Je moje dítě opravdu "jiné"?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

rejžička

7240

1158

16.4.14 14:50

načítám...

No nevím, doma fungujete normálně, to mi přijde jako hlavní. Že by to nezvládala učitelka? Nebo malá nezvládá kontakt s ostatními dětmi, jak píšeš s tím banánem?
Každopádně si nemyslím, že by jí něco bylo, možná jen se bude muset naučit přizpůsobit kolektivu..

načítám...
Citovat
Zmínit

Emilie

20518

16.4.14 14:53

načítám...

Když jsem pracovala v malé školkové skupině, měla jsem tam podobnou holčičku. Andílek s ďáblem v těle. Potřebovala asi tak 1000% zájmu okolí a všechno to soustředila na sebe. Ne že by byla rozmazlená. Ale měla-li dojem, že se věnuju komukoli jen o fous víc než jí (čemuž tak bylo a amuselo být), dokázala být i agresivní (kousala, trhala mi vlasy). Nemám psychologické vzdělání, ale mám-li dát na svůj cit, neřekla bych, že byla egocentrická, spíš neskutečně nesebevědomá a jako takhle malá si to v sobě neuměla uspořádat a řešila to takhle. Trošílinku to dávám za vinu i mamince (ikdyž na to nemám vůůůbec právo), která byla podle mých měřítek příliš měkká. Ty hranice, o kterých je tu už řeč, byly, ale občas nijaké. Maminka měla prostě dojem, že holčičika je živá a potřebuje prostor a ne zákazy. Já se snažila hranice zúžit co to šlo (i přes holčičiky obrovský protest - řev, kopance, kousance, atd.). Nastavit režim a trpělivě a stále dokola ho vyžadovat. Ne, teď si nebudeme hrát, teď je svačina. Ne, te´d s enebude jíst, teď si jdeme lehnout. Tohle maminka (která občas odolala řevu a ve školce s náma zůstala - mohla, naše školka umožňovala i návštěvu cizích dětí s rodičema) naprosto „sabotovala“ a ikdyž jsem se snažila dceru zahnat k jídlu, tak maminka vzdychla a že jo, ež si teď teda půjdou hrát… Musím se přiznat, jednou mi to ujelo a když jsme byli venku a holka utekla na silnici, tak jsem jí prostě čapla za ruku víc než bylo nutné… :oops: není divu, že jsem táhla za sebou doslova smykem. Kupodivu se prý do školičky na tetu vždycky těšila a bylo jí líto, když jsem nepřišla (nemoc mých dětí… ). A prý jsem za dlouhou dobu byla jediná, o kom mluvila pozitivně. :nevim:

načítám...
Citovat
Zmínit

babetka333

9226

16.4.14 15:08

načítám...

Viděla bych to na zarleni. Kdyz se narodil prostřední syn, byl taky zlato, dcera ho zboznovala, ale vztek si vybijela na me, jecela, rvala, kopala, vztek ala se atd zcela bez důvodu, začalo to cca v pul roku syna a skončilo někdy za dva mesice. Ale ja za tu dobu byla zralá na bohnice. Oba me nechtěla, přitom jsem se ji věnovala co to slo. Do skolky nechodila, takže ji nikdo nemohl nic říct, resp me. Nenechala se ode me obejmout a utisit, proste prisla až se uklidnila a nepomahalo nic, po dobrým, zlým, vysvětlovat, ptat se. Rekla bych ze vítr vane od toho prcka co ji „zabral“ misto u maminky.

načítám...
Citovat
Zmínit

vin

1327

16.4.14 15:20

načítám...

On je to v posledni době, v posledních pár letech takový trend…řešit vše pres psychologa. Když se dítě nezapojuje do kolektivu vs. když je temperamentní apod.

načítám...
Citovat
Zmínit

McQueen

217

16.4.14 15:29

načítám...

Žárlivost vůbec nemusí nastat při narození dítěte, protože mimino má v podstatě malénároky na pozornost a nijak nezasahuje doprostředí prvního. Ale ve chvíli, kdy se mimino octnena zemi, což předpokládám se u vás děje někdy teď, sáhne prvnímu na hračku, tak se začnou dít věci. U nás to bylo nejhorší kolem roka, když se začínali pohybovat rychle a všude vlezli…
Takže klidně to můžebýt žárlivost, k tomu nějaké opožděné období vzdoru (typické je mezi 2 a 3 roky, ale můžese vyskytovat až do 6 let). To že paní učitelku obtěžuje, že dítě prochází nějakým obtížnějším vývojovým obdobím neznamená, že má kompetence k souzení jeho psychického stavu.

Zašla bych za psychologem, ale nějaký měsíční diagnostický pobyt mi přijde trochu moc.

načítám...
Citovat
Zmínit

blumen

85447

3103

16.4.14 15:36

načítám...

Urcite navstivte detskeho psychologa, ten to posoudi lepe nez mi z jednoho prispevku. Spise mi pripadne, ze nezna hranice a zkousi, co snesete :nevim: bez nazoru psychologa bych ji nikam neprerazovala

načítám...
Citovat
Zmínit

Mišela1

3115

16.4.14 15:42

načítám...

Neodvažuji se hodnotit jestli to je nebo není žárlení, nebo nějaká diagnóza jenom napíšu jak žárlení probíhá u nás. Řešíme žárlení u syna 4 roky opakovaně, mladšímu budou v létě UŽ dva roky. Třeba teď byla další vlna když jsem s mladším začala chodit do kroužku. Takže žárlení nemusí být jenom po porodu. Doporučuje se trávit se starším dítětem pravidelně aspoň jednou týdně nějaký čas kde budete jenom vy dvě bez miminka - jestli je to aspoň trochu možné - poradila nám to psycholožka. Nám to moc pomohlo. Prostě přišla o tebe, už se musí o tebe dělit. Nám to přijde, že je to jasné ale jim to jasné není a každému dítěti to trvá jinak dlouho a jinak se to u něj projevuje.