Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Facka dvouleté
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
28.11.22 22:38
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.11.22 23:25
Chapu to. I ve vychove bez trestu a s respektem atd atd, jak se to ted hodne dela, proste jednou za xxx tydnu, mesicu nastane situace, ze se neuhlidam a ta afektovana reakce prijde. Aby to ted nevypadalo, je to vazne vyjimecna situace.
Co je pro me ale nejdulezitejsi, nedat facku. Facky na me pusobi strasne. Ja si pamatuju od taty jen jednu a ta hrozna potupa, ponizeni v tu chvili, takova ztrata duvery a respektu k nemu (jen na nejakou dobu). Takze kdyz uz to fakt fakt nemuzu dat, placnu pres ruku nebo razantne posadim na gauc treba.
- Citovat
- Upravit
28.11.22 23:26
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, potřebuju se svěřit. Dcera (20 měsíců) má zálibu v tom, mi sundávat brýle z očí a nechtít mi je vrátit. Stále jí domlouvám, že to nesmí dělat, že to není hračka. Dneska ale u čtení pohádky večer mi je zase několikrát chňapla a já si je při posledním jejím pokusu mi je sebrat rychle přidržela na nose, což ji rozčílilo a vší silou škubla a následně mi s brýlemi hodila o zem. V afektu jsem rázně řekla “A dost!” a bezmyšlenkovitě mi vystartovala ruka a dostala fackubyla z toho hrozně v šoku, nikdy ji nebiju, ani neplácám po zadku ani rukách, snažím se vychovávat bez fyzických trestů a křiku (ten ale čas od času ujede). Je mi to moc líto
To je v pořádku, že se tak cítíš… o to hlouběji pod kůži se ti to poučení zažere.
Stát se samozřejmě může ledacos, člověku prostě občas ujede ruka, nejsme stroje - nemysli si, že jiným se to nestává, taky mám za sebou pár výlevů, na které fakt nejsem pyšná - ale je potřeba se z té chyby poučit a udělat okamžitá opatření. V první řadě tenhle konkrétní problém nějak vyřešit nebo minimalizovat (tj. neumožnit dceři přístup k brýlím) ..... a jako druhou věc, uvědomit si způsob, jakým automaticky reaguji a vědomě si přiznat, že je špatný. Ber to jako životní lekci, která ti pomáhá ujasnit si, co a proč nechceš… čím pevnější vnitřní zábranu si takto vytvoříš, tím spolehlivěji pak v krizové situaci tvoje tělo zaváhá a dá ti tu potřebnou vteřinku, abys vrátila do hry rozum a zachovala se jinak.
@1Pears1 píše:
Myslím, že Tvoje reakce byla adekvátní. Brýle nejsou levná záležitost, aby je děcko trucovitě házelo o zem. V tomto věku někdy pomůže zákon akce/reakce, než něco složitě vysvětlovat. Žádnou újmu mít nebude.
Pro člověka, který považuje za „adekvátní“ dát facku dvouletému batoleti, nedovedu najít slušné pojmenování.
Neexistuje situace, ve které by takové chování bylo „adekvátní“, přiměřené a vůbec jakkoli rozumem odůvodnitelné coby vhodné řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.22 05:55
Stalo se, zpátky to nevezmeš. Dítě ve dvou letech si to s velkou pravděpodobností pamatovat nebude. Určitě to pro tebe bude velké poučení a příště už to neuděláš, v tom bych viděla pozitivum. Jinak si dovolím poznámku - nejsem vůbec zastáncem fyzických trestů, nicméně když už v krajní nouzi, tak plácnout přes zadek. Facka do obličeje mi přijde to nejhorší i u dospělých, natož u dětí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.22 06:44
@pet p píše:
Tak to mi přijde opravdu smutné, že si někdo myslí, že dát dvouletému dítěti facku je ADEKVÁTNÍ.
Moje řeč. Děti se nebijí a ty dvouleté už vůbec ne. 👍
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.11.22 13:45
Mě to je fakt tak líto, ještě dneska to ve mě rezonuje.. rozhodně už to nemám v plánu nikdy zopakovat.. slyšela jsem ten náraz skel brýlí o podlahu, v tu ránu jsem myslela, že je po nich a s mým „a dost“ už letěla i ta ruka, dřív než jsem si stačila uvědomit, co se vlastně chystám udělat.. Nebylo to moc, spíš takové plácnutí, ale facka to byla.. Jindy mám situaci pod kontrolou a dokážu si v klidu ohlídat, aby mi brýle nechala, malá je hodná, jen někdy zkouší a když nemá co chce, tak něčím bouchne, nebo hodí, ale včera se to celý tak špatně sehrálo.. Jinak za mě je v pořádku, že jsem se malé omluvila, přestřelila jsem a zasloužila si omluvu a vysvětlení, proč se to stalo a že mě to mrzí.. myslím, že to pochopila, po chvilce se uklidnila a celou situaci mi se vzrušením v hlase po svém „převyprávěla“.. skřítek můj malej, úplně děsím sama sebe, co jsem jí to byla schopná udělat..
- Citovat
- Upravit
29.11.22 18:29
@Anonymní píše:
Mě to je fakt tak líto, ještě dneska to ve mě rezonuje.. rozhodně už to nemám v plánu nikdy zopakovat.. slyšela jsem ten náraz skel brýlí o podlahu, v tu ránu jsem myslela, že je po nich a s mým „a dost“ už letěla i ta ruka, dřív než jsem si stačila uvědomit, co se vlastně chystám udělat.. Nebylo to moc, spíš takové plácnutí, ale facka to byla.. Jindy mám situaci pod kontrolou a dokážu si v klidu ohlídat, aby mi brýle nechala, malá je hodná, jen někdy zkouší a když nemá co chce, tak něčím bouchne, nebo hodí, ale včera se to celý tak špatně sehrálo.. Jinak za mě je v pořádku, že jsem se malé omluvila, přestřelila jsem a zasloužila si omluvu a vysvětlení, proč se to stalo a že mě to mrzí.. myslím, že to pochopila, po chvilce se uklidnila a celou situaci mi se vzrušením v hlase po svém „převyprávěla“.. skřítek můj malej, úplně děsím sama sebe, co jsem jí to byla schopná udělat..
Ja te chapu, jak ti je. 
Ber to tak, ze tys pochopila, ze tudy cesta nevede, a mala pochopila, ze i mama je jen clovek, kteremu obcas utecou nervy.
Stalo se, omluvila ses, pouceni bylo, za me uzavrena kapitola. Nema cenu se v tom vic rypat.
Akorat teda koukam, pro kolik lidi je to normalni vychovavani… 
Podle me se da dite vychovat i bez toho - zejmena facky by v rodicovskem repertoaru opravdu nemely byt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Pokud něco takového teď hrozí, tak už jsem se z vlastního selhání poučila a místo facky, ji oslovím jménem v základním tvaru.
Ona tedy ví, že jménem v základním tvaru ji může oslovovat i třeba paní učitelka a dokáže pochopit rozdíl, že od maminky je to zcela výjimečna situace a je třeba hodit zpátecku.
Nicméně tou příhodou u lanovky se v ní leccos změnilo.
Nějaké pohnutí mysli a tedy neomlouvala jsem se jí, to mě v ten okamžik ani nenapadlo.
To spíš ona se zcela spontánně začala omlouvat tomu psovi.