Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dlouhý Výkřik do tmy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.8.24 22:39
Řekla bych, že asi moc dobře víš, co s tím vším dělat… Máš někoho, kdo by tě podpořil, třeba rodiče, sourozence? Nikdy není pozdě a tohle není k žití. Není to normální a vztahy takhle vypadat nemusí. V první řadě bych si našla nějaký podpůrný kruh psychologické pomocí při domácím násilí, úplně nejlepší by bylo začít chodit na nějakou terapii, aby ti postupně dodali síly na odchod. Rozchodem takovým mužem jenom získáš. Držím palce, abys v sobě našla sílu to ukončit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 22:49
Manželé nejste, rozchod bude o to jednodušší. Nemáš na co čekat, pošli ho do tmy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 22:50
Stará!???
nezačínat znovu?
jsi normálni??? -
mně i dalším holkám to vyšlo kolem 48-50
okamžitě se přestaň litovat
a začni makat a jednat
On není jediný muž na světě
a ty jsi už KO řeš to zásadně
buď s ním, nebo bez něj, ale udělej konečně krok, abys nebyla nešťastná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 23:07
V příspěvku čiší hotová beznaděj… 
Urcitě si neříkejte, že to všechno nějak doklepete a vydržíte. Nevím jak dlouho jste spolu, kolik let. Představte si ale, že by ste ve stejné situaci (bez dětí, svatby) a se stejným člověkem žila dalších 20 nebo 30 let. Není pak přeci jen lepší vzít veškerou svoji sílu byť i poslední zbytky a zkusit začít život úplně od znova? I kdyby to bylo bez něj? Rozhodně vyhledejte psychologa, všechno s ním proberte pomůže vám najít vnitřní sílu a odvahu. Naděte někoho z rodiny nebo kamarádku, které věříte a zkuste se svěřit, vylíčit všechnu pravdu, pokud té dotyčné na vás záleží určitě vás podpoří a pochopí. Nebudete si připadat na problémy sama. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.24 23:18
Píšeš jen o sobě, jak se cítíš ty. Prošli jsme si podobným příběhem. Vlastní děti nikdy s manželem mít nebudeme, on nemůže mít děti..nikdy by mě nenapadlo se s ním kvůli tomu rozejít, nebo mu něco vyčítat..
Víš i ti chlapi to vnímají jako vlastní selhání, neví jak z toho ven, vedle sebe manželku, přítelkyni která se trápí, zažívá velmi podobný tlak okolí, jako ty…
Dejte si od všeho pauzu. U IVF je velkou částí úspěchu právě i psychika, takže než dáš ty i přítel dohromady, na jakýkoliv pokus bych se vykašlala
Ano, máme to v sobě, aby generace pokračovala dál, ale život se dá šťastně prožít i bez dětí 
- Citovat
- Upravit
14.8.24 23:23
Někdy je potřeba začít zase od nuly. Jen kdyby ten strach z neznáma nebyl tak velký, viď? Seber odvahu a jdi si plnit sny a začni zase žít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.24 23:34
@Anonymní píše: Více
Jsme spolu 9 let. To že je všechno a všichni špatně tam měl od začátku. Já to akorát přes svůj optimismus a životní nadšení neviděla.
Tak pauzu od IVF už máme v podstatě od začátku tohoto roku. Na klinice jsme byli naposled v prosinci. Od té doby se nic neděje. Ale já po zdravotní stránce ten čas nemám. Každý měsíc pro mě znamená další krok pryč od možnost mít dítě aspon přes IVF. V prosinci nám dr řekla, že máme 6-12 měsíců max na to, aby to šlo aspon přes IVF.
Jemu je jedno jestli ty děti budou. Často mi říká, že když je nemít nebudeme, že se nic neděje, že nebudeme jediný bezdětný pár na světě.. Samozřejmě, že život se dá štastně prožít i bez dětí, ale mě v tom případě nedává smysl to jak ho žijeme a o tom on se odmítá bavit úplně…
- Citovat
- Upravit
15.8.24 00:01
Co bl. bneš???
Jdi od něj. Vždyť už dávno víš, že Tě ničí.
Všecko zvládneš.
A klidně se objednej k psychologovi. Rozeberete situace a poradí Ti, resp. Tě navede…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.24 06:25
Začala jsem znovu ve 45 letech, po rozchodu 9 leteho vztahu na h…o jsem se začala o sebe starat, zhubla jsem, vypadám teď mnohem líp a i cítím se dobře, našla jsem si nový koníček. Neříkej si jeho dobrý stránky, ale vnimej jak se cítíš když jsi s ním. Ty jsi nejvíc, sebe dej na přední příčky, uvidíš jak život bude zase krásný, musíš žít ne přežívat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.24 07:45
@Anonymní píše: Více
V takových případech si vždycky řeknu, kdyby za mnou přišla kamarádka s takovým příběhem…co bych ji poradila.
Co bys ji poradila zakladatelko, ze ma udělat? Cizí holce, kamaradce? Tak přesně to udělej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.24 08:02
@Anonymní píše: Více
Dobře, když opomenu všechno ostatní a odpovím jen na IVF: ty tam přece můžeš jezdit sama, drtivá většina procedur se bude týkat jen tebe. Od něj doneseš jen podepsaný souhlas a i to sperma můžeš donést z domu, když na to dojde. Na tvém místě bych už byla objednaná a mu jen říkala termíny.
Na to, kolik času ti zbývá na otěhotnění, bych si klidně udělala konzultaci i na jiné klinice. Co doktor, to může být jiný názor.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.24 10:01
@Malá bobina píše: Více
Přesně vím, co bych kamarádce poradila. Před asi 3 lety jsem takto kamarádce z podobného vztahu pomáhala pryč. Dnes je zasnoubená a má roční holčičku, ze 120 kg je ted po porodu na 80 a je štastná jako nikdy…
- Citovat
- Upravit
15.8.24 10:30
@Anonymní píše: Více
A z jakého důvodu tohle nechceš i pro sebe? On tě úplně zničil, zadupal sebevědomí do země. S tímhle dítě mít stejně nemůžeš, za prvé nejspíš kvůli psychice a za druhé opravdu bys chtěla aby dítě vyrůstalo s takovým otcem?
Píšeš, že dřív si sebevědomí měla, zvládla ses o sebe postarat a zvládneš to pořád, jen je to zastrčené někde hodně hluboko. A myslím, že určitě existuje i naděje na dítě s jiným partnerem, i bez IVF, ať už na klinice tvrdí co chtějí.
Seber sílu, najdi si byt a rozejdi se s ním, uleví se ti neuvěřitelně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.24 11:58
Ten chlap tě zadupává do země. Dokud se jo nezbavíš tak na tom budeš blbě. Tohle je přesně člověk jako můj fotr. Všechno špatně, všichni blbí jen on velká zářící hvězda. Ten taky zadupal do země kdekoho. Utíkej!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Už nevím kam s tím jít. Mám toho v sobě tolik a není to komu říct. Takže to možná ani nebude dávat smysl, jak to tady ze sebe vysypu. Všichni kolem nás vnímají jako chodící reklamu na štěstí, ale…
Několik let se snažíme o dítě. Chtěli, respektive chtěl jsem na kliniku už dřív, ale přes covid jsem nechtěla běhat po nemocnicích a tak jsme to nechali plynout a na kliniku šli až loni. Po všech vyšetřeních jsme dostali výsledky a to, že já nejsem schopna přirozeně otěhotnět. Inseminace nemá smysl, jediná možnost je IVF a i to máme možnost max 2 cyklů. Na víc po zdravotní stránce nemám. Po tomto jsem se po odchodu z kliniky téměř sesypala. (Ano vím, nejsem jediná a jsou páry, které jsou na tom hůř, no nečekala jsem to).Jeho odpověď na to byla, že to teda zkusíme at si to později nevyčítám. Vyšetřením jsme prošli na podzim, od té doby nic neděje. Stále je něco důležitější. Adopci ani pěstounství nechce ani slyšet… Ale řekla bych, že toto je pouze taková třešnička toho všeho…
A vlastně si i říkám, že když někdo se shora vidí, jak fungujeme doma, je jasné, že nám dítě nepošle.
Když jsme spolu začínali, měla jsem celkem dobře našlápnuto. Vydělávala jsem víc než on a další kariérní postup jsem měla na dosah.
Jediné co je špatně, že je vždy stále všechno a všichni špatně. A já jsem po 9 letech z toho totálně vyčerpaná. Nikdy jsem neslyšela, že bych něco udělala dobře. Naopak, cokoli udělám, koupím je špatně. Naposled (je to sice taková blbost) jsem koupila sítku do dveří proti hmyzu na magnetky. Nechtělo se mu jí montovat, bylo vidět, že zcela schválně ji nalepil o půl centimetru od sebe. Řekl, že ten magnet nefunguje, sit strhl a vyhodil. A tak je to skoro se vším.
Když jsme byli před tím na dovolené - byt jsme vždy jezdili 4-5****, vždy bylo všechno špatně. Zažila jsem s ním svou vůbec první dovolenou u moře. Po 6 dnech neustálého stěžování si, jsem poslední den probrečela na pláži.
Dřív jsem byla štíhlá, sebevědomá, sebejistá. Dnes mám značnou nadváhu a v podstatě se bojím cokoli říct, aby to nebylo zase špatně. Podnikám no i po této rovině se mi přestává dařit. Stále jen poslouchám, jak je všechno špatně. Jak jsou klienti špatně a že s takovými lidmi pracovat je na… a tak mám mizivé výsledky. A hlavně chybí motivace cokoli dělat. Moc bych chtěla cestovat. No nemůžeme protože máme psy, které nemá kdo hlídat a s nimi nepojede, protože jsem je nevychovala.
Takže na začátku jsem vydělávala víc než on, dnes jsem na něm finančně závislá, byt všechny dluhy, které máme jsou psané na mě. Od hypotéky, přes auta, reko…
Zase musím říct, že se postará, když jsem byla nemocná, po operaci o všechno se postaral. Loni jsem absolvovala dost drahý a časově náročný kurz hodně zaměřený na psychologii. Chodila jsem z něj jako vyměněný člověk. Zase jsem začínala cítit ten příval energie a chuti do života, než jsem se vlastně zase nedozvěděla, že je to na…Dokonce, co mě hodně zklamalo, když jsem jednomu známému vysvětlovala ten kurz, tak se tomu vlastně vysmál.
A tak se ted tady točím v kruhu neúspěchu a nenávisti vůči sobě samotné a nevím jak z něj ven.
Dost jsem za poslední přibrala. Na jednu stranu se nenávidím za to, jak vypadám, na druhou stranu nechci zhubnout, protože dokud jsem tlustá, tak TO po mě zas tak moc nechce, což mě vyhovuje. Ted na moji váhu poukázal i dr. Řekla jsem, že to mám z nervů a poslal mě na terapii, ale myslím, že jsou lidi, kteří to potřebují víc.
Vím, že jsou věci, které se mi nesplní. Tímto nikdy u nás doma neuslyším dětský smích a nikdy ani neobleču bílé šaty - všude s jistotou říká, že si mě nevezme a já si ho vlastně ani vzít nechci.
Ale nevím co s tím dělat. Říkám si, že je to vlastně už jedno. Už jsem příliš stará na to, abych někde začínala znova a tak to prostě potřebuju jen doklepat. Myšlenky mám různé a říkám si, že nebýt těch psů…A vlastně si říkám, že moje vlastní životnost je závislá na životnosti psů…Jsou v podstatě mým jediným smyslem.
Dříve jsem měla tolik snů a vizí…ted už jsem i odstranila nástěnku, kde jsem to všechno měla, protože už spíš bolelo dívat se na věci, které se nesplní.
Jeho všichni vidí jako boha..Doma všechno zvládne udělat, postará se, když jsem nemocná, ale…
Loni jsme koupili "nový dům (byl to můj splněný sen), letos jsem říkala, že to prodáme. Sice nevím co potom, já bych zůstala bez koruny, no o tom nechce ani slyšet…
Ani nevím, co tím vlastně chci říct, ani nečekám žádnou reakci. jen toho mám v sobě tolik, co už muselo ven a nemám kde.