Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Podle mě jsou tyhle věci dané, stejně jako např. temperament. Někdo je prostě skřivan a jiný sova a násilné předělávání na druhou variantu dlouhodobě nefunguje. Píšeš, že práce zvládneš dost. Pokud tě to nijak výrazně neomezuje, což pochybuju, brala bych to tak, jak to je.
Asi to tak člověk prostě má. Já roky vstávala brzo a pak celý den byla produktivní. Teď poslední rok se mi kolikrát taky nic nechce, naučila jsem se spát i přes den když mám volno. Od 15h si nedávám kafe. Před spaním si dávám bylinkový čaj, beru ashwagandhu a magnesium. Hodinu před spaním už nekoukám do mobilu, místo toho čtu knížku. A řekla bych, že se ten spánek taky o dost zlepšil. Dřív mě bolela ráno hlava, teď se mi to nestalo už hodně dlouho a vstávám na první zvonění v půl 5 ráno.
Já silně obézní.
Vstávám zpravidla v 9, v 9:15 už pracuju z HO. Sem tam snídaně, sem tam oběd. Končím s prací někdy ve 3 nebo v 5. To máme s přítelkyní první společnou večeři. Pak většinou nějaký raid, něco programuju nebo nějaká jiná online zábava. Ve 23 hodin si většinou děláme druhou večeři. Pak pokračování v online zábavě do času spánku, většinou ve 3:30.
Přepnout se můžeš max. z donucení
Já jsem vyloženě sova, ale on týden musím vstávat před čtvrtou a těším se na pátek, že budu ponocovat ![]()
Kolikrát jdu spát třeba až ve 4 ráno
Jsem sova, vždycky jsem byla a nic na tom nezměnilo noční vstávání k diteti nebo ranní vstávání do některé prace.
Potrebuju spat alespon 8 hodin denně. Někdo to může rozporovat, ale je mi 40+, vim uz moc dobre, co je pro me vhodné.
V týdnu vstávám v 8, pracuju remotly, takze od 9 uz jedu. Osma uz je snesitelna, ale i tak me vetsinou budi budik.
O víkendu obvykle spím do 9-10 hodin (to chodim spat cca v 0-1 hodinu).
Přes den jsem plná energie, nepotrebuju denní sloficky, nabeham 40 km tydne.
Kdyz jsem musela vstávat dřív, vždycky jsem trpěla a nikdy jsem si na to nezvykla.
Jo a nesnáším teror ranních ptacat (Jak můžeš tak dlouho spat? To jsi jeste vzhůru? Vždyť tolik spánku nemůžeš potřebovat.. Ale ano, MŮŽU
)
Jsem odjakživa vláčná. Nesnáším vstávání a honění se. Mám ráda svoje vláčné, utahane ráno. Vstávám po 5 ráno. Nasnídam se, umyju, obleču, chvíli čučím nikam a kolem 6 odjíždím. Kolikrát mám poobědový únavový syndrom, kdy mi opravdu padají oči a otevřené zůstávají na sílu. Naštěstí to není často.
Pokud jsem doma režim se v týdnu posouvá o hodinu, kdy vedu dítě do školky. Stejně pak nějakou dobu sedím v autě a čučím nikam. No a pak začíná můj válecí maraton. Nikam nepospícham, nikam se doma nehonim. Přijde mi, že mám na všechno čas.
Pokud se stane, že je nějakej chaos a já musím aktivně nějakou dobu kmitat. Dávám to, v tu chvíli. Nedělá mi to problém. Ale za den, někdy dva, jsem jak vzata válcem. Úplně bez energie. Okamžitá aktivita mi nedělá dobře. Takový to teď, hned, okamžitě, ještě to a ono! Takový to neustáli honění se za něčím, vlastně ani nechápu. Mám několik kolegyni co jsou neustále v pohybu, pořád někde, něco dělaj, něco honí, ve výsledku jsou to maličkosti, děvčata jsou pořád někde pryč a vlastně nikde. No a samozřejmě to pak vypadá, že jsou výkonnější. ![]()
@Anonymní píše: Více
Hezky jsi to nazvala, mám stejný typ temperamentu
Moc děkuji za všechny vaše názory a zkušenosti.
Co mě trápí? Lidi, co vidím, že toho udělají mnohem víc, než já. Nebo z nich mám takový pocit. A ano, jak někdo výše píše - takový ty kecy - jak můžeš tak dlouho spát… Ale od toho jsem se už naučila ve svým věku odpoutat.
Jakože ano, vidím, že se toho dá udělat i mnohem méně. Jsem zdravá a to je zásadní. Známá s depresemi zvládá stěží práci a na domácnost a děti už není energie. Vážím si toho, že jsem v pohodě.
Asi na mě padla teď na podzim depka… děti mají kroužky tak, že je něco denně. Já dělám jednou týdně volnočasovou aktivitu pro děti. Teď je potřeba zazimovat zahradu a učím se na státnice… který jsou sice daleko, ale zároveň strašně blízko… Nějak jsem ještě nechytla rytmus tohoto školního roku. Každý týden je nějak moc plný ![]()
Já jsem skřivan. I víkendu mám i dny kdy se budím bez budíku před šestou.
Upřímně závidím manželovi, který spí klidně i do jedenácti ( není to na denní bázi.).
Každý to máme jinak. Je potřeba se naučit fungovat sám se sebou ![]()
Jsem skřivan, nedělá mi problém vstávat brzo, pokud před tím dostatečně spím. Aktuálně vstávám do práce v 5:15, v 6:15 jsem už v officu. Z práce chodím okolo 15 hod, chvilku si odpočnu, dám kávu a jdu zase ven nakoupit nebo na procházku, nebo cvičím. Chodím spát okolo 10. Není to ideální, potřebovala bych chodit spát dřív, abych měla svých 8 hod bezpečně. I když mám home office, vstávám brzo, abych mohla brzo „z práce“. Pracovat později odpoledne nebo večer bych nemohla, nemám už mentální kapacitu. I když mám volno, snažím se náročnou mentální i fyzickou činnost směřovat do rána a dopoledne. Btw, výčitky nebo pocity, že jsem líná jsem dávno hodila za hlavu, každý jsme jiný a nemůžeme všichni jet jako fretky.
Štítku máš v pořádku? Jeden čas jsem bývala strašně unavená, skoro pořád a zjistili mi špatné hodnoty u štítné.
@terien píše: Více
Nikdy jsem na vysetreni nebyla. Ale mam toto cely život. Nejsou to výkyvy.
Ahoj,
toto chci prosím anonymně. Popíšu sebe a jsem zvědavá na vaše názory a jak to máte vy ostatní.
Někdy mám pocit, že jsem pořád unavená. Je mi 40, nemám nadváhu, jím (snad) vyváženě. Nejsem vybírává v jídle, jím vše. V týdnu jídelna v práci, o víkendu vařím. Snídám, svačím…
Jsem asi sova. Večer ožívám, ráno vstávám až po několikátém zazvonění budíku. Nejde mi to na první a to už asi od 6 let. Když už vyletím, motá se mi hlava a stejně potřebuji čas na probrání. Vstávám mezi 6 a půl 7, což se mi nezdá nějak brzy. Ale odpoledne padám únavou. Spát chodím okolo půl 11 až 11, spím tedy 7 hodin a více. Spánek mám odjakživa slabý. I když jsem chodila na brigádu a vstávala po 4 hodině, tak mě vzbudilo skoro každé klapnutí. Když nemusím vstávat, tak spím asi do půl 9.
Potřebuji docela často tak 30 minut spánku a pak zase funguju. Když si odpoledne nelehnu, tak jsem někdy v pohodě, ale někdy už večer nemůžu. Ale jak lehnu, nespím hned.
Když slyším, že někdo vstává kolem 4 nebo 5, pak celý den maká, tak nechápu. Říkám si, že nejsem přece lenoch. Máme dům, zahradu, starám se o děti… ale vidím, že bych mohla udělat i víc…
Práci mám náročnou spíše psychicky, ale pohybu je taky dost.
Jak to máte vy? Povedlo se někomu přepnout ze sovy na skřivana?
Napadlo mě i vysadit nějakou potravinu - lepek nebo tak. Ale jak píšu, mám to tak, kam má paměť sahá.
Díky za názory.