Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vnímáte život?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.9.23 11:10
Jak vnimate zivot?
Tak trochu mirne filozoficke tema… Jak vnimate zivot? Myslim obecne, ne ten vas konkretni, at uz to, co zijete v tuto chvili, nebo souhrn vseho, cim jste si prosly/i (kdyby se nahodou chtel vyjadrit i nektery ze zdejsich muzu 
)…
Je opravdu kazdy zivot dar (o ktery ses vsak neprosil/a)? Nebo zaroven vzdy nutne i prokleti?
Zijes, co zijes. A je smutny paradox, ze az v te nejhorsi surove realite ti zacne dochazet, jak naivni jsi byl.. myslic si nekdy, ze neco vis.. jenze nikdy to nebude dost. Mne prijde, ze uz ze samotne podstaty veci, existence.. nikdy nikdo nebudeme a nemuzem dostatecne chapat, citit a naplno zit to, jak moc vzacny zivot je, prozit maximalne dulezitost a krasu kazdeho pomijivhho okamziku, ktery v sobe skyta neco hezkyho. Jen maximalne naplno tak, jak jsme toho v kazdy jednotlivy dany moment schopni(y).Ty paprsky svetla v bezedne temnote me existence, kterou ziju od skolkoveho veku.. ktera podle me nikdy nemela byt. Ale ja jsem nikdy nebyla schopna vyuzit naplno sily a nadeje tech malych jasnych paprsku svetla, ktere obcas do te tmy pronikaly. Stale pronikaji… Nevedela jsem driv, jak je hledat… nebo proc bych se mela tak urputne snazit (zit), a dal si tak vlastne lhat.
Zivot - kapka v mori… Pritom prese vsecko je to asi ten nejvetsi dar. Kazdy den navic… i kdyz bolestny, a malem neprezitelny. Neni v tom urcita masochisticka a zaroven poeticka krasa, prozivat i tu nejvetsi moznou bolest naplno, nez se ji jen snazit ignorovat nebo prebijet necim jinym?
Tolik lidi plytva casem a vyplnuji ho uplne zbytecnym lhanim, pretvarkou a neuprimnosti, nebo ublizovanim ostatnim… Prazdnou povrchni existenci, misto toho aby byli svi, zili podle sebe ale cestne a ferove, vuci ostatnim i prirode, a zili naplno. S pokorou a laskavosti… Vdecnosti, hlavne za kazdeho dobreho cloveka, ktereho v zivote potkas. At uz budou soucasti tve cesty nejakou dobu, nebo ji jen zkrizi.. Jak uzasne je, ze dobri lidi (a chlupati ctyrnozi pratele tez) vubec existuji… 
Jak vy vidite zivot? Ktery si dopredu nikdo z nas nevybral… Jen nekteri si ho vlastne musi vybrat kazdy den, s vedomim nekonecnych boju sam se sebou.
Příspěvek upraven 22.09.23 v 11:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.9.23 11:24
Já si určitě tento život dopředu vybrala a jsem maximálně spokojená 
! Škoda, že mi zbývá už jen nějakých 65 let 
…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 11:27
@Bytsamsebou píše:
Já si určitě tento život dopředu vybrala a jsem maximálně spokojená
A ja se nemuzu zbavit pocitu, ze uz asi deset let pretahuju a ziju tak nejak „na dluh“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 11:31
@BlackBlue píše:
A ja se nemuzu zbavit pocitu, ze uz asi deset let pretahuju a ziju tak nejak „na dluh“…
Jaký si to uděláš -takový to máš 
!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 11:39
@BlackBlue Krásné téma!
Přijde mi, že máš v tom příspěvku více rovin. Život jako takový, jeho existence mi přijde jako záhada a zázrak. Jakto, že najednou nějaká hmota dostala ducha? A tato úvaha by šla rozvést, ale možná v další v další diskuzi. Život vnímám jako šanci. Každý, kdo se narodí, bez ohledu na to jestli bohatý, chudý, nemocný, zdravý má šanci něco v tom životě udělat. A součástí toho daru, té volby, je možnost naložit s ním klidně špatně…
Asi každý člověk hledá nějaký svůj smysl existence. Neumím napsat o těch, kteří ho najdou v plném talíři, lahváči a sledování televize, že životem mrhají. Pokud jsou takhle spokojení, pak dosáhli toho, co je největší životní umění - prožít život spokojeně. Z toho důvodu také myslím není nějaký univerzální návod na to, co je dobrý a co je špatný život. Protože do toho už promítám své hodnoty, a je naprosto v pořádku, pokud má jiný člověk jiné…
Zároveň nevěřím, že existuje člověk, který se nedopustí ublížení, nespravedlnosti, omylu, lži… Pouze mám výrazně radši lidi, kteří tak učiní neúmyslně. Lidi, kteří úmyslně udělají zlou věc, ty rád nemám. Ale je to jejich volba, cesta, jejich způsob. A snažím se pochopit, co je k tomu rozhodnutí vede.
Také platí, že na životě nelpím. Vím, že jsem některé věci zkazil, vím, že jiné se mi povedly. Že se mi párkrát povedlo udělat někoho šťastným, že asi nejsem úplně špatnej partner, otec, šéf a tak už vlastně nemám co komu dokazovat (snad vyjma sebe 
. A tak, kdykoliv by nyní přišla chvíle konce, mohl bych jen poděkovat za to, že se všechno to co jsem prožil stalo. Včetně bolesti, kterou si nesu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
22.9.23 11:44
Temné stránky života dávají vyniknout těm, kteří vám rozsvítí a ukáží světlo.
@BlackBlue píše:
Tak trochu mirne filozoficke tema… Jak vnimate zivot? Myslim obecne, ne ten vas konkretni, at uz to, co zijete v tuto chvili, nebo souhrn vseho, cim jste si prosly/i (kdyby se nahodou chtel vyjadrit i nektery ze zdejsich muzu
Je opravdu kazdy zivot dar (o ktery ses vsak neprosil/a)? Nebo zaroven vzdy nutne i prokleti?Zijes, co zijes. A je smutny paradox, ze az v te nejhorsi surove realite ti zacne dochazet, jak naivni jsi byl.. myslic si nekdy, ze neco vis.. jenze nikdy to nebude dost. Mne prijde, ze uz ze samotne podstaty veci, existence.. nikdy nikdo nebudeme a nemuzem dostatecne chapat, citit a naplno zit to, jak moc vzacny zivot je, prozit maximalne dulezitost a krasu kazdeho pomijivhho okamziku, ktery v sobe skyta neco hezkyho. Jen maximalne naplno tak, jak jsme toho v kazdy jednotlivy dany moment schopni(y).Ty paprsky svetla v bezedne temnote me existence, kterou ziju od skolkoveho veku.. ktera podle me nikdy nemela byt. Ale ja jsem nikdy nebyla schopna vyuzit naplno sily a nadeje tech malych jasnych paprsku svetla, ktere obcas do te tmy pronikaly. Stale pronikaji… Nevedela jsem driv, jak je hledat… nebo proc bych se mela tak urputne snazit (zit), a dal si tak vlastne lhat.
Zivot - kapka v mori… Pritom prese vsecko je to asi ten nejvetsi dar. Kazdy den navic… i kdyz bolestny, a malem neprezitelny. Neni v tom urcita masochisticka a zaroven poeticka krasa, prozivat i tu nejvetsi moznou bolest naplno, nez se ji jen snazit ignorovat nebo prebijet necim jinym?
Tolik lidi plytva casem a vyplnuji ho uplne zbytecnym lhanim, pretvarkou a neuprimnosti, nebo ublizovanim ostatnim… Prazdnou povrchni existenci, misto toho aby byli svi, zili podle sebe ale cestne a ferove, vuci ostatnim i prirode, a zili naplno. S pokorou a laskavosti… Vdecnosti, hlavne za kazdeho dobreho cloveka, ktereho v zivote potkas. At uz budou soucasti tve cesty nejakou dobu, nebo ji jen zkrizi.. Jak uzasne je, ze dobri lidi (a chlupati ctyrnozi pratele tez) vubec existuji…
Jak vy vidite zivot? Ktery si dopredu nikdo z nas nevybral… Jen nekteri si ho vlastne musi vybrat kazdy den, s vedomim nekonecnych boju sam se sebou.
Příspěvek upraven 22.09.23 v 11:29
- Citovat
- Upravit
22.9.23 11:49
Na mě je to moc přefilozofované. Život je jen náhoda. Pro mě je důležité prožít život tak, aby až budeš umírat, abys měl vzpomínky na prožité lásky, krásné okamžiky a bylo víc lidí okolo tebe kteří budou rádi že tě v životě měli a málo těch, kteří se budou modlit abys konečně táhnul do pekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 11:57
@Anna766 píše:
Na mě je to moc přefilozofované. Život je jen náhoda. Pro mě je důležité prožít život tak, aby až budeš umírat, abys měl vzpomínky na prožité lásky, krásné okamžiky a bylo víc lidí okolo tebe kteří budou rádi že tě v životě měli a málo těch, kteří se budou modlit abys konečně táhnul do pekla.
To je pěkné.
A ještě bych podotkla, že na smrtelné posteli ještě nikdo nikdy nelitoval, že nestrávil více času v práci. To mám od sestry Anny, jeptišky z místního hospicu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 11:58
Náhoda a chemická reakce, kterou je třeba si maximálně užít. Co nejvíc se oprostit od špatných věci, i když ne vždy je to snadné.
Je dobře mit Plan, A jít si za svým, ale zároveň na něm příliš nelpet když se nedaří. Někdy že dobře dát věcem volný průběh a užít si vášeň a adrenalin na plno, ale zas používat mozek, aby si člověk moc nezavaril.
Takže asi jde hlavně o to, najít nějakou rovnováhu. A tu má každý jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 11:59
@Bytsamsebou píše:
Jaký si to uděláš -takový to máš
Vsak to se nehadam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 12:05
Není to z mé hlavy, ale stoprocentně to vyjadřuje můj postoj.
„Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, ho dožít“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 12:20
@Premek_Orac
Jo, mas pravdu - ja tam trochu nacpala vic rovin, nez jsem mela. Proste muj mozek no
Ja osobne vnimam zivot jako prilezitost.. at se narodis, do ceho se narodis, a at jsou karty, se kteryma musis hrat, rozdany urcitym zpusobem a nic s tim neudelas.. porad je na tobe, jak budes hrat a jak s nimi nalozis.
A je pro me dulezite zit v uprimnosti a vlastni prirozenosti, nepodlehat tlakum a ocekavanim okoli, nejit se stadem jenom proto, ze je to pro vetsinu lidi norma. A s moji socialni fobii je to trochu vyzva, jet si svoje a nebat se byt „my full weird self“.
Rada bych umela brat zivot trochu vic s lehkosti.. ale mam sklony placat se mezi extremy, a misto te prirozene lehkosti prijde jedine totalni disociace. Snazim se na tom pracovat, ale…
Nemam v hlave nastaveno, ze kdyz si nekdo zvoli uplne jinou zivotni cestu a style zivota, kterym nerozumim, ze je to a priori „spatne“. Ale ruku na srdce - ty znas spokojene alkoholiky nebo morbidne obezni lidi, co jen sedi u televize? Ja ne.. I kdyz verim, ze par jich existuje. Minimalne tech, co holduji alkoholu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.23 12:25
Obtížné téma tedy odlehčím, neb se říká:
Až se ti jednou před očima promítne celý tvůj život, přijde Mirka Spáčilová a dá tomu šedesát procent
a to by tedy bylo od ní fakt hodně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LiduNe
22.9.23 12:26
Jsem v podstatě přízemní, velmi racionální člověk. Filozofii nesnáším a považuju jí za snůšku plků, které mě zvedají ze židle. Život není dar, ani prokletí, spíš jakási shoda náhod. Ve výsledku je absolutně jedno, jak ho člověk prožije. Myšleno jestli měl bohatý život nebo ho promrhal, a je mi jedno, co se mi na smrtelné posteli promítne před očima, protože prostě budu na smrtelné posteli. Podstatné je, aby každý žil tady a teď jak se říká. Aby byl se svým životem spokojený, dělal věci, které ho baví, nikomu a ničemu neubližoval atd. Smysl života jako takového nechápu a myslím, že žádný smysl ani nemá.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Dotaz keratin, pásky
- Je pravda že i člověk s podváhou co cvičí může mít sílu?
- Kadeřnictví v nákupním centru. Musíme se objednávat?
- Nefunkční displej
- Cervotoc jak na ne
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
