Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Moje máma je úžasná, ale v tomto se úplně míjíme. U nás taky ledová sprcha, nevyžádané rady, životní moudra, já jsem ti to říkala (když to neříká, jsem si jistá, že si to myslí). Já si vždy slibuji, že ne, že si nepostěžuji. A pak to udělám zasTaké funguji po nocích, nevadí mi, že jsem sama, jen mi přijde, že nikdo nemůže úplně pochopit, pokud asi neprožije. Navíc i to je ošidné. Je mi jasné, že je nás víc
Ale ta kombinace nesvěřování a třeba i to, že vlastně toho mužského „nepotřebuji“ (já vím, že to vyznívá podivně v kontrastu s tím pocitem osamělosti
), těžko se vysvětluje
anonymní2
Moje máma si to prožila a stejně to pochopení nemá, prý to měla jinak, jen se mi tomu nechce věřit ![]()
Tak to ti trochu závidím, mně partner opravdu chybí.
Nevím, jak to popsat, mně v něčem určitě také, strašně moc, klidně jen ten pocit toho hezkého mít. Ale určitě nechci být s někým, abych s někým byla. A přiznám se, že momentálně (neptej se mě, jaký horizont tím myslím
), je to pro mě prakticky nepředstavitelné.
@Anonymní píše:
Moje máma si to prožila a stejně to pochopení nemá, prý to měla jinak, jen se mi tomu nechce věřit
Tak to ti trochu závidím, mně partner opravdu chybí.
@Anonymní píše:
Nevím, jak to popsat, mně v něčem určitě také, strašně moc, klidně jen ten pocit toho hezkého mít. Ale určitě nechci být s někým, abych s někým byla. A přiznám se, že momentálně (neptej se mě, jaký horizont tím myslím), je to pro mě prakticky nepředstavitelné.
No asi to hledání či nacházení se, bude náročné, já jsem z předchozího vztahu už vyléčená, a ještě minuly rok touto dobou, jsem nechtěla žádného chlapa ani vidět, přišlo to na Vánoce a teď
osobně vím, že už bych do vztahu šla, kdyby stál za to. Jen se na samozivitelky s malýma dětma zrovna nevypisují výběrové řízení, hmmm, bohužel ani v práci, ale to už odbočuji.
Pro mě byl předchozí vztah obrovské zklamání. Nikomu bych nepřála si tím projít. Ale na chlapy jsem nezanevřela. Za tu dobu se jich kolem mě i pár točilo, ale já jsem zjistila, že to nejde ![]()
@Anonymní píše:
No asi to hledání či nacházení se, bude náročné, já jsem z předchozího vztahu už vyléčená, a ještě minuly rok touto dobou, jsem nechtěla žádného chlapa ani vidět, přišlo to na Vánoce a teďosobně vím, že už bych do vztahu šla, kdyby stál za to. Jen se na samozivitelky s malýma dětma zrovna nevypisují výběrové řízení, hmmm, bohužel ani v práci, ale to už odbočuji.
@Anonymní píše:
Pro mě byl předchozí vztah obrovské zklamání. Nikomu bych nepřála si tím projít. Ale na chlapy jsem nezanevřela. Za tu dobu se jich kolem mě i pár točilo, ale já jsem zjistila, že to nejde
I když to vypadá, že jsem spíš pesimista, v hloubi duše doufám, že se ještě nějaký fajn chlap najde. Ale jak bych reagovala vlastně nevím, protože s tím teď, co mám dceru a jsem sama, nemám zkušenost, určitě je to s dítětem složitější a náročnější na správný výběr ![]()
@BohunkaP píše:
Víš… možná to bude něco podobného, jako v Samotářích… ony ty maminky bývají přesvědčené o své pravdě a v touze nacpat své holčičky do té „šťastné krabičky“ chvílemi ztrácejí nejen soudnost, ale HLAVNĚ schopnost okamžité empatie.
„Já to nechápu, proč ty jsi taková, když my s tatínkem jsme tak šťastný?“
Ber to tak, že maminka Tě má tak moc ráda, že Ti radši vynadá… než by nějakou něžňoučkou podporou riskovala, že vyjde najevo, jak je sama nešťastná z toho, že se trápíš. Protože ona ví, že se občas trápíš.
„No, já zase tak šťastnej nejsem.“
„Ale ano, jsi!“
To je pěkné. ![]()
@Anonymní píše:
I když to vypadá, že jsem spíš pesimista, v hloubi duše doufám, že se ještě nějaký fajn chlap najde. Ale jak bych reagovala vlastně nevím, protože s tím teď, co mám dceru a jsem sama, nemám zkušenost, určitě je to s dítětem složitější a náročnější na správný výběr
Mám ještě nějakou práci
, ale s velkou pravděpodobností už pak odpadnu, dobrou, nakouknu zítra ![]()
Ahoj zakladatelko, jsem sama s čtyřměsíčním výtržníkem a chápu, jak se cítíš
. U nás to bylo hodně podobné a i ta maminka moje milovaná má stejný přístup
. Paradoxně mi to vždycky pomůže, ona mi vynadá, já se cítím trapně, že si stěžuju, a hned je mi líp
. Ne vážně, píšu samozřejmě s nadsázkou, ale v zásadě to tak je…a tedy, spousta těch na první pohled šťastných rodinek má taky svá trápení, ať už vztahové, zdravotní, nebo jiné. Na světě je tolik skutečného neštěstí, a tak blízko, musíme si opravdu říkat, že my jsme ty šťastné
. Přeju hodně sil a porozumění od tvého okolí, to potřebujeme všichni
![]()
Moje máma je úžasná, ale v tomto se úplně míjíme. U nás taky ledová sprcha, nevyžádané rady, životní moudra, já jsem ti to říkala (když to neříká, jsem si jistá, že si to myslí). Já si vždy slibuji, že ne, že si nepostěžuji. A pak to udělám zas
Také funguji po nocích, nevadí mi, že jsem sama, jen mi přijde, že nikdo nemůže úplně pochopit, pokud asi neprožije. Navíc i to je ošidné. Je mi jasné, že je nás víc
Ale ta kombinace nesvěřování a třeba i to, že vlastně toho mužského „nepotřebuji“ (já vím, že to vyznívá podivně v kontrastu s tím pocitem osamělosti
), těžko se vysvětluje 
anonymní2