Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Dvě lásky pro jedno srdíčko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.10.15 23:34
Uf, já myslela, že jsem jediná s tímto pocitem… U mě hraje velkou roli zdraví. Ale i tak bych do druhého nešla a jsem na tom stejně jako ty. Akorát jsem měla 6 sourozenců
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.15 23:36
@majdalenka20 píše:
Uf, já myslela, že jsem jediná s tímto pocitem… U mě hraje velkou roli zdraví. Ale i tak bych do druhého nešla a jsem na tom stejně jako ty. Akorát jsem měla 6 sourozenců
Děkuji za pochopení. 
- Citovat
- Upravit
jjelena
30.10.15 23:40
Jsem jedináček a jsem trochu v šoku. Mám děti dvě a byly doby, kdy jsem chtěla ještě jedno, na to už nedošlo a už ani nedojde. Nechápu, proč bys měla starší dceru omezovat, odstrkovat, dávat přednost jinému dítěti. Mě osobně se to, co říkáš, nelíbí a nechápu to, ale na druhou stranu jsem za to nenarozené dítě ráda, že si to uvědomuješ a nechceš mít dvě děti jen kvůli manželovi. Pokud to takto cítíš, tak ho radši opravdu neměj a měj jedináčka. Jen si dej bacha, at z něj nevyroste rozmazlenej sprateček, myslím, že na to máš dobře našlápnuto.
- Citovat
- Upravit
ncc1701
30.10.15 23:41
Já jsem mladší sourozenec a jako dospělou a navíc mámu mě vždycky bodalo u srdce, když jsem si představila, že moje máma by čekala mě a u toho se jí hlavou honilo, že budu vlastně akorát diskomfortem pro jejího prvorozeného miláčka.
Sama jsem v polovině září 2013 psala zde na emiminu něco o tom, že synovi je rok a že jako rozhodně ne sourozence takhle blízko u sebe, protože jak by k tomu chudáček ňuňáček přišel, on je takovej mazlivej a určitě by mu to bylo líto atd.
O dva týdny později jsem zjistila, že jsem v šestém týdnu.
Těhotenství bylo takové… plné výčitek. Byla jsem unavená, hodně. Neměla jsem energii cokoli dělat. Ven jsme chodili minimálně, doma jsme si tak maximálně kreslili nebo dělali jen to, u čeho můžu sedět. Před usnutím jsem si vyčítala, že jsem těhotná, že se nemůžu věnovat synovi naplno. Po zbytek noci jsem si vyčítala, že mám pocit, že mě to druhé omezuje, protože je to pořád jen dítě, které za moje rozhodnutí určitě nemůže.
Zkrátím to. Dnes je dceři rok a pět měsíců. Nebylo to jednoduché, jsem s dětma od jejího narození sama, a díky tomu jsem se naučila pracovat s obouma tak, abychom zvládli všechno. Děti se neučí hrou, ale žitím. Pomáhají mi při vaření, při úklidu, jsou to parťáci i rivalové, umí se pomlátit, umí spolu usnout ruku v ruce. Nemám pocit, že by mladší staršího o něco ochuzovala - naopak ho o mnoho věcí obohatila a mě toho strašně moc naučila. To, že se narodila, považuju za něco zhůry, za dar, za požehnání. Brala jsem totiž antikoncepci…
Nebýt mé dcery, byl by syn od dvou let vláčen po jeslích a já si někde budovala kariéru, jak jsem si představovala. Teď jsme všichni tři doma, spolu, jeden pro druhého… a já si přitom buduju tu kariéru. S nima.
Děti nejsou přítěž, ani když je jich víc.
Doufám, že ti má osobní zkušenost bude v něčem nápomocná, určitě ti nechci vymlouvat, že do toho máš jít. Jen to chce otevřít tu svou intuitivní nevědomou stránku matky a nebrat těhotenství a děti jako žena v domácnosti.
- Citovat
- Upravit
30.10.15 23:48
Anonymní, v tomhle si prostě musíte s manželem sednout a dohodnout se. Co kdyby vaše první bylo chlapec? A tys toužila po holčičce. 
Možná to má muž stejně, chce se pokusit o chlapečka anebo jen chce prostě dvě děti, mezi kterými by mohl nějak „pěstovat“ to sourozenecké pouto, které třeba chtěl a neměl ho.. tyhle křivdy z dětství kolikrát ovlivňují celý další život, člověk to chce jinak a lépe
Jinak k tomu co píšeš, přijde mi, že máš trošičku zkreslené představy Nemusíš přece upřednostňovat jedno dítě před druhým - mimino se dá od narození vést k tomu, že se prostě režimu rodiny a staršího dítěte přizpůsobí. Hodně záleží, jaké je, samozřejmě také můžeš „vyfásnout“ uječený dáreček 
Není nutně ani pravidlo, že starší musí na miminko žárlit - nám když se narodila mladší, staršímu byly necelé 4 roky a vše proběhlo hladce, starší se do mladší zamiloval snad od první chvíle co ji viděl 
Co se týče aktivit se starší, jak jsem psala, mimino se vždy přizpůsobilo a buď bylo s námi nebo na hlídání - nikdy jsme staršímu neřekli - tam nemůžeš proto, protože je tady malá. Bud byla s námi, pokud to šlo, v kočárku, v nosítku nebo hlídala babička. Narozením toho druhého dítěte nutně neznamená, že to první odložíš úplně na volnou kolej. Taky jsem si neuměla představit, jaké to bude a jak budu mít ráda druhé dítě stejně jako to první, ale ta láska se nedělí, ale násobí, jak jsem vyčetla. A fakt je to pravda
Ale mám kolem sebe spoustu párů, co mají jen jedno a další neplánují, přijde mi to v pořádku, každý je jiný, jen se prostě musíte shodnout mezi sebou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silwinka87
30.10.15 23:52
Zakladatelko
Já tohle neznám, ale chtěla jsem ti jenom napsat, že pokud to tak opravdu cítíš, tak do druhého nechoď..
Já z toho měla taky strach, jít do druhého, jak rozdělím lásku mezi dvě děti atd. Mlelo se to ve mě, ale já chtěla ještě tu holčičku, to bylo silnější než já..
Věř, že se dá krásně věnovat i dvěma dětem, zjistila jsem totiž tu krásnou pravdu, že:,,mateřská láska se nedělí, ale násobí"
Mějte se krásně 
- Citovat
- Upravit
Silwinka87
30.10.15 23:55
@ncc1701 píše:
Já jsem mladší sourozenec a jako dospělou a navíc mámu mě vždycky bodalo u srdce, když jsem si představila, že moje máma by čekala mě a u toho se jí hlavou honilo, že budu vlastně akorát diskomfortem pro jejího prvorozeného miláčka.
Sama jsem v polovině září 2013 psala zde na emiminu něco o tom, že synovi je rok a že jako rozhodně ne sourozence takhle blízko u sebe, protože jak by k tomu chudáček ňuňáček přišel, on je takovej mazlivej a určitě by mu to bylo líto atd.
O dva týdny později jsem zjistila, že jsem v šestém týdnu.
Těhotenství bylo takové… plné výčitek. Byla jsem unavená, hodně. Neměla jsem energii cokoli dělat. Ven jsme chodili minimálně, doma jsme si tak maximálně kreslili nebo dělali jen to, u čeho můžu sedět. Před usnutím jsem si vyčítala, že jsem těhotná, že se nemůžu věnovat synovi naplno. Po zbytek noci jsem si vyčítala, že mám pocit, že mě to druhé omezuje, protože je to pořád jen dítě, které za moje rozhodnutí určitě nemůže.
Zkrátím to. Dnes je dceři rok a pět měsíců. Nebylo to jednoduché, jsem s dětma od jejího narození sama, a díky tomu jsem se naučila pracovat s obouma tak, abychom zvládli všechno. Děti se neučí hrou, ale žitím. Pomáhají mi při vaření, při úklidu, jsou to parťáci i rivalové, umí se pomlátit, umí spolu usnout ruku v ruce. Nemám pocit, že by mladší staršího o něco ochuzovala - naopak ho o mnoho věcí obohatila a mě toho strašně moc naučila. To, že se narodila, považuju za něco zhůry, za dar, za požehnání. Brala jsem totiž antikoncepci…
Nebýt mé dcery, byl by syn od dvou let vláčen po jeslích a já si někde budovala kariéru, jak jsem si představovala. Teď jsme všichni tři doma, spolu, jeden pro druhého… a já si přitom buduju tu kariéru. S nima.
Děti nejsou přítěž, ani když je jich víc.
Doufám, že ti má osobní zkušenost bude v něčem nápomocná, určitě ti nechci vymlouvat, že do toho máš jít. Jen to chce otevřít tu svou intuitivní nevědomou stránku matky a nebrat těhotenství a děti jako žena v domácnosti.
Naprostý souhlas s tím co jsi napsala, až mi to vehnalo slzy do očí, protože je to tak, cítím to stejně..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.10.15 23:57
Děkuju Vám všem holky za názory.
Dnes jsme měli na návštěvě kamarádku ze školy s mimčem, půlročním.
Malá se na něj hodně těšila, na opravdové miminko, myla mu dudlík, dávala mu napít s flašky, hladila po hlavičce. To vše bylo pěkné.
Já jsem si ho taky pochovala, a viděla jsem jak na mě malá kouká 
Hodně se to ve mě pere, nechci další dítko, jen kvůli chlapovi, to stoprocentně ne.
- Citovat
- Upravit
30.10.15 23:58
No moje první myšlenkabyla, že kdyby to měly všechny ženy jako ty, tak za pár generací vymřeme..
nicméně pokud to durhý nechceš, tak do něj nechoď. nevím, kolik ti je..ale zatím bych to nechala, třeba dcera sama přijde s tím, že by sourozence chtěla. já okolo 5-7 let pořád škemrala o sourozence..netušila jsem, jak nemožnou věc chci po mámě, která byla se mnou sama, a bylo jí přes 40 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.15 00:00
@slavuska1 píše:
No moje první myšlenkabyla, že kdyby to měly všechny ženy jako ty, tak za pár generací vymřeme..
nicméně pokud to durhý nechceš, tak do něj nechoď. nevím, kolik ti je..ale zatím bych to nechala, třeba dcera sama přijde s tím, že by sourozence chtěla. já okolo 5-7 let pořád škemrala o sourozence..netušila jsem, jak nemožnou věc chci po mámě, která byla se mnou sama, a bylo jí přes 40
Já i partner jsme mladí. Malá miminko chce, vymyslela už i jména 
- Citovat
- Upravit
31.10.15 00:01
@Anonymní píše:
Děkuju Vám všem holky za názory.
Dnes jsme měli na návštěvě kamarádku ze školy s mimčem, půlročním.
Malá se na něj hodně těšila, na opravdové miminko, myla mu dudlík, dávala mu napít s flašky, hladila po hlavičce. To vše bylo pěkné.
Já jsem si ho taky pochovala, a viděla jsem jak na mě malá kouká
Hodně se to ve mě pere, nechci další dítko, jen kvůli chlapovi, to stoprocentně ne.
Z toho nemůžeš nic usuzovat, jasný že se tváří divně, když chováš cizí mimino, ale to vlastní, které uvidí, že ti roste v břiše, budete si o něm povídat atd., může vzít úplně jinak, bude na to připravené, že něco takového přijde…
Nech to prostě uzrát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silwinka87
31.10.15 00:01
@Anonymní píše:
Děkuju Vám všem holky za názory.
Dnes jsme měli na návštěvě kamarádku ze školy s mimčem, půlročním.
Malá se na něj hodně těšila, na opravdové miminko, myla mu dudlík, dávala mu napít s flašky, hladila po hlavičce. To vše bylo pěkné.
Já jsem si ho taky pochovala, a viděla jsem jak na mě malá kouká
Hodně se to ve mě pere, nechci další dítko, jen kvůli chlapovi, to stoprocentně ne.
Musíte si opravdu sednout a ty musíš chlapovi říct, jak to cítíš..
Nevím kolik ti je, ale jestli máš možnost, tak to nech nějaký týden, možná měsíc být a uvidíš…
Každá to prostě cítíme jinak, s tím nikdo na světě nic nesvede..
- Citovat
- Upravit
Silwinka87
31.10.15 00:04
@Moise píše:
Z toho nemůžeš nic usuzovat, jasný že se tváří divně, když chováš cizí mimino, ale to vlastní, které uvidí, že ti roste v břiše, budete si o něm povídat atd., může vzít úplně jinak, bude na to připravené, že něco takového přijde…
Nech to prostě uzrát
To máš pravdu..Cizí mimino na návštěvě je něco jiného než vlastní sourozenec, který jí budu růst před očima..
- Citovat
- Upravit
31.10.15 00:09
Ahoj zakladatelka
Tvoje obavy uplne chapem, citila som to podobne, @ncc1701 pouzila pekny vyraz, ze druhorodeny nema byt vnimany ako diskomfort pre prveho
ono sa hovori, ze najkrajsie, co mozes dietatu dat, je surodenec.
mat dve deti ma skor materialne nevyhody, co sa tyka prinosu do zivota, tak su to len pozitiva.
ja mam prve dieta presne ako Ty, dokonale
druhy syn je betar najvyssieho rangu
ale nas zivot obohatil v smere, o ktorom som nikdy netusila.
v mnohych veciach taha starsieho vpred.
a ked vidis, ako sa navzajom lubia, tak to je najkrajsi pocit na svete
ale ten vztah medzi surodencami treba budovat.
ked sme priniesli mladsieho domov, tak u nas platilo par zasad.
napr. 1. ked plakali obaja, tak sme vzdy riesili najprv starsieho.
2. kazdy tyzden som si vymedzila cas, ktory som travila len ja a starsi (paradoxne to o nejaky cas zacal starsi odmietat a pytal si aj mladsieho k tomu )
3. ked maju medzi sebou konflikt, tak hresim oboch, nikdy nie iba starsieho.
atd…
ale toto, o com pisem, to si nedokazes predstavit, to musis len zazit.
ked som cakala druheho, tak som bola cele tehotenstvo vydesena, ze ako to zvladnem. a ked sa narodil, tak som sa sama sebe divila, ze co som tolko riesila 
skus sa opytat dcerky na nazor moji hovoria, ze chcu este sestricku
pokial myslis, ze nemas na dve deti financne, alebo psychicky, tak ich mat nemusis.
ale pokial je jedinym dovodom Tvoja predstava, ze tym bude trpiet starsia dcerka, tak mozno by som tomu na Tvojom mieste sancu dala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj, prosím anonymně.
Jdu se Vám nějak tak vypovídat, prosím už takhle jsem v celodenním přemýšlení a depkách, tak kdyby jste mě ještě dorazily
Manžel začal o druhém dítěti..
Abych to nějak tak začala od začátku, aby to dávalo smysl. Já sama jsem jedináček, měla jsem nejlepší dětství na světě, neměnila bych ani za zlaté prase, upřímně a otevřeně říkám, že si nedovedu představit mít jako malá v pokojíčku ještě sourozence nějakého, mít s rodiči na dovče ještě sourozence, atd. Nikdy mi nikdo vedle mě nechyběl.
Nejsem vyloženě takový ten rozmazlený jedináček, ale v rodině máme skoro samé členy po jednom kusu a jsme tak asi spokojení. Manžel je ze tří, neměl procházku růžovým sadem, v šestnácti odešel z domu, jelikož se tam prostě nevešel.. a žil u babičky. Na co si nevydělal, to neměl. Pro mě smutné a nepředstavitelné. A i když jsou tři, vídají se dvakrát ročně a vztah mezi sebou téměř nulový. Žijeme v relativně velkém bytě, jsme řekla bych normální střední třída, máme čtyřletou dceru. Od mala vím, že chci jedno dítě a to holčičku. Neumím to popsat ani vyjádřit, co se ve mě děje, ale myslím si, že je to dáno. Že už to mám takhle předurčené. Neumím to vysvětlit.
Dcera byla vzorná, porod trval sotva 45minut, neplakala, vzorně kojená, řekla bych dokonalé dítě.. a á si říkám, že máme zdravé, šikovné dítě a ptám se sama sebe proč?? Proč riskovat že to napodruhé nevyjde? Ptám se sama sebe proč dítě. Proč někoho dalšího, když by jsme museli dceři ubrat a dát i druhému?
Mám v sobě pocity, že si absolutně nedovedu představit, že bych dávala přednost jinému před ní… Že bych ji okřikovala a omezovala aby mladší mělo. Já tohle znám jen od známých, že vždy ten starší jde stranou a najednou má pozornost mladší. Přijde mi to nehorázně nefér, takto ji odsunout. S malou mám v plánu bruslení, naučit ji letos lyžovat, a říkám si, že bych ji musela opět odsunout a starat se o dítě, ne lyžovat a učit jí.
Je to možná těžko pochopitelné, ale i vím, že bych si užila těhotenství, připravování pokojíčku, hadříky, kočárek, mám vnitřní tušení, že bych nebyla šťastná. Vím, že by taky bylo z nás, také by to bylo naše dítě, samozřejmě, ale nebyla by to ONA.
Dcerka už není batole, už jsem si ji vypiplala, vše ji naučila, snažím se vysvětlovat, učit, rozvíjet, a vůbec si nedokážu představit, že se mi tu platí dítě po bytě, znovu plenky, slintání..
Manželovi jsem se to snažila nějak vysvětlit, ale řekl že si o tom můžeme promluvit za pár let. Myslím ale, že se mé pocity nezmění.
Prosím, kdyby tu byl někdo, kdo to měl podobně, ráda bych si o tom popovídala.
Děkuji za vyslechnutí.