Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Interrupce - ano či ne?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.2.22 10:59
Zamysly se nad tím vzorcem chování, který vykazuješ.
1. První partner není v RL z vážných důvodů a druhý co, druhý by taky nebyl? Nebo taky z vážných důvodů? Ani jeden pro tebe jako partner nebyl vhodný, přesto jsi se nechránila dostatečně.
2. Chápu fyzickou potřebu, nechápu tu naivitu si myslet, že s takovými problémy jako máš si myslíš, že ti stačí pouze pilulka.
3. Ano, ve tvém případě bych šla na potrat. Nemáš pro další dítě podmínky. Nemáš peníze. A rovněž zmiňuju, aby se nakonec dítě nepotatilo.
4. Pokud se pro dítě rozhodneš, rozhodně otec do RL skrz alimenty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 11:08
@Giovanna1 píše:
@stinga Dobré podněty pro zakladatelku… Je fakt, že dítě může být povahou třeba hodně po otci podivinovi…pak by zakladatelka vychovávala už dvě děti, které by mohly být (jedno teda je) problematičtější. A to by byl teda masakr. Už tak by to nebylo dobrý, být sama na dvě děti a jedno autista…a ne tak tohle…to by bylo na mašli
A už dvě děti bez otce. S minimem peněz a nemocným psem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 11:14
Anonymní, jsi v náročné situaci. My Ti tady můžeme cokoliv poradit, ale nikdo z nás nebude pak v Tvé situaci. Já bych asi i uvažovala nad tím, jak závažný syn má autismus. Jestli je předpoklad, že s Tebou bude žít celý život? Nebo se může osamostatnit? A též záleží, zda si sama na dvě děti troufáš. Pomůžou Ti třeba trochu rodiče? Nebo kamarádky? Sourozenci?
Já osobně jsem spíš proti potratům, ale mám daleko k tomu Ti napsat, ať nechodíš. Nežiji Tvůj život. A pokud jsi za 10 let nepotkala chlapa, se kterým bys chtěla další dítě, tak je to těžké. Samozřejmě ho můžeš potkat zítra, za rok a nebo taky nikdy.
Držím palce, ať se dobře rozhodneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 11:30
@Anonymní píše:
Vážené maminky,obracím se na Vás s dotazem… Vím, že konečné rozhodnutí je na mě, ale přeci jen bych ráda znala i názor okolí v mé situaci. Protože ať přemýšlím jak přemýšlím, mám pocit, že obě rozhodnutí budou "špatně”. Navíc hlava přemýšlí jinak než srdce…
Je mi 27 let, mám 10ti letého syna, u kterého se nedávno potvrdil autismus. Od malička jsme viděli že je jiný než ostatní děti (ve školce, ve škole, známí, rodina), každopádně konečná diagnóza padla až před měsícem. Vyrůstá bez otce, ten není z vážných důvodů uvedený ani v RL. Žijeme v pronajatém bytě, na Nový rok jsme se stěhovali do většího bytu. Radost nám dělá ještě 15ti měsíční fenka zlatého retrievra, nad kterou teď ovšem visí diagnóza leukémie/lymfon… Od malinka má zdravotní problémy, takže velké výdaje u veterináře (teď jsem na cca 45.000,– za dobu co ji máme, v podstatě všechny mé úspory jsou pryč) a v březnu se mám dozvědět výsledek, jestli se diagnóza potvrdí nebo ne. Co se týká finanční stránky, nejsme na tom tak že bychom si mohli “vyskakovat”, ale nějak vyžijeme.
Teď už k mému hlavnímu dotazu… Bohužel jsem neplánovaně otěhotněla (beru HA Bellara, jediné kdy jsem si tedy vzala prášek později tak bylo právě v den stěhování, kdy jsme spali se synem u babičky a já prášky zapomněla doma - brala jsem si prášek druhý den odpoledne). Od 14ti let mám ulcerózní kolitidu, se kterou jezdím poslední 3 roky na biologickou léčbu. Když jsem se ptala na gynekologii, jak je tedy možné že jsem otěhotněla, když jsem si prášek vzala jen o trochu později, tak pan doktor říkal že příčinou bude spíš právě mé onemocnění, u kterého jsou někdy průjmy a tabletky se potom vstřebají třeba jen z poloviny. S otcem počatého miminka jsme spolu byli třičtvrtě roku (jestli se to dá nazvat vztahem, možná bych raději řekla že jsme se třičtvrtě roku občas vídali). On má také syna (2 roky), kterého má u sebe každý víkend od pátku do neděle. Rozešli jsme se před pár dny. Rozchod jsem tedy zvažovala už dlouho, zaprvé kvůli tomu že jsme se viděli právě třeba jen 3×, 4× za měsíc, zadruhé jeho chování vůči mě bylo… Slušně řečeno někdy dost nevhodné. Celkově je strašně zvláštní člověk. Nemá rád lidi, nemá rád zvířata, jediný kdo v něm prý kdy probudil nějaké city tak je jeho syn. Nechodil vůbec ani k nám domů, protože nesnáší mimo zvířat i chlupy (a co si budeme povídat, se zlaťáčkem vyluxuju a po tom co se zvedne z pelíšku můžu začít znova). No, když jsem mu minulý týden přes zprávy oznámila že se mi zpozdila o 3 dny menstruace (to jsem to ještě přikládala covidu, který jsem zrovna měla), tak mi napsal “no tak teď jsi mě úplně odradila od sexu s Tebou”. Druhý den pozitivní těhotenský test… Když jsem mu to napsala, tak začal vyšilovat, že doufá že mě ani nenapadne že bych si “TO” nechala a ať jdu hned na potrat, nebo ať si dám vanu a víno, cokoliv, hlavně ať je “TO” pryč. Že jsem chytrá holka a vím jaké by to bylo zůstat s dvouma dětma sama. Ať mě nenapadne to někde vykládat a pokud to někomu řeknu, tak ať ho z toho vynechám. Ať nepočítám s tím, že by mě jakkoliv podpořil kromě poloviny peněž na potrat a že to budou jeho nejlépe investované peníze za celý život. Že má prioritu jinde a že mi rovnou píše, že pokud “ten problém” nevyřeším a nechám si ho, tak už ho v životě neuvidím (po tomhle už jsem opravdu ani neměla zájem ho ještě vůbec vidět) a alimenty mi posílat taky nebude. A ať nepočítám s tím, že by si to rozmyslel a začal by si hrát s námi na šťastnou rodinku. Vůbec jsem ho nepoznávala
. Napsala jsem mu, že nechápu jak může být tak bezcitný vůči miminku (žádné miminko to prý není, je to prý nechtěný problém) a místo abych v něm měla v téhle těžké situaci oporu, aby se snažil vcítit i do mých pocitů, tak tohle… Řekl mi že se se mnou o mých pocitech nebude bavit dokud nebude po potratu, protože se bojí že bych si to rozmyslela. Po lékařské kontrole potvrzeno, 5+6. Jenže já jsem v situaci, kdy vůbec nevím, co mám dělat
Zaprvé ten člověk pro mě skončil v momentě kdy mi napsal že jsem p. A upřímně, strašně se mi ulevilo. Rozum mi říká, že v současné situaci si nemůžu další děťátko dovolit. Srdce mi říká, že nemůžu jít na potrat. Moc bych si přála mít i druhé děťátko… Ale chtěla bych ho mít s partnerem, se kterým zažiju i hezké chvíle v těhotenství… S někým, kdo se na malé bude těšit… S někým, s kým budu mít pocit bezpečí, podpory, lásky… 🙁 Syn sourozence nechce, o to těžší by to asi bylo když bych mu najednou řekla že ho mít bude a byli bychom na všechno sami. Přemýšlím nad tím ze všech stran, ať už nad tím že se bojím jak by reagovalo okolí když bych byla sama na další dítě (a hlavně syn, který má odmalička problém s malými dětmi - nesnese když dítě pláče, celkově mu vadí hlasité zvuky a jeho “strach” přechází v agresivní chování)… Přemýšlím nad tím, co by se mohlo stát, že už bych taky nemusela mít možnost mít další dítě ze zdravotních důvodů… Nad tím, že když bych si miminko nechala, nevím jak bychom to zvládli finančně a hlavně se bojím, že bych zůstala do konce života bez partnera. Za 10 let co je syn na světě se mi pořádného chlapa najít nepodařilo… Co když to tak bude i následujících 10 let? Co když si tím zničím vztah se synem, který je složitý? Co když bych toho naopak do konce života litovala když bych to podstoupila? 🙁 Četla jsem o potratové tabletě, kterou mi pan doktor nabízel, na rozhodnutí mám do pondělí. Poslala jsem odkaz bývalému, když se mě ještě před tím než si mě zablokoval ptal jak to tedy vyřeším a napsala jsem mu k tomu, že opravdu nevím jestli to chci podstoupit a že to prostě není jako říct jdu pro rohlíky… Že se jedná o lidský život… Napsal mi že to číst nebude, a co jako dělám, že si tady přečtu zkušenosti lidí a chovám se jako p.. Přitom jsem mu jen poslala jak to po tabletě probíhá a že nevím jestli to chci podstoupit. 🙁 Jsem bezradná
v pondělí mám přijít na kontrolní ultrazvuk a domluvit se co a jak. Jede mi to v hlavě nonstop, nevím, nevím, nevím… 🙁
Jak byste se rozhodly v mé situaci? Nechaly byste si malinké a riskly, že i s dvěma dětmi a pejskem jednou najdete někoho, kdo vás bude mít rád všechny? Nebo byste se rozhodly pro variantu ukončení těhotenství a počkat si s dalším miminkem na „toho pravého“?
Děkuji všem, které si přečetly celý náš příběh…
Ja te chapu a je mi jasny, jakej boj prozivas. Ale myslim si, rozumove, ze by to pro tebe bylo extremne, opravdu extremne narocne. 2 deti bez otcu, a navrch pejsek. Nemoci, skolka, skola, starsi syn autista, bezne kazdodenni povinnosti, vydelat na to vse dostatek penez, a jako ze se hooodne vse zdrazuje - ne, ani nahodou bych do toho nesla. Radeji bych si pockala na jineho, kvalitniho partnera, ktery ti pomuze a bude mit rad i tveho starsiho, doprat detem kompletni rodinu, muzsky vzor. Kdo vas bude mit uprimne rad a bude stat o to, s vama byt, a s tebou si poridit spolecneho potomka. Preju ti hodne stesti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 11:51
Šla bych pro tu pilulku. Je to blbý, bude to psychicky náročný, ale podle mě nejlepší rozhodnutí. Ty okolnosti jsou prostě na prd, aby to nakonec nezničilo životy 3 lidem. Věřím že někoho potkáš, jsi ještě mladá. Jen teda přeji štěstí na nějakého normálního chlapa. A tohodle úplně vymaž. Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 11:52
Na tvém místě bych na potrat šla a to především z důvodu tvé nemoci. Teď máš třeba onemocnění podchycené, ale stačí stresy s ex, jeho hnusne chování a vlaceni po soudech a můžeš sama potřebovat pomoc. Kdybys byla zdravá a plná sil nebo měla peníze na chůvy apod., tak by to bylo reálné. Takhle bohužel ne. Musíš uvažovat racionálně podle mě. Chápu te naprosto, ze chceš miminko, je to život uvnitř tebe. Ale ty deti musí někdo zabezpečit a dát jim co nejlepší start do života. Já jsem nechtěně potratila už 4×. V takhle rannem stadiu se to děje samo velmi často. Ber tohle jako životní lekci. Věnuj peníze i do sebe, do svého štěstí a seberozvoje. Cti knihy, zamer se na to, jaká chceš být a jakého partnera si přeješ do budoucna. Psy miluju a zvlášť zlaté retrivry. Nenechala bych ho se trápit. Nejde ani tak o peníze, ale já bych u zvířat náročnou a složitou léčbu nedopustila. Kamarad má psa s nádorem na mozku s epilepsií. Pejsek nemůže ujít ani víc než 4km. Za operace už dal přes 300tisic. Je to trápení všech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 11:58
@Anonymní píše:
Ahoj, celá tato situace mi přijde jako nesmírně smutná a je mi to moc líto
chápu, že to myslíš dobře a že každý máme na řešení životních situací jiný názor
ALE
zbavit se sotva odrostlého štěněte, jít do existenční nejistoty s riskem genetické pochybnosti u druhého dítěte bez zálohy na účtu a bez pořádného zázemí a ještě jako matka samoživitelka čekat, že se nás s 2 dětmi UJME nějaký další muž!!???
to bych musela mít vymytou půlku mozku, abych něco takového pro sebe a své dvě děti do budoucna riskovala…
to se radši pořádně postarám o jedno..
A co si budeme - je dost rozdíl pak hledat kvalitního partnera s 1 nebo 2 dětmi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 12:07
Zakladatelko, když nad tím ještě premyslim znovu a čtu si tady rady od ostatních, tvoje největší problémy jsou: 1. Jak by na miminko reagoval syn autista (aby to nebylo horší) + jak zvládnout peci o oba, 2. tvoje onemocnění, které se vlivem stresu může zhoršit a sama budeš potřebovat pomoc, 3. finance, zázemí pro děti. Přičemž to 3. se bude odvíjet i podle předchozích bodů. Jak odpadnes zdravotně ty nebo budou problémy s detmi, bude problém i s vydelavanim. To ostatní je podle mě až podružné,.tj. jestli a kdy najdeš nového partnera a ten jestli přijme tvoje děti; co na to řekne okolí; jestli a kdy budes moct mít další dítě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 12:09
Mně tedy přijde divné, že zakl. s touhle nemocí někdo napsal HA, navíc prochází náročnou biologickou léčbou, která se dává u horších průběhů, může mít nežádoucí účinky a HA by byla jen další zátěž pro tělo.
Jestli to není trollení, tak bych to řešila s doktorama, myslím, že ta biologická léčba by i mohla mít vliv na to dítě.
A v případě potratu bych nechtěla tu potrat. pilulku, která může tělo horm. rozhodit a zhoršit nemoc, určitě by byla lepší klas. miniinterrupce.
A pak osobně bych už nejela v žádné HA, obzvlášt při biologické léčbě, ani omylem.
Snad si ti chlapi mohou nasadit gumu.
Je to takové celkově divné, musí se zakl. stejně rozhodnout sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.22 12:18
Spočítala bych si finance, zda vůbec to dítě finančně utáhnu. Zvládla bys pak dvě děti sama za situace, kdy druhé je zřejmě hodně časově náročné?
Vydělává případný budoucí otec dítěte (má exekuce)? Pokud vydělává, alimenty posílat musí (jinak je to trestný čin). Samozřejmě by muselo být soudem určeno otcovství (zřejmě by do toho dobrovolně nešel), ale to by neměl být velký problém.
- Citovat
- Upravit
10.2.22 12:26
@Lucy75 píše:
chápu, že to myslíš dobře a že každý máme na řešení životních situací jiný názor
ALE
zbavit se sotva odrostlého štěněte, jít do existenční nejistoty s riskem genetické pochybnosti u druhého dítěte bez zálohy na účtu a bez pořádného zázemí a ještě jako matka samoživitelka čekat, že se nás s 2 dětmi UJME nějaký další muž!!???
to bych musela mít vymytou půlku mozku, abych něco takového pro sebe a své dvě děti do budoucna riskovala…
to se radši pořádně postarám o jedno..
A co si budeme - je dost rozdíl pak hledat kvalitního partnera s 1 nebo 2 dětmi..
Ono je asi problém očekávat od muže, že se mě ujme. Musím stát přece na vlastních nohách. Ne se nechat muži zachraňovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.22 12:47
Děkuji všem za názory, zkušenosti, kritiku, pohled na to jak se věci mají. Větsina se přiklání k interrupci… Rozumově vím, že by to v naší situaci bylo v tuhle chvíli logicky „nejjednodušší“ řešení s ohledem do budoucna, jen se zatím nedokážu odhodlat k tomu, abych se 100% rozhodla, protože ve mě pořád hlodá naděje… Pořád strašně moc přemýšlím a snažím se přemýšlet nad vším „kdyby“.
Padlo tady i téma „rozloučení s pejskem“. Samozřejmě chápu, že pro někoho by tato varianta byla řešení, u mě ale nepřichází v úvahu. B. je jako mé dítě a i syn je na ni dost vázaný. V momentě, kdy by se trápila, měla bolesti a bylo by to pro ni vysvobození, tak by to byla samozřejmě jediná cesta, která by se nabízela. Uvidíme podle výsledků v březnu, jak dopadne krev. Ale v současné chvíli jí přes tři měsíce nic netrápí, až na výsledky krve (leukocyty). Kdo neví její příběh, tak na první pohled nepozná, že se jedná o pejska který měl problémy, jaké měla. Teď je to prdlé odrostlé štěně a je pro nás vším. 
- Citovat
- Upravit
10.2.22 12:49
@Lada1212 je nádherná myslím, že starostí máš naloženo až dost..
tak si nepřidělávej další…
s 1 odrostlejším dítětem budeš mít daleko lepší i prac. uplatnění a vůbec vše jednodušší..
chápu, že to pro tebe není snadné, ale snad sama vidíš, že v této situaci by sis šíleně naložila už k tomu, co musíš řešit… úplně jiná situace by byla, kdybys měla spolehlivého partnera, který by se na dítě těšil, společně byste to pak jako rodina určitě zvládli i s problémovějším synem a nemocným psem, navíc byste měli další (jeho) příjem… ale takhle ne…
držím ti palce…
jsi mladá, časem s někým, kdo si to zaslouží, klidně ještě dítě mít můžeš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 13:31
Ve tvé situaci jednoznačně potrat. Už tak máš naloženo dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
