Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, po délší době jdu zde pro radu
mám třetím měsícem přítele- věřím, že je ten pravý. Když jsem s ním je mi skvěle, je galantní, pozorný, vím, že dělá maximum pro to, abych byla šťastná. Problém nastává v komunikaci. Je to spíše uzavřený člověk, jsou chvíli kdy vykládá a smějeme se a je mi skvěle, těch ale není moc. Daleko víc je situací, kdy jen mlčí, na vše odpoví jen „hm“. A pak má zase sem tam ty své vykládací nálady. Myslím, že to pochází z jeho rodiny. Teď jsme byli s jeho otcem a matkou na výletě a otec za celou dobu nepromluvil ani slovo (několika hodinový výlet). Když se ho mamka na něco zeptala, ani neodpověděl. Mám strach, ať se z našeho vztahu nestane v budoucnu to samé. Ale jde vůbec " přinutit" člověka více mluvit? Povedlo se vám některé z nemluvy udělat více otevřeného člověka? Nechci na něm nic víc měnit, jen se obávám budoucnosti, říká, že se snaží mluvit se mnou (probírala jsem to s ním), ale co když se mu už snažit nebude chtít až zamilovanost opadne? Nejsem náročná, jen za mě vztah na komunikaci stojí, proto je to nejspíš něco co vnitřně řesším a možná proto hledám radu, opouštět ho samozřejmě nechci
@padandy Noo, mám doma něco podobného a ne, nepovedlo. Lidé se sobě postupem času přizpůsobují - oba. je jasné, že bude tebou ovlivněn, stejně, jako ty jím. Ale holt nebude nikdy nějak moc ukecaný… Když ale nebudete ani jeden chtít, tak to určitě nemusí sklouznout až k tomu příkladu s jeho tátou…
@padandy Z introverta neuděláš extroverta…
Jsou lidé, pro které není důležité prokecat s druhým celý den, ale postačí jim být druhému po boku. Nevidím na tom nic špatného. Důležité je, aby to nebyly chvilky trapného ticha, ale chvilky vzájemné blízkosti (i když beze slov). ![]()
S manželem jsem začala chodit v 17 letech. Taky toho moc nenamluvil a měl teda strašné zlozvyky / jedináček/
dneska jsme spolu 16 let a změnil se o 80%. Dokonce když jdeme do hospůdky s přáteli, nenechá mě skoro ani mluvit, jak pořád mele
Myslím, že časem se to změní ale musíš s ním hodně komunikovat a hlavně s ním probrat, co ti třeba vadí, co ne a tak. Vstah je vlastně celý o komunikaci
mě strašně vadilo, že můj manžel - v té době přítel, když jsme šly do hospůdky, tak tam seděl, občas něco pronesl, občas když se mu to povedlo, tak se ožral jako dobytek a pak křičel přes celou hospodu SPARTA
v tu chvíli bych ho zakopala do země. Druhý den ráno se vzbudil a chodil se kajícně omlouvat kamarádům
Ale jak říkám dneska je to dávná minulost, když už někam za čas vyrazíme, je s ním legrace, mluví a hlavně už nekřičí to svoje SPARTA / což v mládí dělal i jeho tatínek
/, takže ano dá se to trochu napravit, většinou máme okoukáno hodně od rodičů.
@padandy
Nejde. Buď ho máš ráda takového jaký je, a nebo ne.
Problém je u tebe.
@Alčák1 ale asi návod jak na to neexistuje viď? No jsem strašně ráda, že čtu alespoň nějaký názor kdy to šlo
a doma když jste spolu tak mluvíte, nebo je hrobové ticho? Věřím, že se trošku změní, i já se měním, že někdy když je ticho tak už mi to spíše vyhovuje a to jsem teda dost ukecaná ![]()
@malinika já vím, jsem ráda vedlě něj i když mlčí, ale tím, že jsem vyloženě extrovert tak někdy taky potřebuju to povykládání, ne jen ticho
snad to časem bude lepší, už teď celkem vidím rozdíly oproti začátku, tak třeba to chce jen čas ![]()
@loves a jak se ti s někým takovým žije? Povykládá třeba s Tebou co bylo v práci nebo tak
, nebo jsi si zvykla, že se moc nemluví?
@padandy píše:
Ahoj holky, po délší době jdu zde pro radumám třetím měsícem přítele- věřím, že je ten pravý. Když jsem s ním je mi skvěle, je galantní, pozorný, vím, že dělá maximum pro to, abych byla šťastná. Problém nastává v komunikaci. Je to spíše uzavřený člověk, jsou chvíli kdy vykládá a smějeme se a je mi skvěle, těch ale není moc. Daleko víc je situací, kdy jen mlčí, na vše odpoví jen „hm“. A pak má zase sem tam ty své vykládací nálady. Myslím, že to pochází z jeho rodiny.Teď jsme byli s jeho otcem a matkou na výletě a otec za celou dobu nepromluvil ani slovo (několika hodinový výlet). Když se ho mamka na něco zeptala, ani neodpověděl. Mám strach, ať se z našeho vztahu nestane v budoucnu to samé. Ale jde vůbec " přinutit" člověka více mluvit? Povedlo se vám některé z nemluvy udělat více otevřeného člověka? Nechci na něm nic víc měnit, jen se obávám budoucnosti, říká, že se snaží mluvit se mnou (probírala jsem to s ním), ale co když se mu už snažit nebude chtít až zamilovanost opadne? Nejsem náročná, jen za mě vztah na komunikaci stojí, proto je to nejspíš něco co vnitřně řesším a možná proto hledám radu, opouštět ho samozřejmě nechci
Tak to musí být prima život s takovým člověkem. Jinak z mlčocha těžko uděláš extroverta a když ti to vadí nerozumím příliš tomu, že píšeš, že on je ten pravý. Po 3 měsících ti vadí poměrně zásadní věc… no uvidíš, jak se to bude dál vyvíjet.
@Alčák1 Tohle se ale změnilo spíš dospěním, nemyslíš? Dospělého chlapa podle mě už nepředěláš.
Taky se přikláním k názoru, že když ti něco vadí už po třech měsících, tak to není dobře. Na druhou stranu jste spolu chvíli a uvidíš časem, jak se bude váš vztah vyvíjet. Není nutné ho hned opouštět. Já jsem podobný tip jak tvůj přítel, někdy blábolím a jindy se mi nic říkat nechce. Pokud jsi hodně ukecaná, tak vidím plus v tom, že on je méně. Dokážeš si představit chodit s někým stejně ukecaným? Znala jsem dvě holky, které byli extrémně ukecané a chlapi byli míň, stejně je ke slovu skoro nepustili ![]()
Podle mě moc ne, můj přítel toho taky moc nenamluví, ale já jsem děsně ukecaná, takže to docela jde, ale zase že by nemluvil vůbec, to zas ne.
@padandy no ono se to teď trochu změnilo
co se narodil malej, tak skáčeme kolem něj a kecáme spíš s nim - ten je ukecanej jak opice a začalo období PROČ
a večer, když zalezeme utrmácení k televizi, tak jsme rádi, že je ticho. Když je malej u babičky, tak spolu mluvíme jako za starých časů - docela často, u snídaně probíráme, co budeme dělat, kam pojedeme a tak. Jinak jsem s ním zezačátku třeba začala tak, že si četl svůj časopis o hudbě, tak jsem se ho ptala, co tam píšou, jakej má na to názor a jakej mám já…
@radkka možná máš pravdu, nevím kolik je zakladatelce a kolik je jejímu partnerovi, jen jsem napsala ze své zkušenosti. Mě bylo 17 jemu 20. Je to možný, jak píšeš, že někteří chlapy z toho,, vyrostou" jak je to pak s chlapama kolem 30-40 fakt nevím, takovou zkušenost nemám.
@padandy
Podle mě je opravdu špatně už jen to, že po takhle krátkém vztahu, máš potřebu už něco v povaze měnit. Nezamilovala ses přeci do nějaké představy o něm, nebo ano?
Já sama jsem introvert ( i když jen na veřejnosti, doma se mi huba nezastaví) a kdyby na mě někdo naléhal, takovým způsobem, tak jsem asi nešťastná… To by si přece nechtěla. ![]()
S partnerem bychom měli být sami sebou.