Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Extrémně náročné dítě (16 měsíců), už to nezvládám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.7.25 21:30
Ahoj uklidním tě mela jsem presne to samé jeste s nepochopením od manžela a rodiny ze je nevychovaný atd … no v 5ti letech dostal od psychologa diagnózu těžké adhd +Aspergerův syndrom.. a ted v 16 je úžasný dospěly klidný..takže proste ber to jak je.. a jestli ti můžu poradit kontaktuj centrum ranné péče maji zkušenosti s takovými detmi a nabízejí různé odlehčovací služby pomoc atd..neměj to jen na sobě to břímě nebo se z toho zblázníš já jsem nemela nikoho na pomoc rána peče teprve začínala ja to chtěla všechno zvládnout sama a pak jsem si opravdu sáhla na dno.. přeji ti mnoho sil bude to těžké ale vyroste z toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.25 21:31
Diagnozu ti ted nikdo neda a ani ji nepotrebujes. Stejne vis, ze si ho nechas a musis to zvladnout. Na co bych se soustredila je vztah s partnerem. Tohle vycerpani vas muze semlit. Odcizit. Kazdy ma sve frustrace a najednou muze byt po vztahu. Tak se snazit najit cestu jak byt nekdy sami, jak si odpocinout. I za cenu plaveneho hlidani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.25 21:32
Chápu te. 
Důležité je vydržet, táhnout s mužem za jeden provaz, mít v něm oporu, u dítěte se střídat, aby péče nebyla jen na jednom rodiči. Být důsledni.
Pokud je dítě společenské, zvážit treba po 2. roce částečnou docházku do soukromé školky.
A dala bych si velký pozor na zabavování dítěte jídlem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.25 21:37
@tini No pochybuji, že najdou hlidáčku pro malou motorovou mys. A že by tu motorovou mys jen tak někomu svěřili. Z našeho dítěte byla během 20 minut utahaná i známá, co hlídala nadstandardně svou vnučku už od miminka. Naše dítě vracela po 20 minutách udivená z toho, že ve dvou letech neposedí, nechodí, jen běhá a neustále se dožaduje nějaké interakce (i když vůbec nemluví). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snopy123
6.7.25 21:41
Chápu Tě. U nás z toho byl balíček ADHD a těžké VD. Ale je mu 20 let a funguje úplně fajn už 
To světlo na konci tunelu je … 
Radu nemám, snad jen to přežít a nezapomenout i na sebe. Ja si večer v posteli přehrávala ty pěkné věci během dne, pokud byly ( a asi tak milionkrát brečela do polštáře, protože to někde dopadlo totálně na nic …) - měla jsem k tomu i starší děti a fungovat jsem musela s nimi.
Ale žádný pud sebezáchovy, extrémní nesnášenlivost změn, fixace na 1 osobu, absence mluvení a porozumění, vysoký práh bolesti ( šílená kombinace s ADHD a bez pudu sebezáchovy ), rituální chování, agrese / emoční labilita … to vše ve vývojové dysfazii.
Bylo to těžký. Drž se.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.7.25 21:51
Syn mě přijde ale hodně šikovný ma svůj věk. Ukazuje, mává, říká už i některá slova pěkně. Umí si je spojit. Ví co k čemu patří. Ale prostě neposedí. Je furt někde. Jen ne tam, kde chcete aby třeba chvilku byl.
Nevím co budeme třeba dělat až budeme přecházet z postýlky na postel. To bude lítat po celým baraku než usne. Protože v postýlce také klidný není, udělá pár kotrmelců, stojek, párkrát skočí z jedné strany na druhou, omlátí se a pak si povídá a usne…
- Citovat
- Upravit
6.7.25 22:02
Já měla taky malou tryskomyš, něco podobnýho jako ty. Vyrostla z toho kolem třetího roku. Nemusí to nutně znamenat nějakou diagnózu. Jo a nehty jsem stříhala, když spala…. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.25 22:40
Bezne to uplne neni. Do skolky poresit asistentku, pokud se nezlepsi. 
Pevne nervy a vydrzet, nic jine ti ani nezbyva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.7.25 23:26
@Anonymní píše: Více
To se nevylučuje. Moje dítě s PAS a ADHD v pohodě prošlo dotazníkem v 1,5 roce. A jelikož bylo první, tak mi vůbec nebylo divné, že se v 16ti měsících zajímá o písmena a pojmenovává ptáky a stromy.
- Citovat
- Upravit
6.7.25 23:40
@Anonymní píše: Více
Tak postýlku může mít do 4 let minimálně, dá se koupit i 140 dlouhá. Bude to dobré.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.25 23:42
@Anonymní píše: Více
Tak naše pojmenovávalo auta (značky) v tom věku a je ok. Horší si myslím je absence komunikace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.25 23:46
Užívejte si všechny pěkné okamžiky. Určitě jich je také hodně.
My jsme jeli na dovolenou až skoro ve 4 letech mladšího. A i tak to bylo náročné.
Letadlem by to nešlo ani teď 
Tak zatím jedině auto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.7.25 00:04
@Anonymní píše: Více
To je těžké, přeji mnoho sil. Ale zakladalece chci napsat, že ze své zkušenosti vím, že na diagnózy může být brzy. Syn neprošel dotazníkem v 1,5 roce asi ve třech bodech a přišel nám vždycky trochu zvláštní. Ale do dvou let se to trochu strovnalo a dotazníkem prošel. Pozdeji mu diagnostikovali jen asynchonní vývoj - velmi vysoký intelekta + emočně lehce podprůměr, ale pořád OK.
Nějaký odobrník už samorřejmě pozná více i ve velmi nízkém věku, ale dala bych pozor na rychlodiagnózy.
Známí měli extra divoké dítě, že si netroufli na sourozence, teď mají (pořád dost aktivního) sportovně nadaného druháčka.
Všem držím palce, pamatuji, jak jsem nespala, když se syn nevyvíjel podle tabulek a strachovala se, co s ním bude.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahojky, jdu si pro rady, jak to zvládnout.
Synovi bude 16 měsíců a už když byl malinký tak jsme věděli, že to bude ďábel. Ale teď mám opravdový pocit pekla. Nezlobte se na mě za výlevy, které použiju, ale už toho mám po krk.
Od malinka dost řval. Nemohla jsem s ním chodit mezi lidi, návštěvy jsme zvali až po 3 měsících kdy se to trošku zklidnilo. Trpěl na koliky, byly jsme po nemocnicích, různé cvičení, kapičky atd atd.. snad vše co existuje.
Ale on je strašně neposedný!! Neznám podobné dítě, opravdu ne. Nesedne si na gauč, skáče z něj šipky, převrací vše co může. Všechno ničí, furt se po mě sápe, chce nosit. Sám si nevyhraje. Snad nikdy v životě nespal v kočárku.
Neumí si sednout v klidu nebo lehnout.
Když jdeme na koupák to je teprve očistec. Ostatní děti a že jich je tam hafo sedí v klidu na dečce s rodiči nebo si hrají na písku… tohle dělo nás nenechá ani rozložit ručník a už utíká ke všem lidem, prostě běží. Ke každému, chce si se všema hrát. A my se nezastavíme. Lítáme jak myši za ním, jediný.
Let letadlem někam je pro nás s ním nepřestavitelný.
Už mi leze dost na nervy, špatně spí. Furt se mu něco nelíbí. Na čištění zubů, stříkání mořského spreje do nosu, stříhání nehtů ho musím na gauči zaklekávat.. protože řve a kroutí se jak žížala. Zajdu za roh a hysterie, nedojdu si ani na wc.
Už jsem servaná. Když s ním potřebuju někam popojet v kočárku byť jen pár minut, musím mít narvanej batoh jídlem. Jediný to na pár minut platí. Strašně zlobí. Je to šílený, absolutně už nevím co je to život. Trpím každý den, každý den vím že mě čeká další průšvih, další den na ho…. Jsme na vesnici a nic tu není. Všude musíme někam dojet autem. Takže s ním nemůžeme pomalu nikam jet, je to šílený ho uhlídat. Nemám co už vymýšlet. Všude lítá za cizími lidmi, každému mává. Nikde není v klidu. Už mám pár dnů kdy žiju ze dne na den. Bez vyhlídek. Říkám si, že je to za trest.