Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Milé maminky,prosím o každou zkušenost a radu…Mám doma 4 měsíční holčičku,od začátku je hodně uplakaná,odneslo to i kojení,jsme na lahvičce a taky moje psychika…S otcem jsme spolu 3 rokem,nikdy to nebylo mezi náma super a už dávno jsem od něj měla odejít,ale pořád o nic nešlo a já k…a si říkala,no co,lepší než být sama,vůbec jsem si sama sebe v tomto nevážila…pak jsem otěhotněla,první 3 měsíce jsem probrečela,chtěla odejít,ale věděla jsem že už by to nebylo jednoduché…co se malá narodila,všechno jsem si s ní oddřela sama,ten šel raději na pivo nebo na hokej,od 7 do 17 je v práci,pak ji chvíli pochová a už ho zajímá jen televize,hokej,co je k jídlu,samo že nic,malá nechtěla doposud ani do kočárku,natož tak do obchodu,je mi čím dál odpornější,jenom má zlé řeči a sám za nic nestojí.O víkendu celé dopoledne spí,já s malou vstávám denodenně,když jsem pro ni vybírala na internetu hračky,ani se nepodíval,pak mi akorát nadal,že tak hnusnou hračku by nikdy nekoupil,pořád mi připomíná na kolik hokejů už nešel,jak nikam nemůže,nikam ho nepouštím,běda jak si koupím něco na sebe,nebo si dovolím obědnat si domů jídlo,jenom zapomíná,že on přes 2000,–měsíčně prokouří…něco s ním řešit nemá cenu,jen se blbě ušklíbne a nakonec vše obrátí proti mě,někdy mám silný dojem že bez něj by mi bylo líp.Pořád jsem v depresi,jenom příjde domů už mám blbou náladu a jsem naštvaná,ani netuším proč,prosím,přejde to nebo to mám řešit radikálně?Na druhou stranu,nechci aby kvůli mé sobeckosti přišla o úplnou rodinu,takže je to asi jasné.Jen ten život vedle něj spíš přežiju,než prožiju.Podotýkám,že rodinu chtěl hlavně on,teď přiznal že je na to moc sebestředný a starý,je mu 31,mě je 23.Už nebo zatím s ním nedokážu ani spát,jak se mi tím chováním hnusí
Někde jsem četla,že se žena může po porodu změnit a i partnera vidí jinak,naopak odcházet od něj příliš brzo po porodu je zase údajně pošetilé.Vůbec nevím jak si poradit.Prosím o každou zkušenost a zároveň děkuji. ![]()
Kate, strašně ráda bych napsala něco hezkýho nebo povzbuzujícího. Ale bohužel sis to měla všechno rozmyslet už před otěhotněním. teď máš děťátko a odchází se ještě hůř. No já nevím, ale sama bys to asi měla ještě těžší. Možná bych počkala, až malá trošku povyroste, trošku si prozkoumala půdu někde jinde, bydlení atd. a pak se rozhodla a nebo jít třeba na nějakou dobu k rodičům, to by nešlo? Kamarádka to tak udělala, chvilku bez odezvy, pak za nima začal jezdit a nakonec se přesunuly zpátky. ale abych ti pravdu řekla, teď jsou zase tam kde byli. Přece jen je to otec tvého dítěte a tys ho znala už předtím, těžko ho teď donutíš, aby se změnil. Držím palce.
Ahoj Kate. Úplně tě chápu, prožila jsem přeně to samé. Ráda bych ti dala nějakou radu jak to mezi vámi urovnat, ale bohužel žádnou nemám. Já jsem také nechtěla od expřítele odejít tak jsem s ním vydržela do dvou let syna, ale potom jsem zjistila že je hloupost zůstat s ním když nejsme šťastní.Teď bydlím s mamkou, expřítel za synem občas příjde a jsem takhle všichni konečně štastní. Takže můj názor je že zůstat s chlapen kvůli dítěti, aby mělo úplnou rodinu je hloupost když nejsi šťastná.
(doufám že mě někdo neukamenuje
)
Také se teď ve svém vztahu necítím nejlépe jak je vidět z mojí „zpovědi“.Sama k partnerovi necítím takové nepříjemné pocity ale i tak zvažuji své možnosti včetně odchodu (jsem těhotná). Co bych ti poradila aby jsi se zklidnila, pokusila se srovnat s těmi pocity co prožíváš a pak je bez emocí říct partnerovi a dodat , že to je důvod roč zvažuješ odchod ze vztahu.
No ať se vyloupne jak to vidí on ![]()
ahoj Kate, mrzi me to, co pises… Ja mela exmanzela v tom samem veku, nikdy nepriznal, ze by to byla jeho vina (nas rozvod), ale choval se presne stejne jako Tvuj pritel (u nas v tom byla jeste nevera).
Ja to jednoho dne proste nevydrzela a vyhodila ho. Ale ja mela financni jistotu, jiz jsem z tomu pracovala (malemu bylo 8 mesicu)…
Jestli mas kam jit (k rodicum, ke kamaradce na delsi dobu, cokoliv, kde Ti bude dobre), tak bez…
Ja se nejvic bala toho, ze zustanu sama, ze nebudu mit penize, nebudu zvladat vychovu maleho sama…
A dva mesice po rozchodu si me nasel nejbajecnejsi chlap v mem zivote (je sice o 11 let mladsi, ale uz na to kaslat, je to proste moje srdicko), ktery miluje me i meho syna, v podstate mu nahrazuje tatu a maly mu tak i rika (kdyz rekne tata
, ale kdyz mu reknes tata, tak leti k nemu)…
A muj ex je ted spokojenejsi, ma kopu kamaradek okolo 20ti, vetsinou krasne skoro modelky, jednu s kterou spava a je fakt spokojeny… ![]()
Takze za me ROZCHOD, jestli mas kam jit…
Drzim palce, berusko…
![]()
Achjo, občas si říkám, „holky s kým si zakládáte ty rodiny“, ale pak radši mlčím, kdo ví jak dopadnu já ![]()
Je od tebe sice hezké, že nehceš mlé brát celou rodinu, ale osobně si myslím, že je lepší být s ní sama a mít hezký vztah a poklidný, než aby žila v rodině plné stresu, hádek atd… Navíc jk píšeš, o malou se přítel téměř nestará, takže malá o nic určitě nepřijde a chlapů je plno, můžeš jí najít nového tatínka, který ji bude milovat jako svou dceru ![]()
Samozřejmě konečné rozhodnutí je na tobě, ale já bych šla pryč ( chápu, že je lehké radit a těžké konat)
Budu držet pěsti ![]()
taky jsem s dcerou zustala sama. jedine co ti k tomu napisu, rozejit se, bylo nejlepsi rozhodnuti v mem zivote (po dceri samozrejme
). a zustavat kvuli diteti, je nejvetsi blbost. kdo zazil, vi..
drzim palce
![]()
Holky,moc vám děkuji za příspěvky
,v podstatě jste mě utvrdily ve dvou věcech,že jsem vážně husa a vše si měla rozmyslet daleko dřív,ale malé nelituji a druhá věc,asi jsem jen chtěla slyšet co vím,ten vztah je pro mě frustrující a tím pádem i pro prcka.Zkusím pro začátek na nějakou dobu i s malou k tátovi,srovnám si to v hlavě a hlavně po pár dnech zjistím jestli nám chybí a nebo jsem bez něj vyrovnanější… ![]()