Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám děti ve 3. a 4. třídě a neučím se s nimi vůbec, není to potřeba. Nosí jedničky, úkoly jen podepisuju. Obě vědí, že když něčemu nebudou rozumět tak se mohou zeptat. Ta mladší tedy moc neřekne, ale naštěstí mají elektronickou žákovskou, tak vloni když během 2 dní schytala 3 a 4 z matiky, tak bylo jasné že něco nechápe. Tak jsme procvičili co nechápala a už zas nosí jedničky. Na vysvědčení zatím měly jen jedničky, nic jiného. Tak úplně nevím co bych se s nimi učila. Ony se totiž taky vlastně neučí, jen udělají v rychlosti úkoly.
Já osobně tolik ne, ale pomáhá mi v tom jedna studentka. Je v tom lepší, je odborník.
Já si třeba myslím, že jsou děti, co si to zvládnou řešit samy, ve škole to pochopí, a pak není moc třeba školu řešit, max zkontrolovat.
Když má dítě potíže, tak je to signál to řešit, ať už na to stačí rodič nebo si nechá pomoc 3. stranou, je to jedno.
Z osobní zkušenosti se semnou rodiče učili možná v první až třetí třídě, pak už jen pomohli, když jsem si sama řekla. V pohodě jsem bez jejich pomoci vystudovala osmiletý gympl, tam už mi nijak pomoci ani nemohli, oba mají jen výuční list a v učivu se neorientovali.
Z pohledu učitelky mě přijde zvláštní, když mě uhání rodiče druhostupňových dětí, aby se domluvili, co přesně si jejich dítě má opravit a jak - místo toho, aby za mnou přišlo to dítě samo a domluvilo se, protože si samo chce něco zlepšit. Očekávám, že v tomhle věku už to dítě plní veškeré své školní povinnosti samo, stejně tak že se o své studijní úspěchy a známky stará primárně dané dítě.
Z mého pohledu je fajn druhostupňovému dítěti pomoci, když si samo řekne, ale nestát mu za zadkem a vše kontrolovat ![]()
Se synem, druhá třída se musím učit denně. Plus mám přehled o škole snad ještě větší, než on. Ale je to tím, že to zkrátka potřebuje. Když jsem byla malá, tak jsem se také musela denně učit. V okolí co mám, tak si děti dělají max úkoly. Stačí jim to. Nekoukej na okolí, pokud to dětem jde samo a mají dobré známky, tak podle mě není potřeba ještě doma drtit
Se mnou se mamka nikdy neučila, kromě psaní písanky ![]()
A u nás se s dětma učím dle potřeby. Chodí na školu v Praze, v porovnání s malými městy, kde chodí neteře a synovci, mi nároky přijdou vyšší. První dítě má poruchy učení, takže se spolu učíme hodně. Zároveň do 5. třídy mělo přísnou učitelku a náročné testy (třeba z 10A4), učili jsme se téměř denně. A denně jsem dohlížela na úkoly.
S druhým dítětem jsem do 3. třídy dělala úkoly a nárazově se učila na písemky. Pak už mělo učitelku, která říkala, že úkoly jsou pro děti, ne pro rodiče, ať je neřešíme a že chyby jsou od toho, aby si je ve škole vysvětlili.
No a třetí dítě je v první a zatím nepotřebuje mou asistenci vůbec, uvidíme, jak dál.
Osobně mám spíš letmý přehled toho, co berou a nějak mě to netrápí
Beru to tak, že když se něco děje, tak učitelky napíšou a ze známek, plus konzultací 4× ročně mám přehled, kdy je potřeba zabrat.
Se starší celý první stupeň, ale spíš jsem jen dozorovala. S prostřední jen na začátku první. U nejmladší se teprve uvidí
@Anonymní píše:
Otázka je jasná. Jak moc se učíte s dětmi? Sledujete, co berou ve škole?
Rodina mi vyčítá, že se jim v tomto ohledu moc nevěnuji. Moje máma se se mnou učila denně ještě v prvaku na střední. Zkoušela mě ze slovíček, kontrolovala úkoly.
Tchýně stejně pracovala s manželem i jeho sourozenci.
Obě nesou špatně, že to máme jinak. S jedním jsem se neučila nikdy. Na prvním stupni jsem kontrolovala úkoly, protože učitelka to vyžadovala. Teď už neřeším ani úkoly, i když mají několik denně.
Dodnes nevím, co ve škole dělají.
S druhým jsem se učila dřív. Letos je ve třetí a už jsem polevila. Houknu, aby udělal úkoly. Naštěstí učitelka nevyžaduje kontrolu, tam jen podepisu.
Vím, že každé dítě je jiné. Nepotřebuju slyšet, že to dělám dobře/špatně.
Jde mi hlavně o děti, co mají lepší prospěch.
a ty vážně netušíš, co ve škole dělají? co probírají? To se jich neptáš?
taky už se čtvrťačkou nedělám úkoly, ale ptám se, co dělají ve škole, občas něco zopakujeme, bavíme se o tom…
Jo a ještě tak od 4. třídy se děti schází po škole s kamarády a učí se spolu. Mám podmínku, když chtějí hned po škole ven, ať to k někomu zapíchnou, udělají si společně školu a pak mohou vyrazit. Funguje to dobře, někdy si dělají učení i přes whatsapp
Jelikož mám dítě s VD a SPU, tak se učíme intenzivně. V podstatě doma ještě jednou paralelně jedeme, to co ve škole…
Tohle je individuální. My jsme to měli nastavené tak, že děti věděly, že se můžou zeptat, když něčemu neporozumí od učitele nebo z učebnice, a v podstatě to tak je pořád, i když už jsou velké. Takže jestli za základky přišly tak třikrát?
Osobně bych asi víc intervenovala, pokud by třeba dítěti už na základce hrozila nějaká trojka, ale jinak ne…
Oni se taky vyloženě do školy neučí ani teď na gymplu, prostě jim stačí ta dotace, co je tomu věnována ve škole - učí se ale mimoškolní věci, což si myslím, že je důležité, umět se učit. Sama jsem až do výšky nemusela otevřít jedinou knížku, a pak s tím byl trochu problém, než jsem se to rychle musela naučit. ![]()
@Keyllah píše:
a ty vážně netušíš, co ve škole dělají? co probírají? To se jich neptáš?taky už se čtvrťačkou nedělám úkoly, ale ptám se, co dělají ve škole, občas něco zopakujeme, bavíme se o tom…
Ptám, ale nic se nedozvím. To bych musela procházet sešity.
Na prvním stupni jsem měla přehled podle úkolů, ale třeba vlastivěda šla mimo mě. Teď nevím vůbec nic.
Zájmy má mimo školu. Dneska jsme třeba řešili první auta, jakou měly spotřebu a padaly takové otázky, co ani nevím, kde najít odpovědi.
@Anonymní píše:
Otázka je jasná. Jak moc se učíte s dětmi? Sledujete, co berou ve škole?
Rodina mi vyčítá, že se jim v tomto ohledu moc nevěnuji. Moje máma se se mnou učila denně ještě v prvaku na střední. Zkoušela mě ze slovíček, kontrolovala úkoly.
Tchýně stejně pracovala s manželem i jeho sourozenci.
Obě nesou špatně, že to máme jinak. S jedním jsem se neučila nikdy. Na prvním stupni jsem kontrolovala úkoly, protože učitelka to vyžadovala. Teď už neřeším ani úkoly, i když mají několik denně.
Dodnes nevím, co ve škole dělají.
S druhým jsem se učila dřív. Letos je ve třetí a už jsem polevila. Houknu, aby udělal úkoly. Naštěstí učitelka nevyžaduje kontrolu, tam jen podepisu.
Vím, že každé dítě je jiné. Nepotřebuju slyšet, že to dělám dobře/špatně.
Jde mi hlavně o děti, co mají lepší prospěch.
Obě děti na 8G. Na prvním stupni jsem neřešila skoro nic. Ani ty úkoly, taky mi to máma vyčítala.
Připravovala jsem se s nimi na přijímačky na 8G. V primě jim dost pomáhala s anglitinou, protože byl problém. Mladší s matikou, protože jí chvíli trvalo, než si našla systém. Starší zas potřeboval trochu podpořit psychicky, protože se hroutil z toho, že neumí pořád všechno
. Už na to přišel ( až moc)
Ted jsou v sekundě a tercii a v podstatě nevím, co ve škole dělají.
Takže shrnuto- řeším jen důležité věci ( přijímačky) a „krize“, když si sami řeknou.
@Anonymní píše:
Ptám, ale nic se nedozvím. To bych musela procházet sešity.
Na prvním stupni jsem měla přehled podle úkolů, ale třeba vlastivěda šla mimo mě. Teď nevím vůbec nic.
Zájmy má mimo školu. Dneska jsme třeba řešili první auta, jakou měly spotřebu a padaly takové otázky, co ani nevím, kde najít odpovědi.
U nás je to něco podobného. Když se ho ptám, co dělali ve škole, tak neví, nebo nic, nebo pořád stejný 😀 Díky tomu, že je potřeba se s ním učit denně, tak mám přehled snad větší, než on, vím, kde skončili, kdy zhruba budou brát jakou látku, koukám denně do bakaláře a prohlížím sešity. Ale, kdyby nebylo potřeba se s ním učit, tak bych se to dozvěděla na třídních schůzkách, popřípadě průběžně píše i paní učitelka.
@Anonymní píše:
Ptám, ale nic se nedozvím. To bych musela procházet sešity.
Na prvním stupni jsem měla přehled podle úkolů, ale třeba vlastivěda šla mimo mě. Teď nevím vůbec nic.
Zájmy má mimo školu. Dneska jsme třeba řešili první auta, jakou měly spotřebu a padaly takové otázky, co ani nevím, kde najít odpovědi.
No vidíš, takové otázky u nás padaly ve skolkovem věku…si dodnes pamatuju kvizovou otázku cestou do školky, mami jak funguje motor??? No zachránil nás děda automechanik…
Každé dítě je jiné, má jinou potřebu znalosti. Záleží jak je kdo podvolny školskému systému…
Nic není černobílé…
Otázka je jasná. Jak moc se učíte s dětmi? Sledujete, co berou ve škole?
Rodina mi vyčítá, že se jim v tomto ohledu moc nevěnuji. Moje máma se se mnou učila denně ještě v prvaku na střední. Zkoušela mě ze slovíček, kontrolovala úkoly.
Tchýně stejně pracovala s manželem i jeho sourozenci.
Obě nesou špatně, že to máme jinak. S jedním jsem se neučila nikdy. Na prvním stupni jsem kontrolovala úkoly, protože učitelka to vyžadovala. Teď už neřeším ani úkoly, i když mají několik denně.
Dodnes nevím, co ve škole dělají.
S druhým jsem se učila dřív. Letos je ve třetí a už jsem polevila. Houknu, aby udělal úkoly. Naštěstí učitelka nevyžaduje kontrolu, tam jen podepisu.
Vím, že každé dítě je jiné. Nepotřebuju slyšet, že to dělám dobře/špatně.
Jde mi hlavně o děti, co mají lepší prospěch.