Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kazdopadne mit miminko, manzelstvi se da zachranit. Ale nemit pozdeji nadeji chovat svoje stesti, to by sis mohla vycitat do konce zivota…Muze se stat, ze nakonec bys nemela ani muze, ale ani detatko…A co Ti napovidaji instinkty?
Ahojky!
Do dítěte bych šla, ale pokud je to v manželství nic moc, asi bych se pokusila najít jiného chlapa
a mimíska bych měla s ním. Vím, že se mi to snadno radí…
Jinak já rodila v 31, mám první mimi, ale zase krom vrozené vady dělohy jsem gynekol. v pořádku.
Držím Ti palečky, ať všechno dopadne co možná nejlíp. ![]()
Určitě mimčo-asi to bude znít hloupě,ale jistota je jistota.Jistota je mít děti,to je napořád…vztah buď krachne,nebo vydrží..nebo může do života vstoupit někdo jiný.Ale dítě už budeš mít a jestli třeba i s jiným partnerem bude další,jedině dobře.
Známá měla třicítku na krku,zdravotní potíže a chlap svého srdce v nedohlednu.Tak obrátila priority-našla si partnera,ženatého,který byl ochoten být biolog. otcem jejího dítěte.Přirozeně to nešlo,byli na umělém oplodnění.Oba věděli,že ve společném vztahu nesetrvají.I když nakonec ona v těhotentví začala trochu doufat,co kdyby-ale nestalo se tak.Takže se narodil syn,byla s ním sama.A po nějaké době přišel do cesty ON,ten pravý.Nakonec se podařilo a mají spolu holčičku.A já vím,že bych v její situaci postupovala úplně stejně.
Tu by som sa zamýšľala, či som schopná sa o dieťa postarať i sama, v prípade, že manželstvo i tak krachne a zostanem s miminkom sama. Rozhodne by som dala prednosť miminku. VeĽa šťastia ![]()
To jsem nepopisovala svůj příběh, ale příběh mé sestry, se kterou tohle ted neustále probírám a řeším. A z pozice matky, která má už 2 děti (6 a 3 roky), jí taky radím, že bych upřednostnila dítě před chlapem.
Ono je možné, že se jim manželství zlepší, ale taky se může zhoršit, co vím z vlastní zkušenosti a zkušenosti známých, tak u všech nastaly po porodu v manželství problémy, protože dítě vám obrátí život naruby a at se v těhotenství připravujete pečlivěji, tak na ten hukot v prvních týdnech nejste připravení ani jeden.
Ale taky to byl vesměs u všech dočasný stav a ted, jak už mimčo povyrostlo, tak se situace uklidnila.
No ale ségra váhá, dítě plánovala až někdy kolem 33, jsou hodně sportovně založení a taky si „užívá“ života - každý víkend akce a pařby. A když se podívá na mě, na občas vyčerpanou a vynervovanou maminu, tak se jí do mateřství nechtělo tím tuplem,jenže ted byla postavena před hotovou věc a tápe..
Je to asi blbý, ale já bych si určitě pořídila miminko
, jako spousta mamin vychovává sama.. Věk na to máš už dávno a než bys našla nového muže, který by za to stál, či zachránila tento vztah, mohlo by být pozdě. I s dítětem si můžeš najít toho nejlepšího muže. Ale jde o to, jak to cítíš ty. jestli po miminku toužíš
![]()
Taky jsem pro dítě, protože to je láska na celej život
Partnera si vybíráš sama, dítě si „vybírá“ tebe
![]()
Ahoj. Já za sebe bych určitě volila miminko, pokud bych věřila, že ho zvládnu uživit i sama.
Já jsem si pořídila dítě v necelých 21 letech, i přesto, že jsem neměla vážný perspektivní vztah a zajištěné bydlení.Ale jsem mateřský typ, touha po miminku velká,naplňuje mě to, vše ostatní počká.Jeden z důvodů, který mě k tomu vedl, byl právě důvod zdravotní.
Dnes mám už i druhé dítě,solidní bydlení, spokojený vztah..
Já bych se řídila tím, co mi říkají biologické hodiny, ale v mém případě bych volila dítě. Může to být u vás jen krize, která se překoná a pak bys třeba litovala. Nebo si můžeš později popřípadě najít někoho jiného, ale dítě bude tvoje a toho určitě litovat nebudeš. ale tohle ti radit nikdo nemůže, to si musíš rozhodnout sama. Třeba i Vaš současný stav v manželství může pramenit z toho, že se nikam neposouvá a dítě to může napravit. Každopádně bych se ale domluvila s manželem. Přeji hodně štěstí. ![]()
Ahojky, tak můj názor je - já bych do toho miminka šla… Když už to bych to měla takhle na hraně, tak bych tu šanci využila, protože prostě mít miminko, je tak krásná věc, je to dar…
Ani bych nebrala ohled na manželství, (to asi zní hnusně) ale v tu chvíli bych prostě byla sobecká
Je to moje zdraví, moje budoucí dítě ![]()
Držím palečky,a ať se rozhodneš jak se rozhodneš, tak ať to vyjde
![]()
Asi bych se rozhodla i podle své vlastní ekonomické situace.
Dítě vztah spíš prověří než utuží. Takže bych spíš počítala s tím, že pokud si ho pořídíte, tak to ten vztah asi nevydrží, a pak na to kromš alimentů budeš asi sama.
Není to úplně správné přivádět dítě do krachujícího vztahu, ale kdybych ho měla nemít, tak si ho pořídím i za takových podmínek-pokud bych měla kam jít a alespoň skromě z čeho žít.
PS: Přečetla jsem si ještě ten dovětek o pařbách. Myslím, že za takových podmínek zůstane určitě sama. Žena většinou zvládne i tu změnu životního stylu, že tak často nemůže úžívat života. Ale u chlapa to nevidím.
Příspěvek upraven 03.05.11 v 09:06
Ahoj Zakladatelko,
rozhodně zksu mimčo, víš třeba máte s manželem jen ponorku a prostě je třeba vztah někam posunout. A pokud to s ním nepůjde mimčo ti nikdo nevezme a chlapů je spousta.
Víš mám kamošku, letos je jí 31 její přítel má 23- pořád čeká až on se k něčemu urácí, svatba nikde, mimčo nikde…a pak jí bude 35 a on ji kopne někam…
Rozhodně jdi do mimča!!! ![]()
Dite je sice super napad, ale s nekym s kym uz to ted nefunguje?
fakt to tomu diteti chces udelat? a co az to pak po narozeni ditete bude pripadne jeste horsi? Dohadovat se o to kdo bude mit dite v peci?
osobne mi to prijde jako prisernej napad… a to rikam jako nekdo kdo s neplodnosti v 29 bojuje neuspesne uz druhym rokem…
Ahoj, zajímá mě váš názor:
Co byste udělaly, kdyby vám bylo necelých 30 let, žily jste 2 roky v manželství (kterému předcházelo 10ti leté „chození“), ale po svatbě se vztah zhoršil natolik, že uvažujete o rozvodu, jelikož manžel je věčně v práci, soboty, neděle, všechno je přednější než manželka, navíc je hodně cholerický a v hádce i sprostý, zkrátka byste se necítily ve vztahu šťastné. ALE! Bylo by vám vzhledem ke gynekologickým problémům vážnějšího rázu lékařem řečeno, že byste neměly otálet s otěhotněním, jelikož později už by mohl být problém. CO byste dělaly v této situaci?? Šly byste do dítěte, které může být vaším posledním i za předpokladu, že manželství není úplně ok a není jisté, že s manželem zůstanete? Nebo byste to „riskly“, mimino zatím neřešily a soustředily se spíš na vyřešení problémů v manželství, i když by za rok nebo za dva mohlo být na mimi pozdě? (jako nemusí to tak být, ale může, jak píšu: je tady to riziko..)
nepřihlášená Andrea