Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mé dceři jsou skoro 3 roky a nedokážu ji naučit, aby poděkovala, když něco dostane. Beru, že se stydí poděkovat lidem, kteří jí nejsou až tak blízcí, ale ona nepoděkuje ani mě!!! Poprosit to jo. Sice až po upozornění, že tak se to neříká (Chci pití!), ale bez cavyků řekne prosím. Ale když ji nutím, aby řekla Díky nebo Děkuju, tak se zabejčí a just nepoděkuje. Vysvětluju, vyhrožuju, podanou věc jí nakonec seberu. Jen je na ní vidět jak je smutná, ale prostě nepoděkuje aby to dostala zpátky.
Příklad: Dostala Kinder vajíčko od tety, se kterou se běžně stýkáme. Očička jí zářily, s nadšením mi běžela ukázat, co že to dostala. Když jsem se zeptala, jestli poděkovala, jen sklopila oči. Tak jsem se zeptala té tety, jestli jí řekla díky a když jsem se dozvěděla že ne, tak jsem malé řekla, ať poděkuje. A ona začala kňučet, že chce ke mě. Navrhla jsem, že půjdem tetě poděkovat spolu. Došly jsme k ní, ale dcera stála jak socha a na moje pobízení odpověděla vždy něco, co se toho netýkalo. Například Máme doma morčátka nebo Venku padá sníh. Pořád žmoulala to vejce v ruce. Tak jsem teda řekla, že když nepoděkuje, budem to vejce muset vrátit tetě. Několik dalších pokusů, ale jen smutně koukala a prostě nepoděkovala! Tak jsem teda splnila výhružky a sebrala jí ho. Vejce si nakonec vzala dcerka tety a Linda byla smutná, protože ho chtěla taky.
Je mi jí vždycky líto a nejradši bych jí dotyčnou věc dala zpátky. Dneska to samé s kukuřicí, kterou zbožňuje. Chtěla ji, tak jsem nechala činnosti, podala jí ji a chtěla jsem, aby poděkovala. A prdlajs. Takhle je to se vším.
Jak ji to mám naučit? Mám smůlu, protože je to Beran a nenadělám s ní nic? Jak pak vypadám, když si všichni myslí, že mám nevychované děcko?
Omlouvám se za nehorázný román ![]()
Já to synovi prostě nedám… Když nechce poděkovat nedostane nic. Možná tvrdé, ale tom jediné funguje. takže když přijde návštěva a něco mu donese, tak dokud neřekne děkuju nesmí si to vzít. Pokud přijde někdo, kdo mi neustále říká jen ho nech, to nevadí, tak mu to vezmu já a dám to někam kam na tu věc nedosáhne a nedám mu jí dokud nepoděkuje ![]()
Nevím, jestli to pomůže, asi děláš to samý, ale hlavní je nepolevit ![]()
Snad z toho brzy vyrostou ![]()
MMCH - u nás musí poděkovat i za pití… Však já mu taky děkuju, když mi dá nějakou hračku ![]()
Malá děkuje (kujííí), občas zapomene, tak stačí říct „jak se říká?“ I já jí děkuji, když mi něco podá nebo donese.
A poprosit taky umí…ono to „pošííím“ je moc hezké ![]()
Ale může klidně přijít období, kdy se začne stydět a nevymáčkne ze sebe nic ![]()
Někdy to u nás vypadá takhle ![]()
Malá…Pití!
Já…Na tohle neslyším.
Malá…Pití, šišíííš!!! ![]()
Tak moje mala dekuje a ma ztoho srandu
Jinac ted kdayz neco chce tak napr,mami prosim bombonek dekuku a kdyz ji ho nechci dat tak porad opakuju dekuju bombonek budu hodna ![]()
Laducha:
Jo, tak velmi podobně to někdy vypadá i u nás, a to už je naší slečně 3,5 roku ![]()
„Chci napít!“ … „lálalá, tralalá“ (to si zpívám a dělám, že neslyším
)
„Mamíííí, já chci napít!“ … „co říkáš? Zase se mi zaklaplo ouško.“ (vždycky říkám, že mám v uchu klapku, která se otevře jenom když se mnou mluví slušně, jinak je zaklaplá a neslyším
)
"Tak si ho odklapni!!! CHCI NAPÍT! "…
![]()
Tak u nás se děkuje docela obstojně, Tobík někdy zapomene, ale když mu to připomenu, tak okamžitě poděkuje. Julinka děkuje většinou sama od sebe, zatím jí to baví, naučila se to asi před 2 měsíci ![]()
Já bych teda byla tvrdá a nedala dokud nepoděkuje, časem to určitě pochopí. Ale chápu, že to musí být dost náročné vydržet ![]()
U nás se taky děkuje, co začaly holky opakovat slovíčka, tak to bylo první co se naučily (kukuju). Někdy poděkujou automaticky, někdy stačí napomenout - jak se říká??… Za všechno od malička co mi podaly děkuju ![]()
Kubas se to naučil prostě tím že se mu také děkuje za to co udělá/donese. Příklad věty - Kubíku, doneseš mi prosím ten hrnek? - (Kubas donese) - Děkuji. - Ale občas se mu to taky musí připomenout.
My jsme zacali trenovat malyho asi tak od 2 let. Tak po 3 mesicich se poradne zasekl. Nejak mu neslo rict prosim prosim (silene chtel zvykacku). Takze sem si s nim sedla a asi tak 15 minut jsme trenovali - dokonce se k nam pridal i manzel a dokola jsme mleli - mami prosim prosim zvykacku a dekuji. S manzelem jsme to divadlo predvedli nekolikrat, dokonce jsem mu dala i tu zvejku do ruky se slovy a kdyz Stepanek rekne prosim prosim zvykacku, tak mu ji takhle dam a kdyz ji dostane, rekne dekuji.....a nerekl a nerekl a nerekl, takze sem mu ji sebrala, pokrcila ramenama a rekla mu, ze pokud to neumi rict hezky, tak ji nemuze dostat. Zabrecel si, ale jak se uklidnil, bylo za chvilku posim posim ( ja ho k tomu jeste naucila gate nosim
) Kazdopadne, pokud po nem chci, aby treba pozdravil, poprosil, podekoval, tak musim porad hodne pripominat a kdyz ho to ucim, tak opravdu musim hrat divadlo, aby ho to bavilo. Zatim je mu 2,5, tak to snad vypilujem. Nejlepsi je, kdyz z nasi vesnice vyrazime do mesta a on kazdeho zdravi ![]()
Děti jsou opičky, které zkouší všechno co vidí - hlavně u rodičů, kteří jsou jejich vzorem. Když uvidí, že rodiče taky děkují - nejen dítěti, ale v běžném životě i mezi sebo navzájem (maminka tatínkovi, babičce, v obchodě, atd.), také to napodobují.
Tak bych zkusila se soustředit i na to, jestli se u vás doma děkuje.
Ze zkušenosti vím, že pokud se na něčem trvá násilně, většinou to má efekt opačný. Mám doma taky Berana a k tomu ještě jednoho Býka ![]()
já osobně děkuji za všechno když odchází babička tak jí říkám ahoj a děkuju moc,že jsi byla s malou venku říkám „dějuju moc“ a dcera to začala říkat sama od sebe vůbec jsem jí to neučila jen se třeba dr.v poradně divila , že říká děkuju moc a když dostala obrázek když pozdravím dobrý den tak dcera taky řekne dobrý den je to moje opička ![]()
Luciusek píše:
Děti jsou opičky, které zkouší všechno co vidí - hlavně u rodičů, kteří jsou jejich vzorem. Když uvidí, že rodiče taky děkují - nejen dítěti, ale v běžném životě i mezi sebo navzájem (maminka tatínkovi, babičce, v obchodě, atd.), také to napodobují.
Tak bych zkusila se soustředit i na to, jestli se u vás doma děkuje.
Ze zkušenosti vím, že pokud se na něčem trvá násilně, většinou to má efekt opačný. Mám doma taky Berana a k tomu ještě jednoho Býka
Mimo téma: Co máte proti Beránkům (to jsem já) a Býčkům (můj chlapeček)? ![]()
dornicka píše:Luciusek píše:Mimo téma: Co máte proti Beránkům (to jsem já) a Býčkům (můj chlapeček)?
Děti jsou opičky, které zkouší všechno co vidí - hlavně u rodičů, kteří jsou jejich vzorem. Když uvidí, že rodiče taky děkují - nejen dítěti, ale v běžném životě i mezi sebo navzájem (maminka tatínkovi, babičce, v obchodě, atd.), také to napodobují.
Tak bych zkusila se soustředit i na to, jestli se u vás doma děkuje.
Ze zkušenosti vím, že pokud se na něčem trvá násilně, většinou to má efekt opačný. Mám doma taky Berana a k tomu ještě jednoho Býka
Mám malé Býčátko a ještě menší Jehňátko - no, ta tvrdohlavost je někdy urputná
Chce to s nima hooooodně trpělivosti a hlavně nic nelámat přes koleno - to se vždycky vrátí jako bumerang ![]()
Luciusek píše:dornicka píše:Mám malé Býčátko a ještě menší Jehňátko - no, ta tvrdohlavost je někdy urputnáLuciusek píše:Mimo téma: Co máte proti Beránkům (to jsem já) a Býčkům (můj chlapeček)?
Děti jsou opičky, které zkouší všechno co vidí - hlavně u rodičů, kteří jsou jejich vzorem. Když uvidí, že rodiče taky děkují - nejen dítěti, ale v běžném životě i mezi sebo navzájem (maminka tatínkovi, babičce, v obchodě, atd.), také to napodobují.
Tak bych zkusila se soustředit i na to, jestli se u vás doma děkuje.
Ze zkušenosti vím, že pokud se na něčem trvá násilně, většinou to má efekt opačný. Mám doma taky Berana a k tomu ještě jednoho Býka![]()
Chce to s nima hooooodně trpělivosti a hlavně nic nelámat přes koleno - to se vždycky vrátí jako bumerang
No jo, no, ale jinak jsme zlatí lidé ![]()
Proti Beranům nemám vůbec nic, ale moje dítko je BERAN se vším všudy. Je s ní dost těžké pořízení. Beran v kombinaci s obdobím vzdoru a prosazováním osobnosti mě docela dost psychicky vyčerpává ![]()
Jinak u nás doma se taky děkuje a prosí, zdraví apod. Děkuje se i jí, takže vzor v nás má dobrý. Nějak ale zatím bez vlivu. V obchodě mě občas taky napodobuje, ale pravidlem to není. Ale v obchodě ji ani nenutím, spíš když jdeme někam, kde už nás znají.
Jenže ona třeba ani nepozdraví tetu na cvičení pro děti, i když ji zná už půl roku. Když odcházíme, tak kuňkne „ahoj“, ale není ji vůbec slyšet. Když chce teta nějakou spolupráci, když má něco říkat z donucení, tak prostě nespolupracuje. Např.: Děti, co dáváme sněhulákovi místo nosu (očí, na hlavu…)? Všechny děti se překřikujou aby to řekly první a naše stojí a čučí, slovo z ní nedostanu.
Jinak se jí teda pusa nezastaví a i s tou tetou si povídá, ukazuje jí notýsek s obrázkama, vypráví jí co zažila.. Přijde mi že prostě jakmile se jí řekne udělej nebo musíš, tak to prostě just neudělá.
Takže jak na ni??? Když vzor má, ale nechytá se ho a donutit ji nejde?