Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Důvod rozvodu při malých dětech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.6.23 00:01
Já vůbec nechápu, proč ty děláš úplně všechno jak doma, tak s dětma a on vůbec nic 
to byl či nápad dělat si děti takhle brzy po osobě, když víš, že on vůbec nefunguje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.23 00:27
@pikola Většina domscnosti byla na me, ale sem tam něco udělal, když jsem ho poprosila, ale na druhou stranu o dost intenzivněji se věnoval dceři (než nyní), často ji i,,pohlidal” a mohla jsem si jít lehnout nebo někdy sama s kamarádkou na procházku apod.., takže jsem s tím byla OK. Sice jsme se někdy pohádali, ale to byly opravdu občasné hádky, které pak ustaly, na výchovu a vše do budoucna jsme měli stejný názor, byli jsme spolu šťastní. Dost jsme prave i probírali, kdy mít další dítě a rozhodli jsme se pro menší věkový odstup z více důvodu. Věděli jsme do čeho jdeme, první dcera byla hodně náročné miminko a proto jsme vždy počítali s variantou, kdy druhá muže být to stejne a zda to oba zvládneme, jak to zvládneme, jak si rozdělíme práci v domácnosti (jasne jsme probírali, ze se nebudu moct starat dále o celou domácnost+obě děti, ze bude muset vypomoci a se vším souhlasil) apod.. Vše bylo skvěle, pak jsem otěhotněla, radost a za cca 2 měsíce obrat, manzel neustále vystresovany, měl nějaké potíže v práci což nepridavalo, dost si vyleval na nás, dceři pak pomalu už začínalo období vzdoru, začala se více projevovat její povaha a manzel začal být jiný. Po porodu to vše vygradovalo a i přesto, ze druhá dcerka je naprosto zlaté miminko, je manzel stále ze všeho nervni a je to akorát horší a horší. A samozrejme to na cem jsme se před tehotenstvim domluvili neplatí, jednoduše mi řekne, ze je unavený a pomoc v domácnosti už by nedal a bohužel…Přitom jsme se už tolikrát bavili, ze co čekal, ze je ta situace lepší než scénář, který jsme předpokládali nebo jestli ho trápí něco jiného, ale on to bere jako ze je to tak v pořádku a ze má emoce a jestli po něm chci vypnout emoce a už zase začne kolotoč vztahovacnosti a přetaceni toho, co mu člověk řekne nebo na co se ho zeptá… Proste to bere tak, ze když je naštvaný, musí to ze sebe dostat, i když to zahrnuje různá obviňování, spoustu vulgarismu, zvyšování hlasu či kriceni…za nevhodné věci se po te omluví, tak o co jde…- jeho slova, ne má.
Proto se cítím teď jako lapena v pasti, protože být to takhle, když jsme plánovali druhé dítě, tak do druhého dítěte s nim nejdu a místo toho bychom šli do poradny. Tu aktuálně máme v plánu (na me přání, nechci aby v tomhle děti vyrůstali, ale nechci ani brát dětem tátu a nechci vše vzdát, pokud je tu sebemenší šance na zlepšení, manzel mi stále říká, ze to vyřešíme sami, i když už to několik měsíců nevede nikam, jen se to zhoršuje)..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.6.23 00:41
@pikola Ještě možná zminim, ze u první dcery vstaval i třeba první část noci a krmil ji, uspaval, opravdu dost fungoval okolo ni a já mu za to byla dost vděčná. Teď u druhé to nebylo ani jednou, na vše je odpověď, ze on je taky unavený a chodí přece do práce, tak nebude vstavat, když já jsem na mateřské. Když přijde z práce, je chvíli se starsi dcerou, pak ji dá mobil a usne. Já si ji tedy beru k sobě na hraní a vymýšlím ji aktivity, prosím ho ať si s ni třeba pohraje, na to ze jde na chvíli spát, ze je unavený. Už parkrat mi vmetl, ze jestli jsem s něčím nespokojena, ať jdu já do práce a on půjde na rodicak, pokud dokážu vydělat stejne peníze jako on. A jestli ne, tak ať si nestezuju. Nikdy takhle arogantní nebyl, ale změnil práci, daří se mu tam, povysili ho, má více peněz a od te doby je i práce a peníze na prvním místě (to tak taky nebyvalo, hlavně cely nás vztah jsem vydelavala vždy já více, dokud jsem nebyla na rodicaku).
- Citovat
- Upravit
29.6.23 03:02
Takže je líný, tlustý, upřednostňuje práci, ale ty si s ním pořídis druhé dítě 
. Upřímně nevěřím tomu, že před tím dítětem byl jiný. S jako takhle mi jednat před dětmi, tak ho pošlu do tmy velmi rychle. Pokud se nedokáže ovládat. Nechtěla bych takový vzor pro své dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 03:48
@Anonymní píše:
Zdravím všechny maminky!
Chtěla jsem se zeptat, těch co mají rozvod za sebou, z jakého důvodu se rozvadeli a těch, co to ještě zažít nemuseli, co by pro Vás bylo důvodem k rozvodu, když s manželem mate malé děti.
My máme 2 lete dítě a několikaměsíční dcerku, již snad od půlky těhotenství se často s manželem hádáme a po porodu to akorát gradovalo, kdy se hádáme v podstatě ob den. …
Pokud by se po týdnu společného bydlení partner rovnopravně nestaral o domácnost, tak by letěl.
Nikdy bych si neporidila děti takhle za sebou, vždyť jste se se starší ještě vůbec nemohli stihnout sžít, a pokud by otec nefungoval na 100 %, tak by druhé nebylo už vůbec.
Pokud bychom se hádali, tak by byl rozchod, a ne mimino 
Bezdůvodné mlácení do nábytku a dělání bordelu že se ti rozbuší srdce? No to by zkusil doslova jednou 
Pozitivum v žití s tímhle mag@REM není OPRAVDU žádné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 03:59
Důvod k rozvodu by byl alkoholismus, gemblerství, fyzické násilí, psychický teror. U vás to vidim na ten psychický teror. Vážně bych nechtěla sdílet domácnost s někým z koho mám strach, sprostě mi nadává a říká, že život s námi je utrpení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 05:25
Tohle by pro mě byl teda sakra důvod. Už jen proto, že ta holčička si nezaslouží vyrůstat ve strachu (ani ty s mimčem samozřejmě). Jsi finančně zabezpečená, zvládneš to sama po této stránce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.23 05:38
Ja bych manzela tak rychle neodsuzovala. To, ze casto spi, prestal doma fungovat, vjede do nej vztek ve chvili, kdy si mysli, ze uz ma vecer svuj klid a probudi se mimco.. podobne jsem na tim byla v poporodni depresi, ta muze propuknout i u muzu… a to pak to chovani neni uplne mozne ovladat. Take se mi tehdy stalo, kdyz uz konecne jedno dite usinalo a druhe se probudilo, ze jsem si vzteky triskla do skrine, protoze jsem byla tak zoufala, ze to pojede zase znovu.. a pritom jsem to nemohla ovladat, neslo to
- Citovat
- Upravit
29.6.23 05:44
A jaký měl dětství, jak se u nich fungovalo? Ono to dost napoví, co tě jednou může čekat.
Třeba to vztekaní, mého manzela to občas taky rozčiluje. Nebývají teda jako ten tvůj, to vůbec, ale on v delší se nesměl projevovat a teď by to nejradši chtěl po dětech. Když něco rozdíl, tak dostal šíleně vynadano a i teď v 30ti letech má roky, když mu u rodicu něco spadne (ano cti drobel) a je úplně nervni, když něco upadnou dětem. To je u nás častý zdroj hádek, at kvůli blby vodě, jídlu drobku nepose…
Co zkusit terapii, ale on by nešel, co?
No, bojím se, ze bez nějaké jeho snahy (psycholog) se to nezlepší a vztah se vam rozpadne, protoze v tom co popisuješ se žít skutečně nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 05:52
Četla jsem jen úvodní příspěvek, protože teď po ránu nemám moc času. Mám děti od sebe rok, blbý je to, že je to opravdu záhul jak prase a já si je bohužel pořídila s chlapem, který ke mně nebyl kompatibilní, nevadil mu bordel, strašně nerad uklízel, podle mě teď žije ve velkým bordelu, už spolu nejsme…děti ho od narození vůbec nebraly, byl to strašnej nervák, nicméně k velkému zhoršení našeho vztahu přišlo přesně během mého druhého těhotenství, ale on se v tu dobu nesmírně začalo zajímat o jeho podřízenou v práci, což jsem tenkrát ještě netušila, ale každopádně tím víc se ke mně začal chovat fakt jak hovado…pohár se plnil a plnil, když se narodilo druhé mimino, bylo mi už jasný, že on se v ničem angažovat nebude a že by to pro mě bylo ještě horší, protože bych musela poslouchat hrozný kecy, byl nervák a kvůli všemu se hned rozčílil…v noci jsem teda spala s oběma dětmi už od narození v jejich pokojíčku, abych to všechno od něj ještě nemusela poslouchat. Taky už jsem se bála cokoliv říct. Bylo sakra náročný, ale přežila jsem, děti teď budou mít 4 a 5 let, takže teď už poroti té době dost pohoda.
Vrátím se do doby, když měly necelých 1 a 2 roky, v tu dobu to gradovalo, jelikož už mě to všechno přestalo bavit, že mě byla hromádka neštěstí, tak jsem popadla druhý dech a říkala jsem si, že tohle já si nezasloužím, takhle se ke mně nikdo chovat nebude a začala jsem se chovat stejně k němu jako on ke mně a tím jsem rozpoutala velký peklo, které trvalo cca půl roku, než jsem jako ten moudřejší s dětmi odešla. Přišlo totiž do toho kromě psychického ještě fyzický násilí a provalení toho jeho „kamarádského vztahu“ s kolegyní. Nejlepší bylo, když mi vyčítal, že já s ním nemůžu jet na brusle a střílet ze vzduchovky…jak asi když mám doma dvě malé mimina 
ta ženska byla o deset let mladší než já a bezdětná…
A teď jak to celé dopadlo:
Když bylo dětem necelých 1,5 a 2,5 roku, přestěhovala jsem se s dětmi do pronájmu, on zůstal doma s otevřenou pusou, jak si to jako představuji a jak si to můžu celé dovolit…v hlavě jsem to měla ale dost dobře proočítáné a věděla jsem, že se musím vrátit do práce ve 2 letech mladšího syna, v tu dobu jsem už taky měla děti svěřené do své péče a soudem stanovené alimenty, takže jsem díky tomu uplatila nájem, protože jsem měla i zvednutý na kratší dobu rodičák, v záloze jsem pak měla nějaké našetřené peníze za doby manželství před dětmi…
Během pár měsíců mi začalo docházet, že se nechci vztah toho bytu, z kterého jsem odešla, měli jsme ho v SJM a domlouvali, že prodáme. Já si to ale na poslední chvíli rozmyslela a že vyplatim bývalého manžela, s bankou jsem si vyjednala novou hypotéku, která pokryla tu starou a navýšila se o vyplacení jeho, dostala jsem hypotéku díky soudem uznaných alimentů a díky tomu, že jsem měla potvrzené, že se budu vracet do původního zaměstnání až budou synovi 2 roky, takže jsem se s dětmi za necelý rok vracela zpět už do svého bytu a on se přestěhoval jinam.
Během dalšího roku šel jeho život hodně dolů a můj naopak nahoru, já byla zas plná života a energie, takže jsem zhubla přes deset kilo, on naopak a taky přišel o práci (o sakra dobrou práci, byl na vysoké pozici), ted dělá nějakou řadovou…já jsem teď šťastný člověk, myslím, že on moc šťastný není
Kdybych se měla rozhodovat znovu, udělám to bez váhání.
Musím ale dodat, že mám pomoc s hlídáním především od mého táty, který je v důchodu a bez něj bych to měla o dost těžší s prací, kdy děti jsou věčně nemocné a on mi pomáhá hlídat, můžu si vzít sice HO, ale i tak bych to s dětmi na HO sama nedávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 06:37
Prostě ty děti nedává. Byl absolutní nesmysl si je pořizovat tahle za sebou ale s tím už nic nenaděláš. Vzala bych děti a na týden odjela. Ideálně k rodičům, poprosila o hlídají a s manželem si udělala jeden den, kdy bychom si vážně promluvili. Svůj návrat bych podminila poradnou. Ale počítej i s variantou, že se nevrátíš a můžete být další pár, který děti položily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 06:46
No to je úplné zlatíčko, ten Váš poklad. Ideální partner pro založení rodiny a šup hned dvě děti. Kde se berou ty mraky ženských bez žádné sebeúcty, co žijí s takovým odpadem a ještě hledají chybu v sobě? V dalším životě snad chci být chlap " Obecně, když je manzel naštvaný, je jako jiný člověk. Je velmi vztahovacny, vybusny, mám z nej až strach (nikdy na me ruku nevztahl, ale ten výraz co má, jak prosová nadávky mezi zuby, boucha apod. me děsí) a vše co člověk řekne přetoci, aby byl on ten ublizeny." tak tenhle by nestačil počítat schody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.23 07:00
Utikej pryč jak nejrychleji můžeš. Vzteklého agresivního otce mám, máma se nikdy nedokázala rozvést a ve svých 50 je prostě nemám ráda ani jednoho. 
Prosím anonym, velmi citlivé pro mně, nemá o tom nikdo ani tušení. Tohle si nesu celý život a vlastně se za to stydím.
- Citovat
- Upravit
29.6.23 07:30
Jeho chování by pro mě byl důvod k rozvodu. Já jsem se rozváděla kvůli domácímu násilí. Nebylo to o fyzickém násilí. Ex to vedl vůči mně.
Kdyby obracel vztek ještě vůči dětem, netrvalo by mi rok, než jsem od něj utekla i s dětmi. Utekla bych dřív.
Máš případně kam jít s dětmi bydlet?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravím všechny maminky!
Chtěla jsem se zeptat, těch co mají rozvod za sebou, z jakého důvodu se rozvadeli a těch, co to ještě zažít nemuseli, co by pro Vás bylo důvodem k rozvodu, když s manželem mate malé děti.
My máme 2 lete dítě a několikaměsíční dcerku, již snad od půlky těhotenství se často s manželem hádáme a po porodu to akorát gradovalo, kdy se hádáme v podstatě ob den. Důvodem hádek je obecně řečeno rozdílný náhled na výchovu starší dcery, problém v komunikaci.
Jeden příklad, který se neustále opakuje: večer nakrmim, uspavam miminko, mezitím je muž v dětském pokoji se starší, kde ji zabavuje mobilem. Mladší uložím, jdu za nimi a jedu opět rituál se starší- koupel, oblékání, krmeni, uspavani. Během toho je manžel na mobilu v ložnici, kde spí v postýlce mimco. Najednou slyšíme, ze se mimco probudilo a pláče, v te chvíli si mimco bere manžel, začne nadávat, někdy bouchne do skříně, nervně trhne dveřmi a jde za námi vedle, kde už je starší dcera skoro uspana. Trhnuti dveří ji vyleka, me taky, oboum nam buši srdce a už víme co se bude dít (respektive já, nevím jak vše dokáže chapat starší dcera v jejím věku). Manžel začne nadávat, často od nej slyšíme, jak je všechno na hono, ze tohle je utrpení a ne život, ze se na všechno muže vysat, ze smůla, nepůjdou spát a hotovo, ze počká až uspim starsi a pak znovu půjdu uspat mladší. Když vysvětluji, ze takhle starší neusne, tak začne říkat, ze proste smůla, ať si zvyká, ze všechno nebude podle ni, ze ho to nezajímá. Když navrhnu ať si o tom promluvimw později kdy budou spát, tak reakce je vždy, ze samozrejme je zase všechno podle starsi dcery, ze na něho seu, ze se na nás muže vyjbat. Vlastně kdykoliv kdy je naštvaný (což je vzdy před dcerami a kolikrát za to i starsi dceru obviňuje přímo před ni, což se mi nelíbí a řeknu mu ze ji tohle nemá říkat, ze ji tím ubližuje, tak jsem samozrejme za tu nejhorší), mu řeknu ze si o tom promluvime, ale až jak u toho dcery nebudou a on to automaticky vztahne na sebe, ze mi to je evidentně jedno, ze když to nechci řešit hned, nemusíme to resit nikdy.
Obecně, když je manzel naštvaný, je jako jiný člověk. Je velmi vztahovacny, vybusny, mám z nej až strach (nikdy na me ruku nevztahl, ale ten výraz co má, jak prosová nadávky mezi zuby, boucha apod. me děsí) a vše co člověk řekne přetoci, aby byl on ten ublizeny.
Kdyz se potom o tom bavíme, kdy je v klidu, omlouvá se, vše chápe, na všem se domluvíme, ale další den kdy se opět naštve (vybuchne kvůli pláči či vztekani dítěte, čemuž se opravdu vyhnout nejde) je to to stejne. Pak opět omluvy a tak dokola…
Jen zminim, ze práci má skvělou (kancelářskou) za dobre peníze, s penězi nemáme problém, cela domácnost je na me, zařizování čehokoliv je na me, ven s kamarády muže, i když jsem někdy vyčerpána, nic si na něm nevylivam. Když mám s něčím problém, normálně si s nim o tom promluvim, snažím se mu vše říct velmi jemně, aby se nedej bože nenastval.
Teď už jsem ve stavu, kdy mi buši srdce kdykoliv se začne starsi kvůli něčemu vztekat, kdy začnou brecet, kdy starsi něco rozleje, vysype apod., protože vím, ze potom bude následovat nadavani, potom hádka, proč ji vlastně taky neservu, když vysvětlím, jak k tomu pristupuji já povede to opět jen k hádce.
Jinak když je v klidu, s holkama si nějakou chvíli hraje, blbne s nimi, smějou se, holky ho mají rady.
A já nyní nevim, kdy už si říct dost, kdy budou škody pro holky větší nez pozitiva.
Me osobně tedy ještě vadí, ze manzel je líný, s ničím nepomůže, přibral 30 kg, nepecuje o sebe, má práci na prvním místě, ale beru to tak, ze s nim mám děti, tak ho akorát o něco mohu poprosit, vysvětlit mu své pocity, ale když to nezmění, nechci kvůli toho rozbijet rodinu a nezbývá mi nic jiného nez se s tím smířit.
Pardon za dlouhý příspěvek a děkuji všem, kdo docetli do konce.
Prosím anonym-máme zde rodinu a nepotřebuji, aby věděli vse…