Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@Anonymní píše:
@Vcela4 Berunko… Nebud smutna, prosím… Ctu tu vase pribehy, neprislusi mi ani se vyjadrovat, protoze mam doma deti, ale vidim to u sve sestrenice, ktere delam prave tohle.. Vy mate sanci, porad muzete doufat, ze se zadari, ale ona… bez delohy.. Schazeli jsme se a ona se na deti pres slzy usmivala, hladila je… Veděla, že tohle stesti ji nikdy nepotka…Ten nápad vzesel z hlavy jejího manžela. Ona to povazovala za rouhání. Já věřím, pořád i přes to všechno jak je život nespravedlivý(možná proto jsem ateista) že všechny ženy, které po miminku touží, si prostě ten malý uzlíček zaslouží.. Ten pocit plné náruče.. A věřím, že každá z vás ho jednou zažije.. Jen se nesmíš vzdávat.. Každá tvá slza odplaví kousek té bolesti v srdci a ty jednoho dne zjistíš, že más sílu jít dál a zkusit to znovu. TO BY BYLO ABY TO NEBYLO…
Já si kolikrát nadávám, že vás sleduju, že sem píšu, ale nemam s kym jinym to probrat…na dálku posílam sílu a objetí…
Teď jsi mě úplně rozbrečela ![]()
Krásně jsou to napsala a myslím, že jsi anděl
a jsme rádi, že tě tu máme ![]()
@PH36 píše:
@Vcela4 je mi moc líto, jak ti je, moc době to bohužel znám, taky doma věčně brečím, jsem bez nálady, nechce se mi mezi lidi všichni mají děti a já to prostě už nezvládám takže an nikam nechodíme…Před pár týdny jsem se viděla se svou kámošku, příští týden má rodit, zadařilo se im první měsíc, hned otěhotněla, nezvládla jsem se s ní vidět za celou dobu jejího těhotenství, prostě jsem se na to necítila, ted jsem se přemohla a nezvládla jsem to, stejně jsem brečela a vadilo jí to, řekla mi, že nechápe, proč to tak prožívám, at se uklidním a bude to hned, ale já čekám už 4.rok a ona otěhotněla hned, nemůže to pochopit, jak mi je a řekla mi, že jí teda mrzí, že brečím kvůli tomu, že ona je těhotná a já ne já jí to strašně moc přeju, ale prostě jsem to nezvládla a ona je na mě za to naštvaná, asi se ani nezvládnu jít podívat na miminko, brečela bych, nejde mi ty slzy ovládat a nechci jí ublížit, takže jsem asi přišla o kamarádku…no, nebudu kecat, jen jsem chtěla říct, že tyhle pocity a stay fakt znám. Taky si říkám, že sem nebudu chodit, ale je těžké na to být sama. drž se, myslíme na tebe všichni
No, víš, on to nikdo, kdo si tím neprošel nepochopí, ani nemůže.. Ono se hrozně lehko někomu radí, když nic takového nezažil.. I když to myslí dobře..
Mě zase kamarádky tlačí do nějakých bylinek a ať to zkusíme, že za to nic nedáme.. No dáme, 6.000 za půl roku..
Ono by to bylo hlavně pro manžela, on to zkoušet nechce, už jsme zkoušeli vitamíny a Macu a žádný zlepšení..
@Macamaca mně zas kolegyně v práci tuhle řekla, at se na to vykašlu, že každej přece nemusí mít dítě, ale jí se to říká, když sama má dvě…
@Vcela4
ale princezno. Všechny jsme asi byly tam kde teď Ty. Ta závist, strach se s někým vídat, emocionální kolotoč. Sama si stále pamatuji sebe po nevydařeném 1. IVF. Nestydím se a přiznám, že jsem vyhledala pomoc psycholožky. Taky jsem to nezvládala, měla jsem pocit, že vlastně jen brečím, nezvládám facebook, kamarádky, okolí, blbej nákup, film - prostě nic. Ač jsem všem těhotenství a děti přála nebylo to vůbec snadné. Psycholožka se mně, kromě jiného, zeptala na jednu důležitou věc - kdy naposledy jste byla šťastná? A pomalu jsme se probrali tím, že je spousta věcí, které Tě dělají šťastnou (u mne sekání zahrady, nákup kytiček, hraní se psem, řízení auta se šílenou muzikou, pochvala uvařeného jídla, nalezení druhé ztracené ponožky… prostě tuny kravin, které ale ten život obohacují a dělají krásný). A že je důležité se soustředit nejenom na tu snahu, ale i na ty šťastné okamžiky.
Snaž se i Ty soustředit a prožívat ty krásné okamžiky. Čas zahojí tento pokus a věřím, že brzy budeš (te) připraveni do dalšího. Držím moc a moc palce a prosím neplakej ![]()
@PH36 píše:
@Macamaca mně zas kolegyně v práci tuhle řekla, at se na to vykašlu, že každej přece nemusí mít dítě, ale jí se to říká, když sama má dvě…
No tak to jsou řeči teda ![]()
Nechápu, jak to může říct někdo, kdo děti má.. Já mám dokonce kamarádky, které děti nechtějí a mít nikdy nebudou, ale to je jejich volba.. Když někdo děti chce, tak myslím, že udělá vše pro to, aby je měl..
I když, jo, je to těžký, a každý neúspěch nás srazí na kolena, ale jsme sakrální silný ženský a tak se zase zvedneme a jdeme dál ![]()
@Vcela4 nedělej si těžkou hlavu, tyhle myšlenky zná každy. Ja se třeba s kamarádkou co ma dvě děti neviděla uz 3roky, začala se snažit stejne jako ja a povedlo se ji to hned, to bylo ještě v pohodě, cele tehu jsem s ni byla, jenže pak si hned kdyz chtěla pořídila další a to uz jsem nedavala, říkala jsem si, ze jsem taky mohla mít takhle staré děti atd. Ma druhá kamarádka ma 1,5stareho kluka a porad se me ptá kdy uz si taky pořídíte at nejsem sama, v těch chvílích jsem měla vždy chuť jen křičet ze jsem neplodná a dokonalou rodinu nikdy mít nebudu, ale vždy jsem se udržela.
Důležité je se oklepat a jit dal, pokud ti tyhle návštěvy ubližují je lepší chvilku pockat a nemucit se, ono psychika je půl úspěchu. ![]()
@PH36 píše:
@Macamaca mně zas kolegyně v práci tuhle řekla, at se na to vykašlu, že každej přece nemusí mít dítě, ale jí se to říká, když sama má dvě…
Jo neco podobného mi řekla kamarádka, kdyz jsem se ji svěřila, řekla je na světě spousta děti co potřebuji rodinu, tak proč utrácet peníze za tohle, a pokud nechceš adoptovat tak ze bezdětných páru je taky dost. To jsem se poprvé a naposledy někomu svěřila co podstupujeme, tohle me vyléčilo ![]()
@Klarkulka1 píše:
Jo neco podobného mi řekla kamarádka, kdyz jsem se ji svěřila, řekla je na světě spousta děti co potřebuji rodinu, tak proč utrácet peníze za tohle, a pokud nechceš adoptovat tak ze bezdětných páru je taky dost. To jsem se poprvé a naposledy někomu svěřila co podstupujeme, tohle me vyléčilo
To jsou mi teda kamarádky ![]()
Mě kamarádky podporují, abych šla do dalších pokusů a nevzdavala to, že to dítě za to všechno stojí..
My jsme byli loni s přítelem na Silvestra u známých, kteří mají malou holčičku, snažit se začali zhruba v době, jako my, možná i později a když jsme tam došli, tak ta holka s bříškem, čekali už druhé a my za tu dobu pořád ještě nic, měla jsem zkaženého Silvestra, snažila jsem se, aby to na mně nebylo vidět, ale celej večer jsem bojovala se slzama a vůbec jsem se nebavilo, i když jsem jim to samozřejmě přála…už ted se děsím toho, že bude přítel chtít někam o Vánocích na návštěvy a já to nezvládnu
@Klarkulka1 no, to je super, tohle slyšet
mně ta kolegyně řekla, že nechápe, proč si nechávám dobrovolně dávat do sebe tolik hormonů, že ona by se teda mohla na tohle vykašlat…chtěla bych jí slyšet, jak by mluvila, kdyby se to týkalo jí
@Vcela4 Zlato, úplně to prožívám s tebou, vím o čem mluvíš. Je to tak strašně těžké i pro silné povahy, několikrát jsem si řekla, že už nechci jít dál, že to psychicky už nejde unést…brečela jsem, kdykoliv na mě někdo promluvil a rozbrečela u každého rozhovoru někoho dalšího, nenáviděla se za to, že tím zatěžuju okolí, protože mi stejně nikdo nerozumí a neví, co prožívám, protože jich se to netýká.
Jedině, co mě drželo nad vodou, byla další naděje…aspoň kousek té naděje.
Zkus být silná, časem bol přejde a zkusíte to zase znovu, bude líp, to ti slibuju…zasloužíme si to všechny ![]()
@klarkulka 1, @WmarliesW, @Mommo, @PH36
Holky, diky moc. Musim si uvedomit, ze jsem teprve na zacatku, ale nevim, jestli me to vid uklidnuje, nebo desi. My se snazili tri roky prirozene a ted je to druhy rok, co chodim do CARu, opravdu clovek se nechce ohlizet na okoli, ale proste jak nalozit treba se situaci, kdy mam domluven sraz se tremi kamaradkami, se kterymi jsem planovala pred deseti lety „spolecnou materskou“, vsem to vyslo a maji jedno az dve ditka a ja nic…Jestli na takovehle „akce“ nechodit, nebo to prekonat a dat to.. Ale priznam, ze kontakt s kamoskama s detma fakt nedavam, tak na par minut, ale vetsinou pak placky odchazim za doprovodu souslovi „dame hamani“, „nebo jdeme papinkat“, nebo „ukaz tete jak dela pejsek“, „pohladis tetu?“ apod., to fakt nedavam. Plus ted me „dostala“ sefova, ktere jsem to rekla cele v pondeli, ze mela poradu s vedenim a ze reditel spolecnosti se ptal, jestli nema za me hledat nahradu, ze me pry videl v zari tady u nas v CARu (chodi tam s manzelkou, ktera byla prvne na IVF a ted otehotnela prirozene)..Tak rikala, vidis, jeste ze jsi mi to rekla, ted jsem byla v obraze
. Takze oba vedi, ze to resim, coz me mozna trochu uklidnilo, i kdyz vim, ze to za chvili asi bude vedet cela spolecnost a predstava, ze to resim jeste roky a kazdy, kdyz me uvidi, si na to treba vzpomene..Ale mozna paranoia…No holky, tak jeste jednou diky
. Vazne nevim, jestli se ted spis lidi stranit, nebo mezi ne chodit, spis jsem pro prvni moznost, ptz takhle se porad musim na nekoho usmivat a tak, kdyz na to vubec nemam naladu ![]()
@Vcela4 kolikáté ivf to bylo? já mám za sebou zatím 1 neuspěšné, mrazáčci nezbyli, měli jsme jen 1 embryo, vím, že spousta holek je na tom hůř, že jsme taky vlastně a začátku, do CARu chodíme taky druhý rok, ale taky jsem to těžce nesla, ted budu doufat v 2. pokus
@PH36 Jsme na tom úplně, ale úplně stejně. A jaký Ti teď poradili postup? Já tam mám jít teprve v úterý (v CARu si ještě myslí, že to vyšlo, ptž jsem tam volala nadšená 14. den, abych pak zjistila, že mi totálně kleslo hcg a testy jsou negativní) na utrazvuk, kde budou chtít něco najít, ale nenajdou, tak už mám nervy jen z toho.. Asi mi řeknou, ať si dám pár měsíců „voraz“ a pak znovu? A mezitím budou stimulovat prášky, abych aspoň měla ms, kterou sama od sebe nemám ![]()