Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jdu si pro radu a zkušenosti…3letá dcera a 4měsíční druhá…má starší dcera mě má úplně vycvičenou, ani nevim, kdy se to stalo…od narození druhé dcery jsem si toho všimla a je to čím dál tím horší…až ted vidím, jak moc jsme ji rozmazlili, já, manžel i babička s dědou, u kterých je poměrně často…začlo to jídlem, už od mala skoro nic nejedla, odjakživa problémy s jídlem, takže jsme ji prakticky ve všem, co se ýče jídla vyhovili…momentálně jsem se rozhodla to změnit a to razantně, takže na výběr k snídani ze dvou jídel, oběd to co je, večeře taky výběr ze dvou variant…když si něco vezme, kousne do toho jednou a fuj je to hnusný, chci něco jiného, už mi přetekly nervy a prostě chceš-nechceš? dobře, nejíš…takže jít o vezmu a už se s ní nebavím, následuje hysterický záchvat, že bude mít hlad, a co bude jíst a ať jí krmím a začíná si vymýšlet úplný věty, co mě psychicky terorizujou,…a to je ukaždýho jídla i pití! a vlastně se vším skoro, jak není po jejím, strašně to snáší a hystericky křičí, fialový, mlátí kolem sebe, nic naní neplatí, je v úplným tranzu, zhoršilo se to tím, když jsem jí dala v září do školky, byla tam však jen dva dny a už ji mám doma, začala se ottiž počůrávat v noci a začla být strašně úzkostná…vůbec se v ní nevyznám- je neuvěřitelně vzteklá, hned jí všechno rozhodí,…pak další věc-třeba dnes jsme šly na procházku, každá jsme měli svůj kočárek:) a najednou u baráku byli zedníci, opravovai barák a měli velký kontejner, ona najednou začla šíleně brečet, ať jdeme pryč, že ví, že ji ti páni chtějí unést někam do boráčku an že ji pak hodí do toho kontejneru! byla jsem totálně v šoku! jak tohle může mt 3leté dítě v hlavě??? jsem z toho rozhozená ještě teď…jsem ze všeho strašně vyčerpaná, už sama chodím k psycholožce, protože už jsem se z toho sesypala…nebo koukáme na pohádku, kde je najednou hlavní postava chvíli sama, když je to dítě, tak hned začne brečet kde mám maminku, že je tam samo a úplně se z toho klepe…přitom to dělala i před školkou už a nikdy v životě sama nebyla, až na návštěvě u babičky…nechápu to, začnu snad věřit na minulé životy ![]()
@edithaaa Chápu, že tě to prudí, ale tvoje malá prožívá krizovou situaci. doteď měla maminku (tátu, babičku, dědu) jen pro sebe a najednou je tu MIMINO.
Sama píšeš, že doteď jste jí ve všem vyhovovali, ale jak se narodilo mimino, začala jsi ji „brát u huby“. Jasně, výchova je nutná. Ale když se na to podíváš optikou tříleté, nutně to musí vypadat jako „maminka mě měla ráda, ale teď se narodilo mimino a všechno je jinak“.
@edithaaa jde o naprosto běžné období vzdoru a navíc do toho spousta změn. Miminko, školka,…
Co se jídla týká. Tam být tebou vytrvám, protože později by ses z toho zbláznila. Čím to bude pravidelnější, tím si na to lépe zvykne. Konec konců ve školce taky dostane jedno jídlo a buď ho sní nebo bude mít hlad.
A k té úzkosti. Je to jen přes den nebo má nějaké problémy i v noci. Spí sama v pokojíčku?
@MisaHanuska s tí jídlem vytrvám, pro dobro všech…v noci v pohodě, spí u ní tatínek, od tý doby co je druhá dcera
Jak psaly hlky předemnou…jídlo vytrvat a zbytek chce čas. Měla vás pro sebe, teď je tu mimino, které je pro všechny zajímavější…„odkládáš“ jí do školky…nediv se že reaguje tak jak reaguje. Zkoušej v klidu vysvětlovat., mazlit a chválit za pokroky. Nemám pocit, že by byla rozmazlená nebo tě nějak ovládala. Normální tříleťák. Neboj bude líp ![]()
Příspěvek upraven 19.10.15 v 18:27
@edithaaa píše:
@MisaHanuska s tí jídlem vytrvám, pro dobro všech…v noci v pohodě, spí u ní tatínek, od tý doby co je druhá dcera
Určitě vytrvej, nemyslela jsem tím, ať jí necháš volnou ruku ![]()
No jo, blbej vek a blba situace na prevychovu. Cimz nemam na mysli, ze mate prestat, jen kombinace obdobi vzdoru, noveho sourozence a eliminace rozmazlenosti je dost dabelska.
Musis vytrvat a nehroutit se z kazdy blbiny co placne, zjevne je chytra a vidi, jak s tebou cvici. Prevychovavas s jidlem a davas i do ruky jinou mocnou zbran, citove vydirani.
@yweta do školky nechodí, byla tam dva dny, nechala jsem si ji doma, její stavy se ještě zhoršily…
Holky, ale právě naopak, ikdyž je odma mimčo, stejně si všichni všímají jen jí, aby náááhodou…takže v tomhle si myslim, že je spíš ta mladší hodně ošizená…
@edithaaa píše:
Holky, ale právě naopak, ikdyž je odma mimčo, stejně si všichni všímají jen jí, aby náááhodou…takže v tomhle si myslim, že je spíš ta mladší hodně ošizená…
to se ti zdá - do hlavy jí nevidíš. Mě se taky zdálo, že se starší věnujeme - ale to jsou věci který třeba ni nevnímáš, že miminko musíš koupat ty, že s ní spí tatínek a né ty, že miminko krmíš ty a nekrmíš jí…že čas se najednou řídí podle mimink - spaní, procházky, krmení a né podle jí…je to pro ní těžká změna reality. Já naší prvorozenou taky občas nepoznávám a to už je té mladší víc než rok
@edithaaa píše:
Holky, ale právě naopak, ikdyž je odma mimčo, stejně si všichni všímají jen jí, aby náááhodou…takže v tomhle si myslim, že je spíš ta mladší hodně ošizená…
To se ti zdá. Pro to dítě je to šok, neskutečný, to si ani nedovedeš představit. V jedné knížce to popisovali tak, jako by si manžel přivedl novou manželku, mladší, hezčí… I když si jí všímáte, tak prostě už není ta jediná a miminko prostě vyžaduje spoustu času - krmení, přebalování, koupání… Najednou se musí přizpůsobit. Tím nepíšu, že jí odstrkujete, to vůbec, ale už prostě není jediná a musí se o čas i pozornost dělit. Prostě potřebuje čas se s novou situací srovnat a to nejde ze dne na den. Do toho období vzdoru. Já mám holky 2 roky a 2 měsíce od sebe a okolo půl roku mladší to bylo šílené. Starší byla vyloženě nesnesitelná, žárlila, vzdor do toho, no děsná kombinace.
Jinak ty fantazie, dcera si umí také takto vymýšlet. Nepřijde mi to znepokojivé. Jen tak mimochodem, není pravda, že nikdy nebyla sama. Přece jsi byla v porodnici
Tudíž viděno optikou tříleté jsi jí na nějakou dobu opustila a sice ses vrátila, ale přivezla sis vetřelce. Moje starší také pociťovala úzkost když jsem skončila na 2 dny na rizikovém. Prostě to byl pro ní šok - večer jsem jí uspala a v noci mě chytili bolesti a musel mě manžel odvézt. Ona se ráno probudila, šla za mnou do ložnice a já tam nebyla. Ale zvládli jsme to a když jsem jela rodit, tak to zvládla už v pohodě. Už nebyla nejistá, nebylo to poprvé, věděla, že jedu prostě za doktorem a opravdu se zase vrátím, protože poprvé jsme se také přece vrátila.
Myslím, že teď je absolutně nevhodná doba pro velkou změnu pravidel. Chce to postupně, až se situace srovná. Teď je očividně nejistá, neví co se sebou a do toho ještě tvrdá změna pravidel. Neříkám nějak hodně jí ustupovat, ale zase to tak nehrotit a jít na to spíš postupně.
No, i když to asi nebudeš chtít slyšet (většina maminek v tomto psychickém stavu a v této situaci nechce)… tak tady je evidentně potřeba psychologická pomoc pro maminku, ne pro dítě.
Holčičku sis naprosto dokonale rozmazlila - poté naprosto dokonale přesvědčila sama sebe o tom, že to je vlastně v pořádku, má to svoje opodstatnění a nedá se s tím nic dělat… a následně podlehla psychické manipulaci a pohádkaření dítěte.
Tady není co radit - dokud nezklidníš sama sebe a nezačneš se chovat racionálně, nemá smysl cokoli řešit. Tvoje dcera pouze zrcadlí Tvé vlastní chování, Tvé vlastní uvažování… chová se (momentálně stejně iracionálně) jako Ty.
@lecijasek píše:
To se ti zdá. Pro to dítě je to šok, neskutečný, to si ani nedovedeš představit. V jedné knížce to popisovali tak, jako by si manžel přivedl novou manželku, mladší, hezčí…
To je hezké přirovnání. Kdyby si přivedl mladší ženu, byl s ní furt v posteli, ňuchňal se s ní a když by ses ozvala, tak by ti řekl, že tebe si přeci „taky všímá“.
![]()
Myslím, že z pohledu tvé dcerky je to velká změna. Už jen tvůj pohled na ni. Viděla jsi ji jako slečnu úžasňákovou a najednou po narození druhého dítěte růžové brýle spadly a ty říkáš, že je rozmazlená, že tebou manipuluje a rozhodla jsi se „to změnit a to razantně“. To malé dítě to vnímá, už není princezna, najednou se začalo „vychovávat“.
Určitě to není špatně, ale chce to trochu vcítění, abys do toho nešla moc hrr.
Ona není hloupá, cítí, že doteď měla tvou lásku jistou, ale teď o ni bude muset až do konce života bojovat, abys neměl ráda to druhé dítě „víc/jinak/měla k němu blíž“ prostě jak se říká tomu, že prostě logicky máš k jednomu dítěti nejblíž.
@edithaaa nedávno se jí narodila sestřička, pak nástup do školky… no, krom toho rozmazlení je problém i žárlivost a hledání jistoty.
Určitě bych přestala dávat do školky - nebo jen třeba 2×týdně na dopoledne.
A denně si najdi půl hodiny, kdy jste jen vy dvě spolu bez miminka a hrejte si. Potřebuje se ujistit, že může mít maminku jen pro sebe.
Jídlo - řeš to v klidu
nevyhrožuj, už od začátku ukaž svoji rozhodnost, ale v klidu!
A je-li libo literaturu, tak můžu vřele doporučit toto
http://knihy.cpress.cz/…ouchaly.html
Uz jen to že spi s tatinkem a maminka s mimi je velký sok a duvod k zarleni.. nemuzes byt treba obcas vedle ni kdyz se probouzi? U nas to v zabira a ta radost je neskutecna ![]()