Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Janli píše: Více
Já mám 4, první ve 35 a poslední ve 41. A pouze první má vývojovou dysfazii. Ostatní jsou taky v pořádku.
Já mám tři, první v 27, poslední v 35,5. První má Adhd a slabší vd. Nejmladší zatím ovr.
Popravdě narodit se mi adhd teď, ve 40, tak mě švihne. Teď už jsme v období, kdy ta soustava dozrává a už to není tak šílené jako dřív. Každopádně se mi blíží 41 a jsem ráda, že máme skoro předškoláka a ne mimino nebo batole. Za mě už je po 35 cítit každý rok, po 40 zvlášť.
Děti blízko sebe už mít nebudete, takže jestli 37 nebo 39 mi přijde fuk. Ale za sebe bych řekla, že radši dřív než později.
@Mamca_1234 Já měla druhé dítě ve 37, třetí ve 39. Obě těhotenství na 2. pokus, genetika úplně nejlepší v posledním těhotenství. První dítě ve 30 na 4. pokus. Pak neúspěšně těhotenství ve 34 s Downovým syndromem a srdeční vadou. Rozdil 37 a 39 jsem úplně necítila, náročné samozřejmě tím, že k miminku bylo dvouleté batole a školačka.
Já čekám čtvrté dítě, termín začátkem srpna a za měsíc slavím 42 let. Přiznám se, že se toho porodu i nejvíc bojím, hlavně po dlouhém a bolestivém třetím ve věku 40. Dříve dvě děti jsem rodila mnohem mladší 25, 30. Na bolesti jsem byla nějak méně citlivá. Všechny současné těhotenské vyšetření dopadly však dobře.
Ne viděla jsem rozdíl 27 a 39 u mě.. první náročné dítě já nechtěla pustit kariéru šílenost..druhé perfektní užíváme si je to parťák nevzteka se proste pohádka..v tvém případě bych do toho šla ale rekla manželovi ze nebudu moci pracovat ať si vezme brigádu on a poradně vás zabezpečí protože vidím ze 2 děti jsou šíleně finančně náročné.. a taky samozřejmě časově
Silně individuální záležitost. Já měla dítě ve 38 a teď je mi 44. Už tehdy v těch 38, když to přišlo jsem si říkala, že je to na mě prostě už pozdě, takže 2. dítě ani omylem. Kdybych to byla věděla, tak dítě už v tomto věku nemám žádné a zůstanu bezdětná. Takže za mě dítě ve 39+ ne, ale nevím k čemu ti tento názor bude, když ty ho stejně i v tomto věku chceš. Tak je úplně jedno jestli to Mařka s Janou zvládaly i ve 43 nebo jestli to Hana ve 38 nedávala.
Je mi 41 a čekám třetí (s 11ti letým odstupem). Zatím vše probíhá v pořádku jakoby věk nehrál roli, necítím se jinak, ale opravdu záleží na každé z nás, jak se cítí starý, jak mu funguje tělo atd. Jediný rozdíl je ve vyšetřeních, dříve mě tolik neřešili a teď mě posílají na všechno možné i nemožné (genetika, zaplatili jsme prenascan..). S otěhotněním jsem problém neměla, ale každá jsme jiná a někdo nemůže otěhotnět ani v 25.
Určitě máme ve vyšší věku méně energie a chce to dobře zvážit, člověk zpohodlní apod. Na druhou stranu u třetího dítěte daleko méně řeším výbavičku atd., spíš to beru po praktické stránce. U okolí jsem se občas setkala s negativním názorem mít dítě ve vyšším věku, ale rodina to přijala velmi kladně a to je pro mě hlavní.
Tohle se hezky plánuje, ale osud si pro tebe může před tou čtyřicítkou přichystat docela nemilé překvapení v podobě malé ovariální rezervy.
Doporučovala bych ti, nechat si ve tvém věku zkontrolovat hodnotu tzv. AMH. Je to hormon, který ukazuje zbývající zásobu vajíček ve vaječníku.
Plodnost totiž obecně po 35.roce života rapidně klesá a některým ženám opravdu bleskově. Nechci tě strašit, ale klidně se ti může stát, že v těch 39 bude pozdě, přirozeně už to prostě nepůjde a pak budete lítat co Carech.
Píšu to z vlastní zkušenosti, taky je mi letos přesně 36, také mám 3 letého syna a chtěla bych mít teď druhé dítě, ale bohužel se nám to nedaří. Vůbec jsem nechápala, proč nám to nejde, vždyť je to dnes „moderní“ pořizovat si děti v tomto věku že ![]()
Udělali mi testy AMH-hodnota v zimě kolem 0,55 a teď na jaře dokonce jenom 0,31
opravdový šok a téměř beznaděj, takže za chvíli začínám první IVF cyklus. Prosím anonym, citlivé a pro mě osobně bolestivé téma. Ale držím palce, ať se ti to podaří, až se rozhodneš ![]()
Z hlediska věku bych se akorát bála o to, abych měla na dítě dost času (ve 40 rodit pro mě znamená, že až potomkovi bude 18, budu bába), dost síly, dost financí.
Ohledně nějakých vad miminka - vůbec. To je osud. Děti se rodí jako nemocné i jako první v pořadí mladým matkám.
@Anonymní píše: Více
Opravdu by jsi byla raději bezdětná? To málokdo přizná.. Já měla druhé dite přesně ve 38 a nelitovala jsem nikdy ani vteřinu, spis naopak to beru jako největší štěstí. Jediné co mi vadí, ze tu treba pro ní nebudu dlouho, ze já mám ve svém věku 47 zdrave, sobestacne akční rodiče, ona to takhle se mnou mít nebude..
@Alušáček píše: Více
už je to na mě prostě pozdě, teď nám po refixu napařili hypotéku na 36.000,– z 18.000 to je sakra rozdíl, dítě má teď větší finanční potřeby, ve škole je to teprve hukot a já tu energii už prostě nemám. Kdyby věděla jak budu strhaná tak do toho fakt nejdu.
@Mamca_1234 píše: Více
zda mit dite neni o veku, ale o tom, zda se na to dotycna citi
k cemu ti je, ze ti tu 50% napise, ze je to na pohodu, a druha pulka, ze by do toho nesly. kazda mame fyzickou a dusevni kondici. nejdulezitejsi jsou prece tve pocity, takze, pokud se na to necitis, tak bych do toho nesla, bez ohledu, jak to ma Mana od vedle. Ja osobne mam deti 35 a 38 a uplne na pohodu, i bez hlidani a pomoci partnera, ale plne chapu, ze to nekdo citi jinak. takze byt tebou se vyprdnu na to, jak to ma „okoli“ a ridim e vlastni intuici
@Anonymní píše: Více
Ahoj, taky mám zkušenost s nízkým AMH, ale před tímto testem bych chtěla spíše varovat nebo být u jeho interpretace přinejmenším opatrná. Ve svých 36 letech jsem byla na vyšetření u gynekoložky, která mi doporučila si zkontrolovat „plodnost“ pomocí testu AMH, protože jsme se v té době začali s manželem pokoušet o první miminko. Souhlasila jsem a hodnota mi vyšla na 0.6. Gynekoložka se zhrozila, že tohle je určitě na IVF a poslala nás na vyšetření do CARu v Brně. Tam se ukázalo, že partner má špatný spermiogram a bylo nám řečeno, že šance na přirozené otěhotnění je skoro nula.
Navíc mi zjistili problém se štítnou žlázou, tak jsme museli se snažením nebo IVF ještě 8 měsíců počkat. Moje psychika byla následně totálně v háji, pročítala jsem si tady diskuze o IVF a co nás tedy čeká a začali jsme brát s manželem vitaminy s inositolem. Mezitím jsem si sama nechala přemeřit AMH (kleslo na 0.43 a pak zase stouplo na 0.5) a prošla jsem si dalším vyšetřením (průchodnost vejcovodů) a konzultací v jiném CARu. Tam nám teprve lékař vysvětlil, že hodnota AMH souvisí s počtem vajíček získaných při hormonální stimulaci a může pomoci předpovědět odpověď vaječníků u pacientek podstupujících IVF -čili kolik se cca může získat po stimulaci vajíček. AMH ale neurčuje šance na početí, protože početí závisí také na mnoha dalších faktorech, jako je kvalita vajíček, vaječníků, spermií nebo zdraví dělohy. Lékař nám doporučil to prostě půl roku zkoušet a pokud to nepůjde, tak se objednat na IVF. Při čtvrtém pokusu (při kterém jsme také poprvé zkusili kalíšek fertilily) to vyšlo. Teď jsem v 34 týdnu těhotenství a doufám, že vše klapne. Tím chci jenom říct, že tento test opravdu neurčuje šance na otěhotnění a může způsobit nadbytečný stres. V našem případě nám sice tato zavádějící informace od gynekoložky, že nízké AMH=nízká plodnost pomohla odhalit větší problém se štítnou žlázou, a po vyšetřeních jsem alespoň věděla, že mám průchodné oba vejcovody. Ale ten obrovský stres, že nemáme šanci otěhotnět přirozeně, byl nakonec neopodstanělý. ![]()
@Anonymní píše: Více
Uvědomuješ si, že ty jsi jen měla obrovský štěstí? Že drtivá většina žen opravdu neotěhotní bez pomoci lékařů? Já taky otěhotněla při velmi nízkým amh spontánně, ale taky po několika letech a považuji to za zázrak.
V rodine mame par maminek, co maji treba druhe nebo treti dite kolem 40. Vsechny deti jsou zdrave a vetsina neuveritelne klidna a pohodova…
Na rozdil od meho divocaka, ktery se narodil v mych 33:)
Pokud se rozhodnes pro pozdeji, tak bych udelala NIPT a amnio pro klid duse.
Take nepises, jak dlouho vam trvalo prvni, v 37 uz to nemusi byt hned.
Ja nechtela dite blizko u sebe, ale to uz u vas nehrozi…