Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na třetím už asi jo, pokud tě přitahuje.
Zřejmě to tam zatím s nikým není, podle čeho si je vybíras?
@Venetia píše:
Na třetím už asi jo, pokud tě přitahuje.
Zřejmě to tam zatím s nikým není, podle čeho si je vybíras?
Vybírám si chlapa podle vzhledu, musí mne něčím zaujmout a pak podle inteligence. Imponuje mi, když má chlap nějaký zájem, něčím žije a něco ho baví. Ale moc lidí mne nepritahovalo v životě.
Já se s manželem hned vyspala… ale nikdo jsme od toho nic nečekali, tož asi láska. ![]()
Mám to stejně jako ty. S mým mužem jsem se viděla 4× a až poté jsem si ho pustila blíž a to jsme si navíc asi měsíc intenzivně vypisovali
Přijde mi to takhle normální a nedokážu si z mého pohledu představit, že se s někým líbám hned po pár hodinách, co ho poznám. To možná jen v situaci, kdy jsem ovíněná a nemám v úmyslu si ho vzít, ale jen si užít
ale každý to má jinak, takže na tohle není univerzální rada
@Anonymní píše:
Zdravím všechny. Prosím o názory. Jsem rok po rozchodu s otcem mých dětí. Od šestnácti jsem ve vztazích pouze s půlroční pauzou. Měla jsem celkem 4 muže a vždy to bylo stejné. Museli mne dlouho dobývat a trvalo strašně dlouho, než jsem si je připustila k tělu. Třeba i několik měsíců. Teď zkouším randit. Nápadníků je dost, ale narážím na to, jestli jsem normální. Jdu na rande a chlapi mne chtějí hned líbat. Třeba i po prvním rande. Ale já to proste nedokážu. Uhýbám, nebo už rovnou sděluji, že jsem v tomhle jiná. Potřebuji toho druhého poznat. Musí mne hodně moc přitahovat, abych chtěla být v jeho blízkosti. To se mi stalo opravdu jen párkrát za život. Jsem brzda? Je normální líbat se, když toho dotyčného vlastně skoro neznám a viděli jsme se třeba třikrát? Přijde mi, že muži to očekávají. Co mám dělat? Dostávám se do docela nepříjemných situací…a nemyslím si, ze by to bylo, že nejsem ready randit, byla jsem taková vždy. Jak to máte vy?
Líbání je testem přitažlivosti. Ženské hodně dají na to že musí „přeskočit jiskra“, že tam musí být „chemie“, i tady to zmiňují často a všude, a tohle je nejjednodušší způsob, jak to zjistit. Sama píšeš, že se ti to stalo jen párkrát za život. Mně taky, a právě proto nemám zájem o vztah, kde „to“ není. Takže já bych to zkusil úplně stejně, abych přesně tohle zjistil - jak moc dotyčnou přitahuju, či zda jen zbytečně neztrácím čas.
Museli tě všichni dlouho dobývat, jo? Dobývá se hrad za účelem jeho vyplenění. Nedovedu si představit věc vzdálenější hledání partnerky, než je dobývání hradu. Partnerka se nedobývá, u partnerky se hledá vzájemná přitažlivost a shoda. Jestli ty místo toho hledáš dobyvatele, tak přeji hodně štěstí
![]()
My jsme na tom s mužem dosti podobně. První polibek a to ještě dost plachý a neohrabaný jsme si dali až po měsíci vzájemného oťukávání. Pokud by měl někdo do někoho do něčeho tlačit, není to ono. Myslím, že každý má ty hranice posunuté jinak a každý je v tomto směru jinak rychlý/pomalý. Myslím, že na kvalitu vztahu to nemá vliv. Nám to trvalo, než jsme se fyzicky více sblížili a jsme spolu už 8 let. Jen je potřeba nepotkat nějakého hrr blba, ale někoho, kdo Ti v tomhle ohledu bude rozumět.
Hudlan na prvním rande, pokud to jiskří, je nezbytnost. Tedy pro mě.
Pokud bych se na tretim rande nechtela libat, tak pro me by to bylo znameni, ze na ctvrte uz nemam rozhodne chodit.
Asi by nejdriv meli prijit nejake dotyky rukou, pohledy oci, coz si klidne dovedu predstavit na prvnim, rande a pokud je tam i velika fyzicka pritazlivost, tak klidne i polibek.
Ale kazdy je jiny a nemela by jsi delat neco, co nejsi ty.
Ja zase resim, ze jsem mozna az moc razna, nedavam sanci na druhe rande, pokud tam neni jiskreni a mozna to neni dobre, nevim. Ale jsem to proste ja, tak to tak asi musim brat.
@kve-tinka píše:
Já se s manželem hned vyspala… ale nikdo jsme od toho nic nečekali, tož asi láska.
U nas taky tak ![]()
@Ami8 píše:
Mám to stejně jako ty. S mým mužem jsem se viděla 4× a až poté jsem si ho pustila blíž a to jsme si navíc asi měsíc intenzivně vypisovaliPřijde mi to takhle normální a nedokážu si z mého pohledu představit, že se s někým líbám hned po pár hodinách, co ho poznám. To možná jen v situaci, kdy jsem ovíněná a nemám v úmyslu si ho vzít, ale jen si užít
ale každý to má jinak, takže na tohle není univerzální rada
Je ironií, že se teda chováš líp k chlapovi, kterýho nechceš, a hůř k tomu, kterýho chceš na delší vztah.
Tuhle logiku jsem nikdy nechápal.
S ptáš se teda na první rande nebo na třetí? ![]()
popravdě, pokud bych měla první rande s někým zcela neznámým, neumím si představit, že se s ním líbám. Pokud by ro byl někdo, koho už znám, tak možná jo. Ale s cizím člověkem ne.
A to mi zamlada nějaké diskotékové líbačky nebyly nijak proti srsti, u mě tahle zdrženlivost přišla až s věkem ![]()
@asddsa píše:
Je ironií, že se teda chováš líp k chlapovi, kterýho nechceš, a hůř k tomu, kterýho chceš na delší vztah.
Tuhle logiku jsem nikdy nechápal.
To ale ženské dělají často. A pak se taky často diví důsledkům ![]()
@Kutil Tom píše:
To ale ženské dělají často. A pak se taky často diví důsledkům
Ano, důsledkem je ponaučení pro chlapy - neberte to vážně, chtějte si jen užít, pak toho francouzáka spíš dostanete.
@kve-tinka píše:
Já se s manželem hned vyspala… ale nikdo jsme od toho nic nečekali, tož asi láska.
Ja asi na tretim a to jsem ho tezce svedla, ze nemel sanci
a to udelala jsem poprve v zivote, jinak jsem predtim nikdy aktivni takto nebyla. Taky asi osud. Po letech mi rekl, ze tenkrat nestacil zirat jak jsem se rozjela ale dal se rad.
Zdravím všechny. Prosím o názory. Jsem rok po rozchodu s otcem mých dětí. Od šestnácti jsem ve vztazích pouze s půlroční pauzou. Měla jsem celkem 4 muže a vždy to bylo stejné. Museli mne dlouho dobývat a trvalo strašně dlouho, než jsem si je připustila k tělu. Třeba i několik měsíců. Teď zkouším randit. Nápadníků je dost, ale narážím na to, jestli jsem normální. Jdu na rande a chlapi mne chtějí hned líbat. Třeba i po prvním rande. Ale já to proste nedokážu. Uhýbám, nebo už rovnou sděluji, že jsem v tomhle jiná. Potřebuji toho druhého poznat. Musí mne hodně moc přitahovat, abych chtěla být v jeho blízkosti. To se mi stalo opravdu jen párkrát za život. Jsem brzda? Je normální líbat se, když toho dotyčného vlastně skoro neznám a viděli jsme se třeba třikrát? Přijde mi, že muži to očekávají. Co mám dělat? Dostávám se do docela nepříjemných situací…a nemyslím si, ze by to bylo, že nejsem ready randit, byla jsem taková vždy. Jak to máte vy?