skvělou dobu spal nebo koukal, pak se začal i smát…(jasné že ne na mě, nevděčník jeden ) a sotva smendojeli domu tak zase rev… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 11:13
My jsme spolu pořád a už si kolikrát jdeme vzájemně na nervy. Pořád jí něco zakazuju, učím, přebaluju, vychovávám. No a pak se ukáže táta, se kterým je sranda, vidí ho pomálu, tak se od něj nemůže odlepit. Stejně tak když vidí babi s dědou, tak je to super.
Já jsem navíc ráda, že nemusím mít obavy nechat je o samotě a že mě malá nepotřebuje nonstop, abych si zařídila i nějaký relax pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.23 11:17
Dle chování tvého dítěte to naopak děláš dobře. Tvůj chlapeček se s tebou cítí v bezpečí, plně přijímaný, proto si „dovolí“ k tobě i to, co k ostatním ne. Být maminkou je nevděčná práce. Snažíš se jak bl.bec, ale smetanu slíznou ti ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Zdravím, mám devítimesíčního chlapečka a občas mě trápí různé nejistoty. Někdy mám pocit, že mě nemá rád. Někdy je třeba se mnou celý den sám a je protivný (různě pláče, vzteka se, nejde ho ničím zabavit) a pak dojde babička a je samý úsměv. Nebo s ním jdu na prochazku a on se po 20minutach v kočárku začne vztekat, tak jedu domů a pak ho vezme manzel a jsou spolu venku hodinu a pul a prijede vysmaty. Nechapu jak to dělá a on jen ze si s nim povídá. Říkám já mu taky povídám ale ho to odemě jakoby nezajímá. Nebo mam takovy pocit prostě. Kolikrat s nim delam blbiny a on nic. Tak si říkám co dělám špatně? Proc od ostatnich to zabira a odemě ne? Včera třeba jsme byli poprvé po porodu večer v kině a hlídali tchyně s tchanem a i když jsem ráda, že to zvládli (I uspali a vse na 1) tak první věc co mě napadlo, že to dítě mě vlastně ani nepotřebuje. Já vím že je to blbost, ale nevím co s těmi pocity dělat. Svěřila jsem se tím svým rodičům a jejich odpověď byla jen „a co čekáš, však pak už si k tobě bude chodit jen pro jídlo a peníze, tak jako vy“… což mě samozřejmě moc nepovzbudilo. Často i mám strach abych mu nezpůsobilý nějaké „trauma“. Prostě pořád přemýšlím o tom jak se chovat správně, místo toho abych proste byla sama sebou. A chybí mi sebevědomí v tom, že jsem proste pro něho jediná maminka. Ani nevím, píšu to asi dost chaoticky, snad někdo pochopí a poradí něco.
Abych to shrnula - největší problém mám s těmi pocity, že mě syn nemá rád a že mě uz vlastne ani nepotřebuje a s tím, že pořád mám strach abych na něm nezanechala nějaké stopy.