Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Emoční stabilita
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.10.21 14:42
Co takhle jít po příčinách, všímat si, kdy a co Te rozhodí? Může to být únavou, hladem, přepracováním, nedostatkem sluníčka a pohybu apod. To se dá vychytat a lehce „narovnat“. Druhá skupina nálad se pravděpodobně odvíjí od nezpracovaných záležitostí z minulosti. Taky se s tím dá pracovat, bude to chtít ovahu k ponoru do větší hloubky. 
Mozna zatím stačí naučit se vnímat se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.10.21 15:00
Z vlastních zkušeností doporučuji KBT v Bohnicích, pokud jsi z Prahy či vyhledat KBT skupiny kdekoliv jinde. Zdá se, že máš skutečně emočně nestabilní poruchu (F60.3) dle toho, co píšeš (reakce), ale přesně ti to diagnostikuje až psycholog na základě testu.
Nechci tě nijak rozhodit, ale s tímto je velice těžká svépomoc, bude se tě to týkat celý život a je nejlepší vyhledat odbornou pomoc, pokud s tím opravdu chceš něco dělat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.10.21 15:21
@Takco Děkuji za radu, určitě zkusím. Když ono to jsou často (podle mě) opodstatněné věci, že se mi třeba vylije oběd, co jsem si koupila, nebo mám špatnou náladu, protože se pohádáme doma, problém je spíše ta reakce, že mě to snadno rozhodí, změní se tím moje nálada a jde to poznat a hlavně, že si to „vylívám“ na nejbližších je problém. Pak mi na to přítel řekne, ať to nechám být, že to za to nestojí nebo že to není důvod mít špatnou náladu a tím se pustíme do hádky, protože mu řeknu, že nemám ráda, když mi tohle odpoví, že mám pocit, že nerespektuje moje nálady, že si to chci prožít, odnaštvat se a jít dál a mám pocit, že na mě tlačí, ale on mi řekne, že on takhle vždy reaguje na to, když je někdo naštvaný/smutný, nemyslí to zle a nedělá to naschvál, ale říká to skoro pokaždé.
- Citovat
- Upravit
26.10.21 15:39
Zakladatelko, jak Tě přechází ten vztek? Pomalu, nebo se to da. necim zjednodušit? 
Mozna máš jen cholericky temperament, našlápnutí na první dobrou. Máte to v rodině? A je to jen nastvavani, nebo i hlubší trápení?
Jak tu píše slunečnice, může to být porucha, nebo taky ne. Můžeš toho mít zkrátka na sobě hodně.
Pokud by se Vám s přítelem povedlo sladit reakce na Tvoje vybuchy, pomohlo by Ti to? Je dobré, že o tom mluvíte. V jaké rodině vlastně vyrůstal?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.10.21 15:45
@Takco píše:
Zakladatelko, jak Tě přechází ten vztek? Pomalu, nebo se to da. necim zjednodušit?
Jak tu píše slunečnice, může to být porucha, nebo taky ne. Můžeš toho mít zkrátka na sobě hodně.
Pokud by se Vám s přítelem povedlo sladit reakce na Tvoje vybuchy, pomohlo by Ti to? Je dobré, že o tom mluvíte. V jaké rodině vlastně vyrůstal?
Vztek mě přechází jak kdy a jak v jaké situaci, poslední dobou je to lepší, protože už o tom problému vím a snažím se a tudíž to netrvá tak dlouho, teď jsem spíš měla úzkosti a smutek než přímo vztek. Pomůže mi třeba, když si chvíli sednu a odpočinu nebo se naopak něčím zaměstnám, opravdu záleží na konkrétní situaci. Nejsem si jistá, jestli to v rodině přímo máme, nemáme tak dobrou komunikaci, ale myslím, že maminka má tyto nálady také, hlavně, když jsem byla menší, tak když něco řešila, klidně mě vztekle odmítla nebo mi típala telefony, může být.
Ano, určitě by mi pomohlo sladit naše reakce, ale rozešel se semnou (mimo jiné kvůli tomuto), takže to s přítelem není aktuální. Přítel říkal, že má takovéto reakce například, když za ním se stejnou emocí/problémem přijde jeho maminka, proto je na to takto prý zvyklý. Je také z neúplné rodiny bez otce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.10.21 16:15
Ale pro upřesnění, nemám s emocemi problém jen s přítelem, ale i v rodině, potažmo i s kamarády. Prostě nemám celý den úplně stabilní náladu, dá se to na mě poznat, ale dovolím si to „vylít“ jen na nejbližší. Trochu jsme se kvůli tomu odcizili i v rodině, což mi teď potvrdila maminka, já myslela, že to bylo kvůli ní, ale došlo mi, že já můžu za vztah, který se svou rodinou mám. Maminka mi říkala, že spolu tolik nekomunikujeme, protože mám často špatnou náladu a on se už„bojí“ proto se mnou něco řešit/mi říkat, protože se třeba naštvu a odejdu a nechci to řešit nebo už přijdu a je na mě vidět, že mám špatnou náladu, moc se s nimi nebavím atd.
- Citovat
- Upravit
26.10.21 18:44
@Anonymní píše:
Ale pro upřesnění, nemám s emocemi problém jen s přítelem, ale i v rodině, potažmo i s kamarády. Prostě nemám celý den úplně stabilní náladu, dá se to na mě poznat, ale dovolím si to „vylít“ jen na nejbližší. Trochu jsme se kvůli tomu odcizili i v rodině, což mi teď potvrdila maminka, já myslela, že to bylo kvůli ní, ale došlo mi, že já můžu za vztah, který se svou rodinou mám. Maminka mi říkala, že spolu tolik nekomunikujeme, protože mám často špatnou náladu a on se už„bojí“ proto se mnou něco řešit/mi říkat, protože se třeba naštvu a odejdu a nechci to řešit nebo už přijdu a je na mě vidět, že mám špatnou náladu, moc se s nimi nebavím atd.
To se na mě nehněvej, ale není divu, ono komunikovat s někým, okolo koho se musí našlapovat po špičkách, aby se neřeklo něco nevhodného a nenastalo mrzení, není žádný med. Mě by to taky nebavilo a kontakt bych příliš nevyhledávala.
Pokud tě rozhodí rozlitý oběd, asi jsi opravdu přecitlivělá, nepomohlo by třeba v tu chvíli si pocit důkladně uvědomit, nevyletět, napočítat do deseti a vědomě a cíleně se rozhodnout, že taková věc nestojí za to, aby ti zkazila den, aby ti rozhodila pohodu s partnerem? Ovládat svoje pocity chci já, ne rozlitý guláš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.10.21 08:20
Ta KBT terapie by ti pomohla, jedná se o skupinové sezení, na kterém tě naučí ovládat svoje emoce přes sérii cvičení. Už teď máš dost sebereflexe, to je zásadní věc při emočně nestabilní poruše, kterou v tobě vidím víc a víc, řekla bych, že jsi spíš hraniční typ než impulzivní.
Jedna z metod, kterou jsme se učili je např. dechové cvičení spolu s fyzickým vědomým zásahem. Příklad - kamarádka ti řekne, že se jí nelíbilo, že jsi zrušila sraz. Ty se naštveš, protože to bereš jako útok na svoji osobu, v hlavě ti jede „Co je to za kamarádku, že nedokáže pochopit, že mi nebylo dobře/nemohla jsem?“ a cítíš vztek. V tuto chvíli se zastavíš a zatneš úplně co nejvíc všechny svaly v těle, na rukou na nohou, ruce v pěst a držíš pár vteřin, pak se soustředíš na nádech, výdech. Uvolněním svalstva dochází postupně i uvolnění nakumulované emoce. Je to zvláštní, ale vážně to funguje.
Jsou to jen střípky z toho, co nás učili. Dobré je chodit pak i na individuální psychoterapii.
F60.3 přichází většinou po nějakém traumatu (v rodině) nebo nevhodnou výchovou.
- Citovat
- Upravit
27.10.21 10:12
Slunečnice, moc hezky popisujes to zatinani pěsti a mě napadá, že tohle lidí dělají i podvedome. Mám vztek, napruzim se, protože ho nemůžu vyventilovst jinak, zatnu pěsti, aby kamarádka neviděla… Mozna si zanadavam, v duchu nebo nahlas a uvolnim se tím.
Jinak teď čtu na novinkách, jak stravování ovlivňuje psychiku žen. Zakladatelko, drzíš nějakou dietu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.10.21 09:58
@Karamba2020 píše:
To se na mě nehněvej, ale není divu, ono komunikovat s někým, okolo koho se musí našlapovat po špičkách, aby se neřeklo něco nevhodného a nenastalo mrzení, není žádný med. Mě by to taky nebavilo a kontakt bych příliš nevyhledávala.
Pokud tě rozhodí rozlitý oběd, asi jsi opravdu přecitlivělá, nepomohlo by třeba v tu chvíli si pocit důkladně uvědomit, nevyletět, napočítat do deseti a vědomě a cíleně se rozhodnout, že taková věc nestojí za to, aby ti zkazila den, aby ti rozhodila pohodu s partnerem? Ovládat svoje pocity chci já, ne rozlitý guláš.
Ahoj, úplně jsi na to kápla a poznala jsem to podle toho, že to občas slýchávám o blízkých a taky, že jsem si to přečetla a trochu mě to urazilo 
přiznám se, nemám ráda, když na mě v hádce někdo křičí nebo mi říká sprostá slova nebo specialita moji babičky je „špindíra“, která když zazní, tak nemám vůbec energii se s ní bavit potom. Já ale nevím, jestli není nějaká střední cesta- taková, že by mi lidí v hádce neříkali zlé věci a já byla více odolná? Nebo víte jak to myslím, nejsem si jistá, jestli je zas úplně špatně na mé straně, že se mi nelíbí, když mi někdo něco vyčítá a křičí na mě a říká mi tahle slova. Díla za názory.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, nenašla jsem podobnou diskuzi, proto zakládám novou.
Je mi 23 let, jsem z neúplné rodiny, studuji VŠ a do toho brigáduji, mám život i mimo školu. Celý svůj život se potýkám s emoční nestabilitou, kterou jsem si začala poslední dobu konečně uvědomovat a chci ji řešit. Nálada se mi často mění několikrát za den a nechávám se ovládat negativními myšlenkami, spousta věcí mě zraní a naštve, často se vkládám do role oběti a mám chuť se úplně odstřihnout od světa nebo se snažím naopak nějak zaměstnat a třeba si navymýšlím najednou spoustu plánů, nebo jsem nepříjemná na lidi kolem sebe, zejména na ty nejbližší - rodinu a partnera, i když tuším, že je to špatně, nemohu si pomoci. Když mě na to třeba partner upozorňuje, tak to potom beru jako osobní útok a cítím se nepochopeně, že mi vyčítá, že mám zlou náladu a uzavřu se ještě více, často se kvůli tomu pohádáme. Většinou to jde tak, že se mě zeptá, co se stalo, já kdysi odpovídala, že nic, teď se snažím opravdu popravdě říct, co je za problém a partner mi většinou odpoví „tak už nebuď naštvaná/stojí ti to za to?/a proč si to vyléváš na mě, na kamarády určitě nevyléváš“ a to mě naštve ještě víc, to on ví, přesto to říká, prý je tak zvyklý a nemyslí to zle, ale vyústilo v náš nedávný rozchod (ne jen tento problém).
Prosím poraďte, ocenila bych rady praktické, knihy, zkušenosti případně kdyby se mi i nabídnul někdo, kdo s tím má zkušenosti a mola bych napsat. Těším se hlavně na výborné rady od @Ou. Předem díky za přečtení a pochopení anonymity.