Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj
pročítala jsem témata ale všude se v souvislosti s rozmazleností píše o malých miminkách a já mám 4,5letou dceru. Jistá osoba v rodině pokaždé když se něco odehraje prohodí že jsem jí rozmazlila a je rozmazlená a přes to nejede vlak…Myslím ale že rozmazlená není, jen to ta osoba špatně definuje.Pro představu:Jako miminko jsem jí měla stále na těle cca kojila jsem do 2let, v postýlce usínala sama bez problému, v obchodě mi nikdy nekřičela „to chcu…to chcu“.Nikdy jsem jí nekoupila to co chtěla, nemohla jsem, vždy dostala vysvětlení, že ted na to nejsou penízky a pochopila, neudělala na toto téma nikdy žadnou scénu. nikdy netrpěla přebytkem hraček, a nemá jich ani málo, ale když jsme byli na návštěvě u známé co má stejně malou dceru všimla si že má všeho moc a moc a doma se ptala…maminko my jsme chudí? tak jsem jí vysvětlila, že jejich tatínek je podnikatel…opět pochopila. Jediné co se té rodinné osobě nezdá je asi to že je dost šikovná na vše, a brzo hodně věcí uměla. možná závist, ale mám to v sobě a netroufám si to ventilovat a rozebírat sní ani nikým jiným v rodině. Jenže malá jak je šikovná tak i pěkně zlobivá, ve školce není problém, učitelka i sem tam pochválí, s dětmi vychází, ale doma jí něco řeknu a neposlechne, ani na poprvé, ani na podruhé…snad kolikrát až na podesáté…jsou to takové ty běžné věci v chodu domácnosti…prosím uklid si…prosím neběhej po domě…prosím ztiš se u oběda…tohle jsou celkem nešvary, mám to brát jako rozmazlenost? já bych spíš řekla neposlušnost, ale jak na to, aby se to zlepšilo. jinak máme pěkný vztah, za drobnosti poděkuje, poprosí, je soběstačná, ale je to živel, a ztoho pramení i to skotačení a dovádění na místech kde se to nehodí. dělám co se dá vysvětluji, ale zatím se mijíme učinkem…jak dál???
Popisuješ chování všech normálních dětí, které znám. Ještě jsem se nesetkala s dítětem, které by okamžitě reagovalo na povel. Dítě není pes, aby poslouchalo na okamžitě na slovo. Mají už svoji hlavu. Já osobně dokud nezvýším hlas, neposlouchá mě nikdo
. Buď v klidu, máš moc šikovnou živou holčičku. Já mám takové dvě
.
Jsem asi divná, ale nechápu proč řešíš co kdo říká. Snad musíš vědět, jestli ti na jejím chování něco vadí natolik, abys to řešila, nebo ne. Pokud je šikovná, tak by mi bylo fakt jedno co se komu nelíbí. Ale já jsem asi asociál. Mám 18m syna, nevyžaduju aby se ztišoval nebo zklidňoval, takže je kolem nás pořád pěkný rachot. Je pár věcí, které vyžaduju, ale opravdu jen pár, takže nebrakuje odpadkový koš apod., ale jinak nemám potřebu do něj neustále něco hučet. Takže např. odcházíme od mateřského centra a můj synátor skáče do všech kaluží které uvidí, zatímco ostatní matky vřeští na své potomky: NE, TY do kaluže nepůjdeš, opovaž se vlézt do té louže apod.. Jako to by mě mohlo opravdu ohrát. Než mladého naložím do auta, převleču mu tepláky a ponožky a nazdar. Někdy fakt mám pocit, že si lidi na dětech léčí různé komplexy z mládí
Jsem asi odbočila od tématu
Takže ne, nemyslím si že je tvá dcera rozmazlená, aspon ne podle toho co popisuješ.
Ahoj mamko, mám úplně stejně malou holčičku a řekla bych, že mnohé mají společné. Taky je šikovná, umí poprosit a poděkovat, je hodná a přitom ráda skotačí a dovádí. Prostě je to dítě, neviděla bych na tom nic špatného - nebo to z tvého příspěvku nevyplývá. Z rodiny také často slýchám, že je rozmazlená, ale z toho si nic nedělám(kdyby nebyla rozmazlená, našlo by se něco jiného:-)- některým lidem se nezavděčíme.)Netrap se - a rozmazluj dál svoji holčičku ![]()
Myslím, že sis sama odpověděla. Není rozmazlená, jen trochu zlobivá. A kdo z nás nebyl? Já teda určitě. Moc dobře si pamatuju, jakej byl pro mě vopruz, když po mně doma něco chtěli.. „uklid si po sobě hračky, umej si ruce, vem si papuče apod.“ Nepamatuju si, kolikrát mi to naši opakovali, ale asi jsem taky nešla na „první dobrou“.
Buď v klidu.
Podle toho, co popisuješ, Tvoje příbuzná směšuje dva pojmy.
ROZMAZLENOST - to Tvoje dcera (zřejmě) není.
NEPOSLUŠNOST - tady lze polemizovat. Každý má jiné nároky na to, jak by se mělo jeho dítě chovat. A každý má jinou míru tolerance a kritičnosti - vůči ostatním i vůči svým vlastním.
Je-li Tvá dcera neposlušná, nezbývá Ti nic jiného než důslednost. „Kdo dělá kravál u oběda, nemůže sedět s ostatními u stolu, ostatní se chtějí najíst v klidu - tj. oběd Ti můžu dát, až budeš v klidu sedět“… atd. atd.
Jo, a taky by mě docela zajímalo, jestli má ta dotyčná osoba vlastní děti, protože si pamatuju sebe, když jsem ještě neměla dítě, tak jsem byla o mnoho víc kritická, teď už se na to sakra dívam jinak. ![]()
Neopakuju desetkrát, pokud nefunguje zopakování, tak jdu, snížím se na úroveň dítěte a řeknu „z oka do oka“, samozřejmě je nepoveluju jak psy, ale slušně požádám, následně poděkuju. V případě, že je úkol příliš velký, tak nabídnu pomoc.
Pokud dítě vysloveně odmítne, tak ho zkrátka nějak přiměju k výkonu (třeba večer řeknu, ať se jde vyčurat, on ještě nechce jít spát, tak začne kvílet, tak trvám na svém a v nejhorším ho bafnu, odnesu, posadím na záchod, ale je fakt, že většinou stačí oznámit dopředu, že dojíme tohle, dokoukáme pohádku a půjde se spinkat, pak jde bez scén a poslechne hned). Taky vyhrožuju, že dostane na prdelku
Ale naštěstí stačí jen pohrozit.
Při minulé návštěvě mi kamarádka vysvětlovala, že označení DÍTĚ neznačí velikost člověka, ale jeho momentální mentální stav, tzn. že neuposlechne na první (u nás ani na desátý) povel
má prý na to nárok ![]()
Sestra má doma autistu a nepříjemných poznámek slýchá mraky ![]()
Přece když svoje dítě milujeme, odpustíme mu i tu malou rozmazlenost ![]()
A za mě…tvoje holčička je úplně normální, určitě lepší, než kdyby seděla v koutku a slepě poslouchala příkazy ![]()
@Judi píše:
Popisuješ chování všech normálních dětí, které znám. Ještě jsem se nesetkala s dítětem, které by okamžitě reagovalo na povel. Dítě není pes, aby poslouchalo na okamžitě na slovo. Mají už svoji hlavu. Já osobně dokud nezvýším hlas, neposlouchá mě nikdo![]()
. Buď v klidu, máš moc šikovnou živou holčičku. Já mám takové dvě
![]()
![]()
.
tak tohle mi moc vtipný nepřijde, spíš smutný ![]()
Tuhle byl nějaký blbý den a už i syn se po mě kouknul a říká „maminko, nežvi“, no měl pravdu. Děti poslechnou napoprvé tak v 50%, možná i víc, za psy je nepovažuju, ale zase nějakou poslušnost očekávám
Tak pěkně děkuju za odpovědi, ještě jsem zapomela napsat že ta rodinná dotyčná má 4letého klučíka, ale ten je prostě bez chybičky"!a výchovu zvládá s přehledem…(citace z rozhovoru),tak nevím možná je vtom zaujatost.ale hned jsem klidnější, protože jsem popsala situaci upřímně a popravdě a vaše názory jsou shodné tudíž i mě se jako mámě rozjasnilo, že je normální zlobidýlko a né rozmazlený fakánek… Duslednost to je u nás v jistých věcech běh na dlouhou trat, ale my mámy milující to zvládnem…
@gabki
Nemyslím si, podle toho, co píšeš, že by Tvoje dcera byla rozmazlená. Spíš možná „neposlušná“, ale za to třeba Ty ani nemůžeš, protože jsou i děti živější a svéhlavější, to může být dané povahou. Té známé bych řekla, že cílem výchovy přece není vychovat nesamostatného jedince, co Tě poslechne ve všem na slovo. V zásadních věcech poslechnout musí, to bych si pohlídala, ale co se týče běhání, uklízení, je to přece jen ještě celkem malé dítě a musí se ještě spoustu věcí naučit.
Podobnou povahu má moje nejstarší dcera - byla a je hodně samostatná co se týče sebeobsluhy, pohybově nadaná, živá, na ostatní děti je hodná, ale je to prostě živel, poslouchat se jí moc nechce, ráda si dělá věci po svém, je hodně tvrdohlavá, nenechá si poradit. Snažím se jí příliš nepřikazovat, spíš se s ní domluvit, jak by něco ona sama vyřešila. Protože příkaz a zákaz na ní funguje jen tak, že se ještě víc šprajcne. Ale pokud je něco přes co tzv. nejede vlak, tak samozřejmě trvám na svém a snažím se být důsledná. ![]()
Děkuju za diskuzi, zrovna jsem přemýšlela, že napíšu vlastní
ale raději anonymně…taky máme první dítě, malé je rok, je živá, všechno jí zajímá, všechno zkoumá, nechávám jí doma v podstatě ať si dělá co chce (pokud nevybírá odpadky, nebo jí nehrozí pád z výšky), tj. tak normálně, je pár věcí, které má zakázané, ale jinak do ní nehučím, tohle nedělej, tohle nesmíš, apod. je mi to proti srsti, ale zrovna posledně jsme byly na návštěvě, kde byly samé svobodné „holky“ a cítíla jsem se jak nejhorší matka, protože malá samozřejmě brala jídlo ze stolu - bylo tam připravné pohoštění, tak si vzala nějakou zeleninu, sýry, žádný hnusy bych jí nenechala jíst
no ale ostatní koukali jak blázni, že si sama bere jídlo…nebo prostě běhala, přehazovala na pohovce polštáře, kolegyně měla ve skleničce vodu, ta jí zajímá za každých okolností, tak jí skleničku v nestřežené chvíli vzala a začala v ní míchat svojí lžičkou apod…mě to nechává v klidu, protože mi přijde, že dokud neohrožuje sebe nebo ostatní, tak si prostě hraje, zkoumá, je to dítě, a neřeším to…vodu utřu, rozházené věci srovnám, apod…ale ženy koukaly a pořád ji napomínaly, ať tohle nedělá, jedna za ní pořád běhala s hadrem, utírala po ní ze stolu vycákanou vodu, apod.no a teď jen zamyšlení - dotaz - přišla jsem si divně, že se jí nesnažím „vychovávat“ - myslíte, že dělám dobře? Nerada bych něco podcenila…:-)
@Gladys píše:
Neopakuju desetkrát, pokud nefunguje zopakování, tak jdu, snížím se na úroveň dítěte a řeknu „z oka do oka“, samozřejmě je nepoveluju jak psy, ale slušně požádám, následně poděkuju. V případě, že je úkol příliš velký, tak nabídnu pomoc.
Pokud dítě vysloveně odmítne, tak ho zkrátka nějak přiměju k výkonu (třeba večer řeknu, ať se jde vyčurat, on ještě nechce jít spát, tak začne kvílet, tak trvám na svém a v nejhorším ho bafnu, odnesu, posadím na záchod, ale je fakt, že většinou stačí oznámit dopředu, že dojíme tohle, dokoukáme pohádku a půjde se spinkat, pak jde bez scén a poslechne hned). Taky vyhrožuju, že dostane na prdelkuAle naštěstí stačí jen pohrozit.
právě že malá nikdy neřekla NÉ MAMI NEBUDU TO DĚLAT!"spíš jak píšeš večer po večerníčku na zachod vyčistit zoubky a spinkat, se nam nechce a tak prodlužujeme a já pětkrát volám po konci večerníčku a až na po šesté se zvedáme…jenže taky chápu jí, že už je unavená ten večerníček po večeři jí vždy dorazí
tak jí taky někdy lapnu na ruky a nesu