Mám deprese, úzkosti a mezi lidmi se mi pracuje špatně – jak dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Bereš antidepresiva? V každé práci se musíš co nejrychleji zaučit. U zdravotního personálu musiíš pracovat už od začátku rychle a efektivně! Musíš vydržet, než se do pracovního tempa dostaneš, což trvá tak tři měsíce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No ty budeš mít evidentně nějaké potíže v každé práci, v minulé diskuzi ti hodně radili auto, to teď mít nemůžeš. Ať tě tedy živí přítel, když si odešla za ním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ty jsi nikdy neměla brigádu? Že by ses otrkala už tam? Z té banky jsi odešla ve zkušebce rovnou do nového zaměstnání nebo jsi tam měla pauzu? Asi nejsi v pozici, kdy nutně musíš pracovat v oboru, takže bych zůstala, kde jsem a hledala případně jinde.Jak jsou spokojení oni s tebou? Řešila jsi se svým nadřízeným, co by ti mohlo pomoci v tom, aby ses rychleji zapracovala? Jakou máš od neho/ní zpětnou vazbu na své pracovní výkony? Ono je taky otázka, jestli si tě po zkušebce chtějí nechat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
a pokračovat v tom, co jsi dělala dřív? resp. měla jsi nějaké brigády, ne? to by tě dál nebavilo? nešlo? když už máš nějaké zkušenosti? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
V dnešní době je tlak na výkon takový standard, nevím co od práce očekáváš a co by tě naplňovalo? Zkus se nad tím zamyslet a možná i doplnit vzdělání. I když bude někde míň lidí, vždy budeš mít nad sebou šefa a ten bude chtít vidět nějaké výsledky. Zkusila bych začít něčím míň odborným, např. prodavačka ve zverimexu, nebo někde v zahradnictví, tam se otrkáš, i ten kontak s lidima jako prodavačka nebo zahradnice nebude tak stresující, jak když jde o odbornou činnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@coffewomen píše: Více
Dělala jsi někdy prodavačku? Je teda jen na brigádě a úplná pohoda to teda nebyla. Jednou mi tam i nějaký chlápek vyhrožoval, že si tam nechala jeho přítelkyně peněženku a že sem ji určitě ukradla. Museli sme volat ochranku. Pak sem měla celkem i strach jít sama domu jestli na mě někde nečeká. Každej druhej protivnej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@JancaS84 píše: Více
Ano dělala, jako brigádu a s níčím takovým co popisuješ jsem se nesetkala. Zakladatelka musí nějak začít a očividně víc kvalifikovaná práce jí zatím dělá problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@JancaS84 píše: Více
Jenomže to bys nemohla dělat nikdy nic.
Všude může člověk zažít nepříjemný zážitek, zkušenost… ať už s protivným zákazníkem, nadřízeným, kolegou nebo kýmkoli a čímkoli. V životě není možné vyhnout se za všech okolností všemu, co je pro člověka nekomfortní - jediná cesta je naučit se s tím pracovat. Resp. pracovat především sám na sobě, aby se nehroutil při každém náznaku problému či konfliktu, ale buď jej aktivně nějak vyřešil nebo v klidu nechal odplynout.
Zakladatelka, pokud se hodlá do budoucna uživit prací, holt bude muset začít něčím nenáročným, a to bez ohledu na obor, který vystudovala… a s pomocí odborníka vyřešit svoje psychické problémy a zvýšit svou psychickou odolnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Podstoupila jsi někdy pořádné kompletní psychologické a psychiatrické vyšetření?
Za určitých okolností lze mít ID i na psychiatrické diagnózy. Dávno neplatí, že musíš být několikrát hospitalizovaná a brát dlouhodobě medikaci.
Hodně se to teď daří dosáhnout u pozdně diagnostikovaných PAS. To je celoživotní.
Sociální fobie a úzkosti jsou součástí těchto poruch.
Při problémech tohoto typu v obchodě nevydržíš. Lepší je kvalifikovaná pozice v úzkém kolektivu na snížený úvazek.
Podmínky, které teď máš, by nevydržel ani člověk bez psychických potíží.
Odejdi a řeš sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jaké máš SŠ vzdělání?
Tys nikdy nebyla na brigádě?
Ani doma po tobě nikdo nikdy nezařval?
Práce s lidmi je těžká, ale není moc prací, která není s lidma.
To bys třeba musela sedět v laboratoři a zase můžeš mít problém s kolektivem.
Na druhou stranu, v životě bych nešla do banky za přepážku, v životě bych nešla pracovat na veterinu bez požadovaného vzdělání.
Defakto bych čekala přesně to, co se ti děje.
Co jsi vlastně od toho čekala ty?
V práci se pracuje. A ty co sis vybrala, tak velmi intenzivně.
Ja pracuji hodně s lidma, jsem hodně v pracovním kontaktu s kolegy, ale i úplně cizíma lidmi.
Občas toho mám plné zuby, ale dost často je to skrz neschopnost, bojácnost, nekompetentnost, kuňky, případně přebujelé ega.
Tim jak je trend, že většina lidi nedělá to, co studovali, tak se domnívám, že tohle je ten dopad.
Nekompetentnost, neschopnost a na to se samozřejmě nabaluje stres a strach a od fobie či deprese je to kousek.
Nemůžou dělat všichni všechno, tohle je příčina mnoha špatných důsledků a tvých špatných rozhodnutí a 0 zkušeností.
Nema smysl tam zůstávat, ale další práci už si hledej dle svých znalosti, dovedností a psychických potřeb.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asi pracuješ na klinice, to je velký stres. Neplacené přesčasy denně jsou nepřijatelné, odejdi, v životopise to neuváděj. Běž na pracák, snaž se dát nějak do kupy. Chodíš na terapii, bereš léky? Co práce v laboratoři?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zdravím, ráda bych se svěřila a případně uvítala Vaše rady, přijde mi, že jsem v životě ztracená..
Po dokončení bakalářského studia (biologie) jsem měla problém kvůli sociální fobii s hledáním práce.. po čtvrt roce se konečně podařilo, jednalo se o banku-byla jsem zoufalá a brala cokoliv.. tam jsem po 3 měsících vyhořelá skončila, nezvládala jsem práci s lidmi, dennodenně jsem se ze strachu klepala a byla v neskutečném stresu, za celé 3 měsíce se to nelepšilo, ba naopak. Krátce na to se mi podařilo získat práci veterinární sestry.. byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě, konečně se mi podařilo najít práci spojenou se zvířaty.. to ale rychle přešlo. Jsem tam druhý týden, kolektiv tam je permanentně vystresovaný a vyhořelý, nic se nestíhá, všichni musí umět vše a už po měsíci vyžadují, aby byl člověk schopen fungovat sám a vše uměl.. je toho strašně moc, to není možné.. denně tam jsou neplacené(!) přesčasy, hodně často se tam zůstává i 2-3 hodiny po pracovní době. Což způsobuje další problém- jezdím hromadnou dopravou a poslední spoj mi jede o půlnoci, což znamená, že bych tam i hodně často kvůli dlouhým přesčasům zůstávala a neměla kde přespat (v práci to nejde, s doktory se nedá domluvit). Auto nemám a kvůli nedostatku financí ani dlouho mít ještě nebudu. Doktoři tam jsou hodně přísní a často po sestrách řvou, pořád se jim něco nelíbí a koukají na nás jako na něco podřadného, obecně mi pracovní prostředí přijde strašně toxické. Často se tam během směny nestíháme ani najíst..
Co mám ale dělat? Když odejdu, tak bude můj životopis u potenciálních dalších zaměstnavatelů působit špatně, když jsem nikde nevydržela ani pár měsíců.. Jakou jinou práci hledat, když v okolí nic jiného alespoň trochu podobného mému oboru není a stěhovat se z rodinných důvodů nemůžu. Shánění práce je pro mě hodně složité vzhledem k mým psychickým problémům, ale zároveň pracovat musím, nemohu zůstat na pracáku. Mám deprese, úzkosti a mezi lidmi se mi pracuje špatně, nevydávám dobré výkony a všechny zdržuju, začínám ztrácet zájem o všechny koníčky a přijdu si jako tělo bez duše. Nikde jsem se nebyla schopna zařadit do kolektivu, ať už teď v práci, tak i ve školách, přijde mi, že nevím, jak na to..
Asi jsem se v životě ztratila a nevím jak dál.