Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím všechny,
vím, že toto téma tu zaznělo už mnohokrát, ale zase na mě doléhají deprese, že se mě nechce ani vstát z postele, protože na tom dni nevidím nic pozitivního. Začalo to tak 3 měsíce zpátky, kdy jsem nastoupila do práce, kde je k sobě kolektiv strašně zákeřný. Já jsem tam byla jako vždy takový pozitivní hráč, vždy jsem se snažila pomáhat atmosféru zlehčit, odlehčit, ale ti zákeřní lidé vás úplně vysávají. A protože jsem klasický střelec a nejsem splachovací, tak jsem si to začala nosit i domů a snažila se stále pochopit, proč takoví lidé jednají, jak jednají. No a začala jsem o sobě pochybovat, ale vždyt přeci není nic špatného na tom, že se k sobě lidi chovají s úctou a respektem. Samozřejmě ani moje okolí mě moc nechápe. Prý jsem slaboch, že to nemůže být tak hrozné a to vám na sebevědomí taky moc nepřidá. Ztratila jsem zájem o věci, které mě dělaly radost, snažím se vždy najít pozitivum na tom dni, nějak se zaměstnat věcmi, které mě dělali radost, dát si nějak život dohromady, ale už to nějak nedávám. Když se mi tyto deprese staly poprvé, vyřadila jsem věci ze svého okolí i lidi, co mě ubližovali, ale dnes na to nějak opravdu nenacházím sílu a další den je pro mě docela utrpením. Nemáte někdo s touto situací zkušenosti a co vám pomohlo?
Změnil bych práci.
Když někdo jiný může za tvé deprese, tak pryč z jejich dosahu. Není důvod si ničit život kvůli blbcům.
Zkušenosti se zákeřným, pomlouvačným a vysávajícím kolektivem mám..dřív jsem z toho byla taky špatná..mrzelo mě to a nechtělo se mi tam vracet..teď s odstupem času si říkám, že měli asi nějaký problém sami se sebou a proto se tak chovali.. nevím.. ať už měli důvod jakýkoliv, já se kvůli nim měnit nehodlám..nebudu lidi pomlouvat, nebudu jim do očí tvrdit něco jiného než za jejich zády apod..
přesně jak píšeš..správně je chovat se k lidem s úctou a respektem..každý je nějaký ![]()
Spíš mě překvapilo jak píšeš, že Ti Tvé okolí řeklo, že jsi slaboch..okolí = rodina nebo přátele? Rodina by to snad nikdy neudělala (doufám), takže zbývají přátelé.. pokud jsou schopni Ti něco takového říct místo podpory, možná by nebylo od věci je trošku obměnit ![]()
A co se týká deprese..tam Ti asi moc nepomůžu..ale dobrá zpráva je, že venku už se zase začíná objevovat častěji sluníčko..a to deprese určitě zahání ![]()
Když nastoupím do práce kde jsou samí blbci, kteří ze mě vydávají energii, tak změním práci. Jednoduché jako facka.
Všem Vám moc děkuji.
Ted marodím, abych se dala dokupi a práci hodlám měnit. Vlastně na pár pohovorů už jdu.
Ohledně toho, jak Vám to bere energii máte pravdu.
A bohužel se ke mě jako ke slabochovi staví i rodina. Oni jsou stará škola, to že člověk chce změnit práci, protože ji se svým charakterem psychicky totálně nezvládá a ztratil 10 kilo a skončil na 50 kg, že se na sebe nemůže ani podívat, tak jim to asi nepřipadá divné.
A když člověk marodí, aby se dal dohromady si zase myslí, že se chci flákat, přitom mě práce naplnuje.
Mým velkým koníčkem je tvoření, od bytové dekorace po zahradní. Vždy jsem to chtěla mít jako přivýdělek, ale to oni neberou a nechápou a samozřejmě nepodporují.
A proč se jimi nechávám tak ovlivnovat? Protože u nich dočasně bydlím, A oni jsou ve smyslu můj dům, moje pravidla.
Ale snad vidí, co to se mnou dělá.
Přátelé jsem zatím odsunula tak nějak na druhou kolej, než se dám do pořádku. To je zase ta moje hrdost.
Jste skvělí a moc děkuji za Vaše rady, jak se opět dostat do sedla ![]()
@Ivet1977 píše: …
Když se mi tyto deprese staly poprvé, vyřadila jsem věci ze svého okolí i lidi, co mě ubližovali, ale dnes na to nějak opravdu nenacházím sílu a další den je pro mě docela utrpením. Nemáte někdo s touto situací zkušenosti a co vám pomohlo?
Nejsou to deprese jako takové, je to spíš naprosté znechucení z těch lidí…
Jediné řešení je odejít, nemá to smysl.
Prostě se tam sešlo několik negativních lidí, který je v jejich negacích, záludnostech dobře.
Lze to změnit, ale stálo by to neuvěřitelně mnoho času a sil a výsledek- přínos je zanedbatelný.
PS: nejsi kapitán nemusíš stát na můstku až do úplného potopení. ![]()
A víš, že když nad tím tak přemýšlím, tak máš pravdu a já se je opravdu snažila změnit? Nebo spíše teda ukazovat tu jejich lepší stránku? A opět máš pravdu, příjdeš opět do práce a můžeš začít od nuly, ale to mojí náplní práce nebylo.
Máte pravdu, škoda mluvit, ti lidi si svoje mindráky vylívali na lidech, co to s nimi mysleli dobře.
Deprese mám, nevím, proč se ke mě lidi tak chovají a proč se jim nedokážu bránit a nechávám si to tak dlouho líbit, až úplně vyhořím.
@Ivet1977 píše:
A víš, že když nad tím tak přemýšlím, tak máš pravdu a já se je opravdu snažila změnit? Nebo spíše teda ukazovat tu jejich lepší stránku? A opět máš pravdu, příjdeš opět do práce a můžeš začít od nuly, ale to mojí náplní práce nebylo.
Máte pravdu, škoda mluvit, ti lidi si svoje mindráky vylívali na lidech, co to s nimi mysleli dobře.
Deprese mám, nevím, proč se ke mě lidi tak chovají a proč se jim nedokážu bránit a nechávám si to tak dlouho líbit, až úplně vyhořím.
Kdyby nebylo starých, nebylo by mladých
Kdyby nebylo slabých, nebylo by silných
Kdyby nebylo hlupáků nebylo by ani těch chytrých.
Je to volný překlad nějaké čínského nebo indického přísloví…
Třeba to celé bylo jen proto, aby jsi si více vážila přátel kolem sebe ![]()
@Josef_t píše:
Kdyby nebylo starých, nebylo by mladých
Kdyby nebylo slabých, nebylo by silných
Kdyby nebylo hlupáků nebylo by ani těch chytrých.Je to volný překlad nějaké čínského nebo indického přísloví…
Třeba to celé bylo jen proto, aby jsi si více vážila přátel kolem sebe
Měla bych jich opět pár přečíst, oni věděli, o čem mluví a byla doba, kdy jsem je četla pravidelně jako inspiraci.
A je pravda, že jsem se s nimi moc nevídala, že jsem se soustředila jiným, špatným směrem.
Nevytáhneš z rukávu ještě nějaké ![]()
@Ivet1977 rodiče si člověk nevybere..a pokud u nich bydlíš, tak je jasný, že Tě o to více ovlivňují..pokud ale máš nějaký sen, tak bych se soustředila na jeho splnění.. nějaký job, kde by jsi tohle mohla dělat? Nebo jsou na to potřeba nějaké školy, kurzy?? Nebo bys to chtěla dělat na IČO? To, že to rodiče nepochopí, s tím nic neuděláš..to ale neznamená, že se tomu nemůžeš i přesto věnovat ![]()
@ZbyŠtě píše:
@Ivet1977 rodiče si člověk nevybere..a pokud u nich bydlíš, tak je jasný, že Tě o to více ovlivňují..pokud ale máš nějaký sen, tak bych se soustředila na jeho splnění.. nějaký job, kde by jsi tohle mohla dělat? Nebo jsou na to potřeba nějaké školy, kurzy?? Nebo bys to chtěla dělat na IČO? To, že to rodiče nepochopí, s tím nic neuděláš..to ale neznamená, že se tomu nemůžeš i přesto věnovat
Moji rodiče jsou jinak milionový, jen chtějí o všem rozhodovat a kontrolovat. A prostě pro ně nějaké vyhoření nebo deprese neexistují.
No a co se tvorby týče, tak to jde opravdu jen jako přivýdělek, to co dělám je velice pracné a aby se vyplatila, musela by být i vyšší cena, Jedině se k nějakému IČU přifařit ![]()
Je to běh na dlouhý lokty. Ted potřebuji klasickou práci, během ní si udělat kurz třeba účetnictví, najít si pak klienty a dělat to z domu a přitom se soustředit i na koníčka. Klidně bych jezdila i do AT uklízet, abych si přivydělala. Jen to nějak domyslet až do konce, nápadů já měla vždycky hodně ![]()
Nyní ale ještě pevná práce a kurz účetnictví.
Taky je tu místní cukrárna, kterou bych chtěla převzít, paní je už hooodně stará, ale nemám odvahu se jí na to zeptat.
Prostě si tady v tom chaosu potřebuji udělat pořádek ![]()
@Ivet1977 no vidíš..tak máš aspoň za čím jít a to Tě bude hnát dopředu
nápadů máš zdá se opravdu fůru..na ty lidi v práci se vykašli..nestojí za to..myslíš, že oni se trápí kvůli Tobě? Tak proč bys měla ty kvůli nim
a uvidíš..za čas si na ně vzpomeneš a budeš si jen říkat, jaký to byli pitomci ![]()
Určitě změna zaměstnání. Podle mého názoru je zcela zásadní, mít práci, která mě bude naplňovat a bavit..
Je to jen tvůj život.
Pracuj tam, kde ti to dělá radost.
Stýkej se jen s lidmi, kteří ti dělají radost.
Jež jídlo, které ti chutná.
Poslouchej hudbu, která se ti líbí.
Obklopuj se barvami, které ti dělají radost.
Neci ti řeknu. Měla jsem kamarádku, která byla pro můj život zcela toxická.
Ale já to dlouho neviděla. Vždycky, když jsem měla něco, co mi dělalo radost, brzy jsem pak měla pocit, že je něco špatně.
📌Taky jsem jednou nastoupila do práce, kde byly ženské źle. Byl to malý kolektiv, ale protože jsem byla pro firmu takřka okamžitě přínosem, začaly ty holky být zlé. Domů jsem chodila s pláčem. A ona mi řekla, že taky chodila do práce kterou neměla ráda, takže já to musím vydržet… Tehdy mi to úplně nedošlo.
📌Když jsem měla partnera a on měl náročné období, kdy jsme spolu moc nebyli, to ona mi do hlavy nasadila brouka, že mě asi dost nemiluje.
Tenkrát mi to ale taky nedošlo hned.
Když jsem tu práci změnila a partnera chápavě podpořila, tak zaútočila že co si vlastně myslím, že když ona dělá věci které nechce, je s mužem kterého nemiluje a je nespokojená, že i já musím být. Protože život je prostě těžkej a já musím tyhle věci přetrpět. A mě se konečně rozsvítilo.
Sebeláska. To je klíč. Nesmíš čekat, že podpora přijde primárně zvenčí. Ta má přijít zevnitř tebe.
Napiš si na do tří sloupečků.
Co chceš..
Co nechceš..
Co máš…
Už to vidíš? Tak s tím něco udělej.
Jen ty můžeš změnit svůj život. Nikam nespěchej, ale dej si cíl
..
Hodně štěstí.
To zvládneš ![]()
@MamculeVerca
Moc děkuji za podporu a sdílení svých osobních zkušeností.
Vím přesně, co by mě udělalo štastnou, jen já jsem tím vším tak znechucená a demotivovaná, že mě ani nebaví věci, které mám tak ráda. Chybí ta síla a motivace.
Ono to určitě příjde. Jen ty začátky ![]()