Jak řešíte flashbacky?

874
25.8.24 14:45

Jak řešíte flashbacky?

Jak na první dobrou řešíte, když se stane (i v rámci terapie), prostě flashback?
Hnusnej sen, rozpomínka, zarytá úzkost v žaludku, smrtelný strach… prostě flashback.
Pár hodin, desítek hodin jsem z toho většinou špatná, je to jak hozená černá deka a moc toho nepomáhá, blbě se po zbytek dne soustředím, snad procházka, ale to zrovna po ránu není reálné.
Dýchání?
Nevím, nic mi moc nepomáhá a hlavně cítím takové ten pocit selhání, že tohle by už dávno mělo být pryč a další nový vzpomínky ani fantazie z dětství NECHCI!

Jde o vzácný jev, cca jednou za rok, půl roku, při únavě, výročích zarytých v těle, která s tím souvisí… myslela jsem, že se to po letech bude lepšit, asi se lepší intenzita i frekvence, ale sakra, pořád… pořád… odejde to někdy?
Terapeutka radí odvést pozornost, já mám pocit, že mě prostě v tu chvíli s tím politým potem doslova osahává matka a je to zpátky. Ten akutní stav hrůzy neumím přejít dost efektivně.
Pomůže objetí partnera, ale potřebuju se s tím vypořádat i sama.

Nemáte někdo z terapie nějakou účinnou metodu?

Anketa

Hlasovalo:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
25.8.24 14:54

Smířit se s tím a nebojovat s tím. Smířit se taky s tím, že naprosto 100% nebudu vyléčena nikdy a NEMUSÍM být a je to tak v pořádku. Tyhle věci jsou jako cibule. Už myslíš, že je to za tebou a znova se něco objeví. Teď budu hodně hnusná, ale hodně pomohla smrt týrajícího rodiče.

Tak to prostě je. Zjizvená už budeš napořád. Asi jako po císaři. Můžeš s tím bojovat, ale bude ti to prd platné. Jizvy zůstanou. Jediná cesta, jak si tím nenechat zničit život, je přijmout ten fakt a mít se ráda i s jizvami. Aspoň já jinou cestu neznám.

  • Citovat
  • Upravit
874
25.8.24 15:22
@Anonymní píše: Více

Děkuji. Pravda pravdoucí.
Takže z toho plyne nechat ten flashback, ať si je… ať si odchází po svém. Vůbec ho neřešit a nezaobírat se myšlenkou, že „by už neměl být“.
Máš pravdu, součástí toho vnitřního zklamání je pořád ten fakt, který ve mne často kope a kope a kope, že ty jizvy jsou napořád.
Nikdy nebudu zdravá.
A je to tak.
A je to tak v pořádku, protože to tak je a nezměním tu minulost už.
Děkuju :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Velryba černá
25.8.24 15:25

@SaxaL mně pomáhá určitá racionalizace, neděje se to, ne teď, nemá mne to jak ovlivnit… A často to bývá takový ukazatel, co a kde je potřeba ještě vyřešit, v čem se pohrabat.

  • Citovat
  • Upravit
874
25.8.24 15:37
@Velryba černá píše: Více

Máš pravdu, ten poslední teď je teda hodně hluboko. To nejsou povrchní týráníčka, ale sakra kořen u kořene :-(, asi proto mne to tak sebralo…
Jak píše dotyčná nade mnou, je to jak cibule, to je hrozný.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8558
25.8.24 16:22
@SaxaL píše: Více

Budeš „zdravá“. Ale bude to trvat roky. Každopádně je dobře, že chodíš na terapie. Pomůže Ti to.
Prostě to chce některé věci už konečně odsunout, smířit se s tím, že život takový je, že kolem nás nejsou jen hodní a přejícní lidé, a hlavně se soustředit na svoji pohodu. Máš na ni právo.
Držím Ti palce, bude to dobré.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.8.24 16:34
@SaxaL píše: Více

Já vím, že to je hrozný :hug:. Myslíš, že už máš vyřešeno a po 150té nemáš. Protože už jsem starší, tak ti můžu říct, že s věkem se to někdy i horší. Když si nevyspalá, nemocná, řešíš těžké věci. Nevím jestli máš děti - ale s dětmi se otevírají pandořiny skříňky s dětství, o kterých si ani netušila. Život po mrchavém dětství není snadný. Což ale neznamená, že nemůže být šťastný. Mě hodně taky pomáhá budovat šťastné dětství pro děti. Je to trochu jako bych přepisovala své vzpomínky a mê vzpomínky se mění na něco co by mi pomalu už ani nepatřilo. Prostě jakobych někdy koukala na divný film. Horší jsou pak reakce těla. Ty už tam asi zůstanou. Lidi, co nezažili, nepochopí a budou posílat na všespásnou terapii.

Každopádně přijetí a akceptace, že je tak jako je a je to v pořádku dává hodně síly a svobody. Pravda je taková, že v nějakém stupni jsme poškozeni všichni. C'est la vie.

Myšlenka typu „že by to tak nemělo být“ je jenom trestání sama v sebe. Máš v sobě vštípené, že nikdy nejsi jaká bys měla být a proto se musíš trestat tak, jako tě kdysi za to trestali rodiče - nepřijetím, neláskou.
Já ti můžu říct, i když tě neznám, že si jedna úžasná a krásná bytost, která je mnohem víc a lepší, než bys mohla být. :srdce: Takové dětství by položilo i vola. Jenom pusť tu trestací formulku, že nejsi, jaká bys měla být a budeš o tolik lehčí :hug: :srdce:. Fakt je to v naprostém pořádku být přesně jaková jsi. Vše si jednou sedne :hug:.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Hra JAUVAJS!

  • (3.8) + 10 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová