Dobrý výkon, přesto nespokojenost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Hezky pises, prijemne se to cte. 
Kazdopadne s touto svoji vlastnosti si v zivote teda uzijes… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Rozumím ti, jsi jak píšeš fakt děsný overthinker, možná by stálo za to s tím něco dělat - nějaká psychoterapie? Jinak gratuluji k úspěšným státnicím
Příspěvek upraven 11.06.25 v 13:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Také nad vším hodně přemýšlím, ale už jsem se naučila leccos házet za hlavu, jinak bych se z to zbláznila. Nejhorší je to večer před spaním, nedá se tomu uniknout 
. Snažím si to v sobě vyřešit jednoduše. Řeknu si třeba, že jsem pitomá, ale už se stalo a snažím se zaměřit myšlenky na něco jiného (příjemnějšího nebo užitečnějšího).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
a myslíš si, že toto je/byl „problém“? 
jestli nad něčím takovým hloubáš a máš potřebu zakládat diskuze, tak bych možná zkusila nějaký kurz „zocelení“ se nevím, až mám strach se zeptat, jak reaguješ při opravdových problémech, jak to zvládáš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Přestala bych nad vším až takhle přemýšlet, což zřejmě sama nedokážeš a budeš potřebovat pomoct. Jako ono vytvořit diskuzi a sepsat x řádků o tom jak moc nad vším přemýšlíš a přemýšlet nad tím jak moc přemýšlíš je už fakt moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No tak tuhle vlastnost - vše tak šíleně řešit - ti úplně nezávidím (já jsem naopak naprosto splachovací člověk a jsem za to nesmírně ráda 
). Asi bych zkusila s tím něco dělat - nejspíš terapie by nebyla na škodu.
Jen jako takové malé uklidnění - je to jen v tvé hlavě, ostatním je to úplně šumák a na to, jak probíhaly tvé státnice se tě pravděpodobně nikdo nikdy nezeptá. Komise si dnes už ani nepamatuje, koho u státnic včera měla Po mně dokonce ani nikdo nikdy nechtěl vidět ten diplom (kromě rodiny při promoci samozřejmě). Ale v práci vůbec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky si myslím, že bys s tím, měla něco dělat, snažit se pracovat sama na sobě a že by se ti mohlo podařit to zmírnit, aby ti to už tolik neotravovalo život.
Nemáš náhodou malé sebevědomí? Nekritizovali a nenapomínali tě pořád rodiče? Myslím, že by to s tím mohlo souviset.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Znám to, taky mám tuhle vlastnost, být overthinker fakt není jednoduché, ale dá se s tím žít Jen kdyby nám to tak nekomplikovalo život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na promoci nepůjdeš? Ta je totiž úplný závěr 
Myslím, že komise jsou zvyklé po úspěšných státnicích na cokoliv.
Vlastnost nechat se unést v prostoru a čase a bazírovat na detailu je symptomem několika osobnostních poruch. Samozřejmě v kontextu, ne jako izolovaná vlastnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1. S touhle potrebou prehrabovani se v bahne neco delej, protoze ti z toho casem houpne.
2. Z pohledu vyucujiciho na VS: cos tam delala nebo nedelala je uplne jedno. Max se nad tim muze nekdo v danou chvili pozastavit. Ale to je tak vsechno, pokud jsi tam netancila naha na stole, pochybuju, ze si nekdo po odchodu ze zkusebni mistnosti vzpomene. Jsi jeden z mnoha studentu a oni jsou hlavne radi, ze maji vyzkouseno a muzou se jit venovat necemu smysluplnemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mam to taky. Jsi jeste mlada, casem zjistis, ze vetsina lidi ma dost problemu sama se sebou, aby resili takove prkotiny, jako ze jsi zadychana nebo se zajikas. Taky silene analyzuju, co jsem mohla udelat jinak/lip, ale cim jsem starsi, tak s tim dokazu lip pracovat - proste si takove uvahy zakazu a sama se pochvalim za to, co se mi povedlo. Cim vic se ti bude v zivote darit (jakoze urcite bude, pises sympaticky a jsi evidentne ctizadostiva), tim vic si na to casem zvyknes. Nebud na sebe tak prisna. Jak uz jsem psala, mam to taky, uz jen z predstavy, ze bych v praci udelala nejakou chybu, mi houpne zaludek. Ale proto si po sobe vsechno kontroluju a prave proto je na moji „akuratnost“ nejvetsi spoleh ve firme, takze ono to ma taky neco do sebe, kdyz to srovnam s laxnim pristupem nekterych svych kolegu. Soucasne je ale treba mit na pameti, ze kdyz nejde o zivot, jde o hov.no. 
- Citovat
- Upravit
Jsem taky taková. Částečně mě z toho vyléčily opravdové životní starosti. A tedy terapie taky pomáhá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, stalo se vám někdy, že jste v něčem podali dobrý výkon, a přesto jste v určitém ohledu byli sami se sebou nespokojení? Já se s vámi musím podělit, jaká jsem trubka… 😀 Dělala jsem tento týden státnici na VŠ, která proběhla úspěšně, komise se mnou byla spokojená. Poté, co mě vyzkoušeli, jsem si zašla sednout do přízemí do studijní místnosti. Věděla jsem, že mám před vyhlašováním výsledků chvíli čas, než vyzkouší lidi, co šli po mně. Protože jsme státnici dělali po dvou skupinách a naše šla první, nebyla jsem si jistá, jestli budou výsledky vyhlašovat po každé skupině zvlášť, nebo až na konci hromadně, jako tomu bylo u předchozích státnic. Tušila jsem ale, že teď to bude spíš ta první varianta, a tak jsem si řekla, že se za nějakou chvíli půjdu mrknout zpátky nahoru. Jenže jak jsem tam tak seděla a přemýšlela nad svým výkonem, začalo mi docházet, jakých různých zbytečných nedostatků jsem se dopustila, i když byly nepodstatné (ale jsem „overthinker“ a rozebírala jsem, co jsem mohla říct jinak, líp apod.), a bohužel mám takovou vlastnost, že když nad něčím začnu hloubat, tak si to pak v sobě pro svůj klid musím odůvodnit a uzavřít, abych už se tím netrápila. Většinou se do té doby nehnu 🙈 Tak jsem tam tak seděla a přemýšlela, až značně pokročil čas a já tušila, že bych se měla jít podívat nahoru, ale prostě jsem měla za to, že ještě snad stíhám, a chtěla jsem vyrazit za malou chvilku, až tedy dopřemýšlím. Také jsem předpokládala, že v nejhorším by mi napsali spolužáci, kdyby to vyhlašování už mělo být. No, a v tom mi opravdu přišla zpráva od spolužáka, že už to vyhlašují a čekají na mě. Tak jsem vystřelila a letěla po schodech do 3. patra. Měli jsme tam dovnitř ke komisi chodit každý po jednom, takže nejdřív šli všichni ostatní a já akorát jako poslední (nikoho jsem tím tedy naštěstí výrazně nezdržela), ale přesto mi to samozřejmě bylo blbý, i když komise s tím byla v pohodě. Ještě jsem k nim přišla celá udýchaná, což jsem se snažila držet v sobě, abych tam nefuněla, a když jsem jim děkovala a loučila se s nimi, tak jsem se tím pádem trochu zajíkala. No a k tomu všemu si hlavně ještě vyčítám, že jak jsem byla vykolejená ze svého zpoždění, tak jsem té komisi řekla jen „bye“ (bylo to v angličtině) a neřekla jsem nic na rozloučenou, třeba „přeji vám vše dobré“, protože jsem se s nimi viděla pravděpodobně naposledy. Takže se teď vnitřně užírám tím, že jsem kvůli přemýšlením nad blbostmi (v podobě malicherných nedostatků mého výkonu, které by mě beztak ještě ten den nejspíš přestaly trápit) dorazila vlastní vinou pozdě na vyhlášení a ani jsem se nerozloučila s vyučujícími. Že jsem takovouhle slavnostní závěrečnou chvíli trochu odbyla. I když se v globálu nic nestalo, asi mě to lidsky bude trápit ještě dlouho, než to přejde a srovnám se s tím 😀 Na druhou stranu si říkám, že takhle to prostě asi dnes mělo být a že i to vyhlašování de facto probíhalo o malinko dřív, než bylo původně plánované podle rozvrhu. Nevyžaduji asi žádnou radu, jen jsem se s tím potřebovala někomu svěřit a možná najít malé pochopení nebo si třeba přečíst, co zvláštího si vyčítáte vy. Omlouvám se, že jsem napsala takovou slohovku, ale zkrátit to moc neumím
A prosím o ponechání anonymu, je to pro mě celé trochu trapné.