Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jo, to byl syn. Takže jsem se ho neptala a šel za ruku. Vztekal se, něchtěl, kolikrát jsem ho řvoucího táhla, ale nenechám ho, aby se zabil nebo zmrzačil. Prostě jsem nastavila pravidlo, že za ruku se jde tam a tam a jde se tam vždycky za ruku, naprosto bez výjimky. Bez ruky může jít tam a tam, ale musí jít po chodníku. Pokud skočí z chodníku, beru za ruku a je mi jedno, jak ječí. Skočit pod auto je schopný i teď, ale jen když jde se mnou a ví, že dávám pozor.
Případně bych koupila vodítko na děti - třeba to na batoh.
Sáhodlouhé vysvětlování nemá cenu. Tříleťák slyší 2-3 slova a pozornost je v háji. Vysvětlovat krátce a předem.
Směje se, protože ví, že jeho akce bude mít reakci.
Jinak mně doporučila psycholožka (s praxí 40 let), abych mu v případě, že to udělá opakovaně a schválně, dala na zadek. Říkala, že to je jediná situace, kdy by takový trest použila.
Jak dál se projevuje, že je hyperaktivní?
Podle popisu normální dítě, co hledá mantinely. ![]()
Dítě je v tomhle jako zvíře - cítí strach, nejistotu a nervozitu. A pak zkouší co rodič vydrží a když vidí, že to rodič absolutně nezvládá, urve se ze řetězu.
Je důležité být důsledný a držet se toho co říkáš. Řekneš mu, že na cestě jezdí auta a on naschvál před jedno skočí? Naplácat na zadek - tohle už je život ohrožující situace a stokrát radši výprask na zadek, než aby ho jednou sestřelilo auto. A pak vzít za ruku a táhnout ať chce, nechce, řve, neřve.
Opakuje se to? Výborně, nebudeš se mnou chodit nikam - nebo: nepůjdeme na hřiště, žádné sladkosti apod. Prostě mu dát pocítit, že maminka není pro srandu králíkům a když se nastaví pravidla, tak je bude dodržovat, nebo přijde trest. A toho trestu se musíš držet ať už to děcko vyvádí cokoliv. Nejhorší je vyměknout, protože to děcko příště bude vyvádět dvojnásob a pak už tě bude mít na párku úplně.
Souhlasim. Vzdor a vztekani je normalni (zkousi, co si mohou dovolit), ale pokud uz jde o zdravi ci zivot, vysvetlovani zde asi moc nepomuze. A za sebe, je dulezita duslednost, kdyz jde o zasadni veci (jako neskakat pod auta, nestrkat hrebiky do zasuvky, nepichat psa do oci, atd). Tzn. kdyz se rekne, ze to bude tak, melo by to tak opravdu byt a ne pak polevit. Casto toto vidam… „Anicko, ne, nedelej to, ne, rikam ne, no tak jak chceš..“ To je podle me blbe. I kdyz tu rezignaci rodicu casto chapu, myslim, ze prave to akorat podpori neposlouchani.
Chce tvoji pozornost, proto to vsechno. Vydrz jeste mesic, az bude ve skolce, tak si odpocines a on hlavne bude ve skolce uplne jiny
Pod auto jim urcite neskoci. Mozna to citi z tve nervozity.
Každé dítě je divoké a neposlušné. To není důvod se vymlouvat, že s ním nic nejde a hledat za tím hyperaktivitu. V nebezpečné situaci (u silnice, v davu lidí, ve výškách) nekompromisně chytnout a být důsledná. A jinak dát plno příležitostí si pohrát a vyřádit se. Za opakovaný naschvál klidně plesknout. Ale nevyhledávat zbytečně stresové situace. Chodíte denně na hřiště a do přírody, kde si může dělat co chce? Nevláčíte ho zbytečně po obchodech a městě plném lidí a aut? Pro to dítě je nepříjemné udržet pozornost v plném městě a nedělat hlouposti. Pak zkouší, co vydržíš.
Co zkusit po cestě zabavit, ať se nenudí a nevymýšlí zlobení? Hledat nějaké barvy, značky, sbírat kamínky, přeskakovat čáry na chodníku, slíbit zmrzku… A s nástupem do školky se nestresuj. V kolektivu a s cizí autoritou se ty děti chovají úplně jinak než s mámou.
Syn to samé v 5ti letech AS+ADHD nic jsem s tím nebyla schopná udělat i ve školce chodit 10m před dětmi za ruku afekt vydržte - teď je mu 14 a je v pohodě ![]()
Zdravím maminky, už jsem opravdu zoufalá a nevím si rady se synem. Jsou mu 3 roky a v září bude nastupovat do školky. Abych se dostala k věci, nejvíce co mě trápí je, že neposlouchá a dělá jen samé naschvály až na něm vidíte, jak se vám směje do očí. Snažím se mu vždy vše vysvětlovat stále a pořád dokola jenže nic nepomáhá. Ještě když mu to řeknu, tak to přesně udělá. Uvedu příklad: ví, že se musí chodit po chodníku, protože jezdí po silnici auta, ale on je klidně schopný svachlne skočit do silnice, když to auto jede. Proto když někam jdeme tak stále jen za ruku, ale to ovšem nechce. Přijde mi, že ze mě cítí právě strach a tím to ještě více graduje. Prosím máte některá nějakou zkušenost co zabírala na vaše děti? Děkuji za rady..