Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No, nevim, nato asi neni pomoci… nebo ne knizkama a pod.,.. my jsme se hodne hodne hadali kdysi… pak se to zmenilo… a je to tim ze se mi porad vic a vic zhorsuje moje roztrousena skleroza… tudiz si oba vic vazime jeden druhyho, radujeme se z malickosti, neresime zbytecnosti, kdyz se nahodou pochytime, tak radeji hned zmlkneme, nez se hadat… nijak jsem ti nepomohla, ale myslim ze na to proste nejsou zadne knizky, clany,… proste si to musis sama uvedomit, co mas, jake mas hrozne velke stesti, ze jste zdravi, ze muzes mit deti, ze mate kde bydlet, ze te muz miluje,… a neresit ptakoviny…
Já nic neřeším, protože tím „řešením“ a probíráním problémů jsme u nás doma nikdy k ničemu konstruktivnímu nedospěli. Nechávám věci plynout a ono se to obvykle nějak vyvrbí samo ![]()
Taky mam tendenci vybouchnout a rvat, vetsinou to k nicemu dobremu nevede. Co s tim nevim, snad se ucit ovladat na drobnostech, obcas se mi to podari. Za ten kraval maloco stoji.
Vysvetlit mu, ze se snazis ale ze je to proste tvoje natura?
Když si člověk uvědomuje, co dělá špatně, tak s tím může, nebo přesněji MÁ, něco udělat. Jsi rozumná a inteligentní, proto o tom uvažuješ. Zřejmně máš podlomenou sebedůvěru a sebevědomí díky rozvodu rodičů. Je třeba s tím něco udělat a také se naučit sebeovládat. Myslím, že dobrý psycholog by Ti měl pomoci. Nicméně i s jeho pomocí či bez ní je to pouze a jen na Tobě. Držím palečky a pevnou vůli ![]()
K tomu aby si sa zmenila potrebujes dobreho spoluhraca. Ja som bola vedla byvaleho hadava hysterka, moj manzel ocenuje ze ma nic nerozhodi ![]()
Inak psychologom neverim, mam decko co urobi kraval raz do hodiny a psychologicka mi poradila, aby som zacala pracovat na sebe, ked mi to vadi
![]()
@donaga
nevím, psaní typu že „máš pod srdcem holčičku“ 2× a vůbec celý styl celkem napovídá, že jsi fakt nevyrovnaná. Ten psycholog by nebyl od věci, když to neumíš sama, radovat se z toho, co máš ![]()
@donaga
jen jsem se překlikla a dala odkaz na tvůj příspěvek, místo zakladatelky. toť vše ![]()
Tak stejny problem mam skoro rok uz taky…spoustecem asi byla smrt babicky a ziti u pritelovo rodicu(male bylo ani ne pul roku).jakoby prozreni, ale spis v tom negativnim smyslu. uvedomila jsem si jaka prasacka a ignorantska rodina to je, tudiz po nich toho dost,,zdedil,, i pritel.bylo to na palici a doufala jsem, ze az budem ve svym, zlepsi se to. bydlime ve svym uz dva mesice a nevim nevim, spis si naopak rikam, ze by bylo lepsi kdybych bydlela sama…postel uz neni co byvala a co ted spime oddelene, jsme se este vic odcizili mi prijde(jeho chrapani uz me fakt vytacelo, pac jsem se nevyspala).jsem dost narocna i na sebe, pac muj otec me celej zivot buzeroval a ze vsechno jsem delala blbe atd.tak se snazim vse delat,,dokonale,, nebo spis aspon poradne a chci to i po priteli a hlava mi nebere proc to jako,,normalni,, clovek nemuze udelat. a to chci po nem jen aby po sobe uklizel (oblikani, drobky, obaly od neceho, nadobi, rucnik povesit aby se nezaparil v koupelne…)a stejne to udela tak max dvakrat do tydne a musim to za nej delat ja! neco mu reknu a 90% z toho nedokaze vstrebat, bud to stejne neudela nebo podle me na ho–.on byl zvyklej ze po nem vse uklizela matinka automaticky ikdyz nadavala. a ja jsem na tohle vylozene alergicka, prave kvuli otci, kterej nas s mamou buzeroval, alesam na nic nesahnul a my museli skakat kolem nej. proto nikomu nechci delat,,sluzku,, kdyz je to dospelej svepravnej clovek.stve me to, nechci se chovat jako muj fotr, ale prece po nem zas tolik nechci? uz fakt nevim co delat…nevim jestli je tak linej, vubec nad necim takhle premejslet co dela nebo mi nekdy prijde fakt demetni ![]()
Předem se omlouvám za anonym je to tak pro mě lepší..
nechci o něj přijít, chci se konečně naučit chovat dospěle. Je mi 26 let a občas se chovám jako rozmazlenej sobec, vyrůstali jsme jen s mámou, chyběl nám otec a já nechci přijít o tak skvělého manžela a otce mých dětí jen kvůli svému rozmazlenému chování.. je tu mezi vámi i taková jako já? Jsou nějaké dobré knížky jak se naučit být prostě v pohodě a věčně se za všechno nenaštvávat? neřešit tolik úplné hlouposti? Jsem někdy i dost příná na svého 2letého chlapečka pak mě to vždycky trhá srdce
připadám si hrozně, jako špatná manželka a špatná matka. Jen pro pořádek byla jsem taková i před mateřstvím to jen kdyby někoho napadlo že to je třeba tím - není…ne snadno se mi píše jak jsem asi hrozná. Jen si říkám, tenhle život žiju jen jednou a nechci ho promarnit hádkama, stresem, nervama a pod. pro své děti chci fungující rodinu s normálními hádkami a hlavně bych chtěla omezit hákdy před dětmi to prostě já neumím.. pohádám se jako pes i před chlapečkem, prostě mám temno před očima…achjo holky.. nechci to řešit žádným psychiatrem, práškama, chci to zvládnout sama. Chci být i sama víc soběstačná, hodně jsem vázaná na manžela. Třeba když se změním a on to uvidí, změní se i chování jeho.. Věřila bych tomu. Je fakt úžasnej.. prosím za jakékoliv reakce, zkušenosti, knížky, články, prosím sem s nimi. Děkuju holky 
Nemá smysl sem vypisovat jaké máme problémy, hádky a co všechno řešíme. Máme krásné manželství, krásného zdravého kluka, holčičku si šlechtím 22tt pod srdcem, začínáme stavět dům, máme všechno. Jenže jsem asi až moc náročná, vím o sobě že jsem přehnaně náročná, žárlivá i mimo těhotenství.. manžel má taky své mouchy a ne málo, ale je fakt že lepsího chlapa bych NIKDY nenašla. A to myslím upřímně. Nemáme žádné extra velké hádky ani problémy, ale umím se vždycky naštvat kvůli blbosti a vybouchnu tak, že řvu a řvu a to mám pod srdcem holčičku