Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zajímalo by mě jaké máte kdo zkušenosti se spaním dítěte ve vaší posteli. Mám měsíční holčičku a většinou spinká se mnou v posteli ( samozřejmě mám odstraněny velké polštáře a deky aby se malé náhodou nepodařilo se v noci natočit do polštáře atd. Také od přítele ji mám „oddělenou“
kojícím polštářem ).Praktikoval tu někdo takovéto spaní delší dobu? Jak se pak mimčo naučilo spinkat ve svém? A do kolika let spinkalo s vámi? Budu ráda za jakékoliv zkušenosti ![]()
Jj u všech dětí a do cca 3 let věku. polštáře jsem neodstraňovala a ani u manžela jsem nedělala bariery ![]()
Když on přítel občas v noci „zmlátil“ i mě
ale je pravda, že od té doby co máme malou tak žádný atentá nebyl.ale mám z toho trochu strach…a jste to spinkání v posteli pak odbourávali?
@luucacb ahojky, zatím to „praktikujeme“ a naší cácorce je 13 měsíců… Když byla malinká a v noci jsem kojila v leže, tak jsem usnula
, takže do rána spala s náma v posteli. Pak začala postýlku odmítat- prostě, i když v ní usnula, tak se po hodině probudila a odmítala v ní dál být (nevím, napadlo mě, jestli není ve špatné energ. zoně
). Takže šup k nám a tam spinká do rána. Jinak pořád ještě kojím- kolem 5-7h se probudí, přitáhne si mě, nabaští se a spí klidně do 9ti hodin. Mně ani tatínka to nijak neomezuje-naopak si to užíváme
. Pokud si dobře pamatuju, tak starší děti sice spinkali v postýlce, ale nad ránem přelézaly k nám do postele- a později cestovali z pokojíčku i s peřinou
. „cestovat“ přestaly někdy kolem první třídy ![]()
Až děti sami chtěli svojí postel, tak jse ji pořídili
pomáhali jse tomu proslovy : hééééle to je krásná postýlka ![]()
Tohle je strasne individualni. Prvorozeneho jsem se bala do postele dat, ze ho zalehnu. Po par tydnech me ale prestalo bavit, ze se po prendani do postylky budi, ze musim v noci vstavat atd. Unava taky udelala svoje a kolikrat jsem s nim usnula pri kojeni a zjistila, ze se tak vyspime vsichni nejlip. Dal to mam trochu zamlzene, ale dlouho jsme detskou postylku nepotrebovaly, do sve „velke“ presel bez problemu ve dvou letech presne. Moc se mu libila. Ale syn je takovy tulivy typ, takze nekdy nad ranem chodi ke me do postele a jsou mu skoro 4. Ale pravda, ze kdyz se zamyslim, tak to ted docela ani nedela.
Holku jsem soupla k sobe do postele rovnou a v cca 11ti mesicich sla do detske postylky. Problem nebyl take zadny
, nevim jak to delam
. Naopak je ji ted 20 mesicu a nedokaze poradne usnout nikde jinde, kdyz si ji soupnu do postele, tak ji to prijde desne vtipny.
Ale myslim, ze vic lidi ti napise, ze nejaky problem byl. Nicmene ja cekam treti a pujde z porodnice taktez rovnou ke me do postele
.
Moje mala ma svou postylku, ale od narozeni jsem ji chtela mit porad na ocich, takze spala se mnou. Pak byla hospitalizovana, a tam proste musela spat ve svem. DOmajsem toho nejakou dobu pak vyuzivala, ze je " naucena" ale stejne jsem si ji dala k sobe. Neni nad to usinat s pohledem na toho maleho drobecka ![]()
A urcite se mnou bude spat hoooodne dlouho ![]()
My jsme tak spali cely kojici obdobi v noci. ja jsem teda od manzela oddelila, on obcas vytrcil loket a tak. Taky ja se vzdala svych obrich polstaru a spala na malym, jinak by se nevesla, chtela jsem ji mit vic nad svoji hlavou. ja koukam do zdi, tak mela mistecko tam.
po mesici jsem ji ale davala usinat do postylky aby si zvykla, usinala samabez problemu a po prvnim kojeni si ji nechavala u sebe.
v sesti mesich jsem uz chtela kojeni v noci utnout, tak jsem se na chvilku odstehovala z loznice, zabralo to a kdyz se to ustalilo, tak jsem si ji jeste obcas do postele vzala. Ted je to narocnejsi, mele s sebou a neda se vedle ni spat, i mi prijde ze spi hur, nez ve sve.
u druheho to planuju podobne, jen mu poridim takovou nasouvaci postylku k me posteli, aby tam mohla k nam i dcera kdyby chtela.
Já syna brala do naší postele jen na takové to ranní dospání - když chtěl být od šesti vzhůru, tak to bych umřela
Takže jsem ho vzala k sobě, dala mu prso a chrápalo se do půl osmý. Na celou noc jsem ho nechtěla - jednak jsme neměli moc kvalitní matrace a byla mezi matracema taková „díra“,tak aby si neničil zádíčka a taky jsem se bála, že ho zalehne pes, kterej tam jaxi taky spí
Zhruba někdy v osmi měsícíh se ten malej vtěrka začal „vnucovat“ dřív a dřív, až tam najednou spal celou noc, ani nevim kdy se to tak stalo
A bylo to úžasně pohodlný, byl stále kojený a budil se co dvě hodiny, takže jsem nemusela vylejzat z postele. Pravda, trochu se roztahoval, tak jsem občas spala půlkou těla ve vzduchu, ale hlavně že nebyl řev
někdy teď v březnu (takže asi po roce společného spaní) jsme ho nenapádně začali stěhovat do jeho pokojíčku - nejdřív jsme dali na zem matrace (nechtěl být už dávno v dětské postýlce),vždycky jsem ho uspala a odešla do ložnice a on se nad ránem vzbudil a zase dospával u nás, pak jsme koupili postel a v té spinká ještě o něco líp. Někdy už i celou noc, ale většinou teda jde k nám - už se i naučil dojít až k naší posteli, dřív začal plakat a musela jsem pro něj dojít, teď mě vždycky probudí jak odstrčí dveře a přiklopítá kudrnatá hlavička
u druhého to plánuju taky tak - asi to malé mimčo bych radši kdyby bylo u sebe v postýlce, ale až povyroste do trochu „odolnější“ velikosti, tak ho zase nastěhuju do naší ![]()
Druhorozený spal se mnou v posteli, do nějakých 6m spolu, pak jsem z postele prchla (muž prchnul mnohem dřív), po pár týdnech, kdy jsme spali s mužem v hostovském pokoji a mimino rozvalený na manželský posteli jsem ho přemístila nejdřív v té samé místnosti do postýlky, asi 3dny si zvykal (ale hodně pomohlo, že v té době ještě stále usínal v pevném zavinutí) a pak jsem postýlku dala do hostovského pokoje a nás přestěhovala zpět do ložnice. Od té doby spí ve své postýlce, bez nějakých výraznějších problémů, usíná sám (zavinutí přestalo fungovat asi měsíc po přesunu).
Prvorozený spal se mnou cca od 7 do 9m, tam to bylo dané hlavně četností kojení, byl na koze nonstop. V 9m jsem ho začla striktně dávat do postýlky, přestala kojit v noci a když jsme si ujasnili, že v noci koza nebude, tak následoval přesun do vlastního.
Děti vždycky spali tak, že z jedné strany byl muž, z druhé dítě, muž spí tvrdě a byl by schopen je zalehnout, dát jim loktem do hlavy, navíc se v noci otáčí hrozně nákladně na pohyb a dítě by lítalo metr nad matraci. Aby mi děti nespadli, tak jsem si už někdy ve 3m prvorozeného pořídila na postel cestovní zábranu, protože jsem tehdy párkrát usnula při kojení a párkrát si nepamatovala, zda jsem dítě dala zpět do postýlky a budila se s šíleným trhnutím a děsem, kde to dítě je, zábrana tenhle stres odbourala, dovolila mi využít s dítětem plnou šířku postele.
Osobně stěhuju děti do postýlek před tím, než jsou schopné si stoupnout, myslím, že učit usínat v postýlce stojící dítě musí být mnohem náročnější, navíc zhruba po tom půlroce začínám mít nutkání se zase v klidu vyspat a nejlépe celou noc v kuse ![]()
Ano, malý usínal u prsu a při prvním kojení v noci už většinou zůstal v posteli až do rána
Nějaké velké problémy jsme neměli. Naučení samostatného usínání v posteli byl trochu boj, ale naučil se. A hlavně má různá období, kdy zase nechce usínat sám- ačkoli už u nás v posteli dlouho nespí.
Malá se mnou spí v posteli po nočním kojení, má 9 měsícu velice rychle si na to zvykla, chce být stále u zdroje
Má celou postel pro sebe, přítel spí s malým v děcáku s námi se vůbec nevyspal, byl jak chodicí mrtvola. Malá je strašný nespavec tak jsem ráda, že spí aspon tak.
Syna jsem do postele vzala jen párkrát, neměl problém spinkat v postýlce-dostal dudu a chrněl. Dceru si k sobě beru už od narození, je to pro nás lepší, protože spí celou noc
,jen jsem zvědavá na ten přesun do její postýlky, i když doufám, že tam jako vzor zapracuje brácha ![]()
U nás to od začátku bylo tak, že má vlastní postýlku, ale když to nešlo, tak se stěhovala ke mně. Měla období, kdy jsme měli postýlku jenom pro okrasu, pak v ní začala spát krásně, teď usíná ve své a většinou se někdy během noci přestěhuje. Neřeším to, chci se aspoň trochu vyspat a radši ať je u mě a spíme obě, než aby řvala a já chodila pořád utěšovat a přesvědčovat.