Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A chteji to po tobe jeste zadarmo? Pokud nechces, nemusis, ani rodine.
Oni maj problémy, ne ty a přeci na to nebudeš doplácet. Kdyby to bylo jednou za 14 dní, tak jooo, ale já jsem trošku sobec a nenechala bych si svou chvilku klidu vzít. Pomoct, ano občas, ale ne na můj úkor. Ty přeci nejsi stroj a taky musíš odpočívat. Dopoledne budeš mít jejich dítě a pak si ktomu přibereš, ještě svoje až přijdou ze školy a večer budeš ráda, že jsi ráda. Ne já bych řekla, že ať se nezlobí, že to prostě nezvládneš. Že nejsi sebevrah. To že manžílek nadělal dluhy a ona musí proto chodit do práce, to není tvoje starost a nemůžou ti svoje problémy hodit na tvůj krk. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonymitu, snad pochopéte proč, rodina by mě za moje úvahy sežrala. Mám sestru, má skoro dvouletou dcerku, vzala si dvouletou mateřskou kvůli penězům, vychází tak tak, její manžel nadělal krapet dluhy. Musí se vrátit v lednu do práce, a teď přišli s tím, že jetli bych hlídala od ledna malou, že prostě nemají jiné řešení, že jsem jejich jediná naděje. Že všem se to zdá perfektní řešení, že jsem stejně doma, malá že je hodná. Jenže já chci svůj klid, nechci hlídat dvouleťáka, manžel ráno odveze děti do školky a školy a já mám své 4 hodiny klidu, miluju svoje 4 hodiny. Pak už je kolotoč, vyzvednout jednu, nakoupit, vyzvednout druhou, kroužky, jeden, druhý, pátý, do pěti domů, škola, úkoly a tak dokola. Jenže jsem za špatnou, co prý oni mají dělat. Chápu to, fakt to chápu, jenže, na jak dlouho? Prý půjde od září do školky, za posledních x let se tříleťáci nedostali do školky, kývnu na to a mám jí tu dva roky. Nevím jak to udělat, jak je odmítnout. Mám je vůůbec odmítnout, nejsem sobec hnusnej? Chci svoje 4 hodiny
Ja bych hlidala, byla by to moje sestra a neter. Zvlast, kdyz byvh nepracovala. Ale pro me je ma rodina velmi dulezita a vztahy mame vyborne.
@pikola píše:
A chteji to po tobe jeste zadarmo? Pokud nechces, nemusis, ani rodine.
Prosimtě, proč by jsi měla být sobec? já tě uplně chápu
její problém že má rodičák na dva roky a její problém že má muže blba.
Jak bych to řekla? tak jak to je. Že sama mám dvě+ děti a že jsem vděčná že mám ty čtyři hodinky pro sebe, a pokud mají pocit že by se ji mělo pomoct tak ať to udělají oni. Hele i kdyby byla malá uplný andílek, tak budeš po těch 4 hodinách strhaná, protože cizí děti člověk víc hlídá, u svojich víš co od nich můžeš čekat, znáš je, cizí ne. Budeš unavená a odnesou to tvoje děti.
Já mám s rodinou taky výborný vztahy, ale do tohohle bych nešla. Zakladetlčiny děti mají štěstí, že mají klidnou a odpočatou mamku, to, že by byla za celej den vyřízená by odnesly totiž pak ony.
Já si myslím, že máš plný právo odmítnout, ale asi to tvoje rodina dobře nepřijme, budeš se na to muset připravit. Úplně tě chápu, já bych taky chtěla takové 4 hodiny ![]()
Takze zadata 8h 5 dni v tydnu? A jeste mas svoje? Obcas nereknu, ale takhle ani omylem..
Nakonec je to rozhodnutí stejně na tobě
.
Já vím, že kdyby cokoli, tak se na svého bráchu můžu obrátit se vším… Zrovna nedávno se mi to potvrdilo. Taky mám svoje 4 hodinky, přesně jako ty je miluji, ale láska k bráchovi je pro mě víc.
Nevím kolik sestra bude vydělávat, ale co takhle dát malou do soukromé? Tam berou i dvouleťáky.
@pikola píše:
Takze zadata 8h 5 dni v tydnu? A jeste mas svoje? Obcas nereknu, ale takhle ani omylem..
Co 8h, spíš 10, když vezmu 8,5h pracovní dobu plus cestu…
Pokud není malá nesnesitelné a nezvladatelné dítě, tak bych bez váhání hlídala, i kdyby se mi nechtělo a znamenalo by to pro mně nepohodlí.
Taková pomoc v rodině by měla být samozřejmostí, ale dnes se na to již zapomíná.
Vzala bych si nějaké peníze za jídlo, ale nemlčela bych, pokud jde o jejich díl zodpovědnosti za situaci a dala bych jim to slovně sežrat.
A ano, odmítnout rodinu v takové situaci je sobecké, ale máš na to právo.
Takže pokud to nechceš, smiř se s tím, že nejsi kvůli vlastnímu pohodlí ochotná pomáhat v rodině. Bude to tvůj morální boj.
Příspěvek upraven 24.10.13 v 17:57
No me prekvapuje, jak byste kazda odmitla a s klidnym svedomim.Ja v takove situlaci byla, samozivitelka, triletacku mi do MS nevzali a hlidala mi svagrova,22 let, cerstve na matersky..nevim, co bych byvala delala, kdyby mi nepomohla ![]()
Asi jste nikdy nebyli v tyhle situlaci, kdy opravdu do prace musite, jinak jste bez prijmu a jiny hlidani neni.Byla to hrozna doba, nerada na to vzpominam, ty nervy co bude, jak bude, nez mi ona sama hlidani nabidla. Nikdy ji neprestanu byt vdecna.
Příspěvek upraven 24.10.13 v 17:54
@Cuddy píše:
Ja bych hlidala, byla by to moje sestra a neter. Zvlast, kdyz byvh nepracovala. Ale pro me je ma rodina velmi dulezita a vztahy mame vyborne.
@Sany80s píše:
Pokud není malá nesnesitelné a nezvladatelné dítě, tak bych bez váhání hlídala i kdyby se mi nechtělo a znamenalo by to pro mně nepohodlí.
Taková pomoc v rodině by měla být samozřejmostí, ale dnes se na to již zapomíná.
Vzala bych si nějaké peníze za jídlo, ale nemlčela bych, pokud jde o jejich díl zodpovědnosti za situaci a dala bych jim to slovně sežrat.
A ano odmítnout rodinu v takové situaci je sobecké, ale máš na to právo.
Takže pokud to nechceš, smiř se s tím, že nejsi kvůli vlastnímu pohodlí ochotná pomáhat v rodině. Bude to tvůj morální boj.
Naprosto souhlasim, nechapu odmitnout pomoc v rodine, pokud je takova situlace.
Ahoj, omlouvám se za anonymitu, snad pochopéte proč, rodina by mě za moje úvahy sežrala. Mám sestru, má skoro dvouletou dcerku, vzala si dvouletou mateřskou kvůli penězům, vychází tak tak, její manžel nadělal krapet dluhy. Musí se vrátit v lednu do práce, a teď přišli s tím, že jetli bych hlídala od ledna malou, že prostě nemají jiné řešení, že jsem jejich jediná naděje. Že všem se to zdá perfektní řešení, že jsem stejně doma, malá že je hodná. Jenže já chci svůj klid, nechci hlídat dvouleťáka, manžel ráno odveze děti do školky a školy a já mám své 4 hodiny klidu, miluju svoje 4 hodiny. Pak už je kolotoč, vyzvednout jednu, nakoupit, vyzvednout druhou, kroužky, jeden, druhý, pátý, do pěti domů, škola, úkoly a tak dokola. Jenže jsem za špatnou, co prý oni mají dělat. Chápu to, fakt to chápu, jenže, na jak dlouho? Prý půjde od září do školky, za posledních x let se tříleťáci nedostali do školky, kývnu na to a mám jí tu dva roky. Nevím jak to udělat, jak je odmítnout. Mám je vůůbec odmítnout, nejsem sobec hnusnej? Chci svoje 4 hodiny