Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj všichni,
na začátek otevřeně říkám, že mám hlavu jak pátrací balon, budu se moc snažit, abych nepsala jako tatar, ale možná se mi to nepovede. Tímto se všem odvážným čtenářkám omlouvám za možnou ztrátu času ![]()
V poslední době jsem se dnes již podruhé setkala s názorem, že moje skoro čtyřletá dcera je jiná, komplikovaná, nezvladatelná, uzavřená, uvztekaná, lítostivá, a že patří do speciální školky. Řekla mi to paní učitelka v předškoláčku, což je takový kroužek imitující školku a dnes slečna logopedka. Je pravda, že Kačka dneska předvedla scénu jak z hororu, vztek, řev, válení se po zemi, absolutně jsem jí nezvládla obléknout, obout, přitom k takovému výbuchu v podstatě neměla důvod. Jak jsme se začali pakovat z ordinace, jakoby jí přeskočilo a konec, řev, řev, řev
Totéž předvádí při každém opouštění předškoláčku, stačí, aby viděla u jiné maminky např. banán a jede, chce ho a přes to nejede vlak, lehne si a jede, kope, řve, ječí. Posledně mi paní učitelka řekla, ať si pro ní chodím až jako poslední, že maminky divně koukají a že máme zvážit speciální školku, že v normální „to nedají“, čemuž bych i věřila. Prý je vztekavá, občas zlá na děti a nechce půjčovat hračky, ale jinak „zlatíčko“ (do háje, co si z toho mam vzít??? Já už jsem úplně vyřízená) Víc mi k tomu neřekla, nebyl čas, malá se opět svíjela na zemi.
Doma fungujeme naprosto normálně, mantinely máme, nemůže si dělat, co se jí zlíbí u jídla, ohledně oblékání, spánku a bezpečnosti jsem pes, tv v podstatě nezapínáme, hraje si tedy denně na tabletu. Je pravda, že v ostatních věcech jsme benevolentní, ale zas není přeci voják ne? Je opožděná, co se týče řeči, má takový svůj svět, hodně si povídá sama pro sebe. Nedovedu jí napasovat na žádnou diagnózu, kterou znám, asperger? Autista? Atypický autista? ADHD? Proč tedy má jít do speciální školky? Já nechci jejich názor nikterak znevažovat, určitě navšívíme psychologa, zkusím jí dostat i na měsíční diagnostický pobyt ve speciální školce, jenže to jsou pro mě všechno takový vedlejší efekty. Já jsem totálně vybouchla jako matka, nerozumím jí, neumím jí utěšit, nezvládám jí. Před půl rokem se jí narodila sestřička, může to být nějaký opožděný žárlení? Miminko je naprosto ukázkový, Kačka se k ní chová moc hezky, navíc mimino je fakt miláček, nemám absolutně problém se Kačce věnovat, tak co se to děje? Ještě před měsícem s ní v předškoláčku neměli tak strašný problém, jako ano, občas se vztekla, ale které dítě ne? Co se stalo s mojí malou holčičkou
Jsem úplně na dně ![]()
Hlavu a patu to asi moc nemá, ale tak aspoň jsem si trošku utřídila myšlenky a vypsala se ![]()
Takhle podle popisu ti nikdo diagnózu nenapíše. Ať ti obvodní doktorka napíše doporučení k dětskému psychologovi a tam se dozvíš, jestli je to jen opožděná reakce na miminko nebo něco jiného. A určitě ti k tomu dají doporučení, co dál, jak jí lépe porozumět a zvládat nepříjemné situace.
Hm, nemyslim si, ze by to muselo znamenat nejakou poruchu. Bezne vidam urvane, valejici se po zemi deti, v obchodech. Treba ma jen ted takove obdobi. Ze nechce pujcovat hracky, to dela hooodne deti. Ze chce banan kdyz ho vidi, to mi taky neprijdeneco extra. Ale nevim. Neznam Vas, tezko radit. Ale podle popisu mi neprijde „zvlastni“.
Vůbec nevím, co poradit.
Drž se a přeji rychlé nalezení řešení.
S naši starší zacvicilo očkováni: pomohl detox, funkcni potravinove doplňky a další terapie.
Výborní jsou manželé Baptie z komorni lhotky.
A co když je problém u učitelky? co když jí nezvládá ona, má špatný přístup?
Osobně tohle ještě nemohu posoudit, jediné co mě teď z fleku napadá je více lásky
Nepochybuju o tom, že jí milujete, tak to nemyslím… myslím jako třeba častěji jí objímat, mazlit se s ní, být n ní hodnější, usmívat se na ní, věnovat se jí více než před tím, dělat „princeznovské dny“…
![]()
Opravdu střílím od boku… bůh ví co jí „žere“, že se tak chová… ale pokud skutečně nemá diagnózu tak je přeci ohromná škoda aby šla do „zvláštní“ jen kvůli nezvládnuté výchově ![]()
Za tu nezvládnutou výchovu se taky omlouvám, nemyslím to doslova, jen nevím jak líp to napsat… ![]()
Držím palce a pevné nervy… zkus to. Pusť se do toho na plno. Však jsme tady HLAVNĚ pro ty naše děti… pro ně žijeme… tak hurá do toho
![]()
@Já_a_Kačí Můžežete se objednat do pedagogicko psychologické poradny a řekla bych rovnou, při tom objednání, že máš podezření, že by to mohlo být i poruchou autistického spektra (na to se specializují jen některé, z hlediska diagnostiky je právě v tomhle opravdu důležitá zkušenost, někdo, kdo to moc nezná, to není schopen diagnostikovat správně). Sem doporučení od lékaře nepotřebujete.
Ahoj, určitě bych na tvém místě navštívila psychologa. Mně doporučili návštěvu poradny ve školce, když byly synovi 4 rok. Pomohlo mi to v tom, že psycholog určil diagnózu, řekl mi, co dělat a už jenom úpravou mého chování se hodně věcí zlepšilo.
Mluvení si pro sebe a vlastní svět znám u syna. Má diagnostikovanou ADD + mozkovou disfunkci, při které neumí dlouhodobě udržet sociální vazbu. Takže potřebuje trošku jiný přístup, ale rozhodně to není na zvláštní školu. I když taky mu ve spoustě věcí nerozumím a nevím, co s tím. Jsou to pocity na palici a docela velký mateřský depky, naprosto vím, o čem mluvíš. Ale rozhodně jsi nevybouchla jako matka! Jenom máš prostě dítě, které to má v hlavičce poskládané trošku jinak než je „standard“.
Tyhle děti většinou potřebují silnější mantinely a velkou pravidelnost („rituály“ - tehdy se dělá tohle a tehdy tohle a dodržovat to). Jak to mají v hlavě rozpinkané, tak mantinely jsou pro ně jistota, která je zklidní.
Takže za mě jednoznačně navštívit psychologa, aby určil diagnózu a poradil ti způsob, jak těm situacím přistupovat, určitě díky tomu spoustu věcí odladíte. A pokud je to o nějaké lehké mozkové disfunkci, tak z vlastní zkušenosti tě snad potěším - čím je dítě starší, tím víc se to zlepšuje. Takový človíček prostě potřebuje dozrát a jenom mu to trvá trošku dýl než ostatním ![]()
@amazon toto me taky napadlo.
Moje dcerka - jak rika pani doktorka - je temperamentni
Chodila taky do takove mini skolicky - a byli tam dve pani ucitelky - u jedne v poradku a v pohide - stale byla usmevava. U druhe kdyz jsem si ji vyzvedavala byl to des bes - dcerka nervla, protivna, ukrnourana.
Ucitelka ji proste nesedla - tak jsem ji z ty hodiny stahla a chodi jen k te jedne pani ucitelka a problem s ni nemam - sceny mi uz nedela.
V některých pasážích poznávám sebe a moji Kačenku. Podobný věk, podobné chování. Občasné příšerné hysterické záchvaty, které se nedají zvládnout, jen přežít. Ve školce takový záchvat zaplaťpánbůh byl jen jednou, paní učitelka nás odvezla domů autem, řekla, že se to občas stává, jsou na to zvyklí.
Praktická doktorka říká, že to není nic špatného, motorický vývoje je ok, všechny hlásky nevyslovuje, ale řeč je srozumitelná, k logopedovi nechodíme, cvičíme básníčky doma. Řekla bych, že to je o přístupu lidí okolo a o trpělivosti maminky. Kačenka se s věkem lepší, hysterické záchvaty jsou mírnější a ne tak časté. Pomáhá hlídání režimu, dělání věcí obvyklým způsobem, aby se na to stačila připravit. A také hodně hlídáme, aby nebyla hladová ani unavená/nevyspalá - pak je zlé. Sourozence nemáme, nedokážu odhadnout, jestli je to žárlení.
Asi bych na Tvém místě zabojovala o to, aby dcera zůstala v normální školce, i kdyby vyšetření u psychiatra/psychologa hodilo nějakou diagnózu. V poslední době jsem potkala poměrně hodně naprosto adekvátních normálních dětí (i když poměrně živějších) s diagnózou adhd, je to náročnější pro rodiče, ale děti jsou naprosto v pořádku a chodí do normálních školek a škol.
@Já_a_Kačí a dělala to i před narozením sestry??? Psala jsi " Co se stalo s mojí malou holčičkou
" Takž to někdy bylo asi lepší. Já bych to viděla jako reakci na sourozence, i když jí má ráda.
Tak mě se tedy zdá že je na takové závěry brzy, je malá… Mám pětiletou a občas jí to chytne též. U nás tedy málokdy na veřejnosti nebo ve školce, tam je v pohodě, ale co umí doma to je tedy občas výživné. Také je vzteklá, občas i agresivní vůči nám, ale tak nějak mi to nikdy nepřišlo výrazně problémové… Sama se sebou si nepovídá (tedy když si hraje třeba s panenkami tak si povídá, ale to je snad normální ne?). Spíš bych to viděla na nějaké období…Jak dlouho to trvá?
Mně přijde, že dnes když dítě není šablonové je potřeba mu střelit nějakou diagnozu. Myslím, že namísto toho by měli učitelé brát děti individuálně a snažit se (samozřejmě v nějakých mezích) vnímat jejich specifické potřeby a ne říct - vzteká se, šup s ní do speciální školky. ![]()
Opravdu, co mě napadá, je navštívit psychologa a on ti řekne co a jak.Ale myslím, že je zrovna ve věku, kdy chce všechno co mají ostatní. Taky jsem to zažila, člověk by se nejraději propadl hanbou, ale uvidíš, to přejde. Třeba bude temperametnější, ale nemyslím si, že by měla navštěvovat speciální školku. Uvidíš, co řekne psycholog. Držím palce, ať to dobře dopadne.
@vin píše:
Moje holka v poledne, když jsem pro ni přišla, to dělala taky. zjistila jsem, ze je to únavou, byla hrozné unavená a chtěla spát. Nepřijde mi, ze tvá dcerka mela diagnózu. Jsou děti, které postavit a zůstanou tam a ani se nehnou, jine temperamentní, jiné urvane, jiné vztekle. I dospělí jsou rozdílní…
To je trefné, úpně souhlasím, u nás únava také způsobuje vztek to mám už dlouho vypozorované.