Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě manžela a nepravdivá tvrzení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.26 19:28
Pokud se to netýká přímo tebe, nechala bych to na jeho otci. Určitě i on bude chtít nějaké vysvětlení- a buď ho dostane od syna anebo od ex. Jinak pokud ex jde proti němu, tak se snaží aby vypadal před soudem jako nejhorší otec roku….
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 19:36
@Anonymní píše: Více
je více možností, dítě mohlo lhát mámě (ví co ráda slyší) a není vůči tobě upřímné, případně - kloním se k tomu - si věci matička přetočila podle toho, jak potřebovala a dítě to tak vůbec neřeklo… pravdu se přesně nedozvíš, protože oba konfrontovat nebudeš a když se dítka na přímo zeptáš (věc po věci, které nesedí), bude ti lhát, nepřizná se… je mezi mlýnskými kameny..
i tohle je bohužel úděl macechy, často věci spolknout, neřešit, případně je řešit jen s otcem dítěte a přes něj…
já ti rozumím a s mou povahou, kdy nenávidím lži, bych si v přátelském duchu (aby to nebyl přímo výslech, spíš při řeči) ty věci oťukla, poznáš i z řeči těla a jak se bude tvářit, jestli jsi udeřila hřebík na hlavičku nebo ne… ale závěry bych z toho nedělala, s jistotou to prostě vědět nebudeš nikdy..
je na otci, aby ty věci, které jsou vyloženě lživé, u soudu v klidu vyvrátil, např. fotkami či jinými podklady…
držím ti palce, vím, že takové věci hodně zamrzí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.26 20:02
V zájmu toho dítěte, nech to být. To dítě může být naočkované od druhého rodiče, ale konfrontací ublížíš jen dítěti. A říkám to jako rodič, co si zrovna prožívá nepředstavitelné peklo založené na stejném principu. Manipulace a lživá obvinění ze strany otce. Dítě zmatené jak lesní včela, vůbec neví, kde je pravda. Dobře ti radím, nech to být. Můžeš to totiž hodně zhoršit a ublížit dítěti a můžete o to dítě přijít. A je to situace beznadějná, kdy nezbývá jen doufat, že to dítěti jednou dojde…
- Citovat
- Upravit
6.10.26 20:04
A co manžel, jaký je? Můžeš se mu se svým názorem svěřit, aniž by z toho byla aféra Concorde? Jestli ano, tak mu to řekni, že tě to trápí. Jste partneři. S kým už jiným to rozebrat, když ne s ním?
Ale jinak bych do konfliktu nevrtala. Ono se to akorát tak obrátí proti tobě. Manžel si tohle bude muset vyřešit spíš sám. Je to jeho ditě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 20:33
Určitě bych já nekonfrontovala v tomto případě dítě. Jak jsem toho názoru, že spousta lidí tu nemá pravdu, když se vyjadřuje ve smyslu, že nevlastní dítě nevychovávají, tak tohle si myslím, že má řešit otec.
Další věc je, že to jsou asi tvrzení té exmanželky. To znamená, že je vůbec otázka, zda dítě vůbec něco z toho řeklo.
Z mého pohledu je tohle ideální situace pro mediaci. Jestli jen mezi dospělými, nebo do toho v určitém okamžiku vzít i dítě, to už fakt záleží i na tom, jak se to bude vyvíjet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 20:55
Nech otce, ať zjistí detaily. Dítě v tom dost možná bude úplně nevinně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 21:23
Tak já půjdu proti proudu a vycházím z této tvé věty:
myslím, že vztah máme celkem pěkný, ale nyní cítím, že když tohle nechám vyhnít, tak to ve mně zůstane a na vztahu se to nejspíš podepíše
Muselo tam být něco, co se tě osobně hodně dotklo. A já myslím, že pokud to cítíš, že bys to měla říct. Pokud víš, že v případě, že to neřekneš, to mezi vás zaseje něco, co už pak třeba nepůjde spravit, je lepší to říct.
Vím, že ti tu všichni radí, ať to necháš být a ať to řeší otec s dítětem. Ale ty s tím otcem žiješ, to dítě evidentně nějak komentovalo vaši domácnost a vaše fungování a tebe se to evidentně dost dotklo. Proto bych mu to řekla- citlivě, ale jasně. Svému dítěti bych to taky řekla, že mě to mrzí a že jsou tam věci, které nejsou pravda. Mám doma 12-ti letou dceru a v tomto věku už je schopná vymezit se proti evidentní lži a ustát si to..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.26 21:29
@Lucy75 Děkuji za reakci a vhled. Máš pravdu, nechám to hlavně na manželovi, ať to s ním probere. Možná někdy časem to zkusím nadhodit, když bude vhodná příležitost.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.10.26 21:31
@Anna766 píše: Více
Manžel je z toho samozřejmě taky přešlý, navíc se probudily staré emoce, dost to prožívá. Teď mu úplně nechci ještě nakládat, že jsem z toho takhle přešlá já, ale asi to časem s ním proberu, až se to zase trochu utřepe.
- Citovat
- Upravit
6.10.26 21:45
@Anonymní píše: Více
Jestli spolu bydlíte, klidně bych to probrala taky. Ne konfrontačně, ale z hlediska, že me to mrzi a že bych pro to ráda něco udělala, aby to bylo v pohode.
Jinak ale deti muzou prožívat i zdánlivé blbosti, my jsme treba meli v ložnicích televize, jednu černobílou a jednu barevnou. Barevná byla v jednom pokoji u rodičů, černobílá ve druhém u nas a ja jsem obrečela, ze je nefer, ze nevidim ze sve postele na tu barevnou ve druhem pokoji, zatimco sourozenec ano. Takze jedina z rodiny jsem se ze svy postele potupně musela dívat na tu černobílou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 22:10
@Anonymní píše: Více
S dítětem to neřeš a věř že ex dokážou děti pěkně naočkovat. Taky je možné že ditko doma něco řeklo a ex si to upravila. Tak to prostě je. Nechala bych to být a neřešila to.
Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.26 22:17
To je těžké. Dítě si buď vymýšlí, protože rozpoznalo, že máma ráda slyší pomluvy na vás a vaši domácnost, anebo si vymýšlí máma a dítě vůbec netuší, co se v tom papíře píše. V prvním případě dává konfrontace smysl teoreticky. V praxi je k ničemu, protože to dítě se k tomu na 99 % stejně nepřizná a vašemu vztahu to nepomůže. Ve druhém případě konfrontace smysl vůbec nemá a mohla by napáchat dost velké škody, protože by to dítě mohlo pochopit tak, že ho z něčeho obviňujete a pak mu ještě nevěříte, když pravdivě tvrdí, že o ničem neví… Takže pokud by o tom s ním někdo měl mluvit, tak manžel. Ale i ten by to měl asi udělat v lepším rozpoložení, než je teď. Aby se situace ještě víc nevyhrotila… Každopádně si myslím, že by možná mohlo stačit svěřit se se svými pocity manželovi. Třeba by se vám ta situace lépe nesla a zpracovávala, kdybyste měla jeho podporu a pochopení. A potřeba to řešit s dítětem by možná opadla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj, stala se u nás taková věc. Můj manžel se se svojí exmanželkou nedohodli na nějakých věcech ohledně svého dítěte a dali to k soudu. Je celkem jedno, o co přesně jde. Manžel mi dnes ráno dal přečíst nějaké prohlášení té exmanželky. Hodně tam píše, že dítě tvrdí, udává a tak dále, co u nás zažívá, má apod. Tak u poloviny věcí lze připustit, že jde třeba o rozdílnou interpretaci a pohled na věc, ale některé, podle mě tak polovina z toho, jsou vyloženě lži.
Já se mezi ně nikdy nepletla, manžel si všechno s bývalou ženou řeší sám, s dítětem jsem nikdy neměla konflikt, ale jako upřímně, tohle se mě dneska opravdu hluboce dotklo. A já přemýšlím, jak s tím naložit. Manžel říká, že si to bývalá žena upravila tak, aby se jí to hodilo do krámu a že je nepravděpodobné, že to dítě takto doma podává. Ale co když ano? Co když doma takto lže? Nevím, co s tím. Jak říkám, nikdy jsem s dítětem konflikt neměla, nad vším mávla rukou a myslím, že vztah máme celkem pěkný, ale nyní cítím, že když tohle nechám vyhnít, tak to ve mně zůstane a na vztahu se to nejspíš podepíše. Nebo alespoň teď mám ten pocit. Zvažuji ho konfrontovat a vysvětlit mu, že pokud je pravda, že to takto doma tvrdí, tak se mě to dotklo a nepovažuji to za správné jednání nebo já nevím jak to podat. Podotýkám, že je to vždy lež jak věž, v podstatě dobře doložitelné, jak to ve skutečnosti je (nechci být úplně konkrétní, ale je to podobné, jak kdyby řekl, že nemá u táty postel, když ho s tím konfrontuju, tak se z toho fakt nemá jak vykroutit). Ještě musím dodat, že ty lži v tom textu se netýkají mně osobně, žádný útok na mě, týká se to obecného fungování domácnosti a věcí.
Ale váhám - jestli mu vůbec sdělovat, že se mě to dotklo, a pokud ano, tak kdy…teď ještě běží ten jejich spor… Nebo jestli to fakt nechat vyšumět, ale jak říkám, poprvé cítím, že tohle pro mě bylo přes nějakou hranici toho, nad co jsem schopna se povznést a neomluvím to tím, že to má prostě těžký, protože se jeho rodiče nedokáží domluvit. Upřesním, že dítěti je čerstvých 12.
Setkali jste se někdy s něčím takovým?
Jinak jsem dlouholetá uživatelka a vím, od kterých uživatelek názoru si můžu vážit a které jsou empatické, takže na takové ty nípavé nicky nebudu reagovat.