Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zakladatelko, dobře si to rozmysli. Pes bude žít možná dalších 10 -15 let, autistický syn bude třeba potřebovat tvou péči nebo dozor doživotně a vhodnějšího otce možná kvůli postiženému synovi včas neseženeš. Já mám úplnou rodinu a na jedno lehce postižené dítě tři zdravé a vůbec si nedokážu představit variantu, že bych byla sama, stará a jen s tím postiženým dítětem. Ty zdravé děti mi dávají sílu zvládat problémy toho nejstaršího.
Já bych si miminko nechala… Vždyť ho chceš, je to z tvého příspěvku úplně cítit
jestli víš, že to zvládneš, tak jdi do toho. Co bude se psem… Co bude se synem… Na tyhle otázky stejně nikdy v životě nedostaneš odpovědi a potratu by si litovala..
Držím moc palce!!! ![]()
Já vůbec nevím, co bych dělala
Sama jsem stála před hodně těžkým rozhodnutím. Ve 20 letech jsem otěhotněla s nevhodným partnerem. Dítě si nechala, otce nezapsala do rl, odešla jsem ze školy a žila u rodičů, kteří mě živili
V cca. půlce těhotenství jsem se začala scházet s kamarádem. Byl pak i u porodu. V měsíci dítka jsme se sestěhovali a já o dva měsíce později zjistila, že jsem zase těhotná
S přítelem jsem byla teprve pár měsíců, on byl mladý, ještě student, dítě ovšem chtěl. Já se strašně bála, že na vše zůstanu sama, ale nakonec jsem si miminko nechala a naštěstí i nám vztah vydržel. Vzali jsme se, manžel adoptoval prvního syna, happyend, ale co by se se mnou stalo, kdyby se na mě vykašlal nechci ani domýšlet. Ty nemáš ani toho přítele, navíc první dítko nemocné, nemocné štěně…asi bych také volila přerušení, ikdyž se mi to píše hodně špatně. Máš v případě, že by si sama děti neuživila alespoň podporu v rodině? Já i své druhé těhotenství řešila se svou mámou, která mi řekla, že jestli váhám nad potratem, tak dítě vnitřně chci a mám si ho nechat. Tím mi strašně pomohla a věděla jsem, že kdyby se cokoliv stalo, že se můžu vrátit domů a ona mi pomůže. Kdyby si měla alimenty na druhé dítko + třeba nějaké dávky, tak by si to finančně měla dát, ale byla by si na to všechno sama. Zvládla by si to? Psychicky? Pokud nemáš ani tu rodinu na své straně, tak asi není o čem ![]()
Ono je to právě hrozně těžké, protože na jednu stranu bych si malinké moc chtěla nechat, na druhou stranu se bojím jestli bych to sama všechno zvládla… Rodičům jsem to zatím neříkala - mamka všechno řeší se všemi a nechtěla jsem, aby všichni věděli v jaké jsem situaci, než se rozhodnu.
Zvládneš to
Jestli dobře počítám, tak první dítě jsi měla v 17. A zvládla jsi to.
@Anonymní píše:
Ahoj, celá tato situace mi přijde jako nesmírně smutná a je mi to moc lítoNechci ti radit, ale napíšu to první co mě po přečtení tvého příspěvku napadlo. Sami máme v rodině autistu a tak si dovedu představit, jak těžké to je a co to obnáší. Čili já bych tuto situaci s největší pravděpodobností řešila takto (i když si to samozřejmě nedokážu na sto procent představit): Máš syna a pejska. Syn potřebuje tvojí stoprocentní péči. Pejsek teď evidentně taky. Vím, že by to bolelo, ale vzhledem k tomu, že výlohy na léčbu pejska jsou obrovské, zamyslela bych se nad tím zda má smysl aby se trápil… Jako 45.000,– za léčbu? Jsem přesvědčená, že to bude v budoucnu mnohem víc. Léčba zvířat je drahá a lidi to rádi zaplatí. Přemýšlíš o tom, zda držet při životě psa nebo svoje dítě…? Zamysli se nad tím, kdo z nich ti do života dá víc. Tady bych nepřemýšlela ani minutu. Co se týče syna, tak autismus je v dnešní době zvládnutelný a pokud není v 10 letech připraven zvyknout si na sourozence, nevím, proč by měl být připraven později… Čím jsou děti mladší, tím se s nimi lépe pracuje a lépe si zvykají. Ke tvému,,příteli" nebo co to bylo za epizodu… se nebudu vůbec vyjadřovat. Smaž ho ze života. Takovej vocas ti nestojí ani za sms. Co bylo, bylo… Čili ode mě ve zkratce: Pokud je pejsek vážně nemocný a bude jeho léčba stát stále více peněz, rozlučte se a umožni mu klidný odchod. Miminko si nechej, syn si zvykne. Nevidím důvod proč by tomu mělo být jinak. Až se dáte do kupy i s miminkem, veřím, že se ten pravý najde. Nemusí to být seladon, nemusí být stejně starý jako ty… Musí vás mít hlavně rád a pokud to bude ten pravý, přijme vás všechny i s vaším životním příběhem. HODNĚ ŠTĚSTÍ!
Ten pes je přes všechny náklady možná to jediné, co jí po večerech udržuje při smyslech, aby se z toho všeho nezbláznila.
Ty asi zvíře nemáš, jinak bys to věděla (což nemyslím zle, nemajitelé těle zvířat si nedokážou představit, jak strašně to zvíře podrží), kdyby mi někdo v době, kdy jsem na tom psychicky loni byla nejhůř (a to ani nemám takové problémy, jako zakladatelka) řekl, že mám ještě navrch zabít svého kocoura, mojí největší útěchu, tak by mě to asi definitivně poslalo na psychinu ![]()
Navíc i pro autistu většinou funguje zvíře jako terapie, ten pes se jim dvacetkrát zaplatí užitečností, věř mi.
A prosimtě fakt neraď lidem v už tak náročné psychické situaci, aby zabili svoje milovaná zvířata, pro nás jsou to členové rodiny, to je strašně bezcitné, cos jí napsala, i když věřím, žes to myslela dobře (a jako nějak chladně racionálně to smysl dává, to neříkám, ale prosimtě fakt ne).
Zakladatelko, normálně bych radila jednoznačně potrat. Já bych do toho na tvém místě upřímně nešla a šla bych okamžitě na potrat. Jenže já ani o plánovaném a chtěném dítěti nepřemýšlela v šestém týdnu jako o „miminku“, já jsem mnohem chladnější člověk a miniembryo za člověka fakt nepovažuju.
Jenže na druhou stranu z tvého psaní vidím, že ty bys to dítě chtěla, a to je JEDINÝ případ, kdy může reálně hrozit, že bude mít ženská z potratu trauma. Jinak ne - ani když je to první dítě, ani když by se babičky rády postaraly, ani když jí chlap přemlouvá a jiné případy, kdy tady ostatní holkám rozmlouvají potrat a straší traumatem - jedině pokud matka sama nechce, hrozí trauma.
Na třetí stranu, tvoje situace je FAKT složitá. Co když budeš na rizikovém, kdo se postará o syna a pejska. Jak syn zvládne miminko. Jak zaplatíš na rodičovské účty. Co když dostaneš výpověď z nájmu, hledat byt s autistou, miminkem a psem - popravdě bych se majitelům nedivila, kdyby dali přednost někomu jinému.
Asi bych si ujasnila, jakou podporu máš dostupnou - rodiče/teta/brácha (pokud jsou ochotní samozřejmě, nemáš na nic „nárok“ ale někdo pomůže rád), vlastní byt, nezisková v okolí? Aspoň jedno z tohoto, jinak to fakt těžko dáš. Máš práci, která se dá dělat z domova/která vás uživí na částečný úvazek? Máš nárok na dávky, porodné, nějaký příspěvek na syna? Spočítej si, jestli vyjdete.
Pokud zjistíš, že fakt ne, je velká šance, že si potrat nebudeš vyčítat. Protože potratem chráníš v takovém případě nejen svého syna a život, ale i to miminko - ani ono si nezaslouží vyrůstat v extrémní chudobě, s bráchou, který mu třeba ubližuje, na cestě z podnájmu do podnájmu a nakonec do ubytovny, zvyknout si na pejska a pak o něj přijít (kvůli problémům s bydlením), celý život jen živořit, nemít pořádné oblečení do školy, nejet na školu v přírodě, atd. Pokud víš, že byste takto skončili, můžeš v klidu na potrat jít a budeš vědět, že to prostě jinak nešlo a že „miminko“ to „pochopí“. Pak ti ani nehrozí trauma, i když se ti třeba bude po tom pulci trochu stýskat.
Pokud si naopak myslíš, že to dáš, že máte nějakou finanční výhodu, o které tu nevíme, známou v neziskovce, šanci dobré práce, atd, tak se rozhodneš jinak a i když bude začátek masakr, tak věřím, že nakonec to nějak dáš ![]()
Jinak je naprosto legitimní zahrnout so rozhodování i to, že bys ráda vztah. Protože narovinu, pokud si miminko necháš - to je tvoje rodina. Šance na to, někoho potkat (neřkuli mít další dítě) je v takové konstelací tak malá, že musíš počítat a být spokojená s tím, že tohle je tvoje rodina, tohle je tvůj život - bez parťáka. Což má samozřejmě vliv i na děti. Není sobecké chtít pro druhé dítě úplnou rodinu, naopak. Takže to taky zvaž.
@Anonymní píše:
Ono je to právě hrozně těžké, protože na jednu stranu bych si malinké moc chtěla nechat, na druhou stranu se bojím jestli bych to sama všechno zvládla… Rodičům jsem to zatím neříkala - mamka všechno řeší se všemi a nechtěla jsem, aby všichni věděli v jaké jsem situaci, než se rozhodnu.
Ja chapu tvoji touhu po miminku. A ze mu nechces ublizit, kdyz za nic nemuze.
Ale ten jeho zploditel je vazne nenormalni. Takze nejde jen o to, ze by pro tebe bylo strasne narocne se sama postarat o 2 deti, z nichz jedno je autista, navic kdyz sama mas vazne zdravotni potize. Ale jde take o to, ze to male muze podedit tu nenormalnost ![]()
Jak uz jsem psala, kamaradka, ktera ma 2 deti, cekala dite s magorem, coz se projevilo az po tom otehotneni. Urcite by se sama zvladla postarat o 3 deti. Ale (mimo dalsi argumenty pro potrat) hrozilo, ze to dite podedi ty problemy od sveho otce. Ac to pro ni bylo strasne tezke rozhodnuti a dost dni probrecela, rozhodla se pro potrat. A ja verim, ze udelala dobre. On teda ten chlap uz ma dite, ktere prave neni uplne v poradku. Neznam jeho mamu, takze nevim, jestli vsechny problemy podedilo od otce, nebo i od ni. Ale ten chlap se zdal byt fajn, projevil se az po otehotneni kamaradky.
Ty jsi jeste hodne mlada a mas moznost potkat fajn chlapa a mit s nim zdrave dite. Preji ti hodne stesti ![]()
Pro me by to rozhodnuti, tedy vychazejici z toho, co Zakladatelka pise, bylo jasne, a to potrat. Ano, mela by miminko, ktere by si urcite prala, to je videt, ale zivot jeste mnohem narocnejsi nez ma ted. A to by nakonec melo dopad jak na ni, tak na nemocneho syna, tak na to miminko. Ja myslim, ze kdyz ted sebere vsechny sili a „ukonci to“, da sobe i sve rodine vetsi sanci byt v budoucnu stastna, najit si k sobe nekoho vhodneho. A s nim mit i to vytouzene miminko, kteremu by mohla doprat stastne detstvi. A otazka veku? U Zakladatelky podle me nehraje takovou roli, 27 let je krasny vek a dava ji jeste urcitou, ne uplne kratkou a limitujici dobu na to si nekoho najit. I kdyz ano, asi to s autistickym synem je tezsi :/
Samozrejme to muze dopadnout i tak, ze si miminko necha, bude stastna a vsechno ji vyjde, ale jaka je sance? Nikdo nevi, jak by to dopadlo, ale je potreba byt realisticky.
Všem moc děkuji. Během víkendu jsem hodně hodně přemýšlela a rozhodla jsem se tedy nakonec, že bohužel budu muset jednou upřednostnit rozum před srdcem…
Dnes jdu na kontrolní ultrazvuk a sepíšeme žádost o ukončení.
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji. Během víkendu jsem hodně hodně přemýšlela a rozhodla jsem se tedy nakonec, že bohužel budu muset jednou upřednostnit rozum před srdcem…Dnes jdu na kontrolní ultrazvuk a sepíšeme žádost o ukončení.
Přeji hodně sil ![]()
Je mi upřímně líto, v jak těžké jste situaci.. Ale-ženská síla, mateřská láska mají neskutečnou energii, věřím, že by jste dvě děti mohla zvládnout. Syn je těžký autista, možná právě proto nemůžete nikoho najít, málokterý chlap by zvládl vychovávat nevlastní dítě autistu. A možná je to taky poslední šance jak mít svoje dítě, které bude zdravé a to by mohla být do budoucna pro vás jediná šance na co se upnout. Vy na potrat jít nechcete, nemusíte to dělat, nemusíte si zlomit srdce a vyčítat si to celý život. Věřím, že to zvládnete. Je spousta organizací pro pomoc matkám. za mě, nechoďte na potrat, vse se dá zvládnout!
@Vlci1 píše:
Je mi upřímně líto, v jak těžké jste situaci.. Ale-ženská síla, mateřská láska mají neskutečnou energii, věřím, že by jste dvě děti mohla zvládnout. Syn je těžký autista, možná právě proto nemůžete nikoho najít, málokterý chlap by zvládl vychovávat nevlastní dítě autistu. A možná je to taky poslední šance jak mít svoje dítě, které bude zdravé a to by mohla být do budoucna pro vás jediná šance na co se upnout. Vy na potrat jít nechcete, nemusíte to dělat, nemusíte si zlomit srdce a vyčítat si to celý život. Věřím, že to zvládnete. Je spousta organizací pro pomoc matkám. za mě, nechoďte na potrat, vse se dá zvládnout!
Už se rozhodla, tak do ní nehučte se svými názory. Vy za ní účty platit nebudete, ani nebudete v noci vstávat k miminku a přes den se starat o autistu. Btw upnout se na dítě fakt není zdravé. Je naprosto v pořádku upřednostnit péči o opravdové dítě, které už má, a svůj vlastní život, před několikamilimetrovým embryem. Je to racionální rozhodnutí, a správné.
Příspěvek upraven 14.02.22 v 17:34
@Vlci1 píše:
Je mi upřímně líto, v jak těžké jste situaci.. Ale-ženská síla, mateřská láska mají neskutečnou energii, věřím, že by jste dvě děti mohla zvládnout. Syn je těžký autista, možná právě proto nemůžete nikoho najít, málokterý chlap by zvládl vychovávat nevlastní dítě autistu. A možná je to taky poslední šance jak mít svoje dítě, které bude zdravé a to by mohla být do budoucna pro vás jediná šance na co se upnout. Vy na potrat jít nechcete, nemusíte to dělat, nemusíte si zlomit srdce a vyčítat si to celý život. Věřím, že to zvládnete. Je spousta organizací pro pomoc matkám. za mě, nechoďte na potrat, vse se dá zvládnout!
Jenže není záruka, že zakladatelce se ta její nemoc nezhorší, vždyt je v biologické léčbě.
Co bude dělat, kdyby pak skončila v invalidním důchodu a byla na dvě děti a psa sama?