Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak me napada, jestli je tady nekdo, kdo si dovede predstavit, jak by se jeho zivot odvijel, kdyby nemel dite…
Ja nasi dcerku miluji, ale casto vzpominam, jake to bylo, kdyz jsme byli s manzelem sami dva. A mam pocit, ze vse bylo tak nejak lepsi. Nemyslim jen nas vztah, ale celkove, zivot byl tak nejak plnejsi. Porad se neco delo, porad jsme se smali, nebyly starosti atd atd.
Citite to nekdo taky tak ? Nechci vypadat jako krkavci matka, nase mala je nase zlaticko, porad se ji venuji, zpivame, cteme, hrajeme si, ale abych byla uprimna, tak me to moc nebavi
Je hrozne smutne a neprijemne si to priznat, ale obcas je to tak…
A nebude to i tim, ze vsichni, alespon trochu, chceme to, co nemame?
Když na FB vidím fotky svých spolužáků z Nového Zélandu, Thajska, Španělska, často je mi smutno. Bez dětí bych lítala po světě, budovala kariéru, vymetala akce … a smutně pokukovala po miminkách.
tak já na to taky často vzpomínám, jak to bylo bez naší lásky největší
, a taky se pořád něco dělo, každej víkend jsme někde byli, večery při vínku a
, spousta volnýho času, prostě nic z toho co máme teď
ale vím, že těch PĚT let, než jsem otěhotněla jsem strašně s manželem po miminku toužila, nedělala jsem si těhotenský testy jako jiný holky, jestli se to povedlo, já jsem tak nějak tušila, že nám není dáno mít miminko..manžel naprosto báječnej člověk, nikdy by mě nenapadlo, že můj život opravdu spojím s někým takovým a tak jsem si říkala, prostě nemůžu mít všechno..plno holek kolem mě děti měly, ale většinou jsou rozvedený, nebo přítel odešel..a já teda za sebe, já která měla dost dlouhej čas užít si toho super svobodnýho i když manželskýho života
tak já za sebe říkám, že bych neměnila ani na den, jo možná na den jo
to bych lhala
ale na dýl ne, prostě je to jinej život, není už tak o nás, jako o dceři a doufám,že se povede aspoň jeden nejlíp dva sourozenci
,ale já bych prostě neměnila..nikdy
![]()
upřímně musím říct ,že starosti jsem měla i před (ikdyž byly méně závažné -hrozně jsem je prožívala
)
Jistě měla jsem možnosti bez problémů „jít kdykoliv kamkoliv“.
Ale nepovažuju život před dítětem za lepší spíš za dobu sbírání zkušeností k žití života.
Obecně jsem od doby co mám dítě ,vyrovnanější ,jistější ,výkonější,rozhodnější o hodně dospělejší -umím říct lidem ne .Mám jistotu ,že můj život není zbytečný protože ,která práce už je důležitější a zodpovědnější než vychovávat dítě.jako člověk jsem lehce nahraditelná a postradatelná ,ale jako matka ne-tudíž je pro mě jednoduší utřídit si priority a směřovat svoji energii tam ,kde se to skutečně dlouhodobě vyplatí -do vlastní rodiny.
Ale pravdou je ,že mě občas silně frustruje postavení ženy -matky ve společnosti -jenže to už je jiná kapitola ,že
Ahoj, já mám díky rozvodu možnost zkusit si občas na pár dní ten „bezdětný“ život. Na víkend je to fajn, ale po pár dnech už si s přítelem vždycky říkáme, jak už se těšíme, až bude Máťa doma. Je to s ním sice o spoustě starostí, omezeních v určitých věcech, ale také o štěstí a neskutečné společné legraci ![]()
Vím, že kdybych děti neměla, určitě bych si život udělala hezký, ale jednou bych toho, že děti nemám, litovala.
Záleží na tom, jak máš malé dítě. Z tvého příspěvku to vypadá, že dost malé. Mě osobně spousta dětských her taky nebaví, ale neboj, bude to lepší. Jak děti rostou, stávají se z nich víc kumpáni pro blbnutí a člověk si to s nima daleko víc užívá ![]()
Btw. pamatujete si, jak ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny rodičům přeruší milostnou scénu chrochtající divočák a táta prohlásí „Škoda, že tu není Venda“? Když jsme někde s přítelem sami bez Matyáše a vidíme něco zábavnýho a zajímavýho, tak si tuhle větu říkáme taky ![]()
Tak to máme naprosto stejný..škoda, že tu není
jojo, to tam scénárista dal ze života
Tak to je přesně téma pro mě. Právě máme doma 3týdení holčičku a taky si říkám, že už to nikdy nebude jako dřív
celej den se točím kolem ní a o nocích ani nemluvím. Tak si říkám, že až bude větší,bude snad líp. A přesně jsem přemýšlela jesli nejsem taky ňáká matka sadistka
že snad ani takhle nemůžu přemýšlet. Ale zas když jsme jí neměli, tak mě z toho bylo smutno a furt jsem pokukovala po malých dětičkách. Tak to asi má být, to je žívot i když to není někdy lehký. Jedinou odměnou za to všechno je úsměv od miminka
![]()
Tak já to mám nějak naopak než ty. Já cítím, že náš život s příchodem prcka je o 100% lepší, více nás vše stmeluje, jsme rodina, malého oba moc milujeme a neumíme si to bez něj, resp. život bez dětí představit. Já mám naopak pocit, že nyní je náš život plnější, než když jsme byli jen sami dva. Ale nechci tím říkat, že kdo to cítí jinak než já, např. ty zakladatelko, že je to špatně, prostě každej to cítí a má jinak. ![]()
pavlak5 píše:
upřímně musím říct ,že starosti jsem měla i před (ikdyž byly méně závažné -hrozně jsem je prožívala)
Jistě měla jsem možnosti bez problémů „jít kdykoliv kamkoliv“.
Ale nepovažuju život před dítětem za lepší spíš za dobu sbírání zkušeností k žití života.
Obecně jsem od doby co mám dítě ,vyrovnanější ,jistější ,výkonější,rozhodnější o hodně dospělejší -umím říct lidem ne .Mám jistotu ,že můj život není zbytečný protože ,která práce už je důležitější a zodpovědnější než vychovávat dítě.jako člověk jsem lehce nahraditelná a postradatelná ,ale jako matka ne-tudíž je pro mě jednoduší utřídit si priority a směřovat svoji energii tam ,kde se to skutečně dlouhodobě vyplatí -do vlastní rodiny.
Ale pravdou je ,že mě občas silně frustruje postavení ženy -matky ve společnosti -jenže to už je jiná kapitola ,že
Tak pod to se muzu podepsat. Taky mi materstvi hodne dalo, i hodne vzalo. ALe uz vim, co je dulezitejsi, vic si vazim volny cas nebo cas straveny s manzelem. A taky sebe. Nedovedu si predstavit, ze bych uz malyho nemela, to by byla poradna nuda. Teprve ted je ten zivot jizda! ![]()
Dokážu si představit, že žiju život svobodné holky v garsonce uprostřed města, která může chodit do práce tak, jak chce…
dokážu si představit, že mi v této situaci je 33 let…
ale asi by mi něco chybělo. Stejně jako mi ta holka v garsoně chybí teď… Člověk je tvor věčně nespokojený…
NiKi
Chapu te,taky si kolikrat rikam,ze kdyz jsme nemeli dite,bylo vse jednodussi a vice jsme si uzivali ![]()
Ale zivot bez ditete si teda predstavit nedokazu,i kdyz ted uz nemuzem tak casto nekam chodit jen ve dvou,tak zase chodime na jina mista ve trech
Nas zivot je ted celkove takovej plnejsi,nez byl drive ![]()
Umím si představit život bez dítěte. Stačí zavzpomínat, jak jsem žila do té doby…žádné velké starosti, do práce jsem chodila na přesčasy pokaždé, když mě to doma nebavilo
, po příchodu domů jsem se sebrala a táhla zase ven na procházku se psy a když se neuvařila večeře, tak se svět nezbořil. ALE vím jak moc jsem chtěla dítě a jak jsme trpěla, že partner ještě nechce. A i teď, když už prcka mám, tak si uvědomuji, kolik situací je díky němu krásnějších. Třeba jak s přítelem ve výtahu počítáme společně patra, protože Lukymu se to líbí. Počítáme i když je Luky na hlídání u babiček
Když jdu někam bez něj a vidím to, co jemu se líbí, usměju se aniž bych to mohla nějak ovlivnit. Prostě život je někde o něco chudší a někde o něco bohatší. Občas mám taky ponorku a říkám si, že život bez závazků byl lepší…nebyl, byl jen jiný ![]()
Já nemůžu řict, že by mi v životě něco uteklo kvůli dítěti, protože jsem ho měla až když už jsem si svobodnýho života i kariéry užila až dost, malej se nám narodil loni a mě bylo 36:) Myslím, že takhle je to fakt ideální, až na to, že na druhý mimčo už není moc čas, nechtěla bych být tak stará matka a mít ho třeba po čtyřicítce…tak asi zůstane u jednoho, ale zato je ten nejlepší ![]()
Takže já opravdu nelituju ničeho, ani si neříkám, že to předtím bylo lepší, protože pro tohle moje období života je teď prostě nejlepší tohle.
Ale kdyby jsme malýho nikdy neměli, tak se určitě dá prožít život krásně a zajímavě zase jinak - cestováním, prací která vás baví a naplňuje atd.
teda tím nechci říct, že se to vyrovná dítěti, ale pokud dítě z různých důvodů není, tak je to prostě jiný, ale taky hezký!