Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Bábrdl píše:
Navíc ten dárce se může časem ozvat a požádat soud o určení otcovství… Nevíš, kdy zatikají bio hodiny, i chlapi je mají - uvidí klučinu se svým kukučem, roztomilou malou princeznu… A budeš tam, kde jsi byla.
Jo, přesně tohle mě napadlo…
@klafina123 Myslím že o tomto tématu víte hodně. Já mám z toho trochu strach, Nikdy jsem netušila že mě mateřství tak vezme a i když nejsem nějaká přehnaná matka, pro své dítě bych dýchala. Upřímně z osobních důvodů chci tuto situaci řešit co nejdříve (nechci tu psát proč) ale mimo jiné i proto aby mezi dětmi nebyl moc velký věkový rozdíl, už takhle to bude dost. Jinak první zvládá „střídavku“ hodně špatně ale nemyslím si že se jedná o trvalý vztah. Dokonce nedokážu ani říct že by mělo špatného otce. Jen prostě dlooouho bylo vlastně jen se mnou a teď najednou zájem od někoho kdy vždy jen přijel a dostal maminku úplně na dno aby znovu odjel třeba i na měsíc, na dva. Dítě jde teď vlastně k úplně cizímu člověku. Ne že by jej tatínek neměl rád nebo byl špatný to ne. Víceméně máme nakázanou střídavku s tím že je zde psycholog, který pomáhá dítěti i otci (vlastně i mě) si na celou situaci zvyknout. Tedy tyto problémy myslím do budoucna vymizí. Jinak máte asi pravdu že je to celé jen o přístupu rodičů. Mluvila jsem s mnoho dospělými jež nevyrůstali v úplných rodinách. Můj „nápad“ není úplně „z čista jasna bum“ ale opravdu vážně o něm uvažuji již přes 2 roky. Aktivně hledám lidi s různými životními osudy, ptám se jaké je to žít bez táty/mámy bohužel/dík sama tuto zkušenost nemám. S anonymem jsem v kontaktu ohledně tohoto tématu také již více než rok a stále jsem si tak nějak nebyla jista. Nyní konečně ano a když se konečně potvrdil termín tak najednou nevím zda nechci couvnout. Možná jsou to normální pocity, nevím. Nenašla jsem nikoho se stejným osudem. Kdyby se jednalo o první dítě (což bych samozřejmě neudělala jelikož jsem neměla tuto zkušenost) neváhala bych ani vteřinu. Nyní je to horší. perou se ve mě myšlenky jako že „podvádím“ své první dítě, že jsem sobecká k ještě nenarozenému… prostě je toho najednou moc… Mohu se zeptat jak starou máte holčičku že již má takové otázky?
Také se ve mě hodně pere myšlenka, nevím jak to správně popsat… no zda budu vůbec schopna někdy někoho milovat stejně jako to první a pokud ano zda budu schopna takovou lásku rozdělit na dvakrát nebo abych neměla to druhé nakonec „radši“ na úkor toho prvního resp zda budu umět správně rozdělit to, že jednomu budu chtít nahradit i otce a neubírat tím na lásce tomu prvnímu… neumím to úplně přesně popsat
@klafina123 píše:
@katule9 Podívejte..,já jsem poručník holčičky, která není moje bio, běžně o ní mluvím jako o dceři, ona mi říká mami, přítelovi jménem, ale před dětmi o něm mluví jako o tatínkovi. Její skvělá bio máma jí mlátila až jí málem zabila. Ví všechno, na co se zeptá bez zamlčování, ale samodřejmě nezajíždím do extrémů, zatím není důvod v jejím věku. Čas od času se zeptá a dostane odpověd. Ptá se na své bio sourozence, občas poukáže na to, proč její „minulá máma u které byla v bříšku(její slova) byla tak zlá.
Zrovna dneska rozvíjela debatu v autobuse, protože si vzpoměla. Lidi z okolí mělí uši napjaté, jak poslouchali a já jí jen řekla, aby počkala, že jí to řeknu venku. Zmlkla a tvářila se divně. Venku se jí ptám, co to chtěla vědět a odpověd? "Maminko, Ty o tom nechceš mluvit vid? Je to nějaké divné…,Co mi nechceš říct? Nebo se bojíš, že budu smutná? Neboj nebudu, vím, že ta minulá máma byla zlá, ale jsem ráda, že mám vás, i nevlastního bráchu, který je od Tebe z bříška, ale stejně je jako celý můj. tak mi to maminko neříkej, nechci, aby jsi byla smutná“. Vůbec mě nepustila ke slovu. A stačilo jen to, že se mi to nechtělo vysvětlovat v autobuse a ona v tom hned viděla podraz nebo nějaký problém. Děti nejsou vůbec nevšímaví, naopak.
to je krasny..
vas pristup se mi moc libi
musi to byt uzasna holcicka a vy nahradni maminka ![]()
Já tyhle pohnutky docela chápu, a nepřijde mi to jako blbej nápad. to plánovaný dítě v tom, že nemá otce, bude žít od narození, tak si nemyslím, že ho to bude nějak trápit, bude to brát jako fakt. já teda neměla žádnýho sourozence, takže je to něco jinýho, když jsem neměla sourozence co otce měl…ale já byla jedináček bez otce, a prostě jsme to brala, jak to je, otce jsem nikdy neviděla..resp. žil s námi do roka, takže si ho nepamatuju. jako ais bych po něm pátrala, být Čech(ale až v dospělosti, jako dítě jsem to prostě brala jako holý fakt, a co vím, nikdy jsem se na něj nevyptávala.), jelikož není, žije patrně ve své rodné zemi, která má dost jinou mentalitu, tak netoužím ho poznat. a fajn, padla tu pošta pro tebe…bych řekla, že ti lidi hledají svého rodiče, ale jsou rádi že jsou na světě, i když s jedním rodičem nevyrstali. ty jsi připravená tomu dítěti dát všechno, takže ono prožije šťastný dětství, a někdy časem možná tátu bude chtít poznat a pozná…ale určitě nebude zoufalý, že se vůbec narodilo, jen matce…že radši nemělo být vůbec. takže jeslti se na to cítíš, tak jdi do toho..říkáš, že radši vůbec, než partnerem, tak si myslím, že radši takhle..to dítě toho, že se narodilo, určitě litovat nebude
a milovat ho budeš úplně stejně jako to první ![]()
Zakladatelko…a právě tak to nesmíte brát (podvádím své první dítě). Proč jako? Že pořídíte sourozence? Vy nepořizujete soka nebo náhradu za něj (tedy doufám),protože on chodí občas k tatínkovi. Vy „pořizujete-to je blbý výraz
" sourozence prckovi, sobě a vám dvěma dalšího člena rodiny. A třeba jednou přijde další člen rodiny Váš nový přítel. nevím, jestli jste zmiňovala nebo si nepamatuju jak staré je dítě, které máte, ale proč zabíhat do detailů kdo se mnou splodil Tvého bráchu/ ségru. Máme prostě miminko…“ vidíš, jak miminko roste v bříšku? Jsi můj velký pomocník, pomáháš mamince (prostě s něčím) a za chvíli budeš pomáhat s miminkem. a až miminko usne, budeme mít čas jen a jen pro sebe..a až se vrátíš od tatínka, my tu na Tebe budeme čekat a něco parádního společně vyvedeme." jen nesmí mít pocit, že je odstrčený. A zapojila bych ho, jako každého jiného sourozence. On může žárlit, ale jako sourozenec, né že Vám bude vyčítat, proč jeho jste si taky nepořídila takhle. Nepřipravujte si otázky a odpovědi. jestli se otec prvníhoi dítěte k němu chová dobře, zpracujete si to v sobě a s Vaším dítětem to uvádějte jako prioritu..tatínek bydlí sice jinde, ale moc tě miluje a nechce o Tebe přijít.. Představ si, že někteří tatínkové nemůžou vidět svoje dětičky a je jim to moc líto..Jestli víte, že on je na něho hodný, pomožte mu se s tím srovnat. jestli ale není hodný, bojovala bych o zrušení střídavé péče.
Co se týče rozhodnutí nemít dítě uvedené v RL…ono, když se kdykoliv rozhodnete, že ho tam chcete dodat, tak můžete, asi tak. Vždycky se najdou tací, kteří Vám budou fandit a tací, kteří ne.Jen Vy sama se musíte rozhodnout, jak to chcete, ale neuvádějte si důvod, že nakonec ne to, že by to Vaše první dítě nezvládlo. Věřte mi, že když to zvládnete Vy, zvládne to dítě.
Nehledě na to…mám pár známých mezi pěstouny, kteří mají jak přijaté děti, tak i svoje biolog. Děti tím pádem mají svoje tatínky, maminky, příbuzné atd. Některé děti chodí na návštěvu domů k bio, jiné ne, jiné třeba do vězení. Ale díky tomu, že ta rodina (myslím pěstounská) funguje jako rodina, nikdo neřeší, jestli Ty a Ty máš biolog.doma nebo v base nebo nikde.Oni mají zázemí, mají v těch lidech, kteří jim dělají rodinu oporu a když k nim přibude další dítě, pomohou ho do té atmosféry vtáhnout. Kdyby ale začali selhávat dospěláci, odnesou to ty děti, jestli rozumíte. Vy musíte být tahounem, bez toho, aniž by jste pochybovala. Jsou horší věci na světě, než že 2 děti v rodině mají každé jiného otce.
@katule9 píše:
to je krasny..vas pristup se mi moc libi
musi to byt uzasna holcicka a vy nahradni maminka
Děkuju, nepsala jsem to proto
. Jen jsem chtěla říct, že když dospělák třeba na něco nechce hned odpovědět a začne se kroutit a odsouvat to na někdy, dítě to začne vidět jako velký rostoucí vykřičník, že se něco děje, co rodič (nebo prostě někdo) nechce říct..a už to vrtá..proč to jako nechce říct…
je to podobný, jako když se syn jako malý ptal (on se vůbec pořád ptal, až mi z toho šla kolikrát hlava kolem) jak se to semínko od pána dostane do paní, že je z toho miminko. A taky v autobuse. A protože syn byl jako malý dost hlučný, tak se bavila i půlka autobusu a čím víc jsem odkládala odpověd, tak on přitvrzoval. byly mu tehdy 3 roky.On se nedal ošálit nějakým..potom..tak jsem řekla, že když se pán a paní mají moc rádi a mazlí se, dávají si pusinky, tak pak se z toho stane miminko. Kývnul (a byl na nějaký čas klid)a koukal ven na auta a počítal psi na ulici.
Dcera ví, že když se zeptá, odpověd dostane. Když na to přijde řeč, chce slyšet 2,3 věty a pak se zas zajímá o něco jiného.
A já si fakt nemyslím, že když maminka klidným hlasem odpoví na jakékoliv otázky, které budou k věku dítěte, aniž by musela zabíhat do extrému..jako jsou věci, které svým způsobem nemusí dítě zajímat…,ale musí to být podané tak, aby v tom dítě nevidělo faleš nebo nejistotu.atd
Prostě držím palce, at se rozhodnete jakkoliv.
@Anonymní píše:
Také se ve mě hodně pere myšlenka, nevím jak to správně popsat… no zda budu vůbec schopna někdy někoho milovat stejně jako to první a pokud ano zda budu schopna takovou lásku rozdělit na dvakrát nebo abych neměla to druhé nakonec „radši“ na úkor toho prvního resp zda budu umět správně rozdělit to, že jednomu budu chtít nahradit i otce a neubírat tím na lásce tomu prvnímu… neumím to úplně přesně popsat
Tu samou otázku si může dát maminka nebo rodič u normálně fungujícího vztahu…„nebudu víc milovat první dítě než to druhé? Přeci jen jsme toho spolu víc zažili…“
A co takhle… když máte dítě, budete moc ještě milovat člověka/partnera, když milujete už svoje dítě?" No tak…jasně že jo.
já miluju svoje děti at jsou bio nebo ne, partnera, našeho psa taky miluju. Nesnáším, když se děti dohadují, když na sebe žalují(to spíš holka),to si připadám jak ve schíze…chvíli sjedu jednoho, syna za to, že neumí ustoupit, pak je mi to líto, protože znám naší malou prudičku a vím, jak umí tajně zaškodit, když jí to chytne.pak vidím synovi smutné oči, které mi říkají, že si přece nemůže pořád všechno nechat líbit, tak vrhnu pohled vraha na dceru, že takhle tedy ne, ta zas má obranu brek a když jí vidím vzlykat, zas je mi líto jí, i když je mi jasné, že začala ona a pak přijde partner, kterému vadí hluk já se ve finále naštvu na všechny…a pak všichni přijdou rozesmát maminku a já si říkám, jestli to všechno vlastně mělo nějaký smysl.. A v duchu si říkám, že to zbytečně řeším..No a to je ono..Některé věci člověk moc řeší. jak by jste to měla, kdyby jste měla dětí třeba 5. První by jste milovala, že bylo první a poslední proto, že je nejmenší a ten zbytek by tak nějak splynul s davem?
Jak už tady někdo psal…vy si hlavně v hlavě srovnejte, proč druhé dítě chcete. Jestli proto, jak tady píšete, že se bojíte jít do vztahu, aby to nedopadlo stejně, ale třeba Vám tikají biolog. hodiny…no, proč ne. jste rozhodnutá mít 2 dítě.
Ale, jestli je to jen proto, že Vám sice tikají biolog. hodiny, ale zároveń jste se ještě nesrovnala s rozchodem, s tím, že máte střídavku, s tím, že nemáte dítě jen pro sebe a tohle by měla být náhrada…,tak to je špatně. Dítě není záplata za něco, co Vám nevyšlo nebo co nevychází jak by mělo. Protože pokud to tak je, tak si pište, že top první dítě na to jednou přijde a dá Vám to náležitě sežrat.
@Anonymní píše:
@harpyje Myslím si že to co udělal a ještě udělá s životem mého prvního dítěte můj ex… je něco co již ovlivnit nemohu a bude to mnohem horší. Vím že dítě má právo na oba rodiče, nebráním tomu a do této diskuze se nechci pouštět, jen já ale vím co je to za člověka, resp. jaký člověk se z něj vyklubal. Jen já vidím jak každý týden mé dítě pláče a blinká u dveří že k tátovi prostě nechce a to ještě nenastoupila pravá střídavka, nechci ani domyslet jak toto bude pokračovat a kdyby existovala jakákoliv legální cesta jak tomuto zamezit, věřte že by jste ji využily každá kdyby jste viděly své dítě v takovém stavu jako ho vídám já. A milionkrát mohu opakovat že tatínek je hodný a má ho rád a dle soudu jsem to já kdo musí na toto dítě připravit… ne. Nebudu připravovat druhé. Mé první trpí a to otce má. Ano je to sobecké ale připravím své druhé dítě a možná i další o otce. Jen nevím zda je více sobecké připravit dítě o otce nebo prvnímu ukázat že druhé může mít kvalitní domov když ono ne. Jestli není správnou variantou zůstat u jednoho…
odpovídáš na něco co jsem ti v žádném případě nepodsouvala. říkáš, že je chlap mizera, velký mizera, tak ti to věřím, a nijak to nekomentuju. Z čeho ale usuzuješ na to, že kdokoli další bude podobný?
Pokud si myslíš, že takové mizery můžeš přitahovat, dá se s tím pracovat (popravdě, taky jsem v brzkém mládí přitahovala extrémy
(i když ne mizery, tka pro život by nebyli)
Opakuju: nijak nezpochbňuju mizernost tvého exchlapa. Ale tvůj postup, že už nebudeš riskovat druhý stejný exemplář.
@Anonymní píše:
Maminky jelikož se jedná o velmi osobní téma prosím anonymně. Jsem maminka 1 dítěte a bohužel s jeho tatínkem nám to „nevyšlo“. Dítě bylo svěřeno do střídavé péče. Nyní řeším situaci že cítím že bych ráda miminko druhé. Chtěli jsme jej i s bývalým partnerem a on by asi i byl pro návrat ale prostě ani po milionech sezení u párových psychologů apod. jak se říká srdci neporučíš a já už si prostě nedovedu představit s ním žít. Během rozvodu na mě nakydal takové špíny a lží, obden jsem byla na sociálce, na policajtech… už jsem tak psychicky z něj vyčerpaná že mi stačí když ho vidím… jsem ráda že je toto pryč. V každém případě mám tak ohromné poučení do budoucna že již teď vím, že i kdybych 100× našla ideálního muže dítě už s ním nechci. Resp. dítě chci klidně 5 ale nechci aby byl partner uveden v RL a vlastně ani aby byl právně otcem dítěte. Chci prostě aby díteě bylo „jen moje“. Ano - uvědomuji si že se nejedná o žádnou věc, že má nárok znát své rodiče apod. ale prostě po zkušenostech je mi to jedno. Kdo toto nedokáže přenést přes srdce prosím zdržte se komentářů, nikdo nevíte čím jsem si prošla. Nyní jsem si našla dárce a za 2 měsíce bych ráda poprvé zkusila otěhotnět touto cestou. Ale celé se to ve mě pere. Jak budu jednou dětem vysvětlovat že to první vlastně nemá domov ale jen raneček na zádech a druhé zas domov ale tatínka nikde. Finančně i jinak jsem samozřejmě schopna situaci zvládnout jen prostě nevím, zda dělám správně… Máte někdo prosím takovou zkušenost? Asi ani nevím co čekám, možná slova podpory, možná zkušenosti… nerada bych ublížila svým dětem ať už jakýmkoliv způsobem a toto je prostě velké rozhodnutí… Děkuji
asi takhle - jak by bylo Tobě, kdyby Ti máma řekla - upíchla jsem si Tě na diskošce, protože jsem chtěla, otce neznam a znát nebudu
asi trochu úlet, co.. a takhle nějak to hodláš udělat pro to dítě.. jako jo, na jednu stranu Tě chápu, ale vůči tomu dítku to není fér. Ale sama osobně znám takovou, co si takto to dítě upletla a je spokojená
Na druhou stranu - každý „dárce“ se jednou může soudit o otcovství. Nehledě na to, že v případě průšvihu se připravíš o veškeré dávky, na které bys jinak třeba mohla - musíš to zvážit i takto.
Já osobně znám případ chlapa, který si omylem upletl dítě na diskotéce (devadesátky), byl v RL, ale zájem neměl, byl to mlaďoch. Pak žil svůj život a o tom dítěti věděl jen, když mu poslali fotky nebo tak nějak. Pak došlo v jeho životě k tragickým událostem, upnul se k tomu, že má syna. Ten syn tedy už žil s otčímem a nevl. sourozenci. Šel za jeho matkou a že se s ním chce stýkat, ona to odmítla, ale ten syn chtěl a řekl to i před soudem.
Já jsem toho chlapa poznala dávno potom, tenhle příběh znám z vyprávění, když jsem ho poznala já, měl kluka 1× za čtrnáct dní na víkend plus dovolené, prázdniny a protože byl starší tak ho bral i na nějaké akce jako RC modely a tak.
A ta jeho maminka taky nepočítala s tím, že se tohle stane. Ale prý už jsou v pohodě a ona dokonce zpětně uznala, že to odlehčilo situaci u nich doma. Ale to je verze toho chlapa a jeho rodiny, že. I když já mu věřím.
@Anonymní píše:
Také se ve mě hodně pere myšlenka, nevím jak to správně popsat… no zda budu vůbec schopna někdy někoho milovat stejně jako to první a pokud ano zda budu schopna takovou lásku rozdělit na dvakrát nebo abych neměla to druhé nakonec „radši“ na úkor toho prvního resp zda budu umět správně rozdělit to, že jednomu budu chtít nahradit i otce a neubírat tím na lásce tomu prvnímu… neumím to úplně přesně popsat
Zakladatelko, vždycky budeš mít jedno dítě ráda „víc“. Říká se tomu „jinak“, ale prostě vždycky budeš mít k jednomu blíž (možná se to bude střídat), to je normální. Často to bohatě dítěti vynahradí to, že získá sourozence a jeho lásku. Někdy ani to nevyjde, ale to je život. Většinou je ale sourozenec ku prospěchu.
@klafina123 Termín „podvádím své první dítě“ spíše myslím ve smyslu toho prvního. „Maminko a proč já musím jít k tatínkovi? Maminko a proč já nemůžu být na Vánoce s tebou a s Mařenkou/Jeníčkem. Apod. Tatínek prvního je také velmi no náročný na dítě, je spousta věcí ve kterých jsme se ve výchově neshodli a čekám že přijdou otázky typu "Maminko a proč já musím mít z chemie 1 když Anička/Pepíček mohou mít dvojku“ apod. A to samé asi nastane i opačně ve vztahu k ex budoucím dětem. Tatínku a proč já si musím čistit zuby když tvé děti nemusí apod. je mi jasné že druhé děti (ať moje či jeho) budou mít tyto otázky zase jiného rázu (maminko tatínku a proč já jedu na hory jen 1 když Anežka už jednou byla?)… Vím že jsou to „hlouposti“ ale mám pocit že tím že jsem zvolila napoprvé nesprávného partnera udělala jsem z prvního dítěte „pingpongový míček“. Mnohem lépe se asi vysvetlí 3 dětem že bonbony se prostě nekoupí nebo že k moři se prostě nepojede jelikož nejsou penízky než pak že jedno bonbony má protože je dostalo od tatínka a ty 2 mají smůlu jelikož jsem jim tatínka „nepořídila“ Ale možná už vážně řeším blbiny. Asi je to opravdu jen o přístupu. Tím jak se to celé blíží jsem prostě čím dál více nervozní…
@Anonymní píše:
@klafina123 Termín „podvádím své první dítě“ spíše myslím ve smyslu toho prvního. "Maminko a proč já musím jít k tatínkovi? Maminko a proč já nemůžu být na Vánoce s tebou a s Mařenkou/Jeníčkem.
Takhle to vidíš ty.
Ale spíš se podle mě druhé dítě bude ptát, proč má Pepíšek tatínka, s kterým jezdí na výlety a ono nemá. Proč má Pepíček „víc dárků“, ještě jednoho babi a dědu atd.
@Anonymní píše:
@WaIl Chápu. Btw dárce je sice „anonymní“ avšak i s tím počítá že děti jednou budou chtít znát otce tedy nemá problém do budoucna s tímto. Děti tedy budou svého otce znát a jednou na něj získají kontakt jakmile samy začnou chtít. Jen bez jakýchkoliv, právních, nároků. Nechci aby další dítě mělo otce uvedeného v RL. Přes to nejede vlak a vím že toto je myšlenka která mě dlouho neopustí. Než bych neměla dítě takto tak už nikdy.
Nedočetla jsem zatím zbytek, ale jen chci upozornit, že pokud nemá dítě v RL uvedeného otce, může se ten biologický kdykoliv ozvat s tím, že chce být zapsaný. Takže pozor na konkrétního dárce - o otci prvorozeného sis taky myslela, že to je ok. To samé zklamání tě může potkat s předem domluveným dárcem, co když se po pár letech nebo i dřív zblázní a bude si dělat na dítě nároky? Tohle nijak neošetříš, nikdy nebudeš mít jistotu.
Jedinou jistotu budeš mít, když otěhotníš s nějakým „kolemjdoucím“, kterého už třeba nikdy neuvidíš. Ovšem to s sebou přináší jiné problémy: Vyspat se s neznámým? Bez ochrany? S rizikem STD?