Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bereš si to moc osobne, když jí dá kázání táta, bude naopak chtít k tobě. Pamatuju si, že dcera v tomto věku, když se jí něco nelíbilo, balila batůžek, že půjde bydlet k babičce.
Ani už nevím jak přesně jsem tenkrát reagovala, většinou jsme se tomu za pár minut zasmaly a nikam se samozřejmě nestěhovala…
@Anonymní píše:
Ahoj všichni.
Chtěla bych znát názor, jak reagovat. Dcera má 5 a máme ji s ex ve střídavé péči. Asi 3 x se stalo, že když mezi mnou a jí došlo k nějaké nepohodě- dostala kázání, že neposlouchá, něco jsem jí zakázala a pod…, tak se nafoukne a chce k tátovi. Poprvé to tnulo opravdu do živého ( zvlášť když on rodinu rozbil) ale polkla jsem slzy ařekla jí, že jiz mám moc ráda a je mi líto, že chce být jen u táty, ale může… To hodila vice rychle zpátečku. Dnes sd to odehrálo znovu a s větším dramatem - balení batůžku a odchod na chodbu a ještě si zakřičela, že jak chci, že už jde po schodech… Pro mě fakt děs. Má někdo tip, jak v takové situaci reagovat. Mě to samozřejmě hrozně mrzí a zraňuje a ona to zřejmě ví a proto to dělá 😔
mám radu, říct jí na rovinu, že když má čas s tebou, tak k tátovi nemůžea naopak…vůbec si jí neměla dávat možnost, že může jít k tátovi… to vytučněné byla fakt chyba
@Alušáček píše:
Bereš si to moc osobne, když jí dá kázání táta, bude naopak chtít k tobě. Pamatuju si, že dcera v tomto věku, když se jí něco nelíbilo, balila batůžek, že půjde bydlet k babičce.Ani už nevím jak přesně jsem tenkrát reagovala, většinou jsme se tomu za pár minut zasmaly a nikam se samozřejmě nestěhovala…
ty jo, pravda u nás taky proběhlo několikrát, že jsme hrozný rodiče a že bude syn bydlet u babičky…ale já mu rychle vysvětlila, že má smůlu ![]()
Naše dítě v tomhle věku chtělo jít bydlet k babičce, když nebylo po jejím. ![]()
Nebrat si to osobne. Vysvětlit ji, že domluva/rozsudek je takový a takovy. A že u táty si stejně nemůže dělat, co chce.
Hele, já si ještě pamatuju, když mi byly tak 2-3 a máma se na mě za něco rozčilovala, začala jsem plakat a volat „tati!“ a když na mě křičel táta, tak jsem volala „mami!“.
Prostě jsem nechtěla rodiče, co na mě křičí. A to naši bydleli spolu normálně.
Takže si to rozhodně neber nějak osobně, dítě se s tebou necítí bezpečně, když na něj křičíš nebo se zlobíš. Zkus to příště tak, aby se to dcery nedotklo a zároveň se poučila. Pokud jsi si jistá, že dcera k tomu nemá důvod (nekřičíš, nevyhrožuješ, nerozčiluješ se, nenadáváš jí), tak jí prostě řekni, že o tom, kde bude bydlet rozhoduješ ty a táta, že ona je na to ještě malá.
@Anonymní píše:
Ahoj všichni.
Chtěla bych znát názor, jak reagovat. Dcera má 5 a máme ji s ex ve střídavé péči. Asi 3 x se stalo, že když mezi mnou a jí došlo k nějaké nepohodě- dostala kázání, že neposlouchá, něco jsem jí zakázala a pod…, tak se nafoukne a chce k tátovi. Poprvé to tnulo opravdu do živého ( zvlášť když on rodinu rozbil) ale polkla jsem slzy a řekla jí, že jiz mám moc ráda a je mi líto, že chce být jen u táty, ale může… To hodila vice rychle zpátečku. Dnes sd to odehrálo znovu a s větším dramatem - balení batůžku a odchod na chodbu a ještě si zakřičela, že jak chci, že už jde po schodech… Pro mě fakt děs. Má někdo tip, jak v takové situaci reagovat. Mě to samozřejmě hrozně mrzí a zraňuje a ona to zřejmě ví a proto to dělá 😔
a já bych s klidem reagovala: " tak dobře jedeme.. i nasedla do auta a klidně ji tam odvezla…ať si to pak „vyžere“ u tatínka vysvětluje mu proč je tady… proč přijela…
Par krat jsem tohle udelala mame ja.
je mi to lito. protoze dnes uz vim, jak moc ji to ublizovalo.
tehdy ji nekdo ze socialky poradil, at mi da kufr a rekne, ze se muzu zbalit.
Zaradila jsem zpatecku a uz nikdy nerekla, ze jdu k tatovi
Taky mě naše holka řekne, že jsem zlá. Tak ji začnu popisovat jak se zlý mámy chovají k dětem a hned je klid.
Ke mně se jednou takhle chtěl stěhovat desetiletý kamarádů kluk. Samozřejmě z toho nic nebylo, rodiče se tvářili, že klidně, brzy si to rozmyslel. Taky jsem mu řekla, že budu ráda, ale popravdě nevím, co bych s ním dělala, svoje děti zatím nemám ![]()
Tak ono i hodne zalezi, jestli jste ve vychove s expartnerem za jedno. Pokud ji vychovavate stejne a neni to, ze maminka neco zakaze, ale kdyz je u tatinka, tak se to muze, tak bych se s expartnerem domluvila a pokud by nastala takova situace, ze chce k tatinkovi, tak bych horlive souhlasila: Pojd, zavolame tatinkovi, vsechno mu to rekneme, co se deje a cekala bych, az dostane druhe kazani od nej.Tim si dcera ujasni, ze nikde neni trava zelenejsi. Ale to musi byt tatinek spolupracujici…jinak je to boj s vetrnymi mlyny…
Pravděpodobně normální. Já po našich chtěla aby mě vysadili na benzince na dálnici s tím, že budu čekat, až si mě najde nová hodnější rodina
Doopravdy jsem měla rodiče vždycky stejně ráda (i v tu chvíli, kdy jsem tohle říkala).
@Anonymní píše:
Ahoj všichni.
Chtěla bych znát názor, jak reagovat. Dcera má 5 a máme ji s ex ve střídavé péči. Asi 3 x se stalo, že když mezi mnou a jí došlo k nějaké nepohodě- dostala kázání, že neposlouchá, něco jsem jí zakázala a pod…, tak se nafoukne a chce k tátovi. Poprvé to tnulo opravdu do živého ( zvlášť když on rodinu rozbil) ale polkla jsem slzy a řekla jí, že jiz mám moc ráda a je mi líto, že chce být jen u táty, ale může… To hodila vice rychle zpátečku. Dnes sd to odehrálo znovu a s větším dramatem - balení batůžku a odchod na chodbu a ještě si zakřičela, že jak chci, že už jde po schodech… Pro mě fakt děs. Má někdo tip, jak v takové situaci reagovat. Mě to samozřejmě hrozně mrzí a zraňuje a ona to zřejmě ví a proto to dělá 😔
Taky to párkrát zkoušeli, oboustranně. Když dostali informací, že na druhé straně je stejný názor na jejich " prohresek", tak si to tak bylo po stěhování. Reagovala jsem tak, jako ty- že mi to mrzí, ale trvám na tom, že se mi nelíbí, co udělali před tím. Ale až zavolají tátovi, můžou to řešit i s tátou. Případně se můžem dohodnout, že budou u nej. no, zavovlali, dostali taky kartáč a bylo po stěhování.
Příspěvek upraven 16.11.22 v 08:20
@Rebísek píše:
Tak ono i hodne zalezi, jestli jste ve vychove s expartnerem za jedno. Pokud ji vychovavate stejne a neni to, ze maminka neco zakaze, ale kdyz je u tatinka, tak se to muze, tak bych se s expartnerem domluvila a pokud by nastala takova situace, ze chce k tatinkovi, tak bych horlive souhlasila: Pojd, zavolame tatinkovi, vsechno mu to rekneme, co se deje a cekala bych, az dostane druhe kazani od nej.Tim si dcera ujasni, ze nikde neni trava zelenejsi. Ale to musi byt tatinek spolupracujici…jinak je to boj s vetrnymi mlyny…
Jáyslim, že není tak ani nutná jednotnou, jako respekt. Je jedno, že u táty je to jinak. Ale u táty to tak je a já to nepodrejvam, nerozhoduje ( minimálně ne před detma), když uz, tak to řeším přímo s chlapem, pokud už mi to přijde přes čáru. Ale určitě mě něco každý jinak a nepřijde mi to nějak zásadní problém.
@welovefashion píše:
mám radu, říct jí na rovinu, že když má čas s tebou, tak k tátovi nemůžea naopak…vůbec si jí neměla dávat možnost, že může jít k tátovi… to vytučněné byla fakt chyba
Tak záleží, jak toaji jinak nastavené. U nás samozřejmě muzpu i v jiných situacích k tátovi. Takže proč by nemohli i teď. Ale nerozhoduje o tom jen oni, je třeba se dohodnout. A hlavně řešit, zda je to důvod ke stěhování k tátovi a zda to jejich problém vyřeší.
Ale argument, že když maji byt u mámy, tak nemůžou k tátovi, by byl v náš případě prostě blbost. Minimálně k jednání to je.
Ahoj všichni.
Chtěla bych znát názor, jak reagovat. Dcera má 5 a máme ji s ex ve střídavé péči. Asi 3 x se stalo, že když mezi mnou a jí došlo k nějaké nepohodě- dostala kázání, že neposlouchá, něco jsem jí zakázala a pod…, tak se nafoukne a chce k tátovi. Poprvé to tnulo opravdu do živého ( zvlášť když on rodinu rozbil) ale polkla jsem slzy a řekla jí, že jiz mám moc ráda a je mi líto, že chce být jen u táty, ale může… To hodila vice rychle zpátečku. Dnes sd to odehrálo znovu a s větším dramatem - balení batůžku a odchod na chodbu a ještě si zakřičela, že jak chci, že už jde po schodech… Pro mě fakt děs. Má někdo tip, jak v takové situaci reagovat. Mě to samozřejmě hrozně mrzí a zraňuje a ona to zřejmě ví a proto to dělá 😔