Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak být důsledná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.10.15 16:43
Já ti nevím, takto na první přečtení mi přijde naopak že na ty děti poměrně tlačíš a tlak vyvolá protitlak.. 
já když jdu do školky pro malýho ta se objímáme opusinkujeme, povídáme jak se měl, smějeme se, pomáhám mu i s oblečením - ne že by to neuměl, ale jsme v tu chvíli dva spiklenci co z té školky spěchají honem honem aby byli spolu…
všechny věci se dají řešit bez napětí a s humorem - já osobně bych popadla ten pomeranč do ruky a se smíchem bych řekla : i ty jeden pomeranči zlobivej co ty se nám tu tak kutálíš? nooo počkej on se „pepíček“ ted rychle obleče a my tě za trest cestou domů sníme..a basta! a malýho bych povzbuzovala honem honem honem at sníme pomeranč - myslím, že by to třeba šlo i rychleji než tvým direktivním přístupem..
situace na hřišti - dcerka se snaží, nejde jí to, vzteká se - nechápu proč tě to zlobí - prostě bych suše zkonstatovala - no když se budeš válet a řvát tak ti to nepůjde - ale je to tvá věc a šla bych si v klidu sednout na lavičku - kde není publikum tam není vystoupení 
za mě rada - míň cepuj, víc si hrej a bud v klidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 16:44
Nech je dupat a ječet. Ať se v dospělosti nemusí učit nepotlačovat svoje emoce.
Ty děti jsou malé, unavené, vystresované odloučením od mámy. Nemají dost rozumu na to, aby to takhle rozumově pobraly, aby pochopily a uvědomily si, co cítí. Buď jim nablízku připravená nabídnout milující náruč. Děti potřebují lásku a ne zákaz večerníčku. I ti největší vztekalové to potřebují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.15 16:56
@jdukolem Šatna je docela daleko od třídy. Hned jak ke mě ve třídě přiběhne, tak se objímáme, dám mu pusu. Cestou do třídy se ho ptám, co je nového. Ale pokud ho nechám, tak on by v šatně běhal klidně 20 minut. A neříkám to hned direktivně. Ze začátku ho slušně požádám.
Řekla jsem jí, že jí to se řvaním nezačne jít. Ale začala ječet ještě víc.
- Citovat
- Upravit
20.10.15 16:58
@Anonymní píše:
@jdukolem Šatna je docela daleko od třídy. Hned jak ke mě ve třídě přiběhne, tak se objímáme, dám mu pusu. Cestou do třídy se ho ptám, co je nového. Ale pokud ho nechám, tak on by v šatně běhal klidně 20 minut. A neříkám to hned direktivně. Ze začátku ho slušně požádám.Řekla jsem jí, že jí to se řvaním nezačne jít. Ale začala ječet ještě víc.
pořád si myslím, že by sis měla víc hrát
a také jsem nikde nemluvila o tom, že ho máš nechat nebo ano? Naopak jsem mluvila o navozeném spiklenectví - honem honem my dva si jdem užít svět at už jsme pryč…
u dcerky - není divák, není divadlo - to už jsem ti také psala - řvala víc - odcházím si v klidu sednout - to by mě vůbec nevytočilo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 17:09
Jdu vyzvednout tříleté dítě ze školky, obejmu ho, posadím na lavičku, šimrám ho na břichu a ptám se ho co dělal jak se měl, přitom ho oblíkám, něco si dává sám ani to nevnímám, a jdeme. Připadá mi že si tyhle „vysírací“ momenty vytváříš tak trochu sama, nezlob se. Ty děcka se vztekají neustále kvůli něčemu, takže ještě „vytvářet“ podobné další situace fakt nehodlám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 17:09
Přemýšlím nad tím každý den, nebo jinak - každý den aspoň jednou si pokládám otázku, stalo by se tak hodně, kdybych to pro jednou nechala plavat? Treba tu situaci s prevlikanim po skolce. Jenže vím že stalo.
Takže jsem tvrda i když uvnitř mne to boli.
Třeba ted, 4 leta dcera ani za nic nechce sama jist. Dela to jen doma. Taky bych ji radši tím jogurtem nakrmila protože tak by aspoň něco snedla. Ale vím že nesmím. Tak ji to vysvětluju už po osme, ale stejně to nedopadne.
A tak je to uuuplne se vším. Ještě že mam jen to jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 17:10
Moc se dnes se vším každý patlá, aby chudáčci nepřišli k újmě, když zakřičím nebo plesknu po prdeli.Pak rostou z děcek čím dál větší a drzejší spratci, ale hlavně že nemají újmu a potlačené ego. Otřes. Já jsem matka celkem přísná, mal je drak, ale ví co ano a co už je fakt moc (samozřejmě taky zkouší, je divočák, bývá drzá).U vás bych konkrétnš v té šatně vzala starší oblečeného s tímn, že odcházíme a pokud není připravený on/ona, tak odcházíme bez ní/něj. POkud ani to nefunguje, tak sic tu budu za matku tyrana, ale dala bych po zadku.ALE.Ty znáš své děti, musíš vypozorovat co na ně platí, každé dítě je jiné, ale fakt mi přijde, že každý extrémně moc přemýšlí nad výchovou, aby něco nepos.ral a přitom to má efekt opačný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 17:10
@Anonymní píše:
Ale oni to druhý den klidně udělají zas. Kde dělám chybu? Kamarádka říkala - já už bych jim dala na zadek. Ale to stejně nepomůže. Akorát budou chvíli řvát ještě víc. Jak být víc důsledná? Trvám si na svém a fyzicky je posadím/odtáhnu. Co mám dělat víc? A hlavně ty scény dělají hlavně mě. Přitom já po nich nechci nic nemožnýho a nic, co neumí. A kdyby poslouchali, co říkám, tak se nemusí vztekat.
Připadá mi to jak kdybys chtěla mít doma nějaké roboty. Jsou to jen děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.15 17:11
@jdukolem Jenže ona vydrží řvát klidně půl hodiny (odzkoušeno). Mě je to blbý i vůči ostatním, co si tam přišli v klidu pohrát. Aby tohle museli poslouchat. Doma ji klidně nechám vyřvat. Nebo když je to někde na cestě. Prostě tam, kde nebude rušit ostatní.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.10.15 17:12
@marmelada78 píše:
Připadá mi to jak kdybys chtěla mít doma nějaké roboty. Jsou to jen děti
Ale já přece nechci, aby mě poslouchali na slovo. Ale když je slušně požádám, aby se převlíkli a obuli, tak aby mě poslechli.
- Citovat
- Upravit
20.10.15 17:12
@luca241 píše:
POkud ani to nefunguje, tak sic tu budu za matku tyrana, ale dala bych po zadku…
A co když mu dáš po zadku a on se stejně neobleče?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.15 17:14
@marmelada78 píše:
Ale já mu taky pomáhám, vše ostatní - mikinu, bundu,…
Ale alespoň polovinu by mohl sám. Navíc to umí perfektně, když chce.
- Citovat
- Upravit
20.10.15 17:18
@marmelada78 píše:
A co když mu dáš po zadku a on se stejně neobleče?
Napsala jsem i, že na každé dítě platí něco jiného a ať mi nikdo nevykládá, že si neporadí s tříletým. Na naši malou platí- neoblečeš- nejdeš nikam. Nemyslím, ž by dobrovolně zustal/a ve školce, když bude mamka odcházet se straší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.15 17:18
@luca241 píše:
Moc se dnes se vším každý patlá, aby chudáčci nepřišli k újmě, když zakřičím nebo plesknu po prdeli.Pak rostou z děcek čím dál větší a drzejší spratci, ale hlavně že nemají újmu a potlačené ego. Otřes. Já jsem matka celkem přísná, mal je drak, ale ví co ano a co už je fakt moc (samozřejmě taky zkouší, je divočák, bývá drzá).U vás bych konkrétnš v té šatně vzala starší oblečeného s tímn, že odcházíme a pokud není připravený on/ona, tak odcházíme bez ní/něj. POkud ani to nefunguje, tak sic tu budu za matku tyrana, ale dala bych po zadku.ALE.Ty znáš své děti, musíš vypozorovat co na ně platí, každé dítě je jiné, ale fakt mi přijde, že každý extrémně moc přemýšlí nad výchovou, aby něco nepos.ral a přitom to má efekt opačný…
jj, to jedna z mála věcí, co funguje, že odcházíme. Takže to používám.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, prosím o anonymitu, chodí sem švagrová. Potřebuju poradit, co dělám špatně. Vyzvedávám děti ze školky - 3 a 5 let. Mladší v šatně začne řádit, posílá pomeranč po lavičce. Říkám mu, ať si sedne a převleče si tepláky a vezme si boty. Řekla jsem mu to dvakrát, nic. Tak jsem ho vzala, posadila na jeho místo a zopakovala mu to. Začal brečet a stoupat si. Znovu jsem ho posadila. Znovu utekl, tak jsem ho čapla, znovu posadila. Chvíli brečel, ale pak všechno udělal. Snažím se i tónem hlasu dát jasně najevo, že to myslím vážně.
Přijdeme na hřiště. Starší nemůže vylézt na nový prvek. Ukazuju jí, jak na to. Začíná brečet a vztekat se. Varuju, že půjdeme domů. Začne dupat a ječet. Takže ihned beru obě děti a jdeme domů. Se zákazem večerníčku.
Plus ještě vysvětluju, že se to nedělá proto a proto. Nebo proč chci, aby udělali to či ono.
Jsou to jenom dva případy, kdy se vztekají. Těch situací je víc.
Ale oni to druhý den klidně udělají zas. Kde dělám chybu? Kamarádka říkala - já už bych jim dala na zadek. Ale to stejně nepomůže. Akorát budou chvíli řvát ještě víc. Jak být víc důsledná? Trvám si na svém a fyzicky je posadím/odtáhnu. Co mám dělat víc? A hlavně ty scény dělají hlavně mě. Přitom já po nich nechci nic nemožnýho a nic, co neumí. A kdyby poslouchali, co říkám, tak se nemusí vztekat.