Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Extrémně živé děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.11.25 20:25
Jo 2 děti 18 měsíců od sebe. Včetně těch diagnóz VD, ADHD, žádný pud sebezáchovy, vysoký práh bolesti a velmi inteligentní. V té celé kombinaci nechápu, že jsme to zvládli bez pomoci babiček 
Zlepšilo se to ale až daleko později než jsou 3 roky. Náročné dítě na hranice a výchovu to ale bylo vždy. Hlavně to jedno.
A poslední dítě (3.) je extrémně hlasité, ukecané, kňučící ale zároveň velmi kontaktní zároveň emočně labilní a sociálně mimo … Naštěstí je jeden. Nemládnu. 
Mít to znova 2× po sobě nevím …. Musela jsem si dát dosti let pauzu Ale tady jsem velmi trpěla
tou šílenou potřebou neustálého kontaktu a spánkovým deficitem. To jeho sociálno taky je náročné. Tak moc ho chce a tak moc ho neumí. A do toho neustále mele a mele a mele a čeká odpověď.
5 let nespal pořádně.
Vždy si říkám, že bude jiné období a vždy přijde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.25 20:41
Taky se hlásím do klubu. A ke dvěma takovým klukům mam jeste holku, co je sice zdravá, ale dohání to povahou… no je to blazinec. Kazdy ma jine potřeby, kazdy jinak reaguje na různé veci, je těžké to skloubit. Ale clovek si zvykne. Na klidný zivot si holt par let počkáme. A pak se budeme nezvykle nudit a s láskou vzpomínat na ten hukot. Anebo taky ne a budeme si to užívat, kdo ví:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.25 21:25
Taky se hlásím…děti 16m od sebe. Starší holka (4) a mladší kluk (teď mi budou 3) Žádné diagnózy nemají ale divoši jsou. Pořád běhají, na hřišti snad vždycky nejvíc křičí. Ze začátku opravdu velký hukot. Poslední rok to už celkem, šlo když starší byla přes den ve školce. Každý sám jsou dokonalý andílci co si vyhrají sami s hračkami a člověk by o nich i několik hodin nevěděl ale spolu…nicméně pobytem venku a teď taky ve školce kde se vydovadi to šlo. Odpoledne pak už doma byl většinou relativně klid. Nicméně teď prožívané asi nejnáročnější období kdy od 28. října jsme na izolaci…Napřed dcera neštovice..cca po týdnu syn 7. Nemoc..minulý týden si to prohodili a dcera do toho přes vikend teď ještě bolavá ouška…) nikam s nima nemůžu a oni se samozřejmě už doma nudí…už se začínají dohadovat i o to kdo na mě kouka…já nervy v…pořád se utěšuji tím že je to jen dočasný a že už příští týden třeba budeme moct aspoň ven. To sem si myslela že už tenhle víkend zajedeme aspoň za mými rodiči a té si pohraji na zahradě u nich…ale dcera začala zas horeckovat a má teda zánět v uchu…takže zas nic…🫣 😭
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.25 21:59
Mam tri takove 
. Kdo nezazil, nepochopi. Hlavne nejstarsi je nas energeticky upirek doted, ale uz je mam velke, 13,11,8, takze aspon se celkem vyspime, i kdyz maji vsichni snizenou potrebu spanku. Jinou radu nez prezit bohuzel nemam. My byli co nejvice venku, tak to slo nejsnaze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.25 22:02
@Anonymní píše: Více
Ano, mám. Jsem pěstounka a jako malé jsme přijali dva kluky. Oba mají těžké ADHD a poruchu pozornosti, mladší měl navíc hodně pošramocenou psychiku. První 4 roky byly masakr. Lítali po bytě jak zběsilí, hračky lítaly přes místnost, váleli se po zemi, vřískali a vše demolovali. Byli jak rozdivočelá demoliční tlupa šimpanzíků. Spala jsem 4 roky 3 až 5 hodin denně, měla jsem kruky pod očima jak Brno, vlasy jak, když jsem dostala 220, můj pitný režim bylo kafe, které jsem odkládala vysoko na skříň, aby neuletělo a když jsem se s dětmi dostala ven, kde mi permanentně utíkali, tak jsem hulila cigára jak vlk v Jen počkej zajíci, abych to dala a udržela pozornost na 120%. Jo, dnes se tomu směju, ale tehdy jsem měla pocit, že mám smrt na jazyku.
- Citovat
- Upravit
17.11.25 22:04
Tak nevím, kdy to bude lepší… Nechci strašit, ale ono to moc lepší nebude. Mám dvojčata - kluky a od malička mazec. Jeden ma ADD a vývojovou dysfázii, takže se z frustrace lehce vytočí. Druhy nemá nic, ale rád vytáčí. Již mají jedenáct. Udeřila předpuberta a vzájemná averze. Od malička jedeme v módu hluk, jekot. Teď se k tomu připojilo třískání dveřmi, vzájemné nadávky (de**l aj. ) a neustále obviňování (to on!) a řvaní pokračuje. Stále máme na co čekat, evidentně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.25 22:08
Jedna ucitelka na me porad vzpomina, jak stojim pred skolou a hykam, jedno dite zdrhalo jednim smerem, druhe druhym a treti viselo hlavou pres plot a ja na vsechny kricela STUJ, PRESTAN a u toho premyslela, koho zachranovat prvniho. Zdrhaci vsechny, kazde mi nekolikrat uteklo, parkrat jsem fakt nemela daleko do mdlob. Ale nejak jsme prezili. Doma to bylo na Chocholouska. Nastesti jsem mela vyhlidnute velke louky a lesiky v okoli, kde bylo relativne bezpecno, tak tam jsem je nechavala vylitat, to bylo fajn. A ja byla v kondici. Za ruku se jim rozhodne nechtelo a stejne tri ruce nemam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.25 22:31
Máme takové 4 holky (11, 9, 8 a 4,5 roku). Druhorozená má k tomu těžkou PTSD. Ty 3 starší už dávno nemusím venku hlídat. Ale doma mají neustále závodní dráhu. Radši v obýváku nemáme konferenční stolek, tím se sníží riziko úrazu. Probíhají pořád různými místnostmi, všude vylezou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.25 22:54
Na dceru dnes: jdeme si umýt ruce
Dcera: nejdřív se rozběhne a začne do mě trkat směrem ke koupelně (ne nějak zle), potom osmkrát zalomcuje klikou, pak třikrát rychle po sobě rozsvítí a zhasne, pak tryskem vyběhne z koupelny a oběhne celý obývák, načež se vrací, dvakrát vyleze na stoličku a s řevem z ní seskočí, pak až si tedy umývá ruce. A to má bronchitidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 00:47
Mám doma jednoho draka a někdy nechápu. Včera za dvě hodiny zvládl (i přes moje odchytavani, bránění a okrikovani)…Hodit ponožku do záchodu - nevšimla jsem si a splachla ji. Vykoupat v záchodě Albi tužku (nejede). Vypít půl vany s pěnou (kam to dával netuším) pokusil se prizabit psa montesorri houpačkou, pak psa honil s jeho obojkem (psím, dětský zatím nemáme, popřemýšlím). Mlátil me zachodovym prkynkem (to jsem už mohutně ignorovala). Po druhém psovi hodil láhev s vodou - přes branku a zavřené dveře - 2*.
Dneska si zato odpoledne úžasně hrál s Duplem, knihami, zkoumali jsme zvířátka a bylo to úplně jiné dítě
Chápu, soucítím a neporadím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.11.25 06:41
U nás pomohlo dát starší do dětské skupinky ve 2.5 letech. Potřeboval vrstevníky. Takhle mám čas se dopoledne věnovat mladšímu a odpoledne staršímu. Oba doma je jen kompromis, aby se nepozabíjeli.
- Citovat
- Upravit
18.11.25 07:22
Mam dost zive deti, ale vekove dal od sebe, takze prvni uz se zklidnil, kdyz zacala druha. Nespal poradne ani jeden, pisti dodnes oba mit je treba po dvou letech, jsem uz davno v pekne vypolstrovane cele 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.25 07:25
@Hobitka vsak jsem dlouho nosila mladsi v nositku, abych chytala starsiho ted uz spolu chytame mladsi, kdyz se rozhodne skocit pod auto (no v jeho pojeti jsem vlastne spis rada, kdyz nezavazi 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Diskuze jak pro pobavení, tak trochu i postěžování a doufám, že se ozve někdo, kdo má doma podobné rarachy.
Máme dva kluky. A upřímně jsem zralá na blázinec. Starší by byl podle mě i docela klidné a hodné dítě, bohužel dostal do života těžší start v podobě PAS a velmi silné ADHD. Je to veselý kluk, zatím nemluví a je na plenách, jsou mu tři roky, ale větší starosti s ním nemáme. Na všem se snažíme pracovat, syn je velmi inteligentní, nedělá scény (většinou), změny snáší docela dobře, prostě to s ním jde v pohodě. Akorát že se nezastaví. Leze na okna, běhá, skáče - nonstop celý den. Tak si asi umíte představit, že mu musím být pořád za zadkem, aby si něco neudělal.
No a mladší. Ten pravděpodobně žádný takový problém mít nebude, ale je to temperament. Je to ještě miminko, které je ale extrémně divoké, pištivé, všechno chce, všechno potřebuje vidět, jakmile se něco neděje a nemá na co koukat a nemá pozornost, začne pištět (ne brečet), tak strašně nahlas že z toho bolí uši. (starší je citlivý na hluk, takže ten z toho pak brečí) Miminko na mě vyvolává, mrská sebou, oba dva jsou neskutečně hluční, rychlí jak tryskomyš, s manželem si nemůžeme přes den ani nic říct protože se neslyšíme. Nechci aby to vyznělo jako stěžování, miluju je oba neskutečně, jsou to živé děti, kluci..a já to chápu, ale takovou jízdu jsem teda nečekala. Vždycky když vidím ty klidné děti v hernách, tak si říkám že bych byla fakt dobrá máma a že by to byla pohodička. (asi je to zkreslené, ale teď to tak vnímám) Teď bojuju i se spánkovým deficitem, mladší se často budí, ale to vím že se časem zlepší.
Máte někdo také takové živé děti? Já to kolem sebe totiž nikde nevidím, přijde mi že jsme jediní