Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj. rada bych sdilela svoje pocity… vzdy jsem byla cita, ale po porodu se to zhorsilo. mam obavy o sve i prckovo zdravi, uz magorim
pozoruju se, hlidam se atp. vysvetluju si to tim pocitem zodpovednosti a zamilovanosti do prtouse…mate to taky nekdo podobne?
Pokud tě to nějak omezuje v běžném životě, tak už je to patologie a mělo by se to řešit s psychologem.
Já měla takové nepěkné stavy v šestinedělí s prvním, úzkosti, představy, co by se mohlo stát… Naštěstí to po šestinedělí odešlo. Do teď to občas mívám, pokud dojde na velký stres, ale dokážu se ovládat a ignoruju to.
Taky mám, spouštěčem byl předmaturitní stres, takže už s tím žiju 12 let. Ale dokážu to ovládnout, někdy teda.
Ahoj
Já to mám teda naopak. Co mám děti, tak na sebe úplně kašlu. Občas mám strach o své zdraví, protože si opravdu dennodenně zahrávám, ale asi dokud se něco nestane, nezměním to. Ikdyž mě to štve. Ale ohledně děti. Všichni mi říkají, že jsem jak slepičí máma
O děti mám velký strach. Když se učili chodit, nonstop jsem jim stála za zadkem, aby se někde neťukli. Na hřištích stojím vždy max. metr od nich. Mám neustálou potřebu se jim věnovat, ikdyž zrovna nepotřebují a hrají si sami. A to je starší už skoro 3 leťák. ![]()
Je to jasna patologie u me, o tom zadna. racionalne jsou ty strachy blbost, ale jista uzkost vevnitr je… snazim se to ovladat-nekdy to jde, jindy to je otravny dost
Jediné čeho se bojim je, ze se mi neco stane a kluci tu budou sami než prijde manžel pozdě večer. Ze budou mít hlad, budou vydeseni, plakat, mladší v mokré pleně. Což je sice možné, ale taky trochu blbost, protože jídla je tu mraky, vodu si umí vzít sami a bylo by to je par hodin.
@Marta009 píše:
Karleon a resis to nejak?
Byla jsem s tím u kinezioložky, našly jsme příčinu. Vím, čím to je, vím, jak na to. Ale ještě to není úplně ono.
Ahoj, mam to stejne.po druhem porodu bylo vse ok, pak prestala poo spat, ja pres den nevypnu, takze jedu az do vecera a zase se to rozjelo
.holky jak to kocirujete? Ja dochazim k psychiatrovi, jenze leky brat nechci, hned prvni mi nesedly a uz se bojim vzit dalsi.jsem ted objednana k psychologovi, tak cekam.ted jsem zrovna v te horsi fazi.
Mam o sebe silenej strach, co holky atd.,tata nam dojizdi az na vikendy, takze tim se to u me umocnuje. Porad sedim u obvodni a u kazdeho pichnutim panikarim.snad pomuze psycholog ty stavy zvladat.
Přesně, jak na houpačce. strašný scénáře mě napadaj a pak se často nervuju zbytečně… pomáhá mi na to si z toho dělat srandu s manželem, kamarádkou. ze začátku to nešlo, to jsem se opravdu bála moc. pak je mi dobře mezi lidma, zhorší to únava, stres, jiné nešťastné životní příběhy atd.