Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj všichni, jak název napovídá. Já a dcera máme dva domovy. Dcera má 22 měsíců. Na myšlenku jestli je to správně či ne, mě přivedla blízká osoba. Tak chci znát názory ostatních. Vypadá to takhle, moji rodiče mají dům se zahradou. Žijí na krásném místě, já tu žiju od 6 let, na stejné ulici bydlí moje babička. Když jsem otěhotněla žila jsem u rodičů. Ti mě nabídli, že mě tu nechají dva pokoje pro mě a mimi. Přítel žije cca autem 15 minut odtud. No a já a dcera jsme chvilku u našich a chvilku u přítele. Dcera má v obou domovech svoje věci má dva pokoje. Nepozoruji, že by dcera byla nešťastná. Ale člověk do dětské dusicky nevidí. Takhle to nechci provozovat věcně. Máme v plánu dům babičky opravit a žít tam. Chci aby to bylo než půjde do školy. U našich jsem z toho důvodů, že přítel je v praci často do večera. My zas s dcerou jsme furt na zahradě nebo vezme psi a jdeme na procházku. Já jsem prostě holka z domu, v bytě mě to hrozně nebaví. Příteli to nevadí. Mě to nevadí, moji rodiče jsou rádi že nás často vidí. Jen si říkám aby dcera v budoucnu neměla problémy, že pendlovala mezi dvěma domovy.
@scentini přítelje otcem dítěte? Osobně si myslím, že tobě to trošku vadí, protože jinak by si to neřešila. Mě by to teda vadilo, neustále pendlovat, všechno pořizovat 2×. Navíc i když je chlap od rána do večera v práci, chtěla bych se těšit na to, až večer přijde domů
Ovšem je to na vás. Já bych měla strach, že spíš, než dceru by to poznamenalo vztah s přítelem.
Já jako malá taky putovala mezi naším bytem a babiččiným domkem. A naopak na to mám skvělé vzpomínky
Nutno však říct, že jsme tak putovali vždy všichni, včetně táty.
Ale jako domov jsem vždy brala byt. Asi jde i to, jak se to tomu dítěti podá - my, když jsme mluvili o „domově“, mluvili jsme o bytu
Spíš bych mi to bylo hloupé vůči příteli a do budoucna i vůči dceři. Co až se začne ptát, proč jste chvilku u tatínka a pak zase chvilku u babičky? ![]()
A jaká je frekvence střídání? Jak dlouho jste zhruba tam a tam? Asi bych to dceri podala tak, ze doma je u přítele, ale kdyz je přítel dlouho v práci, jste na navsteve u babičky, která ma zahradku a taky vás moc rada vidí. Ale snažila bych se aby byla co nejvic se svým tatou, takze k babičce jen kdyz on nebude doma nebo všichni na navstevu. Chodí pak přítel za vami k babičce kdyz prijde z práce, nebo je sam doma?
Přítel je otec dcery. Mají se moc rádi. Přítel když má volno mezi zákazníky tak za náma přijede. V létě jsme všichni u našich. Přítel pomůže tatkovi okolo domu atd. Jinak jsme třeba 3 dny u našich 4 u přítele, nebo když je přítel v prací vezmu auto a jedu k našim a bud nás přítel vyzvedne nebo přijedeme než se vrátí. o bytě mluvím jako o doma.
Mě to připadá úplně normální, zvláště, když nemáte vyřešené svoje bydlení. Nevím, proč by z toho dcera měla mít nějaké trauma. Dítě je rádo, kde ho mají rádi, kde se zabaví, máte k dispozici zahradu, pejsky. Nedělej si výčitky, obvzláště když tvůj partner je v pohodě. Ostatní neřeš, maximálně ti závidí.
My jsme taky obcas ve meste a obcas na venkove. Ted uz spis jen na venkove ale ja v tom nevidim zadny problem, vyhovuje nam to vsem.
@jenika1 @evill mě ani nenapadlo o tom přemýšlet. Moje babička mi řekla, že je to hrozný, že spí furt v jiné posteli. Malá je moc šťastné dítě, když moje rodiče nebo bráchu nevidí dva dny. Tak se mě na ně furt ptá. Jakmile přijdeme už od auta křičí bába, dě, baf a lomcuje s brankou. Zas když jedeme k příteli tak už od kruhace křičí tata tata. Ja jsem teda radši na baráku, byt když je malej je pěkný, ale procházky to tam není. To radši popojedu vezmu bafiky a nemám výčitky, že se o psi nestarám. Jsou totiž moji, ale do bytu je vzít nemůžu.
A čemu říká s domov? Kde se cítíš lip? Zakotvit všichni u vašich nechcete? Vypadá to, ze vztahy jsou OK.
@Izzz jsem radši u našich, ale neni to tím, že bych neměla přítele ráda. Prostě radši dům se zahradou než byt. Do budoucna bude bydlet v babicnem domě, ale to potrvá musí se opravit. Brácha je mladší, ten zůstane u našich nahoře.
Příspěvek upraven 07.02.16 v 17:21
S malým také máme dva domovy. Označuji je podle měststké části. Má vše potřebné na obou místech a nemám pocit, že by to bylo jakkoliv na obtíž.
@scentini Mne to nahodou prijde super, vubec v tom nevidim zadny problem. Moje kamaradka ma neco podobneho jako ty a nikdy si nestezovala, vlastne ji to ani nenapadlo resit. Detem to podle me vubec nevadi, naopak aspon neni nuda. Vubec to neres
Ja osobne povazuju byt pro deti za utrpeni, nikdy bych do nej nevlezla, neni na to kdyz se muzou deti probehnout po zahrade, zaskakat na trampoline, vykoupat v bazenku, hrat si na hristi, jsou na cerstvem vzduchu, pokud mas tu moznost domu se zahradou neupirej jim to.
Trochu bych se bála do budnoucna, až se natrvalo sestěhujete do domu po babičce, aby vám na tom neztroskotal vztah.
Mám to taky taky, jsem z města a po porodu jsem se přestěhovala k příteli na vesnici. Od tří měsíců dcerky jezdím do města za prací, vždy na půl týdne, tam bydlíme u mojí mámy, kde jsem dříve bydlela já. Nezdá se, že by tím dcera trpěla, má nyní téměř 2,5 roku. Mám to naopak, jsem městská holka a na vesnici trpím, takže se do města a do bytu vracím ráda. Dost se děsím toho, že to jednou skončí a já uvíznu na vsi napořád:-(.
Dcerka má vše na obou místech, ale doma říkáme u přítele, do města jezdíme za babičkou. Ona mi malou hlídá, když jsem v práci.