Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Od malinka jsme ji chovali, uspavali jo buď u prsa nebo s ním v posteli. Vím že jsme udělali chybu, ale zase čím dřív s tím něco udelat, tím líp. Bojíme se i v noci otočit, aby se náhodou neprobudil.
Jak jste učili vy?
To upřímně nezávidím a jsem zvědavá na rady.. přeju asi hodně trpělivosti ![]()
A v čem je ta chyba? Miminko potřebuje úzký fyzický kontakt s matkou, není to nic špatného. To, že to má hodně lidí jinak, tuto potřebu nevyzmizíkuje.
Vadí vám to nějak? (kromě toho otáčení na posteli, které se dá vyřešit odsunutím miminka víc na kraj nebo do postýlky přistavené k posteli).
Dej postylku vedle postele bez bocni zabrany a priraz k vasi posteli, budete mit vic prostoru a natahnes jen ruku v noci
@Celina hele to je o diteti. A ja nemusela nic odnaucovat, s vekem se proste nenasilne presunula do svoji
obcas za mnou prijde i ted a jsem rada
JJa „uspavam“ i triletou. Zkratka od kojeni, chovani, houpani, jsme nensilne presli k sezeni u postylky, povidani, hlazeni po zadickach.Za par mesicu uz me tu ani chtit nebude (jako starsi syn) a pro me jsou tyto chvile blizkosti jedny z nejkrasnejsich v celem dni. Z detstvi si take pamatuji jakose nejlepsi, kdyz si ke me mamka vecer sedla a povidaly jsme si.
@unuděná ja to same, s nami si povidal takto tatka a vzpominame na to doted
Já nic neodnaucovala, dozral k tomu sám ve 13 měsících. Do té doby usínal u prsa.
A budí se v noci, když se otočíte, nebo z toho jen máte strach? Třeba dcera byla u nás v posteli klidnější a nestávalo se, že bychom se navzájem budili. Zkuste přirazit postýlku bez bočnice k vaší posteli, jestli nutně potřebujete učit na postýlku. Pokud vás ale společné spaní nijak neomezuje, tak si myslím, že není třeba to řešit, protože vše přijde s věkem samo;)
U nas ve chvili kdy z usinani ktere trvalo 5 minut stal hodiny ritual, kdy jsem se nemohla ani hnout, jsem proste rekla dost a sla po sprse do postylky. Protestovala jen jeden vecer.
Chapu te. U nad i ted obcas kdyz u nas skonci, tak se vrti a nevi najit polohu, prevaluje se, vrti. Kdyz ji vratim zpet, je vetsinou okamzite klid. Proste potrebuje svuj prostor. A jen chvili chtela byt pritulena.
Za me presunout a vydrzet. Nebo nepresouvat a vydrzet… Ja jsem presouvala az po roce. Predtim jsem jen uspavala na velke posteli a pak ji presunula jiz spici. V noci se k nam jiz presouvat nechtela.
Miminko patří k mamince a ne někam do postýlky nebo dokonce svého pokoje. Je to základní potřeba bezpečí u dítěte a kdo to nechápe a cvičí dítě jak opičku, tak neví, jak to je škodlivé.
Nelze naučit dítě nechtít být v bezpečí. Lze je pouze naučit, že na maminku není spolehnutí a že není s ním, když ji potřebuje.
@quinsley to si nemyslím. To že dítě spí ve vlastní postýlce, máma hned vedle a hold xkrát za noc vstane, ale může se (chudák) matka alespoň otočit bez toho aby měla strach zda miminko vzbudí, mi nepřijde jako nepochopení ze strany matky a týrání miminka. Tohle je jeden (moderní a momentálně IN) názorů se kterými se rozhodně neztotožňuji…
Já dotazující maminku chápu a nemám ji to za zlé. A věřím, že naše, v postýlce spící, mrně nemá pocit, že na mě jako matku není spolehnutí. A ani já jako dcera nemám pocit a ani jsem ho nikdy neměla a taky jsem spávala v postýlce.
Řekla bych, že zakladatelka se neptá, jestli je to správně nebo ne, ale jak to miminko naučit spát v postýlce samo (ať už je to z jakéhokoli důvodu
).
Doporučuji rituály, děti jsou chytré, rychle pochopí a vědomí, že ví, co bude následovat, jim dává jistotu a pocit bezpečí. A sama své dítě znáš, víš, co má rádo (dudlík, plyšáka, muchlání plenky, spaní na břiše,…), tak se mu tuto novou etapu snaž napasovat na tělo, aby ta změna, byla pro něj co nejjednodušší. Rozhodně to nebude jednoduché, máme ty naše broučky rády a jakýkoli pláč nám rve srdce, ale ono to někdy jinak nejde. Bohužel. Takže jestli se jednou rozhodneš, že chceš miminko naučit usínat/spát samotné, rozhodně neustupuj, ublížíš mu tím.
Rad je spoustu, na každé dítě zabere něco jiného. Někoho inspirují příběhy jiných, tak posílám svůj (mám volný večer
)
U prvního syna jsme byli bez zkušeností, spal s námi v posteli více než 2 roky, jakékoli uspávání mimo nám nešlo, v noci se budil na pití, uspávání byl dlouhý a vyčerpávající proces. Upřímně, syn zkoušel a my v dobré víře ustupovali, aby byl spokojený.
U druhorozené dcery jsem na to šla jinak. Dcera usínala u prsa, pak jsem ji přendala do postýlky. Po roce jsem prso vyměnila za láhev. Po koupání jsem ji ukázala láhev s mlékem, což pro ni byl signál, jde se spát… malá se začala řechtat, spokojené miminko jsem položila do postýlky, dala láhev, počkala až dopije vzala láhev, pohladila a odešla. Budila se ještě na noční pití cca do 1,5 roku.
U dvojčat už jsem věděla, že jsem to JÁ, kdo určuje pravidla a ne to malé miminko, že ty pevné mantinely dětem vyhovují a dávají pocit jistoty, načež jsou spokojené. Naše večerní rituály provázel smích, mazlení, spokojenost. Nutnost byla (po zkušenostech u dcery) láhev do postýlky, jedna ještě potřebovala plenku na muchlání, druhá plyšáka, holt každé dítě jiné, v tomto jsem jim šla na ruku. Noční krmení přirozeně přestalo ještě před jejich rokem.
Od tří let dětem čteme a uspáváme mazlením, ale to už je jiný příběh, jak jsou děti větší, to už si každý udělá sám, jak mu to vyhovuje. Přeju uspěšné učení, pevné nervy a hlavně, hlavu vzhůru. Ono to půjde, hlavně tomu věřit a vydržet ![]()
Pani/slecna rada rype,to uz tu hodne lidi vi…takze je uplne ve vsech fszich a o vsem vse vi
![]()