Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak žít s mimoňem?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.9.15 20:32
Jak žít s mimoňem?
Tak jsem uz asi s nervama v koncich, protoze si vubec nevim rady jak na starsiho sestiletyho syna, kterej zije asi spis na Marsu nebo nevim… Kazdy vypravovani se nekam jznamena neustale mu stat za zadkem a komandovat ho, aby delal, co ma, protoze jinak nic nedela. Vubec u toho nepremysli, myslenkama je nekde mimo planetu - treba si oblika triko, v pulce se zamysli a zase si ho vysvlikne, protoze uz nevi, jestli se vlastne oblika nebo vysvlika. Nebo se zahledi nekam do knihy s kalhotama na pul zerdi a cte si (prohlizi).
Psycholzka mi radili se snazit mu ty pravidelne se opakujici veci vtisknout tak, aby nad tim uz nemusel premyslet, takze to znamenalo stat u nej a rikat mu " ted si oblikni tricko" - zacne se oblikat, pak jakmile vidim, ze je zas mimo a mluvi a mluvi (to pak prave uz zapomene co dela), tak mu furt dokola opakovat „tricko“, „tricko“. Atd. Je to vycerpavajici a ja kolikrat nemam cas u nej porad stat.
Ted vecer mi zas bouchly nervy. Chystame si na rano kazdy den veci a nechavam je to delat samotny. Uz i ten triletak je samostanejsi nez ten muj mimon. Rekla jsem mu (dokonce snad dvakrat), co si ma na zitra nachystat. Prijdu do pokoje, tam anchystany uplne jiny obleceni (mel mit teplaky, protoze jde ze skoly rovnou do skauta, mel tam skolni gate). Rikam mu, ze si mel nachystat teplaky, at si je nachysta. Jde a kouka a kouka a kdyz se zeptam co dela tak mi rekne, ze nevi kde je ma. No to uz jsem myslela, ze ho roztrhnu, protoze kde ma svoje obleceni resime taky porad, ma na skrinkach i obrazky. Nadala jsem mu, ze snad neni ve svym pokoji poprvy v zivote a hlavne ze ani nevidim snahu, ze by ty teplaky treba sel hledat. Si uz i rikam, ze je proste linej a spoliha na to, ze to udelam za nej, i kdyz na nej pritom jecim.
Ja fakt nevim, jak ho motivovat. Rekla jsem mu, ze uz na to kaslu mu furt rikat co ma delat, kdyz jsme to resili asi tisickrat (resime rano - oblict se, nas idat, vycistit zuby), kdyz odnekud prijde (uklidit veci z batohu/aktovky, prevlict, umyt ruce) a vecer (vycistit zuby/umyt se, prevlict do pyzama, nachysta veci na dalsi den). Neprijde mi, ze bych po nem chtela nemozny, neprijde mi, ze by to nechapal, sama netsuim, v cem je rpoblem.
Je to takhle uz hrozne dlouho. Prijde mi, ze se vubec nesnazi. Radsi po sobe necha rvat nez by neco delal. Vysvetlovala jsem mu, ze kdyz mu vsechno tak dlouho trva prichazi o hodne veci. Ze muzem treba precist pohadku navic. Nekdy ani zadnou nema, protoze se proste louda. Misto aby si vzal nejaky ponauceni, tak rve v posteli, ze chce pohadku. No ma smulu. A stejne druhej den nic.
Rekla jsem mu, ze ho budu muset budit o pul hodiny driv a ze me uz enbavi na nej jecet, takze jsme si zopakovali, jestli vi, co ma rano delat a ze rano mu to nebudu uz pripominat a do skoly pujde tak, jak to zvladne. Tohle sjem si slibovala uz vickrat, aby pocitil dusledky svyho (ne)jednani, ale nema. m na to, nesnasim, kdyz se chodi pozde a kdyz je nekdo nepripravenej.
Sorry za roman. Myslim, ze ma dost takovou povahu, vsechno ho zajima, furt o necem premysli, ale me tphle spis toci a nez abych to dokazala nejak pozitivne otocit.
Uvitam veskerou kritiku smerem ke me, nejlepe nejakou, co mi pomuze se s nim nejak popasovat. Zacinam citi, ze me to fakt uz drti, uz jsem alergicka, kdyz v pulce oblikani zacne mluvit, takze ho hned prerusuju a vracim k tomu co dela. Ale na druhou stranu pak nemam moc cas si s nim poradne popovidat o tom, co ho zajima. Jedine kdyz nekde jedeme nebo u jidla a pak v posteli, kdyz to teda stihne a zvladnem cist tu pohadku. A to me mrzi.
Nemam srovnani s ostatnima zhruba stejne staryma detma, nicmene kdyz je u segry nebo u nasich, tak ti z nej taky rostou. Nepotrebuju aby byl robutek, co udela vsechno briskne na povel, ale on je fakt mimon.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.9.15 20:41
Sestra má doma něco podobnýho. Nejhorší byly první roky ve škole, teď je mu deset a je sice pořád hlavou někde ve vesmíru (v jeho případě teda v současné době v druhé světové válce) a musí se mu věci připomínat, ale je to asi stokrát lepší než když mu bylo šest. Mimochodem o svojí sestře si myslím, že je svatá, mě by kleplo už dávno.
Buď silná, jednou se to zlepší 
Jenom to musíš vydržet a přežít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:41
Věřím ti, že to musí být opravdu vyčerpávající, vůbec se nedivím, že ti buchnou nervy. Nevím, co bych poradila, zkus si říct, že to asi bude génius, který nemá na běžné věci čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:42
Radu bohužel nemám, jen Ti chci říct, že má, v prosinci pětiletá dcera, je nemlich to samé. 
Praktikuju to opakování jak jsi psala, někdy je to o nervy. Dle psycholožky nejspíš ADHD, ale začínám na ní pozorovat, že se její soustředění mírně zlepšuje (u činností, které ji zaujmou), takže kdoví, jak to s tou poruchou pozornosti nakonec bude nebo nebude. Mimóza ale zůstane, má absolutně svůj svět tak 80% svého dne plný motýlků, kytiček, berušek a sluníčka… 
Furt si hraje že je někdo jiný (princezna, paní kuchařka ze školky, kdokoliv ji zaujme 
) Pořád mluví a to ji rozptyluje. Leze mi na nervy, ale miluju ji. A děsím se, co bude ve škole.
Příspěvek upraven 22.09.15 v 20:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:43
@suvik Mám taky mimoně. Dnes jsem neměla náladu nic řešit, takže jsem ho poslala do pokoje s tím, že si má sundat školní věci a převléknout se a věděla jsem moc dobře, že když tam přijdu za půl hodiny, bude si hrát ve školních věcech. Taky že jo. Tyhle záseky má neustále, takže když začne během činnosti mluvit, tak zopakuju jen…nejdřív tričko/boty/napít se/vyčurat (ano, i na čůrání zapomene) a pak mi to řekneš. Pak má snahu se opravdu snažit, protože mi to chce říct a už ví, že já mu budu neustále skákat do řeči s tím, že nejdřív… a pak mi to řekni.
Radu jinou nemám, taky dost válčím sama se sebou. Když máme někam jít a on se podruhé zuje, protože v půlce neví, jestli jsme teď přišli nebo odcházíme, tak už to fakt přestává být vtipné 
Ale on se fakt snaží, jen tu pro něj nepodstatnou myšlenku neudrží, takže se na něj ani zlobit nemůžu. Ale chtěla bych!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:44
Promiň, já jsem tvůj příspěvek úplně zhltla a zasmála se, protože v tom vidím částečně toho svýho. Bude mu v říjnu 6let. A jak to tak čtu, budu muset zamakat na jeho samostatnosti, protože taky, co neřeknu, to neudělá .
Teď ale přemýšlím, jestli to není spíš moje chyba. Musím mu postupně dávat více povinností 
.
Jinak můj dělá některé věci automaticky - umytí rukou, obouvání, když mu dám oblečení, až na výjimky se v pohodě obleče.
Ale už se nám taky stalo, že si vzal do školky každou botu jinou, naštěstí si to uvědomil, ale až ve školce . A dneska si oblíkl kalhoty poklopcem dozadu a chystal se tak vyjít. No já měla záchvat smíchu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:45
To jsi mě pobavila! No já tě asi nepotěším, mám mimoně dokonce už téměř devítiletého, ale zase tě povzbudím, že v tom nejsi sama
Ne vážně, syn má totéž už od mala, teď ve škole je to samozřejmě složitější, dokonce jsem se nechala „ukecat“ a šli jsme do poradny, ale nezjistili nic, jen že ještě nedozrál, že je hodně dětský… Zajímá ho všechno okolo, jen ne to, co by mělo. Teď například aktuálně místo násobilky frčí zbraně 21.století 
A neudělám s tí nic, obrním se trpělivostí, někdy samozřjmě vybouchnu, ale úkoly mu nesháním, barvy ponožek neřeším, jeho problém… A jen se tajně modlím, aby už konečně dozrál a přestal být mimoňem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:46
Napsala jsi to sama, je to mimoň. Ať už je jeho diagnóza jakákoliv, zřejmě jde o nějakou poruchu pozornosti, která jeho život hodně znepříjemňuje jemu samotnému a samozřejmě i vám. Věř mi, že on za to nemůže, není v jeho silách to změnit. Vím, je to velmi náročné, pracuju s takovýma dětma, mám to jednodušší, vím, že po práci půjdu domů, kde mám svoje „dárečky“ s jinýma problémama:-) Nálepky na dveřích skříní s oblečením jsou super, nějaký rozvrh ranních činností na ledničce (obléct se, nasnídat, vyčistit zuby, dát svačinu do aktovky…), vše kontrolovat, připomínat, ale snažit se v klidu. On tě nechce vytočit, naštvat, on to jen jinak neumí. Ty to víš, jen je to strašně ubíjející. Mám kamarádku s podobně postiženým synem, úplně hledím, jak dokáže zůstat klidná i v situacích, kdy já už bych selhávala. Za ty roky se to musela naučit, jinak by se zbláznila. Rozčílením se nic nevyřeší, jen zůstane dusno. Takže nemůžu než jen vyjádřit podporu, vydrž, připomínej, snaž se mu věci ulehčit a každý den si zkus promítnout jeho dobré vlastnosti, pochválit ho i jen za snahu nebo za drobnosti. Tyto děti bývají i dost citlivé a svou situaci si většinou dobře uvědomují, což jim samozřejmě nepřidá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:48
Téma budu sledovat… Taky mám jednoho podobného mimoňe (prvňáka) doma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:55
Jako učitelka jsem zažila par takových děti. Do školy chodí? Tam se to podle me trošku posune k lepšímu.
Mužů říct, ze v pubertě byli naprosto stejně na zabiti jako ostatní. Jeden z nich je výbornej hokejista, v jeho 6 letech bych to netipla ani omylem. Jina holka zas prekrasne zpiva. Ted je jim cca 16 a jsou v pohode. Ono se to podle me srovná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:57
dik za hojne a podnetne reakce. I jsem se pobavila a musim rict, ze i jen to, ze napiste, ze v tom nejsem sama mi pomaha. Nejvic citim v sobe same to, co tu nekdo napsal, ze vim, ze mi to schvalne nedela. Kdyz se vytocim, tak si teda myslim samozrejme, ze dela.
Ach jo, no ja obdivuju vsechny matky, co dokazi byt klidne. Mam pocit, ze je ze me cholerik nejvyssiho razu. Dneska jsem mu dokonce vyhazela vsechny veci ze skrinky. Ze aby si je uklidil zpatky, aby teda vedel, co tam ma, kdyz zase nevi. Vyhazela jsem je ale hlavne proto, ze jsem si potrebovala ulevit a vybit vztek. Predtim jsem jeste kopla do lega, tak ze se rozlitlo po celym pokoji.
Tohle kdyz delam, tak se v duchu vzaoeti strasne stydim samo. Jenze mi prave prijde, ze je to se mnou horsi a horsi a ze startuju uz pri sebemensim naznaku mimonstvi z jeho strany.
Moc dekuju za prispevek, ze si mam pripominat jeho kladne stranky. To je pro me hodne dulezite, pres ty trable je malokdy vidim, mela bych si je vic uvedomovat. Potrebuju zapracovat i na tom mym vztekanim se. K nicemu navic nevede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 20:59
Jinak ano je to vyčerpávající. Dneska jsem krmila mladšího. Starší se nasnídal a poslala jsem ho do pokoje se převlíkat s tím, že jsem mu řekla, že na stole má oblečení. Mohlo uběhnout cca 10 minut, než jsem dokrmila malýho, přijdu do pokojíku a co? Vítek sedí v pyžamu na posteli a čučí…
Jeho nejčastější odpovědí je,,Já jsem nevěděl, že to mám dělat. Já to nemůžu rychle,,. Úklid pokojíčku se rovná peklu na zemi. Jse ráda, že je samostatný a umí si hrát sám, většinou vyháže celý pokojíček(má spoustu veledůležitých ptákovin, který prostě musí mít. Různý krabičky, provázky a kde co okolo) hraje si. V půl páté mu jdu říct, ať to pomalu poklízí, že v 19h se jde koupat a předtím bude večeře. Schválně mu to říkám brzo, aby měl čas. Ještě ho varuju, že mu to říkám včas, abych v 19h nemusela stát mezi dveřma a křičet na něj. Odkýve mi to, uklidí 2-3 věci a co? V 19h stojím ve dveřích a řvu. Opravdu nemůžu sedět v pokojíčku a neustále mu říkám uklízej, uklízej, uklízej. Mám mezitím jinou práci. Samozřejmě se začne rozčilovat, že kdo mu s tím pomůže, že nemůže rychle, že nevěděl, že má uklízet…U nás to byl jeden z důvodů proč má odklad. Je nesoustředěný. Radu nemám, ale vypovídáme se tu a třeba se nám alespoň pro ten den uleví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 21:01
Jinak tu poruchu pozornosti tipovala psycholozka taky, nicmene ona ho nevidela a musim rict, ze kdyz ho neco zajima, soustredit se dokaze, a to pomerne dlouho. Uvidim co ve skole, kdyby mel opravud s pozornosti problem, nejspis se to brzy dozvim, az je ucitelka blize pozna. Kdyz jsem se divala do ucebnice, mel veci udelane spravne, takze zadani urcite pochopil a nebylo to zrovna lehky.
On se primarne nesoustredi na veci, ktery mu nepripadaj dulezity.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.15 21:06
@lleennttiillkkaa - tak to my hlášku: to ne já, to můj mozek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
