Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Holky, potřebovala bych znát názor těch, co s tím mají zkušenost nebo nějaký nápad na řešení.Jedná se mi o to, včera jsem se bavila se skautskými vedoucími našich kluků a oni mě požádali o názor a radu a já o tom přemýšlím a zatím nevím.
K problému - na skautské schůzky chodí chlapec (2.třída ZŠ), který trpí nejspíš ADHD nebo LMD, má docela nezvladatelné chování, záchvaty, ruší a komplikuje veškerou činnost. Hlavní vedoucí říká: Je dobré, že psycholog poradil mamince toho chlapce, ať ho integruje, jen mezi jinými dětmi ten kluk „poroste“ dál, ale já ho prostě na výpravy brát nemůžu, chová se nepředvítatelně,lehne si na silnici, půl hodiny se směje a nikdo s ním nehne, pří výpravě, kde slaňujeme do jeskyní, tam jde o zdraví.
Druhá vedoucí: Už nám jeden chlapec odešel z oddílu, protože nesnel jeho chování a výbuchy, takto nám odejdou všechny děti a zbyde jen tady ten asociální. Třetí vedoucí: Já to dělám ve svém volném čase, bez nároku na honorář, nejsem specielní pedagog, abych musel studovat aspekty poruchy dotyčného, pokud mám oddíl dětí, musím se věnovat všem.
Nechtějí kluka úplně „vyhodit“, ale ve skupince se svými vrstevníky být nemůže (skupinka 4 - 8 let staré děti), je na ně agresívní, malé děti se ho bojí, chodí na schůzky s dětma 9-12 let, ty rezignovali stylem - my ho tu nechceme, s ním se celou schůzku řeší jen on, ruší hry, bije nás, na výpravách se mu musí vše podřizovat.
Má to nějaké řešení, poraďte prosím. M
Pokusila bych se promluvit s rodiči, že buď ať si zřídí „asistenta“ pro toho kluka, nebo ať s ním na schůzky chodí alespoň jeden z rodičů… Zjistit, jak to mají ve škole.
A říct jim co je tu napsané, že jej nechtějí „vyhodit“ ale za současného stavu je to neúnosné.
Je otázka, „jací“ jsou tu rodiče, že.
No právě, že maminka je taková jednoduší a zastává názor, že jsou na její dítě neprávem zasedlí. Po posledním rozhovoru s ní, se „odvděčila“ tím, že kluka poslala na výlet do aquaparku - tehdy jako prváka,(což už u něj hraničilo s ohrožením života). Výlet dopadl tak, že vedoucí a celá skupina velkých holek hlídala kluka, aby se neutopil, posléze, aby nevystoupil z vlaku za jízdy.
Ve škole co vím, taky problémy, tam má snad i asistenta.
Rodiče právě na schůzku ti vedoucí nechtějí, protože to pak narušuje všecko.M
Psycholog právě mamince poradil skaut, jako organizaci, která není zaměřená „na výkon“, ale bere všechny.M
dala bych mu na vybranou: bud se zacnes chovat normalne, jako ostatni x nebo uz sem vickrat nechot, nechcem te tu.
a je jisté, že opravdu trpí těmito poruchami? Podle toho co píšeš i o rodičích bych spíš řekla, že je to taky následek výchovy, nevím. ADHD má i má starší dcera II. stupeň, ale to co tu popisuješ tedy nikdy neprováděla, musela a měla daná určitá pravidla a ty musela dodržovat, návštěva psychologa byla utinní záležitostí pořád, řešili jsme sportem atd. ale psych. posudek se musel vždy dát předem aby to ostatní věděli a nebyli pak v šoku, že dítě neposedí.
Luci, on je úplně mimo, teď ti něco odkejvá, co mu řekneš a za minutu neví, o čem jste mluvili. Dávat mu nějaký ultimáta, to on nepochopí. Možná by se chtěl chovat „normálně“, ale to prostě neumí.M
ten skaut je tedy hodně zajímavý, nám bylo doporučeno plavání a potápění, rozhodně ne různorodost jak věku, tak i režimů. Tyhle děti potřebují sice individuální přístup, ale taky řád a to neměnný, takovéhle akce pro ně nejsou vhodné
Ahoj. Pokud je domluva s rodiči, tak bych jim situaci vysvětlila, že tam jsou jiné děti, za které mají vedoucí odpovědnost, a takhle je bezpečnost dětí ohrožena (i bezpečnost jejich chlapce), což je nepřijatelné. Takže pokud rodiče trvají na tom dítě do oddílu integrovat, měli by se postarat o to, aby chlapec měl buď svého asistenta nebo po dohodě s odborníkem (dětským psychologem) pomoct vedoucím jinak (zeptat se psychologa, který integraci doporučil, jak to mají udělat).
Záleží, jak velký stupeň poruchy chování dítě má. Na to by měli mít rodiče papír od psychologa. Neříkám, že je to tento případ, ale ze své zkušenosti (jsem učitelka) vím, že leckdy nejde jen o poruchu chování, ale o nevychovanost a nezvladatelnost dítěte a rodiče se za poruchu chování jen schovávají. Pokud má dítě výraznou poruchu chování, tak i ve škole se integruje s pomocí asistenta, není to jen o tom, že chodí do školy s „normálními“ dětmi. Pak taky bývá snížený počet dětí ve třídě atp. A jde o to, co z toho můžou skaučtí vedoucí zajistit. Pokud nic (a já si myslím, že to po nich nikdo ani nemůže vyžadovat), tak se obávám, že integrace do tohoto konkrétního oddílu není možná.
Lowel, že trpí ADHD říkala vedoucím ta maminka, i to, že jí psycholog doporučil skaut, já to chápu, být na jejím místě, taky bych se snažila, co nejvíc pro dítě udělat i chápu to, že ji mrzí, když ho nevezmou na nějakou zajímavou výpravu. Ale taky rozumím vedoucím, že tam chtějí a pracovat a rozvíjet i ostatní děti.
Ach jo, to snad nemá řešení
M
Má to řešení, pomozte jí najít nějaký sport, kde s diagnozou může kluk být, většinou je to to plavání a potápění u děvčat je to většinou balet. To že říkala maminka ještě bohužel neznamená, že poruchu má na to musí odevzdat papír a pro příští případy si to v oddíle ošetřete, aby jste znali zdravotní stav dětí a rodiče to doložili. Řešení to opravdu má, to dítě se musí utahat, ale jedině klidným sportem. Zkus jí to doporučit, my hledali až jsme našli a fakt máme klid všichni. Dcera chodí tančit balet, je to přece jen holka tak má lepší možnosti a 2× týdně plavat závodně v malé skupince. Ta voda s ní udělala zázraky, je klidnější a vyrovnanější, vše jsme zvládli bez nějakých léčiv, např. v Německu vám na to šoupnou léky na uklidnění raz dva. Teď se dostává do věku, kdy by se to mělo celkem sklidnit samo, zlepšení pozorujeme už teď. Druhá dcera to nemá i když je uličnice na Ntou, ale soustředit se umí perfektně. U té první to byl následek přidušení při porodu,a tehdy jsme ještě tolik informací ani neměli, dnes je to jednodušší.
ten skaut pro něj fakt vhodný není, protože ho to zbytečně roztěká a vy pak nemáte čas na ty ostatní hučte do maminy jediná možnost
Tak mně to popisované chování sedí na autismus, měl by mít s sebou asistenta, jenže to by ho rodiče museli zaplatit.
Trpí tím všechny strany, ne jen vedoucí a děti v oddíle, ale i ten kluk samotný. Doporučení typu začni se chovat normálně je v tomto případě zcestné, protože pro něj to norma je a jinak to neumí, pokud by opravdu šlo o poruchu v rámci PAS. Otázka je, jestli před tím vším maminka (rodiče) nezavírá oči. Být těmi vedoucími, tak k němu žádám asistenta, pokud ho má ve škole, měl by ho mít i při volnočasové aktivitě. A ta maminka to nepochybně ví.
A je projevem autismu i to, že ten kluk takřka bez přestání mluví, kolikrát mele páté přes deváté, ale zastavit se nedá.
To plavání mamince určitě navrhnu, jen jestli tu informaci ode mne vezme, minule tam „slovně napadla“ jinou maminku, že její dítě může jet lyžovat do Dolomitů, protože ona si s vedoucím tyká (vedocí je povoláním lékař a ta „napadená“ mamina je sálová sestra a pracují spolu asi deset let)
M
ja bych to resila razne. jeho chovani ohrozuje nejen jeho samotneho, ale i ostatni deti. Kazdy krouzek ma nejaka zakladni pravidla, kdo je nedodrzuje, nema tam co delal. At se to mamine libi nebo ne, ona za ty ostatni deti, ktere chovani jejiho syna ohrozuje, zodpovedna neni.