Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Extrémní puberta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.5.21 17:05
Dite mam teprve na ceste, ale moje puberta ve zkratce:
- Alkoholove dychanky od 14
- Utikani z domu (kdyz me zamkli v pokoji, vylomila jsem dvere)
- Studijni prumer na stredni okolo 3,6, z jednoho predmetu jsem propadla
- Same konflikty, nerespektovani autorit atd. atd.
Navazujici jsem skoncila s prumerem 1,0, mam na ceste doktorat, vedouci pozici a vetsinu casu jsem klidna jako beranek 
Temperament mi zustal a jsem za nej rada, jen jsem dostala rozum… cca nekde mezi tretakem a ctvrtakem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
14.5.21 17:08
U nás to byl taky extrém..s manželem jsme přitvrdili a jasně nastavili pravidla co a jak a jaký budou padat tresty při porušení a postupně je zvyšovali..pak se konečně asi po půl roce srovnali
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.21 17:19
Já mám zatím dceru malou, ale můžu povědět, co jsem vyváděla já. Přestože jsem byla hodné a klidné dítě, pubertu jsem tak klidnou neměla a rodiče si se mnou užili svoje. Chytla jsem se blbé party, kde se kouřily cigarety, mluvilo se sprostě… Trvalo to cca od 13ti let, v 15ti už jsem byla rozumnější a s partou už ven nechodila, měla jsem přítele a už jsem se celkem uklidnila, avšak cigarety pokračovaly bohužel dál. Nekouřím až od svých 20 let. V tom blbém období jsem se i zhoršila ve škole (bývala jsem vždy jedničkářka na gymplu), jednou nebo dvakrát jsem i byla za školou, na to mi rodiče pak přišli. Také jsem mockrát rodičům bohužel lhala v tom, kam jdu a jak budu trávit čas. Jednou jsem i utekla z domu, naštěstí jsem se rodičům brzy ozvala a vrátila se. Také jsem poměrně brzy začala sexuálně žít. Jako 17ti letá jsem pak trpěla anorexií, následovaly deprese, dokonce i pokus o sebevraždu, kdy se mi to málem povedlo. Za to ale nemohla puberta, o pár let později mi byla diagnostikována bipolární porucha, o které se drive nevědělo. I když to zní strašlivě, tak vždy jsem měla u rodičů oporu, lásku a celý život k nim mam velmi blízký vztah. Myslím, že to hodně pomáhalo, abych nevyváděla ještě víc. Do dospělosti se to se mnou až na tu bipolární poruchu netáhne. Nekouřím, žiju slušně, mám dobrou práci, mám úžasnou malou dceru, úžasného chlapa, další miminko na cestě, s rodiči výjimečně blízký vztah. Dokonce i tu bipolarku nyní zvládám bez léků. Co tak znám z okolí, tak spousta lidí v pubertě blbne a vyvádí, ale netrvá to věčně. 
- Citovat
- Upravit
14.5.21 17:23
Ja byla puberťák na vraždu. Od trinacti s blbou partou, cigara, nastesti jsem v 15 zacla chodit s dobrym klukem, takze jsem se srovnala, ale neprala bych se nikomu a doufam, ze moje deti mi to nevrátí 🙏 😂 byla jsem fakt strevo. A je to pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.21 17:29
U holek mi připadá, že je puberta téměř vždy mnohem horší. Párty, večírky, alkohol, drogy, chlapi. ale často se rychle vzpamatujou. Revolta vůči rodičům a útěky taky. Pokud tam je dobrý základ, vzpamatuje se, neboj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.21 17:34
@Anonymní píše:
Můžu se anonymně zeptat na ty tresty, co vám fungovalo? Radila jsem se i s psychologem a nebyl ani proti fyzickému trestu přiměřenému tedy, zkoušeli jsme ji tím zatím jen hrozit, ale nebojí se, protože nedostala nikdy. Ostatní tresty buď bojkotuje, nebo jí nevadí
Zezačátku to bylo jen sebrání kapesného a vždy v 6 jsme dceři sebrali noťas i mobil. Mobil dostala před odchodem do školy a noťas až když měla hotové úkoly a byla „naučená“ (nikdy jsem ji nezkoušela, takže spíš naučená nebyla) a dostala ho jen na 2 hodiny..to nepomohlo a vzhledem k tomu, že byla bez kapesného, kradla nám peníze z peněženky při každé vhodné příležitosti..vždy jsme se divili, kde je např ta 100 co nám vrátila pokladní z nákupu apod, dcera měla záhadným způsobem nové věci, tak jsme připravili past, manžel tenkrát hrozně vyjel a vrazil jí i facku a seřval ji. Týden s námi nemluvila a když jo, byla drzá apod. Manžel řekl, že už na ní nemá nervy a že pokud bude pokračovat tímhle stylem, jde od nás..buď ji prostě vyhodí z domu a ať si dělá co chce, nebo jí dáme do děcáku..tomu samozřejmě nevěřila, tak si vyhledal právník a na internetu našel nějaké podklady k tomu, které jsme vyplnili a schválně je nechali na očích..dcera si jich všimla, přečetla, rozbrečela a druhý den byla jak vyměněna
- Citovat
- Upravit
14.5.21 17:36
@Anonymní píše:
Můžu se anonymně zeptat na ty tresty, co vám fungovalo? Radila jsem se i s psychologem a nebyl ani proti fyzickému trestu přiměřenému tedy, zkoušeli jsme ji tím zatím jen hrozit, ale nebojí se, protože nedostala nikdy. Ostatní tresty buď bojkotuje, nebo jí nevadí
Vám psycholog poradil bít puberťáka? 
to bych asi hodně rychle šla někam jinam. Zkuste si vzpomenout, jak byste se v jejich věku cítila vy, kdybyste dostala facku atd. Tohle je nejrychlejší cesta, jak úplně pohřbít jakoukoliv důvěru a vztah mezi vámi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.21 17:37
Jo, právníka nekontaktoval, jen si nějakého vyhledal a nechal to svítit má noťasu a šel do sprchy, dcera vždy když vyšla z pokoje, šla okolo stolu a všimla se
- Citovat
- Upravit
14.5.21 17:39
@Anonymní píše:
Zezačátku to bylo jen sebrání kapesného a vždy v 6 jsme dceři sebrali noťas i mobil. Mobil dostala před odchodem do školy a noťas až když měla hotové úkoly a byla „naučená“ (nikdy jsem ji nezkoušela, takže spíš naučená nebyla) a dostala ho jen na 2 hodiny..to nepomohlo a vzhledem k tomu, že byla bez kapesného, kradla nám peníze z peněženky při každé vhodné příležitosti..vždy jsme se divili, kde je např ta 100 co nám vrátila pokladní z nákupu apod, dcera měla záhadným způsobem nové věci, tak jsme připravili past, manžel tenkrát hrozně vyjel a vrazil jí i facku a seřval ji. Týden s námi nemluvila a když jo, byla drzá apod. Manžel řekl, že už na ní nemá nervy a že pokud bude pokračovat tímhle stylem, jde od nás..buď ji prostě vyhodí z domu a ať si dělá co chce, nebo jí dáme do děcáku..tomu samozřejmě nevěřila, tak si vyhledal právník a na internetu našel nějaké podklady k tomu, které jsme vyplnili a schválně je nechali na očích..dcera si jich všimla, přečetla, rozbrečela a druhý den byla jak vyměněna
Hustěěěě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.21 17:57
@DeeSocialWorker píše:Škoda každé rány která padne vedle. Některé děti by to vážně potřebovaly.
Vám psycholog poradil bít puberťáka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.21 18:10
Já měla pubertu taky šílenou, od 16 jsem se na střední nechala strhnout dvěma holkama (segrama), začala jsem pít, kouřit, drogy nikdy, na to jsem měla vždycky rozum, věděla jsem, že tím bych si totálně zkazila život, chlast a cigára mi nepřišel tak hroznej 
s holkama jsem chodila pořád za školu, party a chlast a každej tejden. Jinak musím říct, že než jsme nastoupila na střední, byla jsem úplně jinej člověk, ušlápnutá putka, strašně jsem se styděla za svůj vzhled. Na střední jsem zhubla 10 kg a začala se malovat a dost mi to zvýšilo sebevědomí. Předtím mě moji rodiče drželi hodně moc zkrátka, nikam jsem nechodila, vždycky nám pořád opakovali, že nikdy nesmíme začít pít a kouřit. Myslím si, že se to hodně na mě podepsalo, protože jsem pak byla jak utržená ze řetězu. A jak se říká, zakázané ovoce nejvíc chutná. Proto chci vést výchovu mých dětí až vyrostou úplně jinak. Nechci jim nic zakazovat, vím, že to nemělo vůbec žádný smysl, stejně jsem si to udělala jak jsem vždycky chtěla já. Tím neříkám, že je nechám opíjet se do bezvědomí, ale klidně si s nimi vypiju sklenku vína, že když už budou pit, tak aspoň pod dozorem. Taková výchova byla u mého muže a nebyl aspoň tak zdivočelej . Jinak já jsem se z toho období dostala asi tak ve 26 letech ale vystudovala jsem VŠ u práce (vždycky jsem pracovala, po matuře jsem byla na pár let v cizině), akorát jsem se ráda bavila a chodila na párty, jsem strašně společenskej člověk. Teď mám malé děti, takže už jiné starosti, ale na svůj bezstarostný společenský život ráda vzpomínám. A výchovu u mých dětí chci vést úplně jinak, než moji rodiče, vím, že když se svymi dětmi budu bojovat a zamykat je, nic tím nezískám takže je třeba klidně i odvedu na diskotéku a přijdu pro ně pokud zjistím, že budou opilé, budu to řešit, pokud zjistím, že vypili jedno, dvě piva, řešit to nebudu no celkem jsem na to období zvědavá, ale třeba dceru chci naučit se malovat, malovat si nehty, být hezkou slečnou, vím, že pro mladé dívky v pubertě je to dost důležité, aby měly nějaké sebevědomí a nebály se světa.
- Citovat
- Upravit
14.5.21 18:32
@Anonymní píše:
Ahoj, podělte se prosím jaké potíže jste měli s dětmi, které měly náročnou pubertu? Jedno z našich dětí nám dává pořádně zabrat a zajímalo by mě jestli se to srovnalo, nebo pak se problémy vlekly do dospělosti
Pište anonymně, ať děti veřejně nepomlouvame
Díky.
Víš co, já ti povím o mé pubertě. Moji rodiče se o nás nějak speciálně nezajímali. Postarali se, to ano, ale neslyšela jsem nikdy nic jako: „Mám tě ráda.“ Nikdo se nezajímal o to, jak bylo ve škole, co kamarádi, co koníčky, co zrovna čtu za knížku..nic. Nikdy jsem neslyšela pochvalu. Naopak zákazů a kritiky bylo až až a když to začalo být divoké, dostala jsem řemenem, že jsem měla podlitiny.
No a byl z toho začarovaný kruh. Já už se na všechno vybodla a fakt se chovala spratkovitě. Ze školy jsem nosila jedničky, ale jakmile jsem měla 18 let, psala jsem si omluvenky a zůstávala za školou. Vždycky jsem došla naučená na testy, takže známky jsem měla a dobré. A tím to haslo. Pamatuji se, že jsem rodiče točila tím, že jsem si brala z lednice, co jsem chtěla. Například jogurt zezadu, protože jsem měla chuť zrovna na ten. Nebo jsem na posezení snědla půl pekáče buchet, takže nám to sotva vyšlo na snídani. Občas jsem odmítla večeřet. Utratila jsem klidně 500 Kč u kadeřníka, to tehdy bylo hrozně peněz 
Zapínala jsme si TV i přes zákaz - u nás se na TV nekoukalo. Sedala si na své peřiny i oblečená z venku (u nás se mohlo pouze v domácím). Prostě tisíc a jedna neposlouchání 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.21 18:35
Jinak jak jsem dopadla? Mám fajn manželství, dvě děti, jsme dobře zajištění. Vystudovala jsem poměrně náročnou VŠ, mám práci, kterou jsem vždy chtěla. Mám řadu přátel, užívám si života. Před dětmi jsme cestovali atd. Ale s rodiči mám nadále poměrně chladné vztahy. Do narození vnoučat nula, teď už se stýkáme, ale myslím si, že tam už bude do konce života naprostá zeď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.21 19:04
Já v pubertě zkusila revoltu, protože si mě rodiče nikdy jaksi moc nevšímali. Chtěla jsem jejich pozornost. Takže já, vždycky ta hodná a poslušná, jsem začala chodit za školu, kradla jsem doma peníze, zhoršila se ve škole. Nepomohlo to, doma to nikoho vlastně nezajímalo. Tak jsem utekla z domu a týden se toulala všude možně. Nepomohlo ani to, dostala jsem kázání od otce a na sociáce a nezměnilo se nic. Vztah s rodiči mám nic moc, ale svůj život snad žiju normálně, hodně mi pomohl současný (druhý) manžel.
Starší dceři je třináct a její puberta není nic hrozného. Nějaké to odmlouvání, ksichtění, změny nálad. Uvidíme, jestli ji to vydrží.
- Citovat
- Upravit
14.5.21 19:10
@Anonymní píše:
Já mám zatím dceru malou, ale můžu povědět, co jsem vyváděla já. Přestože jsem byla hodné a klidné dítě, pubertu jsem tak klidnou neměla a rodiče si se mnou užili svoje. Chytla jsem se blbé party, kde se kouřily cigarety, mluvilo se sprostě… Trvalo to cca od 13ti let, v 15ti už jsem byla rozumnější a s partou už ven nechodila, měla jsem přítele a už jsem se celkem uklidnila, avšak cigarety pokračovaly bohužel dál. Nekouřím až od svých 20 let. V tom blbém období jsem se i zhoršila ve škole (bývala jsem vždy jedničkářka na gymplu), jednou nebo dvakrát jsem i byla za školou, na to mi rodiče pak přišli. Také jsem mockrát rodičům bohužel lhala v tom, kam jdu a jak budu trávit čas. Jednou jsem i utekla z domu, naštěstí jsem se rodičům brzy ozvala a vrátila se. Také jsem poměrně brzy začala sexuálně žít. Jako 17ti letá jsem pak trpěla anorexií, následovaly deprese, dokonce i pokus o sebevraždu, kdy se mi to málem povedlo. Za to ale nemohla puberta, o pár let později mi byla diagnostikována bipolární porucha, o které se drive nevědělo. I když to zní strašlivě, tak vždy jsem měla u rodičů oporu, lásku a celý život k nim mam velmi blízký vztah. Myslím, že to hodně pomáhalo, abych nevyváděla ještě víc. Do dospělosti se to se mnou až na tu bipolární poruchu netáhne. Nekouřím, žiju slušně, mám dobrou práci, mám úžasnou malou dceru, úžasného chlapa, další miminko na cestě, s rodiči výjimečně blízký vztah. Dokonce i tu bipolarku nyní zvládám bez léků. Co tak znám z okolí, tak spousta lidí v pubertě blbne a vyvádí, ale netrvá to věčně.
Ahoj, můžeš mi prosím napsat sz? Ráda bych se tě na něco zeptala. Moc děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
