Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V tom bude nějaký chlap. Starší, který vycítil, že s ní bude moci dobře manipulovat. Z vlastní zkušenosti tipuju, že se k ní otec choval chladně, nebo ji hodně kritizoval, možná jste ji vůbec nechválili a jen hledali chyby. V kombinaci se šikanou to pak vyústilo v obrovský problém. Když dítě nevěří rodičům a doma se necítí v bezpečí, je problém taky v té rodině, myslím. Nebýt bita bohužel nestačí.
@NaNicemNezalezi To určitě ne, je na holky (nyní bez přítelkyně), my její orientaci respektujeme, byla chválena od malička, dá se říct úplně za vše co se jí povedlo (vše jsme vystavili,..), ve všem jsme jí podporovali, dělá i sport ve kterém je velice úspěšná. S otcem si rozuměla skvěle, ve všem jí podporoval, žádná kritika nikdy neproběhla, žádné výčitky..
U psychologa dcera řekla, že v naší rodině je vše v pořádku, má nás ráda,..,zde problém asi není.
@smile_xxx Psychologa má jde příští týden na další návštěvu, máme problém s psychiatrem, tam je návštěva až v březnu, jde především o diagnostiku, medikaci, tu jí psycholog nemůže předepsat, i když pak spolupracuje s psychiatrem.
@Serpentini Ano, vím byla to velká chyba. dcera chtěla ve škole zůstat, měla tam kamarády, to stejné bylo i na střední. Nechtěla o tom vůbec slyšet, že by odešla. Ono to je opravdu někdy hodně složité. Diskutovali jsem o tom vždy dlouho, aby šla jinam,.. ale pokud ona sama nechtěla tak co jsme měli dělat.
@Anonymní píše: Více
Nechci být zlá, ale dost jste to po… Spočítala jsem z tvého příspěvku, že byla vlastně šikanovaná docela dlouhou dobu, spoustu let. Být v podstatě tak slepá a nevidět to, a o kousání nehtů si říkat, jak hezky to zvládá, to může buď slepec nebo úplný jelito. Přeci takové chování, to jsou jasné signály stresu. Tak se zajímám. Proč jste neřešili x letou šikanu? Jde v podstatě o týrání, to se na celkovém fungování člověka odrazí. Bohužel, není to tak, že týrání skončí a dítě radostně pookřeje, ne, přehoupne se to nakonec do psychických poruch, včetně poruch chování. A jak dlouho týrání trvá, odhaduji dle svých zkušeností, tak dlouho se z toho dítě dostává při dobré péči a podpoře. Jenže zde jsou dva problémy, je dospělá, už není dítě, za druhé vy jste rodiče, od kterých dítě očekává ochranu a té se jí nedostalo, takže hádám, že půjde i o ztracenou důvěru. To nebude lehké. Já jsem optimista, ale také realista. Bude to běh na sakra dlouhou dobu a budete se muset obrnit trpělivostí. Takže, já byla asi nepříjemně upřímná, ale i tak to nevidím beznadějně, ale jednoduché to nebude. Je možná, že teď už v tom jsou i drogy, ale ani tak není žádná situace beznadějná. Držím palce a něco si o šikaně a týrání přečtěte.
Tak jestli je jí 20, je tedy dospělá a už na ni nemáte moc páku. Asi potřebuje narazit. Pokud je teď u kamarádky, která vše táhne sama, tak si myslím, že ji to brzo přestane bavit živit dalšího člověka…
Je to těžké, ale asi bych ji chvíli nechala je teď už plnoletá a létat teď kolem ní jí může už lézt i na nervy. Zkusila bych jí jen prostě předložit nabídku, že pokud bude kdykoliv potřebovat vaši pomoc a podporu, ať sama přijde, že tu jste pro ni. Ale tlačit ji dál do něčeho a řešit to za ní, když je teď v dospělém věku…taky se to celé může otočit a nebude se třeba chtít stýkat vůbec, když jí to začne lézt krkem.
Už je dospělá a nechce žít jako malé dítě, které má život řízený rodiči. To je asi ten důvod, proč utekla a je vůči vám v opozici. Ano, je možnost, že si nabije čumák, ale taky je možnost, že se srovná. Být vámi s ní udržuji normální kontakt jako s normálním dospělým, nevyslychejte ji, nedělejte jí přednášky na téma, že začne krást… To je asi maximum, co můžete dělat pro váš vztah s ní.
Je jí 20 - to už je dospělá osoba s vlastní odpovědností za svůj život. Jestlis se k ní chováte pořád jako k desetileté slečně a ona na to přistoupí…třeba to lhaní. Dokud za ní budete řešit všechny problémy, tak proč by se měnila…přijde problém, vy naběhnete a vyřešíte za ní. Ono je to pro ni asi dost pohodlné, tak proč měnit.
Jako rodič bych samozřejmě nabídl pomoc, s tím, že si může kdykoli přijít promluvit a budu tady vždycky pro ní. Ale musí přijmout odpovědnost za své rozhodnutí a sama se zajímat a hledat řešení (hledání lékaře, práce, peníze, škola, bydlení…).
Zdravím,
potřebovala bych poradit, jestli je tu někdo, kdo zažil něco podobného nebo stejného a dokázal mě poradit co máme dělat.
Máme dospělou dceru (20. let), která si nese za sebou šikanu ze základky od spolužáků, kdy se začala sebepoškozovat (vše řešeno s psycholožkou ve škole a dětskou psycholožkou v pedagogické poradně, vše se uklidnilo), ale bohužel nastala další šikana na SŠ ze strany učitelů hned od prvního ročníku (kde jsme věděli, že je problém, ale netušili jsme, že až tak velký (nedávala to na sobě vůbec znát, krom kousání nehtů a my mysleli, že s tím bojuje v pohodě, ale to jsme se spletli). Ve čtvrtém ročníku odešla jinam na jinou SŠ, kterou si sama našla a byla z ní nadšena, jaký je tam přístup učitelů… Bohužel se v ní něco zlomilo a přestala do školy chodit, nám tvrdila, že do školy chodí. Začala nám ve všem lhát a vymýšlet si co dělala, kde byla a jak bylo. Vymýšlela si neuvěřitelné příhody,.. Když se vše provalilo, tak přišla s tím, že se od nás stěhuje a že do školy už chodit nebude a bude chodit do práce. Ten den odešla. Byli jsme z toho úplně v šoku. Začala jsem hned vše řešit, vyhledala jsem jí psychologa a objednala k psychiatrovi (dcera sama přišla s tím, že má problém a chce to řešit, byli jsme za to rádi). Má za sebou jednu návštěvu u psychologa, prý se jí trochu ulevilo, když s ním mohla mluvit o svých problémech. K psychiatrovi je objednaná, až na březen, bohužel dřívější termín nejde sehnat.
Bohužel je to stále horší a nevíme co dělat. Dcera bydlí u kamarádky, tvrdila nám, že pracuje, ale není to tak, kamarádka vše táhne sama, mám obavu, aby nezačala krást,…nebo si něco neudělal, dle nás žila z našetřených peněz a ty jí již došli, neustále si vymýšlí co dělala a kde byla,… Na cokoliv se jí zeptáme nebo řekneme tak je v opozici a nechce to s námi řešit. Jsme z toho opravdu zoufalí a nevíme co dál a na koho se obrátit. Máme o dceru strach, aby si něco neudělala,..
Dcera byla vždy upřímná, vždy jsme o všem mluvili na rovinu, lhala jako každé jiné dítě. Nikdy nebyla bita, je jedináček.
Vím, že můžeme jít k obvodnímu doktorovi, který může dceři napsat „nějaká léky“, ale mám obavu, aby to pak nebylo ještě horší, bez diagnosy od psychiatra.
Budu ráda za každou radu.